Dobrý den, děkuji všem, kdo mi pomohlia poradili, jak se vyznat v Praze Dejvicích. Vaše rady a plánky mi pomohly, zvládli jsme to v pohodě. Jako poděkování zasílám mašinky.
Tak jsem na Tebe a vnoučata myslela, jak se vám to vydařilo
0x
"babuško", krásné mašinky a takové jezdily a vozily mně, když jsem byla malá, héééč. - stařenka
Stařenko, mě vozily taky. Jezdili jsme k babičce a dědovi, mamka mě pokaždé nastrojila, růžové šatečky s volánky, bílé punčocháče. Já ráda koukala z otevřeného okna, ty saze mi lítaly do očí, tekly mi slzy a já to rukama rozmazávala po obličeji. Při vystupování mamka pokaždé vytáhla z vlaku místo cukrové panenky malé ušmudlané černé čuně.
U nás na Pardubicku a Hradecku jezdily hlavně "všudybylky", silné parní lokomotivy. Však se také jedna podílela na ohromném železničním neštěstí na podzim 1960. Srazila se u Stéblové s motorovým Hurvínkem a zemřelo tehdy 118 lidí. Mně bylo 5 let, ale dobře si pamatuji, jak si lidé o té hrůze vyprávěli.
To jsem ale smutně skončila a to jsem nechtěla. Hezký večer všem.
Jaga.
1960, tak to mi bylo pár měsíců. Tahle nehoda byla neštěstí na pokračování - po srážce strojvedoucí parní lokomotivy vyroštoval (podle předpisů!) žhavé uhlí do kolejiště, jenže tam byla vyteklá nafta z nádrže toho motoráku. Začalo to hořet...
Jinak také dík za pěkné obrázky i vzpomínku. Zatím ještě můžeme alespoň koukat (většinou) z toho otevřeného okna, ale nová doba už přinese klimatizaci a tak i s touhle romantikou bude konec. Oficiální rozloučení s párou na dráze bylo, tuším, v roce 1981.
Tátův fotoaparát, který jsem si nechal už jen na památku, má na poudře propálené celuloidové okénko od saze na nádraží jako památku na dobu páry.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.