Střídavá péče vulgo střídavka

Od: Datum: 12.09.14 13:43 odpovědí: 9 změna: 07.03.16 13:43
avatar

Jak se stavíte k možnosti střídavé péče? Na tuto věc nemám absolutně žádný názor, nedovedu ji posoudit a s největší pravděpodobností ji (díky Bohu) nikdy nebudu muset řešit. Tudíž s potěšením ponechám prostor k vyjádření pro ostatní. Jeden postoj nedávno přinesl mainstream, ale z paní hérečky příliš čiší nestrávená prohra. *slunce*


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 12.09.14 13:57
avatar

Střídavá péče je vhodná pouze v případě, že si rodiče nejdou po krku a dokáží se spolu jako dospělí lidé dohodnout. Kdo nikdy nezažil, že se rodiče jeden před druhým pomlouvají (např. ve fázi rozvodu), tak neví, co je to za peklo - a ještě v tom týden a týden žít!

Já osobně se ale přimlouvám za to, aby dítě mělo domov u jednoho z rodičů (netvrdím, že u matky, i když čím menší dítě, tím se kloním spíše k ní, pokud funguje normálně) a druhého vídalo co nejvíc. Ne jednou za 14 dní na víkend, ale může ho vyzvednout ze školy a udělat s ním doma úkoly, vzít ho na kolo či do bazénu, do kina, se starším jít vybrat oblečení a tak dále.

Osobní zkušenost mám pouze s rozhádanými rodiči v době rozvodu (táhlo se to několik let, nejdříve tichá domácnost, pak hádky, pak otec agresivní a máma duchem mimo, odstěhování otce, asi po roce formální rozvod, otec se probudil a projevil zájem, čímž mámu naštval (kupoval si nás), pak už jen sem tam trapné ticho při jeho návštěvách) a ze školy, kde děti jeden týden nosí úkoly, jsou čisté, spokojené, usměvavé a druhé týden zanedbané, neustále "zaspávají", unavené, roztěkané, úkoly či školní pomůcky nikde... rodič nám volá, ptá se, "chodí ten můj kluk do školy? a je v pořádku?" a my nevíme, co mu říct.

Datum: 12.09.14 14:04

Z vlastní praxe: neznám jediné dítě, kterému, a to i v případě, že se rodiče dohodly, střídavá péče dlouhodobě vyhovovala. Tam, kde soud střídavou péči nařídil, mělo dítě psychické problémy, a to ve všech případech. Tam, kde se rodiče dohodly, dítě za chvíli střídavou péči odmítlo, nelíbilo se mu stěhovat a nemít stabilní zázemí. Můj názor za sebe: střídavou péči odmítám, považuji to za neuvěřitelný pokus na dětech.

Od: marketa76
Datum: 07.03.16 13:43

Absolutní nesmysl... že by to byl názor matky, která´´chce´´ dítě vlastnit,? Dítě není majetek ani věc... uvědomte si to, prosím.. Právo mají oba rodiče stejné...

Od: hrc
Datum: 12.09.14 15:03

V podstatě se jedná o to aby dírě nepřišlo o žádného rodiče. Existuje mnoho forem střídavé péče. Celá problematika není vůbec jednoduchá jak psychologicky tak fakticky.

Hodně lidí si myslí, že střídavka musí být 50:50, nebo že se střídá je v týdenních, nebo dvoutýdenních intervalech, ale není to pravda. Střídavá péče je tu hlavně pro děti, aby nepřišli o žádného z rodičů, o jeho každodenní život. Styk víkend za 14 dní je podle současných pszchologických poznatků naprosto nedostatečný, v USA mají dokonce uzákoněno, že každý rodič musí o dítě pečovat minimálně 30% času, což styk jednou za 14 dní nenaplňuje ani vzdáleně.

V mnoha vyspělých státech (v podstatě celá "stará" EU, USA, Kanada, Australie) je střídavá, nebo společná péče ppři rozvodu, nebo rozchodu rodičů, první volba. Pokud je jeden z rodičů nějakým způsobem "vadný", jde dítě do péče jednoho rodiče. Jen u nás (a ve státech bývalého východního bloku) trvá společenský ne zcel optimální stav, kdy jsou děti svěřovány hlavně matkám.

Takže co tím získává dítě: velmi častý kontak s oběma rodiči spojený s tak důležitými denními rituály (příprava do školy, uspávání). Což je velmi důležité. Má dvá pokojíčky. Statisticky (výzkumy nejsou od nás, ale ze států kde je střídavá péče dlouhá léta v praxi) se neliší v psychice a sociálnosti od dětí y úplných rodin. Děti v péči jednoho rodiče jsou podle výzkumu v tomto o mnoho hůř připravené. Hodně snižuje riziko sociálně nebezpečného chování a psychických poruch.

Trošku nevýhoda je stěhování, ale to nastává už v případě rozchodu rodičů při JAKÉKOLIV FORMĚ PÉČE. Při SP si třeba berou jen věci co potřebujou do školy, nebo oblíbenou hračku.

Říká se, že SP jen při souhlasu rodičů, ale není to pravda. Konflikt mezi rodiči poškozuje dítě kdykoliv, ať už spolu žijou, nebo ne a při jakékoliv právní formě péče. Problémem není SP, ale ten konflikt rodičů. Naopak, nejsou-li rodiče v konfliktu, dítě prospívá lépe.

Dále, jde často slyšet, že styk jednou za 14 dní s druhým rodičem je dostačující, a že není důležitá kvantita, ale kvalita času stráveného dítěte. Tento blábol byl už mnohokrát vyvrácen psychology. Obojí je stejně důležité, kvantita i kvalita.

Fakticky v náročnosti pro dítě, není rozdíl mezi SP a takzvaným "neomezeným stykem". Rozdíl je v právním zakotvení (ne v rodičovské odpovědnosti, ta se i při svěření do péče jednoho rodiče pro druhého rodiče nijak nemění, pořád může rozhodovat o bydlišti dítěte, jeho vzdělání apod.), Při společné péči (je vyžadován souhlas obou rodičů), nebo střídavé péči (souhlas rodičů není nutný, viz nový občanský zákoník) mají oba rodiče naprosto stejná práva i povinnosti. Ne vždy se stanovuje výživné (jen při hodně rozdílných příjmech, nebo si oba rodiče navzájem platí přibližně stejnou částku), což se hodně matkám nelíbí. A navíc rodič, který má dítě v péči má i větší moc nad druhým rodičem, to je taky velký zdroj nelibosti u matek (při střídavé péči o tuto moc přicházejí).

Když jsem pozoroval reakce dětí na SP, tak problém nebyla SP jako taková, ale to, že se rodiče hádají. Samozřejmě, každý je jiný, plošně dávat SP není moudré. Stejně jako není v pořádku dávat děti plošně jednomu rodiči (matkám v ČR).

Důležité je aby systém vedl rdiče k dohodě. v mnoha státech mají účinné donucovací prostředky jak vést rodiče k dohodě, která je v zájmu dítěte (například v Německu, kdo se nechce dohodnout a má ireleantní důvody, jako, že druhého nesnáší apod, může být zbaven rodičovské odpovědnosti).

Je to jen několik myšlenek co jsem napsal. Celé je to hodně složité a na dlouhou diskusi. Na závěr pár zákonů:

Umluva o právech dítěte( nadřazena naší ústavě)

Článek 2

1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují respektovat a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému dítěti nacházejícímu se pod jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců.

Článek 3

1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.

Článek 7

1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči.

Nový občanský zákoník(minulý rok platil ještě zákon o rodině, v NOZ je dost věcí jinak, v souladu s výše zmíněnou úmluvou)

§ 855 (1) Rodiče a dítě mají vůči sobě navzájem povinnosti a práva. Těchto vzájemných povinností a práv se nemohou vzdát; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu.

§ 858 Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.

§ 865 (1) Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven.

§ 877 (1) Nedohodnou-li se rodiče v záležitosti, která je pro dítě významná zejména se zřetelem k jeho zájmu, rozhodne soud na návrh rodiče; to platí i tehdy, vyloučil-li jeden rodič z rozhodování o významné záležitosti dítěte druhého rodiče.
(2) Za významnou záležitost se považují zejména nikoli běžné léčebné a obdobné zákroky, určení místa bydliště a volba vzdělání nebo pracovního uplatnění dítěte.

§ 887 Výkon práva rodičů udržovat osobní styk s dítětem nemohou rodiče svěřit jiné osobě.

§ 888 Dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže; soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit. Rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit, styk dítěte s druhým rodičem řádně umožnit a při výkonu práva osobního styku s dítětem v potřebném rozsahu s druhým rodičem spolupracovat.

§ 889 Rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se musejí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k oběma rodičům nebo co výchovu dítěte ztěžuje. Brání-li rodič, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči.

§ 890 Rodiče jsou povinni si vzájemně sdělit vše podstatné, co se týká dítěte a jeho zájmů.

§ 907 (1) Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.
(2) Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje.
(3) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.

Z celého zákona jde vidět, že by péče jednoho rodiče měla být opravdu vyjímečná, jak v červnu potvrdil Ústavní soud.

Takže logicky, i "pocitově" ano, jsem pro střídavou péči. Problémy s ní spojené nastávají i pokud je dítě v péči jen jednoho rodiče, jen v daleko větší míře.

Od: pb®
Datum: 12.09.14 15:09
Vím jedno, že vidět dítě jednou za 14dní prakticky znamená, že rodič o dítě přijde a dítě o rodiče. Pokud je rodič normální a svéprávný, je tohle ten nejhorší způsob. Střídavá péče znamená i to, že oba rodiče mají stejné právo v rozhodování, třeba ve výběru školy. Takže za mně když ne střídavka tak minimálně rozšířený styk s druhým rodičem. Odpůrci střídavky by si měli uvědomit, že to nakonec mohou být oni, kdo své dítě téměř neuvidí.
Datum: 12.09.14 15:58
avatar

Já mám se střídavou péčí osobní zkušenost. Dohodli jsme se na ní s manželem krátce před schválením novely zákona, která ji umožňovala. Střídavou péči chtěly i dcery. Měli jsme štěstí na soudce, který náš návrh "nesmetl ze stolu", ale vyžádal si názory OSPODu a psychologa a následně naši dohodu schválil.

Já střídavou péči vnímám jako nejrozumnější řešení. Dítě má právo na oba rodiče a nedovedu si dost dobře představit, jakou jinou formou mu toto právo po rozvodu zajistit.

Datum: 12.09.14 16:09
avatar

Já si myslím, že střídavá péče by mohla bý pro všechny, děti i rodiče, opravdu přínosem. Ale jen za podmínky, že děti budou docházet stále do stejné školy, stejných kroužků. Budou moci být v prostředi a kolektivech, které znají a kde jsou rády. A také, když nepříjdou o babičky a dědečky.

Datum: 12.09.14 19:26
avatar

Nemyslím si, že je střídavá péče normální a pro dítě prospěšná. Nemá prakticky nikde stabilní domov, pořád pendluje mezi jedním nebo druhým rodičem. Jako vám by se takový život líbil, kdybyste měli žít chvíli tam a zase chvíli tady?

Od: iv®
Datum: 12.09.14 19:51
avatar
Mam stridavku jak se říká z prvni ruky. Mají ji mí dva přátelé. Holky chodi do stejne skoly školky. Mají zázemí jak u mamky tak u tatky. Nevidím na nich ze by jim to nejak skodilo.
Holky to prostě vzaly , ze maj prostě dva domovy. Za me tedy stridavku ano. Ale pouze za podmínky ze se detem nezmění školy. Kamaradi. A hlavně pokud jsou oba rodiče rozumní vzdy se dohodnou. Když uz jsou deti tak nějaka zášť ci ublizenost by mela jit stranou.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.