Ahoj. Mám tu tři události, které jsou nejmíň dva roky staré a nestaly se najednou 1. Jednou jsme byli na návštěvě u tety a vyšli jsme si na procházku k blízké zřícenině, vraceli jsme se po nepěkné lesní cestě, která vedla do kopečka, byli jsme z toho docela unavení. Najednou jsem měla takový zvláštní pocit, že už jsem tudy někdy šla a byla jsem také unavená, ale přitom jsme tamtudy nikdy nešli. 2. Byli jsme na výletě s rodiči a bráchou. Už nevím, kde to bylo, ale byly tam staré vojenské bunkry . Byl tam jeden větší a u něj jsem si byla jistá, že jsem ho už někdy viděla, přitom to vlastně bylo skoro poprvé, co jsem nějaký bunkr viděla. 3. Jednou jsme jeli s rodiči v autě a já se zeptala taťky, jestli si pamatuje, jak jsme ještě v našem starém autě jeli do prudkého kopečka a já říkala: "Snad se nepřevrátíme". Odpověděl, že neví, že by jsme takhle jeli.
0x
Viděl bych to takto:
1. Jedná se o jev známý po francouzským pojmem "déjà vu"(čti déža vý). Znamená to "již viděné". Občas se to děje skoro každému. Zajímavé vysvětlení podávají brněnští vědci. zpravy.e15.cz/...
2. Může jít o stejný jev. Nebo jste třeba bunkr zahlédla, ještě když jste byla tak malá, že jste si to vědomě nezapamatovala (cca do 3 let), ale při spatření skutečného bunkru se vzpomínka vybavila.
3. Jízda autem do příkrého kopce - buď jste ji zažila ve snu nebo jste v dětství jeli do kopce a dětská fantazie to trochu zveličila.
doplněno 25.07.14 19:49:Jasně, "déjá vu".
0x
To je jev, který se nazývá deja vu. Více se dočtete zde: cs.wikipedia.org/...
Kdysi jsem byl na dovolené v Českém ráji, přijeli jsme k rybníku a já jsem věděl, že ten rybník znám, přitom jsem tam nikdy předtím nebyl. Pak jsem si vzpomněl: byl to rybník zvaný Věžák, u kterého se natáčel film Jak dostat tatínka do polepšovny, znal jsem jej tedy z televize. To tedy nebylo pravé deja vu, ale v první chvíli jsem byl také na velkých rozpacích, nevěděl jsem jak si to vysvětlit.
0x
pozor.. deja-vu muze byt i projevem nejakeho nervoveho onemocneni.. treba u epileptiku je tenhle jev pozorovany v nejakych pripadech pred tim nez je postihne zachvat.. s nejvetsi pravdepodobnosti je to jen "nahoda" ale pokud by se k tomu pocitu pridala treba mdloba tak doporucuju navstivit neurologa..
0x
Taky si myslím, že to je deja-vu. Vzniká prý tak, že se vzruch přenese dvakrát a pak má mozek pocit, že se to už někdy stalo. Četla jsem, že u mladých lidí je to normální, takže nějaké nemoci bych se neobávala.
"normalni" je dost subjektivni pojem.. je pravda ze to muze byt zpusobeno unavou stresem, ... nebo proste "jenom ptacek vletel dvakrat do te same dirky", ale pokud se tyhle stavy opakuji vicekrat tak uz to muze znamenat nejaky problem.. muze jit klidne o prkotinu jako nejaka hormonalni nevyvazenost nebo nizka hladina glukozy v krvi.. Muze to mit klidne i neco spolecneho s HA..
0x
Ahoj. Tak já si takhle podobně blbnu už asi 30 let. To si jdu takhle městem někam a po cestě někoho neznámého potkám. Tak si tak prostě čumím, něco vidím a mysl mi slabě naznačí, že toho někoho neznám. Když se po čase vracím, tak toho někoho zase potkám a to si už říkám, mám ho pozdravit, znám ho, kam ho mám zařadit, nebudu za trubku? Mě zná každej a já půlku lidí podle vidění a z nich část i po jméně. No, někdy je to těžký. Tak zdravím skoro každýho a jsem za slušňáka.
0x
Mi se líbí, protože mi to zní logicky, vysvětlení de-javu. V mozku dojde na zlomeček vteřiny ke zkratu, něco jako když v dokonalém rádiu škvrkne. Jeden ze smyslů nebo všechny, se na chviličku zdrží, opozdí, jako zkamení. Ale mozek už zaznamenal viděné a vnímané. Na mžik je mozek jinde než smysly. 
Toto jediné vysvětlení chápu.
hehe, ano urcite, ale nejedna se o "standardni" chovani :D a cokoliv neni "standardni" je "podezrele" 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.