Když je ta doba bilancování a předsevzetí, tak se přiznám, že mne láká vypěstovat Muďoul trojlaločnatý /Asmina triloba/. Jen jsem ho objevila pozdě. Třeba bych se nemusela dočkat plodů. Ale zkusím přesvědčit vnuky.
2x
Já jsem chtěla zkusit vypěstovat staré odrůdy brambor, prodávalo je Krulichovo zahradnictví, ale protože se prodávají až na jaře a dovážejí je z Německa, tak to nejspíš padne. Pak jsem měla objednaný stromkový černý rybíz a ten taky nedopadl. Tak budu hledat dál, už nemůžu sázet něco, co by začalo plodit až po několika letech, i když předloni jsem měla objednané jablůňky, druhým rokem jsem měla asi 8 jablek. Pořád něco zkouším a často mi to nevyjde. Vloni jsem 2x sela černý kořen a nic. No, moje pěstitelské úspěchy-neúspěchy, těch už bylo a dokud budu moci, budu zkoušet dál.
Černý kořen chce hodně hlubokou lehčí humózní půdu, něco jako mletý mák. Pěstovala jsem na chalupě na padesát let vylepšované půdě. To bývala moje chlouba. Černá slupka se z těch dlouhých kolíků strhla a než to zrůžovělo, tak jsme je schroupali.
2x
Mně se nedaří už po několik let vypěstovat obyčejné astry. Vzejdou ze semínek, po přesazení dobře rostou, ale než rozkvetou, zčernají a uhynou. Zkoušela jsem různá místa na zahradě, dokonce jsem koupila i sazenice, ale vždy to dopadlo stejně. Moje maminka je na stejné zahradě před mnoha lety pěstovala a byly vždy pěkné. U ostatních druhů letniček ten problém nemám, ale astry... Už jsem to vzdala a od loňska je nevysévám 
.
Máte pozemek zamořený houbovými chorobami, astry jsou na to velice citlivé. Zkuste použít dusíkaté vápno.
Černání a padání rostlin je opravdu způsobeno houbou, a je to také nejčastější problém s astrami (minimálně tedy v mém okolí nejčastější). Vím to jistě. Kroucení listů, o kterém píše Sametka, je něco jiného (to opravdu vypadá na virózu).
Zkušenost mám bohužel takovou, že se to klidně projeví i za suchého počasí. U nás tady je většinou sucho (jihomoravský úval), ovšem půl dědiny má s astrami potíže. Pěstujeme je do kostela a daří se málokomu. Mně tedy zatím rostou, ale já to právě nenechávám náhodě. Jinak by to už asi také nebylo dobré 
2x
Pěstitelských snů mám několik.Jeden ale převažuje.Letos to budou tři roky co nám vykvetl asi 1,5 m vysoký banánovník.Bohužel celé to květenství ( i ti malincí banánečci) chytlo nějakou plíseň.Nepomohlo ani ošetření slabým roztokem hypermanganu.Takže bych byla ráda kdyby jeden s těch jeho potomků až dorostou měl banánky.
2x
Měl,měl. Je tomu 45 let nazpět a lituji, že jsem se do toho nepustil, neboť to je běh na dlouhou trať. Japonskou zahradu. Sice menší a skromnější než na obrázku, ale něco v tom stylu. Bohužel, nestalo se.
Krása, ovšem nepřeju Vám vidět, jak to vypadá, když člověk nemá "brzdu" a sází a sází na úkor všech dalších nutných prací. Už 20 let se snažíme brzdit tchána v jeho rozletu, neúspěšně.
To znám. Zařídil jsem zahradu ve skromnějším stylu (jezírko/a je základ) a sázel a sázel. Jelikož jsem tenkrát začínal, tak znalostí nebylo a lecos se nedařílo, nebo nevhodně umístěné. Dnes (na realizaci věkově pozdě) bych si troufnul i na tu nej japonskou i jinou zahradu, ovšem pro mne by to již nebylo a vědomí, že po mně by někdo přišel a zryl to pro brambory, tak to raději nic a jen takovou skromnější okrasnou.
2x
Už ne, ale v mládí jsem si velmi přála mít alespoň v části pokoje od podlahy ke stropu epifytický kmen osázený broméliemi, orchidejemi, liánami... Začalo to celkem nadějně, při cestách přírodou jsme s budoucím manželem hledali ten kmen. Dokonce jsem už měla něco vyhlídnutého, ale pak mi muž sdělil, že je to celé blbost, že bych časem chtěla i opičku a leguány... Sama jsem si do toho netroufala a pak přišly jiné starosti. Ale vzpomínky jsou ještě živé a docela pěkné 
.
...a motýle...
Ne, vážně,.. náhodou, tenhle sen úplně chápu.
Teď aspoń takový maličký do teraria k chamíkovi.
Mně epyfitické bromélie svého času zničilo umělé osvětlení... Úplně je to během pár dní vysušilo (vzdálenost byla asi 1m). Byla jsem tehdy 14letá školačka a nějak mě nenapadlo, že pralesní rostliny mohou být (logicky) citlivé na ostré světlo. Každopádně to zasadilo velkou ránu mé (do té doby značné) oblibě těchto rostlin. Každopádně - do toho terária bych je asi nedávala . Tam by se mohlo přihodit to samé (i když nejspíš záleží na druhu svítidla, to by se ale muselo vyzkoušet).
2x
Dobrý den, mám jich víc, ale největší sen je asi vybudovat krásnou a velkolepou skalku s různými druhy rostlin, někde ve svahu a nějak pěkně nakombinovat větší a menší rostliny. Aktuálně mám jednu středně velkou skalku na poměrně málem prostoru, ale už je pěkná a dělá radost. Také dala spoustu práce. Petr
Skalka je náročná, ale nádherný koníček. Mám jednu mini na balkoně. Ještě před vánoci mi kvetlo jedno svítivě modré očko kamejky. Nevím, odkud jste, ale jedna velká přírodní skalka je Arboretum Makču Pikču kousek pod Sovincem. Dejte si tam výlet na jaře.
A když už tam budete, tak kousek od Sovince v Jiříkově je řezbářská Halouzkova galerie. Paráda i pro děti, a na několik hodin.
0x
Já mám sen. Tchán zdědil základ zahrady, část jako sad, většinu v parkové úpravě. Za víc než 40 let z toho nadělal neproniknutelnou houštinu vzájemně prorostlých a stínících si rostlin. S ohledem na stáří dřevin se nám v posledních letech daří alespoň ty velké a přestárlé, hrozící újmou na zdraví či majetku dávat pryč, ovšem udělat cokoliv "po našem" je neskutečný problém. Mým snem je tedy provést selekci toho co tam je, dát tomu řád, znovu rozdělit užitkovou a okrasnou část a u té okrasné osadit nové, tentokrát listnaté solitéry. Smrky musí pryč, většinu už naštěstí zařídil kůrovec.
0x
Sen zrovna ne, ale loni mi udělala radost jedna pivoňka, která konečně po patnácti letech, na pátém místě zasazení,vykvetla. Jeden květ se počítá.
doplněno 02.01.21 23:26:
Pivoněk mám asi deset. Kvetou každý rok, ani s přesázením není problém. Pouze tato jedna nechtěla ani růst, natož kvést, tak jsem ji stěhoval po zahradě a hledal vhodné místo. Až jsem našel. Začíná ale zarůstat růžemi, tak nevím.
Pivoňky jsou stará dobrá klasika. Nádherné v těch starožitných vázách... Jedna bleděrůžová nám v práci rostla těsně u zdi zahradního domku. I sluníčka málo. Pamětníci říkali, že je tam desítky let. Chtěla jsem ji přesadit na lepší místo, tak jsem si četla vše o jejich přesazování... a hned v úvodu bylo, že pivoňky nesnáší přesazování. A tak tam zůstala, po rekonstrukci vlastně ve štěrku, s kořeny skoro v izolaci domku. A kvete každý rok. Tak Vám přeju, aby se ta Vaše taky tak chytla!
0x
Muďoul pěstuje můj bratr - každý rok od něj dostanu několik plodů. Má více rostlin, ale jím vypěstované, neroubované prý moc nerodí. Když seženete roubovaný, tak se jistě dočkáte. Ten, co mi dal (sazenice), mi odešel hned 1. rok. Má prý snad hodně dlouhý kořen a špatně snáší přesazování.
Můj sen do důchodu nebyl pěstitelský, ale chovatelský - těšila jsem se, že budu mít zase po několika desítkách let králíky. Povedlo se a králíky chovám. Od té doby se snažím jim vypěstovat co nejlepší krmení. Všude mám topinambury, a chystám se pěstovat pro ně amarant. Ten jim moc chutná. Ale ne ten amarant okrasný, chtěla bych, aby mi vyrostl takový, co jsem kdesi viděla - mohutný, +2 m vysoký. Jenže nemohu sehnat osivo - měla jsem ze zdravé výživy, ale moc nenarostl.
Aknelko, určitě roubovaný. Ty plody jsou výtečné a i když je odněkud z tropů, tak snese i naše zimy. Jen velký bude, určitě do 2. patra. Místo mám na Holicku, ale byl tam dříve rybník, jestli tam na něj nebude vysoko spodní voda. Je tam místy mokro. A taky nevím, zda na plody budou chodit ptáci. Tyhle věci se nikde nepíšou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.