Jak si všechno tak nebrat?

Od: Datum: 22.04.14 23:25 odpovědí: 6 změna: 23.04.14 09:06

Ahoj, nevím jak to tu chodí, ale četla jsem tady pár "otázek", tak snad jsem to odhladla správně :)

Mým problémem je, že si všechno strašně beru. Jsem (docela) cílevědomá, úkoly se snažím plnit správně, případně dělám i práci navíc. Řekla bych, že jsem introvert, nevyhledávám společnost (cizích) lidí, nerada chodím do míst, kde je hodně lidí (MHD, koncerty apod.), dokážu být 3 dny zavřená bez toho, abych byla v kontaktu s někým "živým". (Znamená to, že jsem divná? :( Nestýkám se s bývalými spolužáky, protože si s nimi nemám co říct, už si nejsme blízcí, a nevěřím jim, oni to nechápou)

Problém je v tom, že když mě něco rozruší/naštve/rozbrečí tak pokud už teda začnu brečet (často to v sobě dusím), tak se celá klepu a přeji si, abych zemřela. Necítím se na světě dobře, když vidím to všechno zlo co se okolo děje, tak to nedokážu unést :( Snažím se pomáhat - přispívám do útulků, na charitu, když vidím někoho staršího, co potřebuje pomoc, tak pomůžu (ne vždy, ale snažím se), ale připadám si na světě bezvýznamná, jak kdyby můj život postrádal smysl. Před chvílí jsem se pohádala kvůli jednomu projektu, hodně jsem na něm pracovala, dělala i práci navíc za ostatní kolegy ale nedostalo se mi poděkování, jen kritiky. Rozbrečelo mě to a zase jsem se celá klepala a cítila jak kdyby nastal konec světa :(

Zažíváte někdo něco podobného? Jak se s tím vším vypořádát a nepřipouštět si ty zlé věci tak k tělu?

Děkuji za jakoukoliv radu/názor :)


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 22.04.14 23:42
avatar

Ahoj tak nejspis nejsem tak dobry jako ty v tech vsech vecech ale taky mam takove pocity menecenosti atak vubec;) zkus to ze sebe uvolnit a jestli mas chut plakat tak se vyplac;)

me osobne dokaze povzbudit i malickost kdyz se na me nekdo usmeje nebo kdyz si stoupnu pred zrcadlo a usmeju se sam na sebe hehe :) a nebo jen tak jdu po ulici a zadivam se na nebe a prohlizim si ty krane mraky , stiny a nebo ptaky.

je spousta veci co ti muze pomoct jen se podivej kolem sebe a zkus to prekousnout kdyz te nekdo kritizuje jestli jsi to udelala podle sebe nejlip jak si mohla tak muzes byt stastna uz jen proto :) kdo chce psa bit hul si vzdy najde;)

Od: ben®
Datum: 22.04.14 23:44
avatar

Dobrý den, budete samotářka, introvertní, citlivá až přecitlivělá a zřejmě dost inteligentní.

Inteligentní, protože si kladete otázky, hledáte na ně odpovědi a zároveň na sebe samu máte asi vysoké nároky.. Chcete být ve všem perfektní a když se to nepovede, tak Vám to ubírá sebevědomí. Mám jen jednu radu - pokuste se brát život s nadhledem, humorem a mějte se ráda. Většina Vašich neúspěchů za to trápení se nestojí. Zdravím!

doplněno 22.04.14 23:59:

raadek - k tomu nadhledu a humoru (i černému) se musí člověk dopracovat věkem. V mládí se to bere všechno strašně vážně a z toho se potom až marodí.

Datum: 22.04.14 23:55
avatar
Líp bych to izzie nenapsal. Z 98% jsem na tom úplně stejně jako vy. Mám už čtyři křížky na krku. Myslel jsem, že se to věkem zlepší až se otrkám, ale je to spíš horší. Jediné co mi trochu pomáhá jsou dobré skutky a černý humor. Přeju vám hodně síly do života. Budete ji potřebovat.
Datum: 23.04.14 00:44

Ahoj všichni, měl jsem napsanou odpověď - reakci asi na A4, ale nekokázal jsem jí sem dát. Jsem na tom úplně stejně, když sem byl malý, tak jsem chtěl být starší protože jsem si myslel, že když budu starší, tak na mě lidi nebudou tak hnusný a vůbec, že se tak všechno zlepší, no za chvilku mi bude 40, život mi nějak utekl, připadám si snad nejodlišnější na Zemi, ale teď vidím, že je nás asi víc.

Od: nikc®
Datum: 23.04.14 01:46

Ahoj, zažívám něco podobného. Taky si věci moc beru. Se spolužáky bývalými se taky nestýkám. A samota mi vyhovuje. Vadí mi pomluvy a drby v práci. Nejvíc zamrzí, když se někomu, komu věřím a kdo dělá chápavého, svěřím a ten druhý toho zneužije a otočí to proti mě a pomlouvá mě s kolegyněmi. Někteří lidé jsou nevděční a zlí a my je nepředěláme. Možná bys to měla říct vedoucímu, jaké máš kolegy, že Ti ani nepoděkují.

Od: izzie
Datum: 23.04.14 09:06

Děkuji za vlídné odpovědi, bohužel nadhled mi zatím chybí, doufám, že se k němu časem propracuji. Když jsem byla malá, bylo všechno jednodušší, řešila jsem jen blbosti (kdo se s kým baví/nebaví, kdo má nejnovější Barbie apod. :D), myslela jsem si, jak bude všechno super až vyrostu. Základka byla na nic (zažila jsem i trochu šikanu), střední pro mě byla asi nejlepším obdobím. Poznala jsem nové lidi, naučila jsem se spoustu věcí, ale nikdo mi neřekl jak se vypořádat se životem. Za tu dobu mě hodně lidí zradilo, špatně jsem to nesla, proto jsem se naučila vystačit si sama se sebou :)

Dřív jsem si myslela, že jsem průměrně inteligentní, nic extra ale také žádná bída, na střední jsem patřila mezi nejlepší, ale stejně jsem si přišla průměrná. Na vysoké škole zdaleko nepatřím k nejlepším (podle známek), ale všeobecným rozhledem kdekoho překonám. (Doufám, že to nezní namyšleně, jen to takhle "vidím")

Přála bych si, aby byl svět lepším místem, bez nenávisti, pomluv. Aby lidé pomáhali kde můžou a nebyli lhostejní v situacích, které mohou ovlivnit. Nejspíš je to bláznivé přání, takže se s tím budu muset naučit žít...

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.