Půjčky o které nevím

Pochybuji. Máte snad důvod manželovi nevěřit? Nebylo by lepší si promluvit s ním?

Nemáte šanci to zjistit, snad až se přizná nebo přestane splácet a na dveře vám bude klepat exekutor nebo v horším případě, což nastalo u dcery, lichvář a jeho vymahači. Jedna možnost tu je, pokud si nechal poštu posílat na adresu kde bydlíte, můžete při vybírání poštovní schránky narazit na obálku od některé této společnosti, např. vám děkují za splácení a za to, že jste si právě u nich půjčku vzali nebo vám nabízí další služby. Dcera tak zjistila dvě společnosti. Náš, brzy již bývalý zeť, přiznal část svým rodičům a pak když na něj hukl právník, lezlo to z něj jak z chlupaté deky, co mají SJM rozdělené, odpovídá na otázku zda dělá další dluhy (víme, že ano), to je moje věc.

Zjišťuje se to těžko, občas se můžete obrátit na okresní (obvodní) soud v místě bydliště Vašeho manžela, zda-li je proti manželovi vedeno soudní řízení. Jakmile byste se však dozvěděla o tom, že si manžel vzal nějakou půjčku, musíte se, chcete-li alespoň část majetku před případnou exekucí zachránit, vymezit proti věřiteli, že tato půjčka byla poskytnuta bez Vašeho vědomí a souhlasu:

§ 732 NOZ

Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.

V praxi to znamená, že jakmile zjistíte, že si manžel vzal úvěr, ihned písemně a doporučeně napište věřiteli, že si manžel tento úvěr vzal bez Vašeho souhlasu a vědomí, a že se vůči němu vymezujete dle ust. § 732 z.č.89/2012 Sb., občanského zákoníku. To stačí. Pokud by věřitel žaloval Vašeho manžela a získal by exekuční titul (rozsudek), případná exekuce by se netýkala celého společného jmění, ale jen jeho "poloviny" (jednoduše řečeno).