Bohatství obyčejných lidí

Nějak jsem nepostřehl z dotazu,že by dotyčný "tady brečel".Prostě se ptá.

Poněvadž ti bohatí využívají neznalosti těch obyčejných, může být bohatý ale duševně chudý a může být chudý a velmi spokojený a svým nadhledem převyšuje mamonáře zloděje a další šlechtu

To snad nemyslíte vážně?! Tohle je názor typického zavistivého čecháčka, který si je moc dobře vědom toho, že bohatý nikdy nebude. Ne kvůli státu a nepřejícímu štěstí, ale především kvůli své lenosti a přesvědčení! Pokud si budete pořád stěžovat, své chyby házet na ostatní a díky své závisti nenávidět ty úspěšné(ější), bohatství nikdy nezískáte.

Pro tazatele:

Otázka je, co je to být hmotně bohatý? Mít výrazně více, než většina ostatních, nebo mít pitnou vodu, jídlo a střechu nad hlavou? Předpokládám, že se ptáte na první příklad a to především zde v Čr, a proto vám na něj napíšu svůj názor. Pokud nepočítáme skupinu těch, kteří k hmotnému bohatství přišli dědictvím nebo díky šťastné náhodě, tak ti ostatní si své bohatství museli tvrdě vydřít. Kdo chce být bohatý, musí proto něco udělat, obětovat mnoho času, mít určité vlastnosti, schopnosti a znalosti a mít i štěstí. Toto splňuje málokdo, a proto většina lidí nebude nikdy hmotně bohatá. A navíc - kdyby většina lidí byla hmotně bohatá (jako dnešní boháči), tak by se z té většiny bohatých stali průměrně bohatí lidé a stejně by zbyla menšina těch, která je ještě bohatší. Příklad Afrika. Průměrný Afričan se chce mít stějně jako vy, protože jste podle něho bohatý(á). Vy se zase chcete mít jako někdo, kdo je bohatší a ten se chce mít jako někdo ještě bohatší. Nakonec zůstane jen otázka, kdo je tedy bohatý?

Já sám jsem názoru, že všichni, co mají možnost si můj příspěvek přečíst, hmotně bohatí jsou. Málokdo si to uvědomuje a chce víc. Rozhodně tím nechci říct, že máte být spokojení a nic nedělat. Chtít mít se líp než ostatní okolo vás je správné a přirozené a nemáte se za to co stydět.

Dobrý den, možná je to lenivost, málo odvahy, nízké sebevědomí, nevyužití příležitosti, nízké vzdělání, snížená inteligence, neschopnost řídit jiné, skromnost, malá asertivita či dravost a i jiné. No, někomu stačí k životu méně a jiný je náročnější. Někdo je materialista a jiný "ujíždí" na duchovním bohatství. Ten, kdo má dost, tak chce ještě více (a brečí) a ten, kdo je chudý, je mnohdy spokojenější, nestěžuje si (a také nemůže o mnoho přijít, tak je klidnější). Zdravím!

Františku, já si myslím, že vpodstatě bohatí jsme všichni. Máme střechu nad hlavou, máme postel a polštář a peřinu povlečenou cíchami, svítíme si, máme ledničku a jídlo, teče nám voda studená i teplá, v zimě máme teplo, máme co na sebe a v čem to vyprat, máme rádio, televizi, mobilů na rodinu několik, počítač. Nikdy nemáme opravdový hlad. Ne jakože mám hlad, ale až příjdu domů, najím se. Ale takový, že trvale není vůbec nic k snědku. Od hladu někdo umřel. Kdo se dnes napije čisté vody, kdo si nadrobí chleba do melty? Vlastně nijak netrpíme. Trpíme jen tím, že se stále bojíme, že zdraží, že nevýjdeme. Trpíme tím, že máme veliké požadavky, ale nemáme na jejich splnění. To však chudoba není. Život chudého člověka vypadá úplně jinak. To mi věř.

Dobrý den

"Bohatství" jak je většinou chápáno je uměle vytvořený nadbytek čehokoliv. Uměle proto, že jde o "hromadění" "akumulaci" typickou především pro " dnešního" člověka, v přírodě nebo u "přírodních národů", se s tím prakticky nesetkáme, většina bohatství v těchto případech končí pouze "v určité formě zásob",( nebo duchovního vědění) ale v podstatě se nedá říct, že by existovalo chudé a bohaté zvíře. Tím, že se ale (hlavně hmotné) bohatství tvoří se zároveň tvoří "nerovnováha", jejímž důsledkem je to, že pak někteří jen těžko zajistí "přirozený životní standard" a upadají do bídy, tzn. na světě je pro všechny všeho dost, pokud ale určitá skupina (skupiny) "kumuluje" "shrabuje" a následně "blokuje" "zdroje" budou zákonitě existovat ti kterým tyto "zdroje" budou chybět." Z jiného úhlu pohledu se dá říct, že "bohatství" je i "umělým pojmem" neboť se odvíjí a stojí "jen od přístupu" společnosti a jednotlivce, a ten se mění "s dobou", jak již bylo psáno výše, je relativní co je a není pro koho "bohatství".

Zeptat se jinak, jak to, že jiní jsou schopni něčeho dosáhnout? Od práce, ve sportu a jinde.

K buss- "Zeptat se jinak, jak to, že jiní jsou schopni něčeho dosáhnout? Od práce, ve sportu a jinde."

Jak to? Jednoduše, je to dáno schopnostmi každého z nás. A schopnosti jsou dány geneticky. Sice se uvádí, že na člověka má z 50%vliv dědičnost a z 50% prostředí, myslím ale že vliv prostředí je značně nadhodnocen. Proč? Pílí úsilím snahou atd. může sice každý změnit "zlepšit" svou situaci ale vždy jen "po určitou mez". Ta mez je dána geneticky. Tak jako je někdo urostlý vysoký, někdo má zase malou postavu, někdo má hnědé oči někdo modré, tak zrovna tak je to se "schopnostmi" jež jsou nám dány jako základ. Vše lze změnit a zlepšit ale nikdo z nás "nepřekročí svůj stín".

Proto, když se v současnosti "proklamuje" "zásluhový systém" zásadně nemohu souhlasit. Je to stejné jakoby se srovnával výkon člověka mladšího se starším, hendikepovaného se zdravým, vtip je v tom, že naše gen. programy jsou "skryté" nelze je "vidět" takže navenek lidé vypadají "stejně" a proto se každému měří stejným metrem, ve skutečnosti ale je každé takové srovnání chybné neboť aby bylo správné a objektivní "museli by mít všichni lidé naprosto stejné genetické vybavení" =pak je teprve možné vůbec srovnávat, jinak ne. A v tom tkví odpověď na otázku proč miliony lidí sportují ale jen nemnoho se stane špičkovými sportovci, proč miliony lidí studují ale jen nemnoho se stane uznávanými vědci, většinou to není zásluhou "jen jejich píle", lidské ego si ale nechce připustit,že to, že něčeho dosáhneme není jen výsledkem naší snahy, neboť by to podkopalo naše "sebevědomí" (v podstatě také postavené na "chybném" úsudku)

Dobry den, ja bohaty jsem. Mam zdrave dve deti a treti na ceste. Zenu se kterou se jen nerozcilujeme a strechu nad hlavou. Naprosta spokojenost!

Domnívám se , že i zde platí zákonitosti o zachování hmoty a energie. Má-li někdo víc (chce-li mít více) než druzí, je to vždy na úkor jiných. Vyprodukovaná hodnota - množství je dáno a je neměnné . Kdo z této hromady získá (uzme) víc, na druhé zákonitě zbude méně. Cestou, aby všichni kteří se podíleli na vytvoření hodnot, byli bohatí a šťastní je, hromadu (vyprodukovanou hodnotu) rozdělit spravedlivě, ne-li stejným dílem s ohledem na životní potřeby všech, kteří se na tom podíleli . O tom, že tato zásada se nerespektuje, či dokonce zneužívá, třeba zdůrazňováním a povyšováním zásluhovosti (všehoschopností), byla zde již řeč. To asi nikdy nezajistí odstranění negativní jevy ve společnosti, chceme-li až po války a terorizmus.

Hezký den -miro

Chudí a bohatí? Jak a v čem. Někdo rád organizuje, řídí, rozhoduje, protože má na to povahu i schopnosti, jiný je raději v pozadí, prostě jsme každý jiný a je dobře pokud můžeme využít své schopnosti (ne zneužít) a žít podle svého.

V historii byly jistě národy, které se staraly o svoje lidi tak, aby nikdo nehladověl. Byli bohatí, ale i takoví, kteří raději pracovali pro takové bohaté za mzdu, za lidský přístup, za pomoc v různých životních situacích. Dokonce při sklizni nechávali na poli část úrody, pro chudší, pro vdovy s dětmi, aby všichni měli potřebné k životu.

Dnešní doba má spoustu vymoženosí a techniky, která pomáhá snížit fyzickou námahu. Mimo to, také spostu hezkých věcí, které udělají člověku radost.

Jenže mi to přijde tak, že lidé nakupují až příliš a často a to věci kolikrát nepotřebné, jen aby uspokoji svoji touhu po těch věcech. Vidím to tak, že lidem moc, moc chybí láska a vřelé vzájemné vztahy a tak si je nahrazují věcmi. Koupí si něco, aby uspokojili svoji touhu, ale za čas chtějí a kupují další a další věci a předchozích se zbavují, vyhodí. Prostě uspokojují své hmotné a tělesné touhy, jen vnitřně jsou nějak prázdní. Nikdy se člověk nenasytí penězi. Je v pořádku mít peníze, jsou pro pořádek. Ale asi smysl a uspokojení života je žít a pomáhat rodině i ostatním, jak lidem, tak zvířatům. Toto si zřejmě neuvědomí všichni, nebo to nepřijmou za své, pak není divu, že se různě na naší kulaté Zemičce děje to, co se děje. - pt

Bohatý je ten, kdo je ŠŤASTNÝ. Umět žít v trvalém pocitu pohody, umět se radovat z maličkostí-to nezávisí na bohatství, to je schopnost, kterou každý nemá. A stále platí: Nejkrásnější věci na světě jsou zadarmo.

Asi těžko si můžeme představit ŠŤASTNÉHO člověka, který se bude radovat i když nemá uspokojeny ty nejzákladnější - nejnutnější životní potřeby. Střechu nad hlavou, obživu (k tomu nutnou práci), zdravotní péči i vzdělání a kultůru, ale také příznivou spollečenskou situaci (lidské vztahy) a další. Spokojený člověk se nemá již na co těšit, neni ochoten vynakládat úsilí pro pokrok a v tom smyslu je již prakticky společensky nepotřebný - bezvýznamný. Myslím si , že správně orientovaná nespokojenost je významnou silou vývoje a pokroku.

Přijemnou neděli přeje -miro

,,pro mne je bohatstvím ,,,,,zdraví

šˇtasná rodina,dobrá volba patrnera,mít radost ze života,dobré zaměstnání.,nemít strach,že mne někdo zabije v noci,mít volnost pohybu ...

Hmotné---naučit se žít i když se nedaří,,,

Bohatství není v tom co máme, ale v tom ,bez čeho se dokážeme obejít...

Pokud by to bylo jinak, kapitalismus by se zhroutil. Ten je založen na tom, že jedni mají a druzí (ta většina) nemají.

Přečetl lste si něco od Marxe a Engelse?

Můj žebříček hodnot se změnil, první je zdraví a pak až peníze. Nepotřebuji mít pytel peněz a hmotné statky, nepotřebuji mít to nejdražší auto, drahé oblečení. Je mi fuk co si kdo myslí, manžel odešel po 30ti letech z práce, stres by ho zabil, má výsluhu, já ID a žijeme si celkem spokojeně, léto trávíme na chalupě a stačí nám dvoje kraťasy a 2 trička. Náš poklad jsou vnučky a dcera.