Máte někdo nějaký zážitek s duchy?

I když všechny dostupné materialistické a vědecké metody trvrdě popírají jakoukoli možnost skutečností zde popsaných od Denny276, není důvodu nevěřit tomu, že je to možné. Ostatně většina lidí už podobné zážitky (větší či menší) měla, tak to, když to přijde, přijměme. Na druhé strany se však nepokoušejme o to jevy nějak iniciovat (vyvolávat duchy) apod. Končí to špatně, když ne jinak, tak se tyto pokusy odrazí do psychiky toho experimentátora. Tak klid a nechat věcem svůj průběh.

Já nemám zážitek jakoby s přímo nějakou postavou ducha, ale s nevysvětlitelnými věcmi, co se mi děly doma. Začalo to tím, že někdo zvonil na zvonek přímo nahoře u mých dveří do bytu a když jsem ve vteřině šla otevřít, nikdo tam nebyl a v baráku bylo naprosté ticho, takže to nemohli být nějací vtipálci, co by se rychle utíkali schovat. Pak jsem jednou přišla domů z práce, šla hodit nákup do lednice a ejhle, lednice nefungovala, už jsem si myslela, že je rozbitá, ale z nepochopitelného důvodu byla vytažená ze zásuvky. Další dost divná věc byla ta, že mě ráno vzbudila tiskárna, která tiskla naprázdno, ale přitom nebyla v zásuvce. A poslední kapka, což jsem se už začala bát o svůj život byla dost děsivá. Seděla jsem v obýváku, dívala se na televizi a měla zavřené dveře do kuchyně. Přepadl mě hlad a chtěla jsem si jít pro něco dobrého k snědku a když jsem otevřela dveře vyvalil se na mě šílený smrad plynu. Utíkala jsem se podívat na sporák a ano, ten největší hořák byl na naprázdno puštěn na plné pecky! Určitě si teď spoustu lidí řekne, to je blázen nebo schizofrenik, to určitě udělala všechno sama ani o tom neví, ale ujišťuji vás že jsem úplně v pořádku Nedalo mi to a začala jsem zjišťovat, co by to mohlo být, protože se to dělo jen mě. Přítel když byl doma si nikdy nestěžoval. Zjistila jsem, že v tom bytě před 30-ti lety spáchala sebevraždu jedna žena z nešťastné lásky. Takže i po smrti si svou zlost vybíjela na mě a nejspíš mě chtěla nejen postrašit, ale i zabít... A jestli mi někdo chce říct, že tyhle věci nezpůsobil duch, tak moc prosím o reálné vysvětlení všech událostí, moc by mě to zajímalo

moje drahá polovička se nemůže v noci smířit s duchy které ze mě vycházejí

ujendys,,,,,,,,,,nejsi mimo?,je to nechutné..

Já jsem zatím na všechno, co se mi kdy záhadného stalo, našla nějaké možné vysvětlení. Jen na jednu věc ne, ale není to nic strašidelného. V práci, nyní už bývalé, v kanceláři (kabinetě) je skříň, která asi není úplně rovně, nebo jestli to je panty - nevím, ale když člověk pootevře dveře, trochu povolí a otevřou se více. Jednou byly pootevřené, byla jsem tam sama, a ony se samy zavřely. Lekla jsem se tehdy, že se ve skříni někdo skrývá, protože sem tam pustíme do kanclu děti (žáky), aby něco přinesly, takže je tam občas riziko, že si tam pošmejdí. Nikdo tam ale nebyl... tak nevím, jak se to mohlo stát, vyděšená jsem ale v tu chvíli byla dost, protože jsem si fakt myslela, že se tam někdo ukrývá

Jednou mi spadnul obrázek ze stěny. Už je to zhruba rok, ale pamatuju si to úplně přesně; Ten obrázek spanul kolem poledne, nato mi asi za dvě hodiny volal táta, že děda je po těžkym infarktu, že byl na operaci a dvakrát ho nahazovali. Okem skeptika bych to brala jako náhodu, kdyby ovšem ten obrázek nebyl dědou namalovaný.

No a druhá věc se stala asi o měsíc dřív, než věc s dědou- byli jsme se školou na výletě. Bydleli jsme v poslední chatě, která se pod Sněžkou nachází- znamenalo žádná elektrika a voda jen z horského pramene.
Jednou v noci něco popadalo v nejvyšším dřevěném patře- nějaké dřevo na hromadě. Tak jsme ho postavili zas zpátky a šli si normálně lehnout, jenže během pěti minut popadalo zas, což nám nebylo jasné proč- nemělo to jak spadnout. Mysleli jsme si, že je to teda vítr, tak jsme dřevo postavili zas na hromadu a hledali jsme zroj profukování, ale střecha byla bytelná. Tak jsme to nechali být a šli si zas po svém, ale za chvíli dřevo opět spadlo a začaly tam padat i pet lahve s pitnou vodou, které jsme si tam postavili.
Mávla bych nad tím rukou a svedla bych to na nějakou blbost, ale druhý den už nic nepadalo a navíc jsme se dozvěděli, že v tom podkroví umrznul nějaký bezdomovec. No, nebyla to příjemná zkušenost

Přibližně rok od smrti dědečka jsme slavili narozeniny. Máme je s bratrem kousek od sebe, tak se slavilo vždy o víkendu mezi těmito daty. Rodina stála kolem konferenčního stolku a ťukali jsme si skleničkami, když v tu chvíli se jedna sklenička, na druhé straně místnosti, svalila na koberec. Člověk by řekl, že byla špatně umístěná a postupnými vibracemi od tramvají se prostě a nešťastně přiblížila ke kraji. Vtip je v tom, že polička byla umístěná nad akváriem, které bylo jednou tak široké a sklenička měla velmi silné dno a velmi tenké okraje, takže byla velmi křehká, ale i těžká. Akvária se ani nedotkla a na koberci se nerozbila... Babička tenkrát jen stroze pronesla "To nic, to jen dědeček si přišel s vámi také ťuknout."