Strach z komunikace

Od: Datum: 02.03.14 12:07 odpovědí: 6 změna: 04.03.14 18:26
avatar

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor, příp. radu, co bych s tím mohla dělat...

Není pro mě větší utrpení, než chození do školy...nejhorší jsou přednášky. Všude kolem mě jsou lidi, kteří mě vidí, se kterými se musím bavit, atd. Jsem z toho vždycky tak vynervovaná, že sebou pořád šiju, potim se, nevím, co s rukama, nohama...prostě hrůza. Kdybych aspoň doma byla v klidu...ne, mě stačí, když mi někdo napíše na chat, někdo se kterým se neznám dost dobře a začnu se cítit úplně stejně. Vždycky víc než na komunikaci, se soustředím na to, jak to říkám, píšu, abych k tomu člověku nebyla moc hodná, ani si nedělala moc velký odstup, jestli tím, co říkám, nesnižuju jeho respekt vůči mě atd. Ale to spíš asi platí při psané projevu, v reálu nemám tolik času na přemýšlení, takže to radši většinou vzdám a neřeknu nic:D

Říkala jsem si, tak fajn, já nepotřebuju moc přátel a známých, holt se budu bavit jenom s těma nejbližšíma, na ostatní budu kašlat...s lidma, co jsem se bavila dřív, nikam do hospod už chodit nemusím, stejně to pro mě vždycky byl akorát zápřah na nervy, který možná i převýšil ty zážitky...Jenže už je mi jasné, že takhle to vyřešit nepůjde...do školy chodit nepřestanu, takže mě to bude stejně provázet několikrát do týdne. Nemít známé, se kterými bych udržovala kontakty, pro mě není zrovna nejvýhodnější...obzvlášť na vysoké ne. Sice jsem si dřív vždycky vystačila s knížkama a vlastní představivostí, ale člověk má pak pocit, že s ním nikdo nepočítá a to je pěkně frustrující. Myslím, že mám vyšší sebevědomí než dřív. Ale úplně stejně přemýšlím o tomhle problému už od základky...Už tehdy jsem věděla, že ostatní nejsou o nic lepší než já. Ale stejně jsem se s nimi nedokázala bavit jako se sobě rovnými. Když jsem se měla za někoho postavit, byla to moje kamarádka, ne já sama. Když se rozhoduji, vždycky dám na to, co si myslí ostatní a pak toho taky většinou lituju, když někdo jiný vlastní něco jiného, má jiné zkušenosti, dělá něco jiného, vždycky si myslím, že se mnou není něco v pořádku, lituju toho, že jsem se nerozhodla stejně jako ten druhý. Myslím, že to beru objektivně, ale stejně to potom, když přijde na věc vždycky dopadne stejně. Už mě to vážně nebaví...


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: jancak
Datum: 02.03.14 12:25

zkuste psychologa nebo nějakou formu skupinové terapie, informujte se u psychologů ve vašem okolí...svůj dotaz můžete též anonymně položit na psychologie.cz (stačí zkopírovat), odpoví vám odborník http://psychologie.cz/pribehy-ctenaru/nove/

Od: ben®
Datum: 02.03.14 12:33
avatar

Dobrý den, tak, toto vypadá na "slušnou" a rozvinutou sociální fóbii. Sama se z toho asi nedostanete, tak to bude chtít odborníka - asi začít u psychologa. Možná jste i dost introvertní a samotářská, resp. okolnosti Vás nutí tu svou samotu porušovat a musíte mezi lidi (ale, to Vám vadí). Jednou jsem četl větu:"Proti lidstvu nic nemám, ale lidi mě nějak se*ou." Tak, vypadá to, že to máte stejné. Zdravím!

Od: jancak
Datum: 02.03.14 13:22

taky bych tipla sociální fobii, v dnešní době se s tím člověk setkává na školách čím dál tím častěji. Můžete si zažádat u psychiatra o skupinovou terapii (když vás na terapii zařadí psychiatr, hradí zdrav. pojišťovna). Není vždy nutné nasazovat léky...skupinová terapie je velmi efektivní...většinou bývá formou tzv. denních stacionářů apod...možná se dá zažádat o účast na terapii i u psychologa...zjistěte si

Od: tomass*
Datum: 02.03.14 16:28

Vítej v klubu nesmělých, v tom videu v odkazu jsem se poznal do posledního puntíku. U tebe to bude asi vážnější ,spíš ta sociální fobie.

http://www.videacesky.cz/krat…ne-zdarma/syndrom-nesmeleho-2

Datum: 02.03.14 18:47

Je celkem důležité, ujasnit si, jestli chodit za odborníkem mužem či ženou...co by vám více vyhovovalo. Jedno terapeutické sezení tento problém zřejmě nespraví, asi bude třeba delšího docházení k odborníkovi. Kromě denního stacionáře máte další možnosti vyhledat psychologa sama jako samoplátce (velmi drahé, platí se od hodin) anebo psychologa na pojišťovnu (zdarma, potřebujete doporučení od praktika - není problém, zde trochu nevýhoda, že budete mít zapsáno ve zdrav. dokumentaci u vašeho praktika, doporučení může též napsat psychiatr). Výhoda vlastního placení je, že se nikde neuvádí žádný lékařský záznam. Psychologové hrazeni pojišťovnou jsou většinou cca na půl roku dopředu obsazení. Seznam hrazených psychologů vám dá vaše zdrav.pojišťovna. Jestli byste chtěli ušetřit a začít terapii hned, tak asi zkombinovat oboje (za úhradu vás vezmou dřív a mezitím se optat praktika...půlroku chodit soukromě a pak na pojišťovnu).

Denní stacionáře považuji za nejlepší řešení, klientům trpícím sociálním strachem až fobií opravdu pomáhájí - úspěšnost přes 95%

Pěkný článek, jak si vybrat psychologa http://psychologie.cz/pribehy…a-prvni-krok-jste-uz-zvladla/

Datum: 04.03.14 18:26
avatar

Děkuju všem za rady :) docela mě překvapilo, že všichni tak rozhodně mluvíte o psychologovi...je pravda, že už jsem o něm taky přemýšlela, ale nikdy jsem se nedostala k tomu, za ním zajít. No, asi mi holt nic jiného nezbývá.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.