Rodiče darovali moje štěně někomu jinému

A nebo tam zkusím zajet a domluvit se s nimi, že bych si ho třeba odkoupila a nebo jim koupila nějakého jiného pejska. Přece jen jsem ho měla 5 měsíců a o ni zatím pouze 1 měsíc. Možná by to šlo nějak domluvit

problém nejspíš nebude v tom, jak ho dostat zpátky, ale spíše v tom, že Vaši ho doma protě nechtějí. Asi ztratili trpělivost s nepořádkem, zlobením... Musíš prosit a žebrat a přemlouvat a slibovat, pomáhat a starat se a třeba rodiče přemluvíš...

Už jsem vymyslela, kde bych ho i měla. Než bych dokončila školu, tak bych ho měla u kamarádky. Ale mě jde spíše o to, jestli mi ho dají zpátky. Zajedu tam a promluvím s nimi. Doufám, že mě pochopí

mě se v první řadě nelíbí přístup rodičů. Měli je pokárat (oba) a dát šanci na nápravu. Přece jen od štěněte nemohli očekávat chování dospělého psa a měli tomu přizpůsobit podmínky. NB když to byl dárek tak jeho odebrání je fakt hloupé.

Nejen rodiče, ale i Ivanka má nejspíš pocit, že pes je hračka, jinak by věděla, že není možné "mít psa u kamarádky" (úplně jsem viděla plyšového pejska na poličce kamarádčina pokoje). Pes je živý tvor. Ivanku asi nenapadlo, že pes by za svou paní musel považovat kamarádku... nechápal by, že panička je ta, co chodí na návštěvu. Rodiče se zachovali nezrale, už když pejska pořizovali, a potom podruhé, když ho dali jiným lidem bez slova vysvětlení. Hrozná situace pro všechny včetně psa.

Je otázka, co si rodiče představovali a jak Ivanka splnila jejich představu o tom že pes bude k něčemu vedený, vychovaný a bezproblémový. Přitom 7měsíční pes je jako dítě na prahu puberty, v té době asi nejvíc zlobí a zkouší, co si může dovolit.

inzinyrka: Moc dobře vím, jak se o takové štěně starat a určitě netvrdím, že je to hračka. Jenomže kamarádka má doma více zvířat a vím jistě, že se o ně moc dobře stará. Za nějakou dobu zhruba tak 1-2 měsíce bych se pokusila pejska donést domů, ale abych ho už měla jistého. Aby si nezvykl už u těch "nových!" A k tomu, jak mluvíte, že jsem se o pejska nestarala. Tak ano, máte pravdu, ale pouze přes týden, kdy jsem byla ve škole na intru. Tudíž domů jezdívám pouze na víkendy a mohla jsem se mu věnovat tedy jenom o víkendech. Jsem už ve druháku a rodiče moc dobře vědí, že přes týden nebývám doma. Takže se o něho víceméně měli postarat oni. Když mi ho koupili, tak s tím přece museli počítat. Takhle to je přeci úplně hnusné něco někomu dát a vzít mu to i přes to, když se mu plně věnujete a máte ho rádi.

Souhlasím s tím, že je to hnusné. Ale to je právě to - chcete psa, ale přes týden nejste doma. Co jste čekala od takového soužití se psem? Možná Vám rodiče jenom chtěli udělat radost a nedomysleli, neměli představu, že štěně je něco jako miminko. Obrátí chod domácnosti naruby a musíme se o ně důsledně starat. To, že víte, co se štěnětem, je dobře. Ale taky určitě víte, že štěně nevychováte po víkendech. Je mi líto Vás i pejska, ale myslím si, že pokud se mu nemůžete denně věnovat, nemá smysl si ho pořizovat. (Pořád se mi jeví lepší ten plyšák - počká, nemá zmatek v hlavičce...)

Ivanko , takhle to nefunguje .Nemůžete pejska každé dva tři měsíce přemisťovat . On potřebuje paničku každý den a stálou.Je to ještě děcko , které musí mít svůj řád a jednotnou výchovu . Rodiče rozhodli za vás , zřejmě museli , ale našli psovi stálý a milující domov a to ten drobek potřebuje nejvíce . Bylo by od vás sobecké ho vzít z jistého domova a pak s ním šoupat jak s plyšákem . Co když za dva tři měsíce vaši rodiče neustoupí a kamarádčiny rodiče ho nebudou chtít . Domov mu vezmete a jiný nedáte .Jste téměř dospělá , tak buďte i zodpovědná a rozumná.A především myslete na dobro psa a né to Vaše.

Ivanko, bohužel ti, co tady píší, že pejsek není jen na víkendy mají pravdu. Máme 2-letého psa, kterého strašně zbožňujeme a on nás. Ale denodenní práce s ním, než jsme ho vypiplali, bylo nepočítaně.Dostal ho můj dospělý syn na vánoce, jako dárek a bylo to jednoměsíční štěně.No a protože syn chodil denně do práce (od nevidím do nevidím), tak jsme se o něj museli starat ti ostatní, co zrovna byli doma, nastřídačku. A že to bylo děsně náročné, naučit ho hygienu, poslouchat apod.,to je nasnadě.A přestože jsme si ho od začátku všichni oblíbili, tak občas jsme se NIKDO neudrželi nadávání a proklínání "nevhodného vánočního dárku". Koberce zničené, noční buzení a vstávání skoro jako k miminu a časté venčení.No prostě žádná sranda.Ale zvládli jsme to. I když myslím, že jen proto, že jeden z rodiny byl zrovna bez práce a měl dost času, trpělivosti, tolerance a chuti, aby to zvládl v době, když ostatní nemůžou. Myslím, že syn měl obrovské štěstí, že to tak dopadlo, protože nevím, co by si počal, kdyby žil sám. Asi by to vzdal, protože by byli chudáci oba. Jak pes, tak on. Rodiče si bohužel vůbec neuvědomili a zřejmě neměli žádné zkušenosti, když psa kupovali, co to bude obnášet a prostě to nezvládli. Podraz od nich ovšem vidím v tom, že se s tebou neporadili a udělali změnu tobě za zády. Přece jen ses mohla na vyhledání nové rodiny pro pejska podílet a domluvit si s novým majitelem, třeba víkendové venčení a občasné navštěvování pejska. Nezbývá ti nic jiného, než jim odpustit. Tahat zpět pejska, pokud se má dobře, by asi nebylo chytré. Je to pro tebe zkušenost do budoucna. Až budeš dospělá, tak už víš, že pejsek potřebuje tvůj veškerý čas.

Kdybych si byla aspoň opravdu jistá, že se v té rodině má dobře. Zkusím se s nimi domluvit a jezdit ho navštěvovat. Je to pro mě opravdu moc těžké, ale děkuju moc všem.

Uvědom si, že rodina také má svoje plány, starosti a vůbec ti to nemusí dovolit - seš pro ně úplně cizí. Pes je teď už jejich (i když to zní dost blbě).

Podle toho, co píšeš, tak se asi taková ta malá holčička, co si představuje všechno jako Hurvínek válku. Neříkám, že jednání nebylo správné, ale o psa ses asi neuměla starat tak, jak bys měla nebo bylo očekáváno a i odstatní s ním měli problém.

Poradila bych ti - vyčkej, až budeš dospělá, budeš mít svůj byt, práci a pak si psa pořiď - nebo nakonec zjistíš, že život ho není žádná sranda a že i "občas" něco zničí.

zvidavajanca: Podívejte se, vůbec mě neznáte a už mě soudíte. Budu dělat to, co uznám za vhodné Další radu nepotřebuju. Děkuji

" Budu dělat to, co uznám za vhodné".

Tak proč se tady ptáš, když si to stejně uděláš po svém? Oosbně, kdybych byla řeba dítě anebo i rodič, a dostala bych do rodiny psa, tak bych si rozhodně nepřála, aby ho chodil navštěvovat bývalý pán - a to z jednoduchého důvodu, protože chci, aby si pes zvykl na mě, a ne aby v mé přítomnosti poslouchal jiného a chodil za jiným.

Takže můžeš docela narazit, pokud tě ta druhá rodina nezná.

Odkud jsi? Kamarádka ted mají cca 8 mesíční fenku, 0 socializovanou...

Hele, přes víkendy to fakt nejde, ale tvý rodiče jsou prostě **** protože ti něco dát a pak se toho zbavit..?