Dobrý den,
Jsem holka, je mi skoro 17 let, mám několik problémů a potřebuji radu jako každý na této stránce. Předem očekávám odpovědi typu najdi si cvokaře apod. Vypíšu sem pár věcí, pokusím se nepsat dlouhý text ať vás to neunudí a rovnou předem děkuji za přečtení a případnou odpověď.
Takže bych asi začala tím že, můj život nežačal příliš dobře, už od začátku moje psychika byla dost nízká. Na základce jsem byla takové to odkopnuté dítě se kterým se nikdo nebavil. Bavila jsem se s dalšíma odkopnutýma dětma protože jsem si s něma rozuměla a byli to super kámoši, jenomžě.. původně se mi smáli kvůli tomu že jsem se bavila s těma "debilama" jak je tak nazvali, nebo "podřadnýma", každej se narodil takový jaký je. Později asi tak v 6-7 třídě se ale začali smát mě kvůli uplný kravině ale když jsem jim říkala ať přestanou.. nepřestali... každý den jsem to poslouchala, ignorovala a dělala jako by se to ani nestalo. Táta mi radil ať se postavim na nohy a otočim to proti nim, jenomže to nikdy nevyšlo a obrátila se proti mě celá třída.. každý den jsem doma břečela a nevěděla jsem co mám dělat. Rodičům jsem nic neříkala protože si táta pak ze mě dělal srandu jen tak a přišlo mu to vtipný.. mamce jsem se svěřit nemohla protože to řekla tátovi a zas to skončilo stejně. Když už celá základka zkončila, zbyla mi jediná kamarádka s kterou chodim cca 1 za 2 týdny ven protože buď nemůže nebo s rodiči někam jede nebo je škola a ona se učí, popř jí je blbě. Na střední jsem si taky moc kamarádů nenašla a celkově mě život nebavil. Kvůli tomu že se mi smáli jsem se úplně do sebe uzavřela a cokoliv se mi stane nesu blbě protože to nemam komu říct. Ke všemu aby toho nebylo málo tak se bojím tmy, asi to bude tím že jsem již brzy začala koukat na horory ale už to zpět nevrátím. Školu jsem teďka v prváku úplně zkazila protože jsem se snažila zapadnout, ale to byla ta největší chyba.. a lituju toho. Skončila jsem s ředitelskou důtkou, taky mám na výzo sedum čtyřek a jednu pětku takže budu dělat opravky. Další věc byla že jsem měla kluka, byl prní a já prostě byla zamilovaná, ten kluk ale furt hrál LoLko a semnou si ani nepovídal, bála jsem se s nim rozejít a on říkal že semnou nikdy nebude za špatně i po rozchodu.. jenomže mi po rozchodu začal nadávat a tak jsem mu úplně přestala psát.. a i teď když mam nového kluka se kterým jsem půl roku i přes to že jsem byla rozhodnutá s klukama nadobro přestat a jednoho dne se zbalit .. vzít tátovi pivo a prášky na spaní a prostě někde jen tak umřít. Teďka žiju s tim že mam kluka, což je jediný důvod co mě udržel zatím naživu, bojím se tmy, bojím se čehokoliv ve vztahu, hlavne asi sexu protože je to pro mě poprvý tak je to pochopitelný ale už se snažím to překonat půl roku ale nejde mi to, ale to tu teď neřešim nějak moc. A prostě skoro každý den se mi chce brečet i jen když si na něco vzpomenu, na to že nemam kamarády, že mi nic nejde, že mě život nebaví a prostě já mam takový nutkání, dalo by se říct že až touhu nebo přání se zabít jenomže nemůžu už jen kvůli klukovi a rodině a příbuzným.. nemam z toho strach .. nejde mi o to že by mi vadilo je tu nechat a umřít ale kvůli nim.. asi by nebyli rádi.. ani netušej že se chci zabít už od 6-7 třídy. Ano.. jsem zoufalá a nevím co mám dělat, nechci tu být.. nechci vyvrátit můj názor.. určitě je hodně věcí pro co se dá žít .. jsou jich miliardy určitě .. i malý blbůstky ale ja prostě nechci.. jinak .. nemám peníze na to jít ke psychiatrovi navíc by mi to stud nedovolil a pocit že jsem blázen taky ne :/ Omlouvám se za ten text ale kdo měl náladu to číst tak mu hrozně moc děkuju. Bohužel píšu hrozně hlouhý texty za nějakou dobu .. jinak nemam slova a nedokážu skoro ani odpovědět. :/
Nic není tak idilické kolem, idyž lidé jdou kolem šťastni (na oko) :/
0x
0x
"nemám peníze na to jít ke psychiatrovi navíc by mi to stud nedovolil a pocit že jsem blázen taky ne"
Tak zaprvé, psychoterapie není až tak drahá záležitost (v porovnání s tím, že zdraví je k nezaplacení),
a zadruhé - styděla by ses jít s chřipkou nebo se zlomenou rukou k doktorovi? S pocitem, že jsi nemocná nebo domlácená? Tak proč ten stud před psychoterapeutem?
Dřív to bylo tak, že určitý počet návštěv byl proplácen zdravotní pojišťovnou- samozřejmě u psychoterapeutů, kteří měli s příslušnou pojišťovnou smlouvu. Myslím že se jednalo o 10 návštěv ročně v případě VZP. Jak je to nyní nevím. Jde taky ale o to, že ne každý psychoterpaeut je vhodný pro každého pacienta. Přece jen ke to komunikace mezi dvěma lidmi. Někteří psychoterapeuti používají určitý druh terapie, jiní psychoterapeuti zase jiný druh terapie. Jen např. kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická terapie atd.. Ne na každý problém je vhodná určitá terapie. Není to tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát. Jsou lidi, kteří třeba dvakrát změnili psychoterapeuta, než našli takového, který byl pro ně vhodný.
0x
Pises to sama, ale pro jistotu to zopakuji jeste jednou - v zivote je toho k poznani a k poteseni mnohem vice, nez se ti ted v tvoji situaci muze zdat. Byla by skoda to vsechno promeskat jen proto, ze se ted momentalne citis dole. A ver mi, ze je to jen momentalni pocit. Za nejaky cas se na tuto dobu budes divat jen jako na urcitou kratkou cast sveho dlouheho a krasneho zivota a budes se divit, jak jsi mohla mit tak cerne myslenky.
Nemusis byt lepsi nez vsichni kolem tebe. Pri poctu lidi na Zemi je velka sance, ze ani nikdy nebudes uplne nejlepsi v necem. Tak to proste je. Cilem kazdeho by melo byt, aby byl lepsi nez on sam vcera. Kazdy den udelat neco proto, abych si vecer v posteli mohl(a) rict, ze tento den jsem se nekam posunul. To je uspech.
Zamer se na sebe a prestan se zajimat o to, co si o tobe mysli ostatni. Na konci dne budes skladas ucty jen sama sobe. Nikomu jinemu.
Muzes zacit malymi krucky: treba pri popisu svych problemu rozdelit text do mensich odstavcu. Lepe se to cte, lepe se v tom orientuje a vice lidi si to precte, protoze je dlouhy, nepreruseny text nevystrasi.
Dalsim krokem by melo podivat se, jestli jsi spokojena, se svym vykonem ve skole. Myslis, ze muzes byt lepsi? O trosku lepsi nez vcera? Zkus to. Malymi, pomalymi krucky.
Vis, jak ujde clovek 100km? Jeden maly krok za druhym. Nikdo nedokaze skocit 100km. Kazdy odkrajuje tu vzdalenost po jednom kroku. Za nim nasleduje dalsi. A tak dale porad dokola. Delej male zmeny, dostavi se male uspechy a hodne malych uspechu se casem zmeni na jeden velky.
Take mi pripada, ze hledas vztahy jako unik od reality. Zameril bych se v pristim roce spise sam na sebe, na reseni svych problemu, nez se snazit je prebit tim, ze budu hledat smysl a potvrzeni sveho bytí (existence) u nekoho jineho.
Drzim ti palce.
0x
To, že se to "tady" na světě nezdá být vše vždy úplně "snesitelné" nebo že zde vždy nejde vše tak jak bychom si přáli, dalo za vznik mnoha filosofiím a náboženským směrům. Od úsvitu lidských dějin zkrátka někteří lidé a není jich rozhodně málo ani dnes hledali cestu, jak se s "životem vyrovnat". Velice dobře na problém "utrpení"jež zakoušíme odpovídá buddhismus. Možná bych Vám doporučil se s ním trochu seznámit, zkuste si o tom něco přečíst, když už nic, pak jistě naleznete určitý "náhled" jiný úhel pohledu a možná naleznete "cestu" jak se se svými problémy lépe vyrovnat. Dobré je také věnovat se tomu co vás baví a přitahuje, najít si koníček ať už je to hudba, zpěv, tanec, gymnastika, malování atd. atd.,pokud zjistíte, že vás něco skutečně osloví jděte do toho do hloubky, většinou tam najdete i lidi kteří jsou s vámi na "stejné nebo podobné vlně" a najednou se začnete na určité věci "dívat jinak", a kdo ví, třebas se pak tomu co vás osloví budete jednou moci věnovat i "profesionálně".
0x
Ahoj,
je dobře, že jsi napsala delší text, protože jedině na základě delšího textu se dá určitý problém dobře řešit.Co se týká odborné pomoci, tak jsou psychiatři a psychologové. Psychiatři mají lékařské vzdělání a mohou předepisovat léky. Psychologové mají většinou vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie. Dále jsou tzv. psychoterapeuti, kteří mají kromě VŠ vzdělání i tzv. psychoterapeutický výcvik. Psychiatři řeší jen problémy, který by se daly nazvat vážnější, např. depresivní stavy apod. Psychologové a psychoterapeuti řeší méně vážné problémy. Někteří psychoterapeuti nemají smlouvy s pojišťovnama a platí se jim za každé psychoterapeutické sezení. Někteří psychoetarpeuti mají smlouvu s některými pojišťovnami a určitý počet sezení (tedy návštěv psychoterapeuta) je ročně pojišťovnou proplacena. Dřív to bylo 10 návštěv ročně, jak je to nyní nevím. Podobný porblém jako ty má spousta lidí, např. v důsledku řekněme psychické šikany ze strany spolužáků. Dětský kolektiv dokáže být mnohdy velmi krutý, mnohdy výrazně více než dospělí lidé. Návštěva psychologa, psychoteraputa nebo psychiatra nemusí ve všech případech pomoct. Josu to taky jenom lidi, mnozí z nich jsou přepracovaní, v důsledku nedostatečného financování zdravotnictví nemají na pacienty dosstatek času apod. Mnozí z nich si s některými problémy nedokážou poradit, protože s nimi prostě majjí málo zkušeností.
Věř tomu, že podobný psychický pocity v tvým věku měla spousta lidí. Já taky. Dá se to postupně změnit. Nebude to sice ze dne na den, ale dá se to. Chce to, aby jsi měla trpělivist a výdrž. Jednak máš poměrně nízké sebevědomí, což je dáno např. tím, jak se k tobě choval tvůj otec. Spousta lidí má rodiče, kteří sami mají nějaký problém a přenáší ho na děcka. Měl jsem to taky tak, když mě bylo náct.Blázen nejsi, to tě můžu ujistit.Poznám to na základě textu, který jsi napsala. Máš např. snížené sebevědomí, což se dá postupně změnit. Je možné, že máš částečně i nějaké úzkosti-např. jak píšeš o té obavě ze tmy . Co se týká známek ve škole, tak ty se postupně dají zlepšit. Špatné známky jsou do určité míry způsobeny stresem, v důsledku kterého je snížená schopnost učení.
když budeš potřebovat, můžeeš mě kdykoliv napsat na lopezz@seznam.cz
Můžeme tvoje pocity podrobněji rozebrat.
dnes už na emailu nebudu, ale zítra k večeru ano.
Nemyslím si, že by jsi zatím musela navštívit např. psychoterapeuta. Prozatím postačí, když si přečteš nějaké rady od odborníků. Je o tom hodně publikací.Dají se koupit v knihkupectví. Ty dvě až tři stovky za knihu se vyplatí dát, jsou tam mnohdy dobrý rady.Nebo jsou i knihy uložené na webu.
Např. následující soubory, viz. odkazy:
pokud by jsi např. měla příznaky tzv. generallizované úzkostné poruchy, tak stojí za přečtení tato kniha
Děkuju, zkusím si něco počíst a snad to bude lepší. I když nemám psychiatra nebo něco podobného tak jako takového menšího beru tu jedinou svojí kamarádku která je svým chováním občas divná ale mě to nevadí a vím že cokoliv jí řeknu si nechá pro sebe a nedoví se to nikdo další. Navíc nevím proč ale když jsem s ní tak mi je jedno kdo si co myslí a cejtím se víc svá, s mim klukem je to téměř to samé, ale jakmile jsem sama nebo doma tak je to zase špatný. Kdyby něco ozvu se vám, a ještě jednou děkuji za odpověď.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.