Pro smrtku

Mladé dámy, nejste jediné, komu to tady vadí, já spíš neznám nikoho, kdo by byl maximálně šťastný, lidé to snad ani neumějí, nebo jo? Co si o sobě myslíte, že se svět měl točit kolem vás? Když si neumíte zajistit pozornost, štěstí, lásku nebo cokoliv jiného, tak jste to vy a vaše neschopnost. I v největším srabu si inteligentní člověk (a zde vidíme, že IQ nestačí) dokáže poradit. Jaké by vám to bylo, kdyby vaši rodiče, přátelé nebo děti přišli s tím, že se jim nelíbí společnost, tak se prostě zabijí? Cajk? Co to je za hovadiny?

Lidem jako jste Vy bych přála nejméně půl roku v nemocnici a nebo si zažít pár dní v koncentráku a přitom mít čas přemýšlet, co to ten život vůbec je. A pokud si myslíte, že ani potom byste si nevážila toho, co nám všem bylo dáno, pak tedy adie. Tady skutečně nemáte co dělat.

Na světě jsou pořád ještě lidi (jako třeba já:D), kteří věří, že se jednou všechno otočí v dobré. Ale k tomu je potřeba taky nějakého úsilí, hlavně v sobě samotné, že nakonec vše uvidím v lepším světle, i když to bude třeba stejné. Nikoliv čekání, že to udělá někdo jiný, v horším případě útěk pryč a nebo rovnou ze světa. Tak se třeba odstěhujte do ciziny. Když jste takové hrdinky, že se dokážete "i" zabít, odstěhování vám snad nic neudělá, ne.

No to jste se tu sešly! Není na čase se sejít osobně (vy 2) a ukončit to hromadně? Možná by se ještě nějaký cvok přidal. Třeba byste si vzájemně dodaly sílu. A hlavně byste pak neotravovaly normální lidi svými výlevy.

Může mi někdo vysvětlit, proč potřebu sebevraždy ventilujete takto veřejně? Je to ve skutečnosti velmi jednoduché. Vy se zabít nechcete, jen chcete demonstrativně působit na ostatní, jak je tento svět špatný. Ten, kdo uvažuje o sebevraždě doopravdy, to totiž v sobě většinou tutlá, nikomu nic nepoví, nikdo nic neví a pak je okolí překvapeno, že dotyčný je po smrti svou vlastní rukou. Vy o tom jen hovoříte, ale skutek utek. Toto není nabádání k tomu, abyste sebevraždu provedla, ale abyste se nad sebou zamyslela. Proč si jako myslíte, že tento svět je tak odporný? Ano, je na něm spousty špíny, ale je na něm taky spousta dobrého a záleží jen na lidech, jak si ten svět a to své okolí udělají. Copak si neuvědomujete, že společnost byla vždy za jakýchkoliv okolností a doby podobná té, co v ní žijeme nyní? Toto se příliš nemění, lidské povahy jsou totiž stále stejné, mění se jen technické vymoženosti a pokrok. Podívejte se do 19. století? V něm byste chtěla žít? A co století patnácté? Dobré? Vždyť co je lidstvo lidstvem provázejí ho jen války, nemoci, mocenské boje, společenská nerovnost, bohatí a chudí... Proto se chcete zabít? Že je svět ve své podstatě stále stejný? Ale jděte, vždyť máte v životě toliko možností...

Jo, me se taky hnusi. Politika, nekteri lidi kolem, system, lhani, kradeze, teroristi... ale abych si sahla na zivot, to bych musela byt opravdu na hlavu padla. Pokud nekdo placa o sebevrazde, je to des, ale pokud o ni nekdo placa jeste ve smyslu, ze toho sam neni schopen, tak uz vazne nevim, co si myslet. Takovy clovek je nemocny a jeste k tomu H.Ch. Andersen.

Sebevrazda byva casto projevem sobeckosti nebo spatnym dusevnim zdravim. Je to mnohdy ta nejednodussi volba. Vsechno v zivote je jen o volbe. Myslite, ze jste jedini, komu se nektere veci ve svete nelibi? Neexistuje jen cerna nebo bila... Stejne tak nemuzete tvrdit, ze cely svet je zkazeny a odporny. Muzete se divam na okolni svet jak cernymi tak ruzovymi brylemi. Nedoporucuju ani jedno Ale kazdopadne... jeden moudry clovek, kdysi rekl: Bud tou zmenou, kterou chces videt ve svete. Kdyby kazdy resil "odchodem" ze sveta, kdyz se mu neco nelibi... Byly by vubec jeste nejaci lide? Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám. Ja chci byt ten silny a chci byt tou zmenou. Chci byt stastny a zatim si pujdu. Nic neni zadarmo a zivot neni jednoduchy:

Co kdyz byste vedel/a, ze jednou v budoucnu budete ve spravny cas na spravnem miste a nekomu treba zachranite zivot? Male dite se vycukne matce s ruky a malem vbehne pod kola projizdejicimu autu... Bylo by to dopadlo tragicky, nastesti jste tam bal/a vy a dite stihla popadnout. Z ditete vyroste slusny clovek, stane se treba doktorem, huminatranim pracovnikem , cokoli... Vy si sahnete na zivot, a to dite co byste mohla zachranit zemre... Sebevrazda neni spravnou volbou.

Zajimave cteni.

Zkus to skončit. V tu ránu jsi zde zpět a řešíš to znova v těžších podmínkách.Cesta nevede okolo,ale skrz. Nestarej se o svět.Svět se sám o sebe postará.

To jde shrnout dvěma slovy DEBILNÍ NÁPAD!

Taky bych se někdy nejradši odpráskla, ale...pak se zamyslím a vím, že mě na tomhle světě čeká ještě hodně příjemných věcí, tak proč se o ně ochuzovat? Plus milující rodina, kamarádi..to bych jim prostě udělat nemohla. Ač mě někdy okolí se**, nevzdala bych se svýho života, snažila bych se ho udělat pro mě příjemnějším.

Já proti sebevraždě nic nemám. Až mi pude 40-50 a nebude mě to dál bavit, tak si pravděpdoobně taky pomůžu do hrobu (respektive do popela), ale zatím jsou na světě činnosti, které za to stojí...

přítelkyně, cestování... přísahám bohu, dokud se nepodívám na Tahiti, tak nechcípnu. Projížďku Orient Expressem mám taky povinně. Spousta jídel, která jsem ještě neochutnal. Krom toho bych se rád sblížil s pěknou asiatkou, než umřu.

Jo, jsou hnusné věci, se kterými se setkávám dnes a denně, ale většina se dá ignorovat, nebo si aspoň můžu pořád říkat, proč mi stojí za to. Pokud nemáte nic, co by vám stálo za to, tak směle do toho! Zabte se!