Nejste přihlášen/a.
Můžete mi poradit? Na statku uprostřed vsi žije samotářský podivín, který nejen že trpí nějakou psych. poruchou a vybírá kontejnery a popelnice a všechno si natáhá do svého objektu, ale provozuje i tzv. permakulturní zahradu, ovšem tak nějak po svém. Takže jeho "zahrady" jsou plné kopřiv a náletových dřevin, trávu neseče, jeho vzrostlé stromy na hranici pozemku brání výhledu na místní komunikaci atd. Prostě sousedské soužití s ním je velmi komplikované. OÚ s ním mnohokrát situaci chtěl řešit, ale domluvy nezabírají. Jak máme postupovat a je možné souseda nějak soudně omezit v jeho rozhodovacích právech?
Neřešte se starostou věci ústně, vše sepište a zašlete na obec doporučeně s dodejkou a s vyrozuměním, že kopii dostane i nadřízený orgán Odbor životního prostředí. Musí vám písemně odpovědět a rozmyslí si, co vám napíše.
Zde jsem našla doporučení. Povinnost se o pozemek starat vyplývá ze zákona o rostlinolékařské péči. Ten zpravidla konkretizuje závazná vyhláška obce. Jde tedy o zákonnou povinnost, kterou kontroluje příslušný odbor životního prostředí na obci. Ten zpravidla vyzve majitele pozemku k nápravě, k čemuž mu poskytne lhůtu. Po uplynutí této lhůty ukládá pokuty. Některé obce poneuposlechnutí výzvy samy trávu posekají a zašlou fakturu vlastníkovi. To už je ale na praxi jednotlivých obcí. Vaši prosbu tedy adresujte na obci odboru životního prostředí. Pokud byste se nedočkali nápravy, můžete podat stížnost na obec krajskému úřadu.
pt: divím se, že jste takový optimista při svých životních zkušenostech a informacích nasbíraných zde na poradně?
"uska", máte pravdu, citujete zákon, ale lidskost ve Vaší radě nevidím. Ano, pomocí zákona bude z toho člověka bezdomovec, protože práci nezvládne, na pokuty mít nebude a skončí na ulici, pak si může tazatel koupit jeho statek v dražbě. Ono, každá mince má dvě strany. Proč to tak píšu? Protože jsme s manželem v letech, manželovi bude 70 let, je velice pracovitý, ale roky jsou tady a síly ubývají. Zatím jsme na všechno dva, ale když zůstane člověk sám, tak všechno nezvládne, nezvládne bez pomoci rodiny. Myslím si, že soused se jen brání, říká různé výmluvy, protože si nechce připustit, že už prostě nemůže. Ono si člověk vážně velice nerad připouští to stárnutí, s tím, že to lepší nebude. A neznamená to, že když je někdo čilý ještě v 80 letech, že je tak čilý každý. Prostě "sytý hladovému nevěří" a zdravý nemocnému také ne.
Museli bychom slyšet obě strany a danou situaci znát podrobně. Já Bohužel cítím v tazatelově otázce, jak se souseda zbavit a zbavit jej svéprávnosti.
pt - pokud je člověku 60 let, tak podle vás může porušovat zákony? Nedělejte z něho invalidu, chodí do práce, aktivní je a pokud nestačí udržovat své pozenky, tak si může někoho najmout na posečení trávy. A nebo může statek prodat a koupit si jiné bydlení Do hrobu si statek nevezme. V žádném případě nesmí obtěžovat sousedy ani tím, že se z neudržované zahrady vysemení všechen bordel a zaplevelí udržované pozemmky sousedů.
Já druhou stranu nepotřebuji slyšet, žiju tak, abych nikoho neobtěžovala, tak proč tak nemůže žít každý?
Děkuji za konstruktivní rady a názory. Se sousedem jsme vrstevníci a dokonce se dá konstatovat, že soused je aktivnější v mnoha ohledech než já. On je fyzicky zdravý, já invalidní. On je psychicky v nepořádku, já brzy asi budu také. Chudý rozhodně není, ale nechce si nikoho na nutnou údržbu zjednat, protože jeho psychická porucha kromě "sběratelství odpadu" spočívá také v tom, že do objektu nikoho nepustí, všechno zamyká a každý rezavý hřebík má pro něj cenu smaragdu. A navíc je propagátorem té "bezúdržbové" zahrady, takže i nabízená pomoc je vždy odmítnuta, protože by to bylo proti jeho zásadám. Přitom káže vodu, ale pije víno, jak se říká. Přednáší o bio zahradách, ale sám zakopává na zahradě odpadky, místo skruží zakopává do země pneumatiky, všude se mu válí sutiny, střepy, kusy linolea, plasty atd. a na zahradě se ničemu nedaří, jen kopřivám, mezi kterými má vyšlapané cestičky. Pravdu má, kdo napsal, že by bylo nejlépe objekt prodat někomu, kdo by se o něj dokázal postarat, zrekonstruovat a běžně využívat aniž by škodil okolí. Soused má ještě v nedalekém městečku chatu se zahradou, takže zcela odkázaný na bydlení v bytě by nebyl. Statek stejně jednou propadne státu, protože soused žádné dědice nemá. Je to podivín, samotář a místní obecní blázen, který sice není nebezpečný, ale i tak není soužití s ním jednoduché.
Souhlasím s "uskou". To jsou jen plané řeči s tím nošením koláčů někomu, kdo se chová jak popisujete. Ještě by Vám je také mohl hodit na hlavu, nebo bude tak drzý že si je klidně vezme a doma se Vám vysměje. A navíc, ráda bych viděla jak by sám ten dotyčný "radil" běžel s koláčema k někomu, kdo by mu dělal takovéto problémy. To jsou jenom rádoby líbivé řeči, ale skutek by utek. V šedesáti není žádný stařec, mně je o dávno přes šedesát a udělám práce víc, než můj padesátiletý soused a jeho čtyřicetiletá družka, protože jsou jednoduše oba líní.
Pravě o takovém člověku byla dnes příhoda ,,,soudkyně Barbara,,,,,akorát byl rozdíl v tom,že se jednalo o spol prostory v domě, Dali ho k soudu..
Pokud je to starý člověk, tak už nemá síly na to, aby vše obdělával a udržel v pořádku. Pokud je úplně sám, je to moc smutné, nezvládne to.
Takovému člověku je třebe pomoct a projevit zájem, ne ho jen zkritizovat a řešit úředně. Je třeba lidské stránky a pomoci. Vy asi nejste sám na všechno, máte své blízké, rodinu, tak jej nedokážete pochopit.
Soused není tak starý, je to šedesátník, který ještě není ani v důchodu a dojíždí do zaměstnání. Aktivní je dostatečně, ale jen v tom, co uzná on sám za vhodné. Jakékoliv domluvy po dobrém na něj neplatí. A následky jeho "hospodaření" neseme my, jeho sousedé.
Tak, jak kdo, v 60 letech není už žádný mladík, musí ještě do práce a prostě nestíhá, to už je mně jasné. Záleží, jaký k němu máte, jako soused přístup, pokud vycítí aroganci, tak se chová nedůvěřivě, to se nedivte. Nabídl jste mu někdy sousedkou pomoc, nebo, přinesl jste mu někdy domácí koláče? Zkuste to a netlačte na pilu, myslím, že slušnost a zdvořilost vztahy zlepšuje...
No, koláče dostával když jsme se s ním snažili domluvit. A upřímně, sami máme o mnoho víc práce když máme likvidovat na našem vlastním pozemku následky jeho přístupu a opravdu nestíháme ještě pomáhat jemu. V čem vlastně? Má sekačku, mechanizaci atd. nic nepěstuje a je především líný (jak o sobě sám tvrdí). Vysoké stromy na hranici pozemku má prý proto, že nemá hromosvod. Ale jeho listí uklízíme my. Nemá okapy, takže "jeho" dešťová voda zaplavuje náš pozemek i s úrodou. Jeho plevelu se daří výborně i u nás. Máme o mnoho víc práce i výdajů abychom likvidovali jeho liknavost. A vzhledem k tomu, že má doma smetiště, jeho potkani a jiná havěť se šíří po okolí. Při "sběrné neděli" odnosí přes noc k sobě domů všechno, co lidé připraví před domy k odvozu. V zimě topí bůhví čím, takže zamořuje celé okolí čoudem a sazemi. Je opravdu obtížné žít v jeho sousedství. Starosta zkoušel různé domluvy, ale nic na něj neplatí. Zatím co on si žije po svém a jak on uznává za vhodné, my musíme žít tak jak on nám "dovolí" a musíme svoje životy přizpůsobavat jeho životnímu stylu. Když topí, nemůžeme ven pověsit prádlo. Některé produkty ani nemá cenu pěstovat, protože to, co se k nám od něj "nastěhuje", všechno zničí. Na jednu stranu mluví o bio a perma a přitom se chová úplně opačně. Všude používá staré pneumatiky, plast ap. Rodinu nemá nebo se s ní nestýká, takže touto cestou se nelze na nikoho obrátit. Bylo nám doporučeno obrátit se společně s OÚ na soud, ale ...
"crocuta", teď jste napsal více informací. Vidím, že jste snahu měl a chtěl se domluvit. S takovým sousedem to bude těžké. Pokud sbírá a nosí domů navíc harampádí, tak je to taková nátura a těžko jej měnit, pokud sám nechce. No nevím, jak pochodíte pokud využijete zákona, možná náprava bude, ale kdoví, co bude následovat. Pokud je ten člověk sám, nemá ani rodinu, tak mu asi bude všechno jedno. I když je ten jeho život smutný. No, nevím, co nyní poradit, aby to nebylo horší. Je to na Vás, jakou metodu zvolíte. Přeji Vám, aby to dopadlo dobře, pokud možno pro obě strany.
Ahoj Petko.
Nebuď naivní. Někteří lidé dokáží být čuňata už tak nějak automaticky. Tazatel Crocuta má možná dokonce štěstí v tom, že tohodle souseda nemá v domě , nebo dokonce vedle sebe v bytě. To je pak pochrochtáníčko ve smradu. Asi bych mu kolem plotu vypaloval Roundupem pruh, aby ty jeho kultůrní rostliny - kopřivy, nelezly ke mě. Vlastně nic, aby tam nelezlo.
Jeden můj známý byl popotahován MNV pro růst kopřiv kolem jeho domu. Stavěl a neměl čas tohle řešit. Tak jim odepsal, že kopřivy jsou kultůrní rostliny a že on si je pěstuje schválně pro zběr léčivých rostlin. Poněkud mu dali pokoj. A jaká to tenkrát byla doba. Ta před převratem.
Ahoj Petko.
Prostě jsi ,,Šťastná to žena,, .
Říkala mi kamarádka, že vedle takovéhle šíleně smradlavé rodiny bydlela v paneláku. Snažila se všemožně zatěsňovat vstupní dveře z chodby, ale nebylo to nic platné. Když k nim přicházela nějaká návštěva, tak se vstup do bytu musel odehrát v pár vteřinách. a zase hned dorazit dveře a zatěsnit. Teď nevím, jestli uvedený panelák je v majetku družstva či byťáku Města, ale moc se s tím nějak nedařilo cokoliv dělat. Pak dokážu pochopit, že by jeden vraždil.
Také jsme měli, není to až tak dávno, speciální sousedy... Když se k nám přistěhovali (do sousedního rodinného domu), tak zároveň s nimi přijel TIRák plný odpadků z domácnosti, které si nechali vysypat na dvůr. Byla toho taková hromada, že to místy div nepřepadávalo i k nám přes cca 2 m vysokou zídku. Dvůr toho měli úplně plný a prostě si v tom vyšlapali cestičku, kterou chodili. Jinde se stoupnout nedalo, a to měli maličké (tříleté) dítě, které si v tom hrálo. Na zahradě měli OBROVITOU hromadu starých pneumatik; a topili též všelijakým neřádstvem, že z toho byl černý kouř po celé dědině. Nikdo s nimi nic nenadělal.
Tohleto "sběratelství"je duševní choroba (název nevím), velmi těžko léčitelná ("pacient"nespolupracuje, protože je přesvědčený, že je zdravý a okolí mu chce jen ublížit). Domluva s takovým člověkem je nemožná, nějakými koláči se to rozhodně vyřešit nedá. Postihuje lidi jakéhokoliv věku a vzdělání. U nás v domě dlouhá léta taky jeden bydlel. Do bytu nikoho nepustil, veškeré administrativní záležitosti jsem s ním musel řešit na chodbě. Při vyklízení bytu po jeho úmrtí jsem se nestačil divit. Nedej Bože, aby se do takového bytu dostaly třeba štěnice, či švábi! A že nešlo o žádného "primitiva"svědčí nejen jeho články na Internetu, ale i diplom z Karlovy univerzity.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.