Jedlé jeřáby

Jeřabiny nelze střepat, to byste z trávy nevysbíral. Trhají se celé střapce, vyperou ve vodě a pak teprve se otrhají ze střapců kuličky. Mám zkušenost jen se sladkoplodým. Chuť není tak exkluzivní, ale celkem příjemná, sladkokyselá, dužnina se zrníčkama...Takové jsou vhodné hlavně tak na kompoty, ideálně kombinovat s hruškami, které jsou naopak mdlé a bledé. Pak mám zkušenost s jeřábem černým Aronie. Tmavé kuličky jsou tužší a lehce sladko kyselo trpké. Obsahují méně vody, šťáva se z nich moc nevymačkaá, ale dají chuť a barvu sirupům. Výborné jsou na likéry z jejich cukrového nálevu s kávou a rumem. Červené jeřabiny jsme sklízeli později ze štaflí, koupený stromek měl první plody hned rok na to a rychle rostl. Černou jeřabinu jsme měli nízkou, naroubovanou korunku. Taky hned plodila. Tu jsem obírala vestoje. Pozor, chodí na ně ptáci, a když pak podělají bílou zídku, tak to máte modře flekatý. Vám bych spíš doporučila pěstovat Muchovník / Amelanchier/. Je podobný, má hodně druhů od malých keřů po třímetrové, i stromkové, dá se tvarovat, je nenáročný, hned a spolehlivě plodí, líp chutná, dá se obírat postupně začátkem léta a má zdobné listy hlavně na podzim. A zase: chutná ptákům. Na malé tvary se může hodit síť proti ptákům s menšími oky.