Jsem v tíživé situaci. Už několik týdnů spím a jím špatně, mám šílené změny nálad, začala jsem pít. Mám sociální fobii a už od narození mám problém tedy s kolektivem a běžné sociální situace jsou pro mě přemáháním se a těžkým přizpůsobováním. Ačkoliv ve škole to ještě šlo, dělala jsem, že neexistuji a byla maximálně divná a nepochopená, tak teď stojím před rozhodnutím, životním rozhodnutím najít si práci. Samozřejmě, že pracovat chci a vzhledem k tomu, že bydlím s rodičema, kteří také nejsou moc finančně v dobré situaci je to jediná možnost, jak se osamostatnit a nebýt nikomu na obtíž. Zatímco ve škole jsem seděla a poslouchala a takřka nic nezkazila tak v práci té odpovědnosti na mě bude až-až a bojím se. Jednak proto, že jak jsem říkala- nejsem komunikativní a velice dlouho mi trvá, než se přizpůsobím. Dále- z počátku, když se bojím, že něco pokazím, tak většinou opravdu něco pokazím, jsem nesoustředěná, roztěkaná, nedokážu se soustředit, pořád mi něco padá, milionkrát se ptám, radši potřebuji všechno ukázat. No a to je mi jasné, že nikdo nebude mít ani trpělivost ani pochopení. Bojím se, že jestli se mi to stane, tak se rozbrečím. Já moc mezi lidi ani nechodím, prostě nedokážu ani běžně fungovat, protože to nemám zažitý. Už jsem byla na brigádě dvakrát v minulosti a byla to pro mně horohová zkušenost. Neustále mi něco vytýkali a já jsem byla před zhroucením. Nedokážu jednoduše přijmout kritiku, před každým problémem bych se jednoduše zahrabala tak tři metry pod všechno minimálně a nikdo mě nechápe a celou situaci všichni zlehčují. Do práce mě i nutěj a říkají, že jsem líná a že po čase si zvykne každý. Vím, že tomu tak není. Už jsem si kvůli těmhle věcem zažila svý. Rodiče by však nejraději byli, abych odjela někam do světa a tak měla možnost vydělat větší peníze. Ale jak, když se pomalu bojím vyjít z domu, z vlastní postele? :/ Nezvládnu být sama. Nikoho jiného skoro kromě rodičů nemám...
0x
Napište, čím jste se vyučila, nebo jaké zaměření má Vaše nejvyšší vzdělání. Ať se máme tady od něčeho odrazit a vhodně poradit. Každá nezaměstnanost, nedostatek financí, závislost na rodičích, absence kontaktu s nejen vrstevníky, ale i s ostatními lidmi, se jednou projeví a tyto negativní emoce se budou prohlubovat. Korunu tomu nasadíte pravidelným popíjením alkoholu. To si vážně myslíte, že Vám alkohol pomůže? Možná, že jste adept na invalidní důchod. To by jste ale musela kvůli tomu něco udělat. Nejdříve se léčit, pracovat na sobě, dostat se třeba i do komunity podobných lidí. Tam třeba zjistíte, že to s Vámi není tak zlé. Budete si říkat, že máte na víc. Jsou i organizace, které Vám podají pomocnou ruku. Pomáhají Vás zaměstnat v nenáročných zaměstnáních, drží nad Vámi patronát. V Praze jsou takové kavárničky /třeba Vesmírna - Ve Smečkách na Praze 1/. Na Praze je jich ale více. A zřejmě budou i jinde po republice. Tam se ke každému chovají velmi mile, pozitivně. Jsou tam vesměs lidé, kteří mají vzdělání se sociálním zaměřením. S Vaší povahou nemůžete třeba na poštu za přepážku. Musíte si vybrat přiměřené zaměstnání. Ale jistě Vám napíší další poradci i jiné názory.
Zatím mám pouze střední vzdělání s maturitou a to ze školy, se kterou si myslím bez vysoké moc díru do světa neudělám, tudíž by to chtělo další vzdělání, pokud bych měla pokračovat. Spíš na úrovní gymnázia.
Alkohol si dám tak panáka na uklidnění. Je pravda, že často, ale vyloženě alkoholičkou, nebo závislou bych se ještě nenazvala. Jenom se právě bojím, aby se to právě nepřehouplo do té závislosti. To mi je jasné, že pitím si určitě nepomůžu. Musím říct, že právě tím, že se moc mezi lidma a vůbec venku nepohybuju tak moc o podobných organizacích, které zmiňujete nemám přehled...
0x
Já bych asi ve Vaší situaci zašla za obvoďačkou, poprosila o předepsání sezení u psychologa (bez doporučení byste si to musela platit, takto ne, pokud půjdete k nějakému, který má smlouvu s pojišťovnou). Tam bych začala. Nechcete přece pouze práci, ale lepší život ve všech ohledech. Potřebujete zvýšit sebevědomí, víc sebejistoty a víru sama v sebe - jenže nic z tohoto se samo nedostaví. Držím palce 
Přesně jak píše naufrago. Taky existují několika měsíční terapeutické pobyty na psychiatrii na sociální fobie a podobné stavy. Kdyby ambulantní pomoc nestačila...
Nebo denní stacionáře, kde jste přes den na terapii a večer jdete domů. Lékař může napsat přes pojišťovnu a neplatíte nic
doplněno 30.06.14 19:45:tady jsem našla denní terapeutické stacionáře v Praze (též pro lidi se sociální fobii) pcp.lf3.cuni.cz/... Kdo nemůže dojíždět, lze domluvit hospitalizaci
Ve větších městech tyhle stacionáře najdete --psychologové budou vědět nebo si zavolejte na nejbližší psychiatrickou léčebnu, poradí vám kde tyto programy mají a jak o ně žádat
0x
Ahoj, v dřívějších dobách by jsi byla ideální žena, starala by jsi se bez řečí o domácnost a všechno ostatní by zařídil manžel. Dneska je to holt komplikovaný, doporučila bych začít chodit pravidelně někam sportovat mezi lidi, možná zkus jogu, on ten strach ze společnosti lidí postupně poleví, ale nesmíš ho přiživovat. S tím alkoholem -"dávat si na posilnění" to je začátek cesty do pekel, pozor na to.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.