Pořídit nového pejska, ano či ne?

Štěně jako překvapení opravdu není dobrý nápad. Maminka musí sama dojít k rozhodnutí, že štěňátko chce. Se štěňaty je to náročné, potřebují hodně pohybu a ne každý důchodce jim toto může zajistit. Také na něm uvidí, že to není její miláček o kterého přišla, protože i když se jedná o stejnou rasu, každý pejsek je povahově jiný. Vidím to svém. Já mám už třetího pejska stejné rasy, ale kdy chci nové štěně jsem si musela rozhodnout sama.

Nechte maminku vydechnout a vyplakat se. Až bude ona sama chtít, tak jí můžete pejska koupit. V každém případě by si nové štěně měla vybrat sama a ne někdo za ní.

Měla jsem to podobně. Když mi zemřela fenečka, které se mnou byla 1/4 života, nemohla jsem zastavit pláč a s největší pravděpodobností bych skončila v Opavě. Pak mi dcera strčila do ruky vytočený mobil, že je to paní, která prodává štěně jorka. V tom se ozvala paní, jestli to štěně chci. Bylo mi hloupé říci ne a tak navečer u mě zazvonila a z přepravky se vybatolilo černé klubíčku, vlezlo si ke mě do náručí a zhluboka vydechlo: Tak jsem doma. A já ji vyprávěla a vlastně stále vyprávím o Bubu. Blondýnka Dorotka, Dorinka, Dorka, už je se mnou víc jak 13 let. Nový pes, štěně, to není nevěra. Ten starý pes s námi stále je. V srdíčku i v paměti. Pořiďte mamince štěně, ať má komu vyprávět a koho milovat a o koho pečovat.

Mono, děkuji.

Jeden ze dvou pejsků pošel, ale druhý žije! Myslete i na něj. Ono to není jen tak. Myslíte si, že starému přivedete kamaráda, ale co když si povahově nesednou? Myslíte si, že starý s mladým ožije, ale co když mladý bude potřebovat dlouhé vycházky a starého už zlobí klouby?

Měla jsem dva psy a klapalo to. Ale znali se z ulice. Hodně přes plot a trochu z příležitostných návštěv na zahradě. Věděla jsem, že se sblíží. Myslím, že maminka by se nyní měla více věnovat žijícímu pejskovi a časem se rozmyslí, jak velkou smečku chce mít.

Velmi se mi líbí slova @babkazov o novém psu a nevěře. Jen nevím, jestli si uvědomila, že paní ještě jednoho psa má. A "podepisuji" příspěvek @an.

Z mého pohledu je to nejlepší řešní. Ale bohužel to rozhodnutí není jen na vás. Není neobvyklé, že si pejskař už nového pejska nepřeje. Nejen z důvodu, že by to nebylo stejné zvíře, ale i proto, že už se na nového pejska necítí. Prostě by se mohla šprajcnout Na maminku bych netlačila, ale nenápadně nenápadně ji upozorňovala na inzeráty, kde pejsky nabízí. Třeba by jí mohlo motivovat, že nějaký malý tvoreček potřebuje pomoc. M.

Ne, podle mého bych nového pejska nepořizovala. Je to proti mému vnitřnímu svědomí.

Až nazraje čas a vše nejhorší přebolí, věřte, že mamka s tím přijde sama, nebo se bude sama porozhlížet. U mě to právě nezafungovalo, /nové za staré/ ale naopak. Neskousla jsem to, a tak jsem od přítele kvůli novému psu-štěněti odešla. Chtěla jsem nového pejska až za rok, ale věděla jsem, že nemohu příteli a jeho dceři něco zakazovat, nebo si klást podmínky. Tak jsem odešla raději sama. I když se občas navštívíme i s novým pejskem, tak ta bolest pro a vzpomínka na předešlého ve mě pořád je.

Vidím, že jste tady všichni ze psů úplně unešení, což já tedy nesdílím. Všeobecně se to se psy v dnešní době přehání, absolutně nechápu, proč mají lidé i několik psů. Nebylo by lepší si pořídit raději kočku? Ono taky záleží na každém, jak nového psa přijme. Sama jsem byla překvapená, když si kamoška po smrti pejska pořídila nového, je to štěně briarda. Je úplně zlatý, ale jak jsem zjistila, jak byli zvyklí na ten klid se starým nemocným psem, tak teď jim ten mladý akční leze celé rodině na nervy. Věčně se dohadují, kdo s ním půjde ven, jejich dospělé děti před ním prchají, že je otravný...Nevím, co si mám o tom myslet.

Dobrý den. Souhlasím s odpovědí Vilíka, An a Bimbam. Netlačila bych na mámu a rozhodně bych nového pejska nepořizovala proti její vůli. Je jasné, že ztráta pejska ji bolí, ale jeden ji zůstal. Nechte mámu, ať se soustředí na péčí o něj. Pořídit jí nového pejska, když nevíte, jak se snese s tím co doma je a jestli se máma ještě vůbec cítí na to, aby vychovávala psa nového, není moc ohleduplné vůči ní. I když to myslíte dobře, v tomto případě je třeba respektovat, že máma nového psa nechce a nevnucovat ji starost na dalších několik let.

Dobrý nápad to podle mě je. Reakce Vaší matky je normální, každý pejskař vidí toho svého aktuálního psa jako úplně nej... No a štěně je samo o sobě roztomilé a dokonale odvede myšlenky od předchozího psa.

... chce to léčbu šokem, jestli víte, že maminka na pejska stačí, tak raději hned, s novou radostí se na smutek snadněji zapomíná (osobně mám podobnou zkušenost, hned druhý den jsme si pořídili štěňátko) ...

Známým také umřel pejsek,starší a hned si pořídili nového,mladého. Také za ním brečeli a měli ve všem stejné obavy jako vaše maminka,ale úplně zbytečně. Nový pejsek jim přinesl novou radost a štěstí. Je jiný,to je samozřejmé,ale jsou rádi,že ho mají. Všichni si na sebe zvykli a nemůžou být bez sebe.Moc si ho užívají,je to člen rodiny.Je jim okolo 60 a jsou pořád mladí.

Dobrý den.

Pořídit nového pejska? Ano. Ale dejte tomu chvíli čas. Vaše maminka se potřebuje vyplakat, zavzpomínat si na zážitky se zemřelým pejskem. Uvidíte, že za pár dnů, týdnů, měsíců, se z toho mamka trochu dostane a pak teprve začne (možná) přemýšlet o novém pejskovi. Ale rozhodně ji do toho nenuťte, ona sama musí poznat, že je ten správný čas pořídit si nového pejska a až ten čas nastane, pak ho můžete spolu vybrat. V žádném případě byste neměla štěně vybírat sama, protože co je lepšího, než si vybírat malého zvířecího kamaráda (člena rodiny), který s Vámi bude žít několik let?

Ono by se mohlo stýskat i zbylému pejskovi, já bych pořídila nového, ale štěně, většina pejsků i když nemají rádi každho psa, ke štěňatům se chovají dobře. A bude nutné toho původního pejska často chválit, mazlit apod., aby v tom druhém nevidděl vetřelce.