Jaký je to hřib?

To jsou klouzky. Nejsem odborník, ale houby sbírám odmalička, otec mě to naučil. Klouzky jsou jedlé, musíte sloupnout tu slizkou kůži z klobouku. Mají výhodu, že jako jedny z mála hub tepelnou úpravou netmavnou, omáčka z nich je tedy hezky bílá a ne našedlá jako z některých jiných hub. Sušit bych je nedoporučovala, mají v sobě hodně vysoký obsah vody, vyšší než pevné hřiby. Ale zakázáno to není, možná se sušičkou by to šlo.

Klouzek sličný. Výborná houba.

Nenašli jste žádné hřiby, ale klouzky. Je zajímavé, že v některých knihách je tato houba uváděna jako KLOUZEK SLIČNÝ, ale v jiných ji nazývají KLOUZEK MODŘÍNOVÝ. Ano, často se nachází v okolí modřínů.

Klouzky jsou chutné houby, ale mají i své odpůrce. Z důvodu slizkého klobouku, což se projevuje hlavně při deštivém počasí. Proto hned při sběru sloupnout klobouček i s nečistotou. Jde to snadno. Jinak Vám klouzky v košíku potřísní slizem i ostatní houby a všechno budete mít olepené.

Ty názvy jsou občas matoucí. Jistě dost lidí zná a sbírá strakoše. /lidově koženka, kačenka, šenkýřka, kožešník, doupenka, bezpráce, husí pupek, jalovčík, doupáček, pastéřka, máselka...a řada dalších názvů/. Tato houba je někde uváděna jako HŘIB STRAKOŠ někde jako KLOUZEK STRAKOŠ. Tak opravdu nevím. Jaga.

Sbírám houby desítky let, ale že se klouzci loupou slyším poprvé. Vždycky jsem je otřela rukou od jehličí už v lese, doma pak třeba papírovou utěrkou. A že je slizký mi nikdy nevadilo.