Věříte na osud?

Pokud mne zítra přejede nějaký ožrala autem, je to můj osud? Předem daný? V mém životě určený? Hloupost.

A bylo tomu ochlastovi souzený, že se musí ožrat a někoho zabít?

Ale na druhou stranu, z víry v osud se dá docela dobře žít. Viz kartářky a různé jiné čarodějnice...

Jstme v rukou božíích...

To určitě.

suzymon: Je osud i to, co jsem popsal o několik odstavců výše? Děkuji za vysvětlení.

Jofa, přečetla jsem si Vaši otázku. Pokud se stane to, co popisujete, je to skutečně Váš osud a i osud toho, kdo a jak to zaviní a i jeho trest za to, co způsobil. Abych to zjednodušila, Vy jste měl ten den zemřít a ten člověk, který to zavinil se s Vaší smrtí bude další život vyrovnávat. A jemu se tím okamžikem změní život a bude se muset vypořádávat zase se svým osudem. Už předem ale vím, že Vás nepřesvědčím. Vy nechcete být přesvědčen, Vy chcete přesvědčit mne, a i sám sebe, že to tak není. Já Vám to nevyracím. Však jsem to nahoře vysvětlovala. Je to každého věc, v co věří a nevěří.A tohle je hodně složitá a filosofická otázka, která vyžaduje dlouhé debaty. Nedá se na ni odpovědět v krátkosti a stručnosti. Je spousta lidí, kteří si ji vůbec nepoloží a přesto svůj život žijí a otázka o existenci osudu je ani nenapadne. Nechci se pouštět do debaty, o které předem vím, že je ztracená, ale přesto Vám odpovídám. Považuji to Vůči Vám za slušnost. Ale nemohu Vám to vysvětlit jednou větou.

Byla položena otázka a každý odpovídáme dle svého vědomí a přesvědčení. Já jsem v tom duchu odpověděla. Vy máte jiný názor. Ale zase může být někdo jiný, kterému má odpověď bude blízká a ani nebude potřebovat nic vysvětlovat. Bude přemýšlet sám.

A ještě si přečtěte co píše culda nad Vámi. velice výstižně a jednoduše popisuje své pocity a úvahy.

Aha, tak to abych zítra nikam nechodil, protože nějaký opilec má v osudu, že se ožere a zabije člověka. Tak bezva. Už věřím v osud.

Osud je jak filozofický, tak i náboženský koncept, který vyjadřuje myšlenku, že události v životě člověka, světa a kosmu jsou předem určeny. ( Wikipedie)

A já dodám. Na myšlenku si nelze " sáhnout" a proto to bylo a bude pro mnohé snadnou manipalací "osudem" druhých.

Pro mne je "osud" shoda náhod a ještě cituji z jednoho zdroje: O lidech, kteří by hledali skrytou nebo dokonce osudovou nutnost (zákonitost), obvykle říkáme, že jsou pověrčiví, pokud v tom vidí spiknutí, může to být příznak paranoie

V tom pripade mame odlisne pojeti svobodne vule. Ja si nemyslim, ze vule jednotlivce muze zmenit/ovlivnit naprosto vsechno, co se v jeho okoli deje. Muzeme pouze delat rozhodnuti, ktera mohou, ale nemusi mit ve vysledku zadny efekt. Pokud napriklad zemru pri nejake prirodni katastrofe, nebudu to povazovat za osud, prestoze jsem s tim nemohl nic delat. Kdybych mel dostatecne informace, jiste bych se rozhodl na tom miste nebyt. Jak veda postupuje, vetsina katastrof (tsunami, sopky, atd) se stava predvidatelnymi. Znamena to snad, ze se lidem, kteri by bez vcasnych informaci byli postizeni nejakym nestestim, meni osud ve chvili, kdy jsou varovani? Zadny argument v podobnych debatach nema vahu... jde jen o otazku presvedceni, ktere se da jen tezko zmenit.

Někdo tomu říká osud. Pro mne je to shoda náhod, okolností, událostí, špatných či dobrých rozhodnutí vlastních či jiných. Že je někomu dáno, že jej přejedou pozítří autem nemůže normálně uvažující človek brát vážně.

Priklanet se k nahode neznamena, ze naprosto vsechno je neovlivnitelne. Vetsinu deni lze nejak ovlivnit svobodnou vuli, ale jen maloco muzete ovlivnit zrovna vy v te konkretni situaci. V mnoha situacich muzeme ovlivnit vysledek vlastnim rozhodnutim - svobodnou vuli. Napriklad to, ze se Jaga potkala na plese s manzelem, byl vysledek nahody a mnoha rozhodnuti ucinenych mnoha lidmi. To, ze se s nim dala do reci uz bylo predevsim jeji/jeho rozhodnuti.

Havarie vlaku take neni stoprocentni nahoda. Nekdo zanedbal svou praci pri kontrole vlaku / trati, nebo strojvudce zvolil neprimerenou rychlost v kritickem useku trati. Odmitam prijmout, ze bych byl jen loutkou ve hre osudu. Rozhodnuti, ktera jsem jeste neudelal, mozna nemusi mit velky efekt na svet okolo me, ale rozhodne bude svet o trochu jiny v zavislosti na tom, zda se rozhodnu pro moznost A,B nebo Z.

Jak je vidět, a jak jsem předpokládala hned na samém začátku, nemá smysl na toto téma takto debatovat. Samozřejmě, že člověk své životní záležitosti ovlivňuje. Už přece tím, že žije a má mozek v hlavě. Nikdo z těch, kdo věří na existenci osudu nesedí na zadku a nečeká, co jim osud nadělí. Nevím proč se to takto v této diskuzi chápe. Samozřemě, že někdo při srážce vlaků asi někdo zanedbal svou práci. Ale proč se tak stalo? A co Vy víte, co byla pravá příčina havarie. Vůbec to nemusel být člověk, ale selhání některého z přístrojů. Takže ne člověk. Já mám pocit, že se tady bavíme každý o něčem jiném.

Já v osud věřím, ostatní, kteří nevěří, svou svobodní nevěřit. Byla mi položena otázka proč věřím a jak bych to vysvětlila. O to jsem se pokusila. Nepovedlo se a nemrzí mne to. Naopak bych byla hódně překvapená, kdyby se mi to alespoň u jednoho člověka podařilo. Ale alespoň v jednom jsem si přišla na své. Měla jsem pravdu, když jsem si při odpovídání v duchu říkala, že to je zbytečná námaha...To se mi potvrdilo.

Zrovna nyní jsem slyšela v televizi, že dabování Angeliky, se pro Libuši Švormovou stalo v dalším hereckém životě osudovým...Ale ona asi ví o čem je řeč.

A to je osobnost, která určitě neseděla na zadku a neodevzdala se jako bezmocný tvor do rukou osudu.

Zajímavá reakce od Vás. Já jsem přece od začátku právě v tomto tónu psala a vůbec jsem neměla v úmyslu někoho přesvědčovat. Jen jsem reagovala z vnitřního přesvědčení, zrovna tak, jako Vy a jiní. Nikde jsem já nepsala, že ti, co nevěří jsou na omylu. To bylo spíše z druhé a opoziční strany. Tam bylo několikrát, přímo, či nepřímo řečeno, že víra v osud je blbost.

Proboha Miklous, já si Vás spletla. Promiňte mi to. Ale už jsem z celé té diskuze asi ztumpachověla začínám házet každou reakci do jednoho a toho samého pytle. Fakt mne to hodně mrzí, protože teď jsem se koukla na Vaše příspěvky a zrovna Vy jste výjimka, protože přemýšlíte jinak.

Ani Vám nikdo nepsal, že jste na omylu, že věříte v osud. A znovu opakuji svůj výklad a nikomu jej nevnucuji. Někdo událostem a způsobu života, tragedii i štěstí říká, byl to osud. Pro mne je to shoda či souhra náhod, okolností, událostí, špatných či správných rozhodnutí vlastnich či jiných. A jak jsem psal, výklad slova osud je ten, že je to filosofická a náboženská myšlenka, že život čověka a..., je předem daný. Já se s touto myšlenkou nestotožňuji. Nic víc, nic míň. Vaší víru Vám nikdo nebere. Přeji hodně štěstí. Josef.

Děkuji. A i já Vám přeji hodně úspěšných dnů. Suzy.