Jaký je význam citátu ,, myslím, tedy jsem" nějak to nemůžu pochopit, co tím měl autor na mysli.
0x
Jako že člověk, který dokáže myslet, tak existuje. Něco jako, kdyby člověk nemohl myslet, tak je to jako by neexistoval. Když dám hloupé přirovnání, tak něco jako postižení lidé. Mají svůj svět a nemohou se radovat ze života tak, jako zdravý člověk.
doplněno 05.03.13 20:08: dzordz: tak nějak jsem to měl na mysli, jen jsem se to snažil napsat méně "odborně", aby to pochpili i lidi jako jsem já, kterým se to musí vysvětlit polopatě. :D
0x
Třeba východní nauky, jako Zen, říká:
zenové praxe prostě znamená návrat k mysli takové, jaká je ve své přirozenosti před myšlením...
Jestliže tedy chcete projít branou zenu, musíte úplně odetnout svou připoutanost k myšlení a vrátit se k mysli, která je před myšlením. Někdy nazýváme tento bod myslí nevím. Dosažení je velmi jednoduché a není daleko. Prostě se sami sebe do hloubky zeptejte: "Co jsem?"Jediné, co se objeví je pouze "Nevím..."to je již vaše pravá přirozenost.
"Co jsem?"Každý říká: "Já jsem."Descartes prohlásil: "Myslím, tedy jsem."Stále říkáme "já". Ale co je to "já"? Odkud se "já"vzalo? Kam půjde, až zemřete? To jsou nejdůležitější otázky, jaké si můžete položit. Jestliže dosáhnete "já", dosáhnete všeho. "Já"je částí universální podstaty. Vaše podstata, podstata tohoto stolu, této holi, podstata slunce, měsíce, hvězd - podstata všech věcí je stejná. Jestliže tedy chcete porozumět své pravé přirozenosti, musíte nejprve dosáhnout své původní podstaty. Znamená to dosáhnout universální podstaty a podstaty všech věcí.
0x
Mno. Hahanaj má důvod a příčinu opačně, takhle bych s tím teda nesouhlasil 
Citát "myslím, tedy jsem" bych nechápal pouze v rozmezí toho, co psal Repkin - to, že aktuálně myslím, je důkazem toho, že jsem. Povýšil bych to na "myslím, tedy naplňují podstatu svého bytí", případně: uvědomuju si sebe a okolí, ale zároveň "kriticky uvažuju a konstruktivně přemýšlím, tedy jsem" člověkem, což mě odlišuje od jiných bytostí.
0x
Odpověď je jednoduchá.
Dokud funguje mozek, do té doby člověk žije. Dokud ze života neodejdou mé myšlenky, žiju.Pokud je někdo v bezvědomí, snaží se ho přivést k vědomí, aby žil. Pokud je někdo v bezvědomí nemyslí = nežije v pravém slova smyslu. Na ARU je spousta lidí, kteří žijí, ale "nejsou tady". Proto je k životu důležiteé myslet, abychom byli. Myslím, tedy jsem.
0x
Když člověk nemiluje, tak není? Co když to neumí, tak ho to nedělá člověkem? Postižený člověk umí milovat třeba víc než člověk, který nemiluje, ale myslí mu to dobře. Je to bezcitný člověk bez lásky. Je ale možný, že člověk který nemiluje má narušený i to myšlení. Záleží na tom, co si kdo pod tím představí a z jakého úhlu na to nahlíží. Tak na Vaší teorii něco je pravdy.
0x
Ano. Mám na mysli to, že postižený jedinec může umět milovat lépe než velice chytrý a nadaný člověk. Ježíš sám Descarta popíral vyrokem: Blahoslaveni chudí duchem, coz je přesný opak Myslím, tedy jsem, a to je to o čem mluvím a co mi dává větší smysl.
Taky mluvil o tom např.: Nechť mrtví pohřbí své mrtvé. Myslim, že měl na mysli právě toto. Že viděl kolem sebe a jsou zde i dnes, lidské živoucí mrtvoly, tedy lidi bezcitne a bez lasky. Myslim, ze v jeho okoli by snad mohl byt skvelym prikladem jidas, ktery byl nazivu a byl velice chytrý clovek, prevysoval ostatni svymi schopnostmi i intelektem, ale byla to ziva mrtvola a brzy zemrel i skutecne, toho zivota uz mu moc nezbyvalo.
0x
Myslim, že Descartes to určitě myslel dobře, ale prostě se splet.
S tou dnešní dobou to myslím tak, že tzv.duchovní statky, jako rozum, informace, kariéra, kontakty,.. to se dneska cení a hodí se to. Ale představte si člověka, který tohle všechno má, ale je to prostě bezcitny člověk, který je ochoten toto své duchovní bohatství užít ve zlý prospěch. No tak takhle bych člověka definovat nechtěla, to je podle mého prostě spíš ďábel.
0x
Samozřejmě duše se může poškodit, když mě někdo milovaný opustí nebo zradi, nebo zemře, ale může se i vyléčit, když se moc snažím mu odpustit a milovat dál, ideálně všechny lidi, svým způsobem, cítit se s nimi spojen.
Protože když se člověk cítí být součástí nějaké skupiny, např.která bojuje proti jiné, v zájmu určitého ideálu, např.je schopen příslušníka té druhé skupiny klidně i zabít, tak to je právě příklad nemocné duše, která ztratila spojení s celkem. To už je jedno kdo na te druhé straně stojí, prostě je to vítězství Ducha (ideálu) nad duší (mým vnitřním spojením a soucitenim s tím druhým).
0x
Myslím, že ten Descartův výrok by měl znít ne: že myslím, tedy jsem (mysl a myšlení tu není myšleno v tom našem smyslu) ale jsem si vědom , tedy jsem - to asi lépe vystihuje, měl ny mysli ne proces myšlení jako biologické aktivity, ale toho co je za myslí, její zdroj a to je i dle východní filosofie to vědomí, zdroj mysli, ne?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.