Chce jen křesťana

Budu upřímný, zkus začít hledat jinde. Věřící holky bývají výchovou i psychicky trošku jinde, a i když ji dostaneš do postele tak nebudeš nakonec spokojen. O založení rodiny ani nemluvím...

A začít věřit v krista z donucení kvůli holce - to je asi nesmysl, viď?

Začni číst: Bibli, Korán, Bhagavad Gítu.

Je to tak. Najdi si jiné rozumné děvče, se kterým si budeš po všech stránkách rozumět, tedy i v té náboženské. Tahle není jediná. Nech ji, ať si namluví třeba kostelníka a budou spokojeni oba. To se neposmívám, jen konstatuji.

Známá, zdravotní sestra, pohledná, příjemná. Nějak neměla štěstí na chlapce, bylo jí už skoro 30. Pak se v nemocnici do ní zakoukal pacient a ona do něho. Byla svatba, postupně 3 děti, manželství trvá už skoro 20 let. Ale: ženich byl Moravák a velice věřící, nábožensky založený. Z manželky udělal doslova "svíčkovou bábu". Ona z lásky k němu začala chodit do kostela, několikrát týdně, v neděli ani nemá čas uvařit, ale je s manželem na mši. Vždycky to byla normální moderní holka, která chodila tancovat a radovala se ze života. A on z ní udělal doslova fanatičku. Na druhou stranu si nemyslím, že by ji to zkazilo. Když to vyhovuje oběma...? Ale já bych se takhle znásilnit náboženstvím nenechala. Ani kvůli partnerovi.

Nenechte si nic diktovat, jste jaký jste a mělo by to vyhovovat oběma partnerům. Navíc pokud se stanete věřícím jen kvůli dívce, nebude to stejně z přesvědčení, ale spíš z donucení a nikdy z Vás správný křesťan nebude. Pravý křesťan je vychováván už od kolébky ke svému přesvědčení a začít někdy ve dvaceti - to už se nedohoní. Nechodil jste na biřmování, ke zpovědím...

Prostě tuhle dívku opravdu nech být a nepřetvařuj se. Vyrostla v něčem jiném, než Ty. Jaga.

Chtít s čímkoliv začít (nebo přestat) kvůli někomu jinému podle mne není nejšťastnější cesta.

Člověk by měl vycházet sám ze sebe, chtít se v něčem zlepšit kvůli sobě samému.

Limoško, trochu si odporujete:

Upřímný zájem je něco jiného, než "chtít začít věřit v Boha" kvůli někomu jinému. Není důležité, kdo člověka k víře přivede, nýbrž motivace. Má-li změna k něčemu vést, musí vycházet z toho, kdo ji chce.

Kartáginče, souhlasím:

"Začít se kvůli někomu o něco zajímat" je podle mne jedna z možných cest.

Na tom je mnoho pravdy, ale nemusí to nakonec být tak docela v rozporu. Co takhle: kvůli někomu jinému začít o tom uvažovat, konec konců když ten někdo je tak skvělá holka, tak by na tom, v co věří, mohlo něco být, a následněto přijmout (nebo třeba odmítnout) ve shodě s mým já.

ono podstatné je že by nikdo svou víru neměl obtěžovat druhé a ani to nikomu vnucovat.. mě by určitě nevadilo že moje partnerka je křesťanka.. ale kdyby mě měla začit do toho nutit tak bych ji asi rychle kopnul do zadnice...pokud by partner chtěl sám od sebe a viděl v tom smysl tak by to určitě bylo fajn.. ale kvuli někomu se nutit do něčeho, v co nevěřím, v čem smysl nevidim, toto není spravné...

Jak víš, že je to "tak skvělá holka"? On s ní ještě nechodí, tudíž ji zná dosti povrchně. Navíc ona k němu nic necítí (jinak by jí bylo jedno jestli je křesťan nebo ne). On si myslí, že když se stane křesťanem, ona ho začne milovat. No, když to vezmu kolem a kolem, přestávám chápat uvažování některých jedinců. Možná by občas měli vypnout televizi a jít se projít do přírody nebo si zahrát fotbal.

No já to nevím, ale tazatal píše "je to úžasná holka" ; on to tak vidí a z toho jsem vycházel. A pokud si myslí, "že když se stane křesťanem, ona ho začne milovat", to souhlasím, že to není nejlepší výchozí bod k dalšímu vztahu, a to jsem taky neradil. A tvrzení "Navíc ona k němu nic necítí (jinak by jí bylo jedno jestli je křesťan nebo ne)." bych tak bez rozmýšlení nepodepsal. Co když je to právě naopak (netvrdím, že to tak je), třeba právě proto, že k němu něco cítí, tak jí není jedno, že není účasten milosti Boží, nebo je to úplně jinak, ale prostě lidské motivace nejsou zas tak prosté. Tohle my za něj nevyřešíme, můžeme dát náměty k přemýšlení, (včetně té vaší věty a mého přípodotku), ale přebrat si to musí sám.

Jak začít? Najít si informace, na netu je toho spousta, prostě si o tom něco přečíst. To je myslím dobrý začátek.

Jinak já nesouhlasím s tím, že by "přechod na víru" kvůli někomu muselo by být špatné. Mám dobrý příklad ve vlastní rodině. Moje sestra je zarytá ateistka, a její tři synové jsou všichni silně věřící. Když můj nestarší synovec si našel v 15 dívku, tak ta dívka byla křesťanka.Přivedla ho k víře, a pak se postupně přidali i ostatní dva synovci. Dnes jsou z nich skvělí dospělí lidé, stokrát lepší než moje sestra.

Zkus se tedy té dívky zeptat, zda by Ti mohla něco o své víře vyprávět, zajímej se. Naslouchej jí, když uvidí Tvůj upřímný zájem, tak si jí třeba zjískáš. Ale Tvůj zájem musí být opravdu upřímný. Nemá samozřejmě smysl, abyses přetvařoval.

Já bych panbíčkářku nebral.

Ale tazatel nemluví o tom, že jeho vyvolené je pánbíčkářka. Říká, že je křesťanka.

Pokud jste ve víře nebyl vychován, tak dejte ruce pryč od křesťanky. Jejich život je svázán různými církevními nařízeními, která by vám časem lezla krkem. Tady nejde o to, že nejste přesvědčený ateista, to je dost možná velmi málo lidí, ale jde o tu křesťanskou výchovu. Já bych ortodoxního křesťana nechtěla a ateistka přitom nejsem. Věřte, že byste si asi časem příliš nerozuměli, i kdybyste se vy hodně snažil a přizpůsoboval se. Dělal byste to tak dlouho, až by vás to jednou přestalo bavit. Nemůžete začít věřit v Boha kvůli někomu. Musíte tomu věřit kvůli sobě. Jakmile se začnete měnit kvůli jiné osobě, semele vás to. Ze začátku potlačíte svoji přirozenost, přizpůsobujete se, protože toho druhého člověka milujete. Časem zjistíte, že jste to pouze a jen vy, kdo se tomu druhému stále přizpůsobuje, dělá ústupky a mění se k obrazu partnerova. A pak přijde bod zlomu, odejde zamilovanost ve vztahu (to je běžné a normální) a zůstane jen všednost, denní starosti, rutina. Toto ustát mohou jen partneři, kteří si ve vztahu zachovávají kus sami sebe. Ti, co se v záplavě zamilovanosti měnili, tak ti jsou pak většinou nešťastní, pálí za sebou mosty, rozbíjejí manželství atd, anebo ve vztahu zůstávají, ale jsou trvale nešťastní.

Trochu zjednodušující pohled, který vlastně zužuje pojem "křesťan" na pojem "katolík". A ani "katolík" není jednoznačné charakterové zařazní, to už spíš "ortodoxní katolík". Ale to všechno jsou takové obecné a abstraktní soudy, ono by to chtělo možná seznámit se jednak s křesťanstvím blíže a pak zvažovat, zda je pro mne přijatelné, a v neposlední řadě se bavit se svou dívkou i o těchto věcech, zkusit blíže poznat její pohled na křesťanství a na to, jak ona ho praktikuje. Jen tak pro zajímavost: patrně jí bude záležet na církevní svatbě. Katolická církev akceptuje nejen svatbu s katolíkem, ale i s členem jiné církve nebo i s "pohanem", tedy nevěřícím, jen pro něj nebude ten sňatek svátostný (pro ni ano), ale musí slíbit, že své děti budou vychovávat v (katolické) víře. Jiné církve třeba sňatek mezi svátosti ani neřadí, ale mohou mít jiné požadavky.

Předem děkuju za odpovědi,něco podobněho jsem očekával.Máte pravdu holka o kterou se zajímám jak jsem vám psal tak je vychováná od mala v křestanský víře.Ale láska kterou k ní cítím je moc silná motivace.No život je nevyspitatelnej třeba spolu budem nebo nebudem to nikdo nevý.A jak tady někdo radil abych jí nechal kvůli tomu že by to v postely nebylo jako s normální holku např.ateistkou tak mě nejde o to jí hned dostat do postele jak bysme spolu začali chodit,Je to úžasná holka

Záleží na tom v jaké je církvi. Jak píše eulalie, že jejich život je svázán církevními nařízeními, to se netýká všech křesťanů. Jsou církve, kde se žije normálním životem - měla jsem přítele, jehož otec byl farář, maminka účetní, a byli to bezvadní lidé, vůbec nebyli svázáni nějakými "nařízeními". A můj synovec je také normální, jen když si našel tu věřící přítelkyni. tak žili bez sexu až do svatby. A že se přidali i další dva synovci svědčí o tom, že jim to něco dává.

Zkuste si opravdu s tou dívkou o té její víře povídat, a zjistíte, zda je fanatička či ne.

Můj syn před časem kamarádil s křesťany a chodil každou neděli na setkání s nimi, já jsem tam také jednou byla, a bylo to velmi příjemné setkání, velmi civilní, žádný kostel, jen místnost, zpívalo se, povídalo, opravdu fajn.

Chci jen dodat (viz následující příspěvek), že jak rodina mého přítele, tak moji synovci, a křesťani, mezi něž chodil můj syn, mě nic nevnucovali. Opravdu záleží na cirkvi a na samotných lidech.

"jankribsky", víte, záleží, jak to cítíte Vy. Ta dívka Vás přitahuje, je odlišná od těch, které můžete získat hned. Tato dívka přemýšlí asi více o životě, o vztahu, o budoucnosti. Zná sebe, ví co chce a podle toho hledá zodpovědněji partnera pro život. Pokud nejste vyhraněný ateista, pokud nechcete dívku jen na sex, pokud Vás přitahuje povahově, možná, že Vás život s ní obohatí o něco, co jste zatím nevěděl o co jste se nezajímal. Zřejmě nejste ten povrchní typ, který střídá děvčata, užívá si a je brzy znuděný, protože vše poznal, ale neprožil do hloubky. Vše ukáže čas. nedělejte si násilí, ale pokud Vás křesťanství osloví a najdete společnou řeč, bude to jedno s pojítek mezi vámi dvěma. - pt

"kartaginec", děkuji, od Vás mně ten paleček obzvlášť těší. - pt

Pt-přesně ste mě vystihl,mě záleží u holky na tom jaká je povahově a né jeno jak vypadá nebo jak se oblíká.Ta holka o která je věřící je skvělá neznám už takovkou!Navíc je krásná v obličeji.

No ono to "jití v posteli" není zas až tak natuho spojeno s vírou, dokonce ani ne s katolictvím, což je, z tohoto pohledu, "formální implementace víry" (pokud tímto přirovnáním z jiné sféry někoho neurazím, ono to není zase tak úplně přesné, každé přirovnání je přibližné a má své nedostatky). Ale opravdu by asi bylo dobře udělat si v této otázce jasno sám pro sebe. Ono mně teď napadlo, že pro přesvědčeného ateistu by někdy mohlo být snazší víru předstírat, než pro pochybovače se k ní přihlásit a trpět výčitkami svědomí, jestli je to dost doopravdy. Ale to je jen takový "nápad čtenáře detektivek", třeba to předstírání by mohlo nakonec rupnout s velkým výbuchem. 

A co se týče seznámení, poznání křesťanství, pěkná je knížka "moderní průvodce křesťanstvím" autoři Suzan Heine (přednášející na institutu praktické teologie náboženství Evangelické teologické fakulty ve Vídni) a Peter Pawlowsky. Také se mi líbila kniha Marka "Orko" Váchy "Tančící skály". Vznikla na základě přednášek z náboženství na Biskupském gymnáziu v Brně, ale není to "učebnice náboženství", nýbrž daleko více, jak zní podtitulek, kniha "O vývoji života na Zemi, o člověku a o Bohu". Autor je katolický kněz a zároveň vědec v oboru molekulární biologie a genetiky, a kniha je velmi zajímavá nejen pro katolíky (já sám jsem evangelík), ale dokonce i pro ty, kteří se o Boha vůbec nezajímají, ale zajímají se o člověka. 

Snad bych jetě dodal, e tyhle kníky jsou spíe o tom, proč a jak si klást otázky, biblické příběky jako vyhnání z ráje, zničení Sodomy a Gomory, potopa světa,... se tu nedozvíte, na to je spí nějaká biblická dějeprava. (Samozřejmě vechny jsou v Bibli, ale asi bych nedoporučoval s ní začínad, a u vůbec ne od začátku stránku po stránce.) Bible není kniha, ale knihovna, je plná příběhů, ale i rodokmenů, a není to rozhodně dějepis ani učebnice přírodovědy, je to literatura a její příběhy jsou vyprávěny i prostřednictvím podobenství, alegorií a z čistě logického hlediska často plné rozporů a tvrzení, která čtena doslova jsou nepravdivá (to neříkám jen já, říkají to i rozumní kněí, třeba Marek Vácha), sdělení Bible se ukrývá za nimi. Ostatně pokud byste dospěl a k rozhodnutí dát se pokřtít, tak to nefunguje tak, e půjdete za knězem, ten vás pocáká svěcenou vodou a hotovo. Předchází rtomu určitá příprava, (pokud se někdo ptá, jak je to s pokřtěnými miminky, ta samozřejmě takovou přípravou neprocházejí, ale ne se stanou plnohodnotnými členy církve, musí dojít například k biřmování (katolíci), konfirmavci (evangelíci)...

tady jsou aspon vidět ty jejich praktiky... vnucovat tu svojí víru druhým, vymyvani mozku od mala... já myslím že by se měl každý svobodně rozhodnout v co chce věřit... já bych to svému dítěti nenutil ani bych ho nenechal pokřtít... až vyroste tak at si dělá co chce... ono některé slabší povahy tomu mohou podlehnout natolik že nejsou schopni racionalního uvažování... nejhuř dopadnou ti co skončí někde v klašteře... to je pro mne zmařený lidský život.. měl jsem tu čest se setkat s jednou mladou jeptiškou ... bylo mi z toho až smutno jak měla vymytý mozek a nedokazala mluvit o ničem jiném než o ježíší...je to sekta jako každá jiná.

Mimochodem jsou i církevní společenství, které jsou proti "křtu v peřince" a za smysluplný pokládají křest až tehdy, když člověk "rozum bere", prostě ne nutně v dospělosti, ale tak, aby ho novokřtěnec přijal vědomě.

jojo to je rozhodně správnější řešení...

Honzo, líp bych to nenapsal.

Souhlas.