Jmenuji se Milena Šonková,píší vám s velkou prosbou o pochopení a radu,léčím se s depresemi více než 10let,beru léky na deprese,nyní jsem přesně rok po umrtí mého manžela,mám dva syny v roce 1989 mě umřelo v náručí dvojče kterému bylo 10měsíců byla to vrozená vada,navíc manžel přišel o zaměstnání neboť jeho zdravotní stav dospěl tak daleko,že mu byl přiznán okamžitě plný invalidní důchod,moc špatného jsem si zažívala i při té mé nemoci. Nyní bydlím u mojí matky které je 77let žije s přítelem kterému o 30let méně. Jsem deno denně vystavená psychickému tlaku a nepochopení k mé nemoci,prostě matka neví v jakém se momentálně nacházím stavu,nemám nikoho než jednoho staršího syna který má svojí rodinu plus hypotéku a mladšího syna z těch dvojčat. Prosím poradte mi co mám dělat jak se chovat i když s přemahou dělám a snažím se matce ulehčit je vše špatně,stále a stále si hledá chyby jak na mě tak mém mladším synovi. Je to promě opravdu psychický nátlak který mi nějak nepomáhá naopak mi strašně škodí. Momentálně jsem v částečném invalidním důchodu a moje finanční situace je víc než katastrofická,oni ty deprese nejsou vidět ale člověk má někdy chuť to se vším skoncovat,moc vás prosím poradte mi zda změnit prostředí či jak? Jako moje matka ke mě už od mala neměla žádný citový vztah,moc mě to bolí jelikož jsem ohromně citlivá.upřímná a udělám i při mém stavu i za dva.
0x
Ani nevíš, jak ráda bych Ti dala dobrou radu. Jenomže jakou? Jestliže jsi se nastěhovala k mamince, tak asi moc jiných možností nemáš. Dneska je to všechno tak strašně těžké. Nejsi první, která má pocit, že to nezvládne a chce to "zkoncovat". Ale ono je to docela težké, naštěstí. Sama jsem se několikrát v životě ocitla v takové situaci, kdy už se mi nechtělo žít. Jak vidíš, jsem stále tady. Ale kdybych Ti teď začala psát, jaký problém momentálně řeším zase já, asi by ses divila. On ho nějaký má dneska už asi každý z nás. Ale právě proto s Tebou cítím, jenomže nevím jak pomoci. Z toho, co píšeš, jsem vyrozuměla, že by ses mohla osamostatnit a odejít z prostřdí, které Tě ničí. Jestli je to tak, udělej to. Zvláště, jsi-li pracovitá. Neboj se toho, zvládneš to. To já mám takový problém, který nemohu vyřešit sama, ale ten, kterého se to týká. Jedná se o mého syna. A věř mi, že to není o nic lepší, protože já jsem na rozdíl od Tebe bezmocná. On má asi každý z nás v soukromém životě něco, s čím se potýká. Někdo se dokáže svěřit, někdo to nosí v sobě. Nevím, co z toho je lepší. No, i když jsem Ti žádnou radu nedala, doufám, že jsem Tě alespoň podpořila.. Suzy.
0x
Miluško jediná dobrá rada je přestěhovat se do vlastního, jinak se z toho nevyhrabete. Zkuste váš obecní úřad a sociální oddělení, zažádat třeba jen o malý byteček, vím, že byty nejsou ale u nás takovým případům vychází vstříc-přidělí obecní byt třeba i zdevastovaný a nebo na dobu jednoho roku. Nebo volte podnájem, všechno je lepší než takové soužití. Ještě mě napadl azylový dům, sice je u nás také pouze na 1 rok ale za rok se lecos může změnit. Váš syn, pokud dobře počítám, už není malé dítě, klidně by mohl mít vlasní práci a trošku vám finančně vypomáhat. Hlavně vydržte!
0x
Milá Miluško,jednoduchá rada,musíte co nejrychleji od vaší matky pryč,jinak vás naprosto zničí,byty jsou,jen stačí chtít,a vy nejste naštěstí sama,máte syna,který vám jistě pomůže!Pokud to neuděláte,skončíte buďto v blázinci,nebo se zabijete sama,v takovém psychickém teroru se přece nedá žít,a bez lásky už vůbec ne!Jistě si najdete nějaké hodné přátele,a pak zjistíte,že jste tento krok měla udělat už dávno!Hodně štěstí!
0x
Miluško, někdy se to stává, že matka o dceru moc nestojí a bolí to, taky to psychice nepřidá. Mimo to, je Vaše matka v pokročilejším věku a snad si moc neuvěduje, jak se Vás její chování k Vám a k synovi dotýká. Musí to být bolestné přijít o dítě i když uběhlo několik let. Prožila jste si toho dost a potřebovala byste žít v klidu. Máte přece u sebe syna a ten chce mít doma mámu, která funguje, jako máma. Myslím, že Váš syn už pracuje a tak byste si mohli pronajmout byteček a od mamky se odstěhovat. Máte ještě kus života před sebou, tak myslete na sebe a na syna. O mamku se může zatím postarat její přítel. Moc Vám přeju, abyste došla klidu a trochu se poléčila. - stařenka
0x
Miluško, a zajímají Vás vlastně naše odpovědi? Kdybych já založila takovouto otázku, tak bych se určitě podívala, co mi na ni někdo odpověděl a rozhodně bych nějak reagovala. Jsem zvědavá, kdy se Vy ozvete. Ať už v pozitivním smyslu, či opačném. Jsme tu čtyři, co jsme reagovali, každý z nás určitě v tom nejlepším úmyslu, Vás nějak podržet. A Vy nic. Nic dál. Byl to od Vás jenom momentální výlev emocí? Nejsem zde dlouho, ale i takových případů, jsem si už všimla.
doplněno 16.07.11 21:31:Píšete, že se na nás obracíte s prosbou o pochopení a radu. a pak se ani neobtěžujete podívat na to, jestli Vám někdo odpověděl. Na tento dodatek mám odpověď, ale nebudu Vám napovídat, jsem zvědavá na Vaši úpřimnou reakci.
Ano, je to tak. I mi vadí, když někdo dá otázku, která vypadá skoro jako otázka života a smrti a pak už mu nestojí za to, podiskutovat, poděkovat a říct, jestli mu to pomohlo. 
Podivné!
Nezlobte se, ale dotaz byl položen včera, taky nemám možnost být u internetu denně. Třeba se tazatelka ozve večer, nebo až bude mít možnost.
Souhlasím s Babkazov! Já chápu, že mnoho lidí nemůže sedět u klávesnice celý den, ani já ne. Ale tohle nebyla otázka, jako třeba "haló, haló, mám na zahradě slimáky, co s tím?" I na mne to působilo, jako volání o pomoc v tísni. Takže pakliže jsem dospěla až do takové krajnosti, že napíšu srdceryvný článek, kde vysloveně naznačuji, že už si nevím rady a očekávám, zdali by mi někdo z Vás nějak neporadil, tak bych si určitě našla čas, a dala tu práci, abych se podívala na reakce. Ale to podle mne nebylo asi tak "horké".
doplněno 17.07.11 18:48:Opravuji, Ale ONO to podle ..., vypadlo mi z věty slovíčko. 
0x
Možná je to tím, že jsem Poradnu objevila až před pár dny, takže neznám zaběhlé "postupy" (že se s adresátem dotazu i nadále diskutuje, a případná absence zpětné vazby na pokus o pomoc a radu je vnímána negativně). Nicméně dovolím si paní Mileny důrazně zastat. Předpokládám, že vaše odpovědi četla, pouze neodpověděla. A co taky? Myslím, že v tomhle je důležité hlavně to, že jste ji svými názory (se kterými osobně víceméně souhlasím) mohly dodat odvahy k činu, poskytnout úhel pohledu někoho jiného, atd. A i kdyby to byl jen momentální "emocionální výjev", co je na tom špatného? Vidí, že je zájem ji pomoci, a už i to může být blahodárné. A i kdyby se jen potřebovala prostě s něčím svěřit - je to špatně? Dle mého soudu, když někdo "volá o pomoc", není zrovna nejlepší, se do něj ještě pustit, jak nenaplňuje nějaké očekávání, atd. Částečně ji velmi dobře rozumím, znám situaci nevyhovujícího soužití, a vím také, jak je pro odchod důležité materiálno (finance, sehnání bytu, atd). Vaše rady jsou dobře míněné, ale skutečnost je mnohdy taková, že díky financím a dalším různým závazkům není řešení odchodu "tak snadné", a problém se vleče do chroničnosti. Také zastávám názor odchodu, ale mám pochopení pro situaci. Možná by prvořadě prospělo, se od té matky citově distancovat, přestat si brát osobně její výtky a nekonečné hledání chyb. Paní Mileno, moje rada je, zaměřit se na to, že máte hezký vztah se svým synem. Jste na "to" dva, nalézt v sobě psychickou oporu, být jakýmisi "spojenci". Pakliže pro Váš problém s depresemi matka nemá pochopení, bolí to, ale je už prostě taková, vy ji nezměníte, tak zkuste dojít k tomu, že trápit se kvůli tomu nemá ani cenu. Co ale můžete udělat, je to přijmout, "je jaká je". Zároveň je dobré si uvědomit, že i matce na Vás záleží, přijala Vás k sobě. Možná to prostě jinak ani neumí a chová se, jak chová. Za nemilýma slovama je ale přecejen její láska k Vám. A Vy jste silná. Zažila jste a zažíváte těžké situace, a přesto si s nimi dokážete nějak poradit. Možná máte pocit, že je toho už prostě moc, ale přesto to zvládáte. Přeji Vám, ať i kdyby jen postupnými proměnami (tedy nikoli žádným radikálním krokem odchodu), se Vaše situace už jen lepšila. Máte to vy svých rukou. Přeji Vám hodně síly!
To je od Vás chvályhodné, že jste se Milušky zastala důrazně. Já si jen dovoluji podotknouti, že za "nemilými slovy, se málokdy skrývá láska".
Souhlasím s tím, že né každý musí být zběhlý s postupy, ale i tak...toto bylo volání o pomoc, a kdo chce může napsat , ale přeci nebudu očekávat nějaké vděčné odezvy. Což mi kolikrát od některých "poradců připadá". Bud tu nejspíš hledají body, nebo tu očekávají pochvali za názory. Děkuji, že někdo rozepsal lépe, to co jsem chtěla říct.
To jsi to trošičku asi popletla, cambrino, tady v té rubrice se žádné body neudělují. Ve slově pochvaly, se píše trvdé y.
A to je přesně co jsem psala, body tu co vím dostávájí registrovaní za názory...v jaké rubrice nevím, druhá věc je očekávání pochvali za názor a radu, to jsi vynechala, a co bys mohla zkritizovat je pravopis. No nic, i disgrafici mají právo psát, a to že neovládají pravopis, když píší, neznamená, že ho neznají.
0x
Miluška má problém, hledá řešení, dokonce se kvůli tomu zaregistrovala. Nezná a neví, je zde nová. Snad alespoň bez přihlášení čte naše příspěvky, a podle nich si formuje svoji další životní cestu. Myslím, že pokud ji poradíme a pomůžeme bez dalších podmínek (veřejné poděkování či ohodnocení) bude to "NÁŠ DALŠÍ DOBRÝ SKUTEK!" A proto tu snad jsme a fungujeme! Tak ji přejme, ať jí naše rady aspoň trošku pomůžou! 
...sakra!...
Ano, správně! Chápeš to jako Hop. Ale copak jsi té Milušce, kromě toho, že jsi nám vysvětlila, že ona nemůže odpovědět, poradila Ty? Nic. Zatím se zabýváš právě Ty, jenom kritikou toho, jak jsme neomalení, my, kteří podle Tebe odpovídáme jenom ve snaze získat nějaké ohodnocení.
nic, jen jsem chtěla ty dobré rady oddělit ( byly dobré), od těch co chtěly samochválu. Ale chápu jí, jen nejsem v jejím věku , ale mám podobný problém, to poslední, co bych chtěla slyšet je vděčnost. Proto jsem napsala.
Pokud vím ,tak ti, co nějak přispěli svou radou, se v postatě velice shodovali v názoru na situaci. Nebylo co oddělovat, jinak, kdybych chtěla "samochválu", pochválím se sama, 
a nebudu čekat na druhé. Za další, absolutně nerozumím co myslíš tím, když píšeš, že máš podobný problém, a to poslední, co bys chtěla slyšet je vděčnost. Nedává to smysl. Ale pokud jsi chtěla vyjádřit, že nesnášíš být někomu za cokoliv vděčna, tak to je veliká škoda, protože vděk patří mezi lidské, a dobré vlastnosti. A ten, kdo to neumí, má život složitější. To já jsem moudrým lidem, kteří se mi snaží v nějaké mé tísni pomoci, velice vděčna. A nejenom, že to cítím, ale to i vyjádřím slovy. No, on jsme holt každý nějaký. 
Chval se, a ze všeho co jsem pobrala píšeš jen o sobě...dnes je to poslední a nechám to na příště.
No jasně! :D Mohu přece dát příklad, pouze z vlastního života! Copak já mohu psát o Tobě, či o někom jiném? Každý tady píše o sobě, i Ty! Ale naše debata nemá smysl, a vůbec sem nepatří. Já se hádat nebudu. Co bylo podstatné, to už bylo řečeno. Co se mne týče, já beru na vědomí, že jsem Tobě nějakým způsobem protivná, a tím je to pro mne vyřešeno. Tak na mé odpovědi nereaguj. Ani zpočátku jsem neodpovídala na TVOU otázku. To až pak, když jsi se na mne obrátila konkrétně. Ale vidím, že tato polemika mezi námi, je naprosto neplodná a nepřináší nic nikomu. Tak k čemu by bylo dobré ji prodlužovat? Měj se hezky a přeji Ti šťastné dny. Suzy.
0x
A kolik je vám let, smím-li se zeptat? Dle mého názoru vás nejvíce ze všeho deptá vaše matka, jste na jejím názoru nezdravě závislá. Má-li ona svého přítele, se kterým žije, tak ať se o ni v první řadě stará on. Vy se starejte o sebe a své děti. Matky dokážou velmi poničit sebevědomí svých dětí, toto si uvědomte. A že k vám vaše matka měla od malička malý citový vztah? No tak měla, s tím nic momentálně nenaděláte. Ale pokud se tím budete pořád užírat, ty deprese budete mít stále. Zaměřte se ve svém životě hlavně na sebe a své potřeby. K potřebám své matky sice přihlížejte, ale nedávejte je na první místo. A hlavně se nelitujte, přestože váš život je určitě hodně těžký. Ale nemusí být, vše je pouze ve vašich rukách. Musíte se naučit si příliš nebrat k srdci to, co si o vás myslí nejbližší. Oni dokážou člověka opravdu nejvíce ranit. Změna prostředí by byla určitě vhodná. Porozmýšlejte. I když se vám to možná nezdá, máte před sebou spoustu možností.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.