Surfinie nebo petunie? Poznáte rozdíl?

Jak píše výše, moc se to poznat nedá, ale přiklonil bych se, že to jsou surfinie. I když dnes to není co bývalo v začátcích pěstování surfínií. Největší délku převisu surfínií jsem měl 1,70m a šíře 2,50m. Dva truhliky 60cm vedle sebe a v každém 5-6 rostlin. Kde jsou ty doby.

Surfinie pochází z Brazilie. Je to kříženec divoce rostoucí petunie v Brazilii s petunii zahradní.

Surfinii jsem množil i ze semínek. Získal jsem 7 barev surfinií. Tam ale další množení vegetativně je sice možné, ale ztráta růstu a vitality původní, byla markantní.

To určitě znamená výška 20 cm. Ale hlavně, aby se další a další výhony ohýbaly dolů na převis alespoň metrový. Jinak moje drobná oprava. Surfinie byla vyšlechtěna v Japonsku. Divoce rostoucí petunie v Brazili s petunii zahradní. Ale to jsem již psal.

Surfinie jsem nikdy, od množení v srpnu až do poloviny řijna následujícího roku, nezaštipoval. Po 5-6 rostlinekách v 60 cm truhlíku. Dnes se mnoho obchodníků ohání názvem, jen aby prodali cokoliv za velké peníze

Jofa, já také vidím tady v jedné ulici to samé. Nikdy jsem je takové neměla. Sebrala jsem odvahu a u té paní zazvonila a ujistila ji, že bydlím daleko od ní a že jí nebudu konkurovat. Řekla mi přesně které koupila a kde a za kolik. Šla jsem tam a koupila úplně to samé. Koupila jsem samozvlažovací truhlíky, které mi ta paní doporučila. Samozřejmě, že takové převisy jsem teda neměla ani náhodou. Takže buďto mi ta paní zatajila to nejdůležitější, možná co se hnojení týče, nebo něco přimíchává do hlíny. Ona má každým rokem vínové a každým rokem tyhle obrovské převisy. Už jsem za ní nešla, protože jsem pak mluvila s její sousedkou asi přes tři baráky a ta se smála a řekla mi, že už za ní byly skoro všechny ženské v ulici a ptaly se jí jak to dělá a že jim dala podobné vysvětlení jako mně. U žádné ten její návod nefungoval. Já mám celkem v pěstování jiného docela úspěch, takže kdybych věděla přesně tu metodu, tak je vyloučeno, aby ty převisy nevyrostly. Vy říkáte, že nezaštipujete nikdy. To je divné, protože všichni zahradníci to doporučují. Já jsem to zpočátku nevěděla, tak jsem nezaštipovala a výsledek nic moc. Pak jsem začala zaštipovat a výsledek sice o něco lepší, ale nikdy ne takovýto. Takže někde je skryté tajemství a nikdo to nechce říci, což je smutná lidská vlastnost. A jak jsem psala, vedle té paní jsou samozřejmě i jiné vilky v řadě a nikdo nemá za okny to co ona a všichni tam mají tyhle "surfinie, nebo petunuie". Takže buďto má vlastní zdroj sadby, ten nechce prozradit a vymýšlí si, nebo je to v hnojení a to také nechce říct.

A Vy jste napsal, že je nikdy nezaštipujete a víc nic. Tak jak to teda děláte? Čím a jak hnojíte? Vyzraďte to alespoň Vy, vždyť jsme tady jedna "rodina". Jinak nemá smysl posílat fotky, když nic víc nevyzradíte. Díky i za ostatní...

Ale babko, uměla bys také, jen kdybys věděla jak na to. A klidně zaštípni, právě ta poupata je třeba vyštípnout, když je rostlina malá. Alespoň se trochu rozvětví. Jsem zvědavá, co nám odpoví Jofa, kterému jsem napsala doslova "článek"...

Není co tajit a každému i p. Přemku Podlahovi jsem to kdysi řekl do jeho knížky a popíšu moji pěstitelskou anabázi i pro Vás Ale bude to dlouhé. Začnu ale tím, že se v popisu jedná o rostliny z devadesátých let a jak je na tom dnešní sadba nevím. Surfinie jsem nikdy nekupoval, vždy sám namnožil. Asi v r. 1994-5 jsem zjara kamarádovi v práci řekl, že musím máti něco sehnat na okna. On mi řekl, že koupil nějakou novinku z Japonska a že uvidí co z toho bude. Utekl půlrok a přinesl v půli srpna několik výhonů. Pustil jsem se do toho. Sehnal v obchodě rašelinu a přidal něco málo rašeliny od nás z těžby rašeliny do místních lázní na koupele. Nařezal žiletkou výhony na tři listy. Spodní list seřízl těsně u stonku a pár mm stonek šikmo pod listem. Vrchní dva listy ponechal. Namočil konec do gelového stimulátoru a zapíchl mírně šikmo do sadbovače asi 5x5 cm. První rok jsem měl asi 15 - 20 rostlinek. Pokud byly listy velké, seřízl na polovinu aby nebyla velká plocha na odpar z listů. Sadbovače dal do malého foliovníčku a nechal střídavě doma, venku podle počasí kolem 20 stupňů až do nástupu podzimu. Mírně vlhčil. Po týdnu už bylo vidět, že se za listama objevují nové výhony. Přes zimu dal domů do podkroví na světlo. Tepota tam ale nešla přes 15 stupňů. Kolem vánoc a Nového roku, už byly rostliny velikosti malého salátu. Nic jsem nazaštipoval, protože se okamžitě od začátku výhony skláněly kolem sadbovače dolů a za každým lístkem nový výhon a tam zase za každým listem nový a tak to šlo geometrickou řadou až do podzimu příštího roku. Koncem února přesadil po pěti do truhlíků cca 5 rostlinách a některé již kvetly. Stejná zemina. Rašelina z obchodu s příměsí černé jako noc z rašel. lokality. No a potom čekal na jaro až budou moci ven. Tady v Podkrkonoší to bývá opravdu až v druhé půlce května. To už byly surfínie půlmetrové i více. Zálivka obyčejná voda s desetinou hnojiva na azalky a rododendrony v každé zálivce. V létě o něco silnější dávka. Poloha východ, západ. Zálivká samozřejmě podle počasí jednou až 5x denně ve vedrech. Nenechat namočené, ale stále mírně zalité. Jak přeschnou i krátkodobě je konec. Otrhávat staré kěty a dělat postřik od jara proti padlí, četnost podle počasí. Potom už se jenom díváte a trnete, aby nepřišla smršť, nekonečné lijáky a kroupy. To bylo dost často a ne jako teď klid. Rodina se starala a já dohlížel, aby se nenarušila technologie pěstování. 15. srpna téměř na den, vždy dělal novou sadbu. To již šlo na sto a vice rostlin. Pro toto množství jsem si již udělal vytápěný přenosný pařníček cca 1m x 0,7 m regulovaný na teplotu. Tak to šlo každý rok. Později jsem to omezil z jednoho důvodu. Přiznám se, přestože to byla nádhera a zájemců a obdivovatelů, (čt ), bylo dost byl jsem s rodinou toho takříkajíc "otrokem" Z tohoto jediného důvodu jsem později skončil a sem tam něco potom koupil. To již nikdy nebylo ono. Tak dámy, jestli jsem na něco zapomněl, tak se zeptejte. Není to žádna věda ani v tom nějaké tajemství. Omlouvám se, jestli jsou někde chyby. Přeji úspech v pěstování. Josef.

Tak pane Josefe, to teda smekám a hodně hluboko. Protože to musela být piplačka a dlouhodobá. Ale výsledek je fakt krásný. No, jak ale víme všichni, tak co jste měl za sadbu Vy, my už v dnešní době neseženeme. Ta paní o které jsem psala, si musí svou sadbu dělat také sama a proto má každý rok stále stejnou barvu. A to už ta její okna sleduji deset let. Asi mi to neřekla proto, že se obávala, abych na ní neloudila sazenice. Zřejmě měla právě tuhle zkušenost. A vzhledem k tomu, co to dá práce, bych se jí ani trochu nedivila. Ale alespoň si z toho Vašeho návodu vezmu to ponaučení o hnojivu. To jsem nevěděla, že se má používat hnojivo na azalky a do hlíny přimíchám rašelinu. Já vždycky kupovala hnojivo co se přímo nabízí pro surfinie, nebo ty granulky do hlíny, nebo i obojí a pořád nic moc. Tak letos uvidím, ale nedělám si naději, takovéhoto úžasu určitě nedosáhnu. Tak ještě jednou děkuji za čas, který jste nám věnoval.

Dobrý den,

tak jak to letos s vašimi květinami dopadlo?

Jste velice kreativní a trpělivý. Určitě byste mě hodně zákazníků a mohl krásné kytky prodávat...

Já myslím, že ty nádherné převisy jsou způsobené i tím, že -jak píšete- jste rostliny množil už v půli srpna a ony tedy stihly pořádně narůst. Petúnie a surfinie rostou dlouho a v zahradnictvích se petúnie vysévají až v lednu (a potom se růst pozastaví s příchodem kvetení), takže ty Vaše měly půlroční náskok.