Jak zit bez viry

Možná to bude znít blbě, ale vyhledejte odbornou pomoc. Psychologa, psychiatra. Život jste si sama nenadělila a taky nemáte právo se o něj sama připravit. Věřte, že byste dcerám určitě chyběla.

Vim, ze dcery toho maji urcite azaz, ale jste jejich mama. Vychovala jste je, ony se Vam sverovaly se svymi bolestmi i radostmi (aspon doufam). Ted je nacase, aby se karta malicko obratila a ku pomoci Vam byly prave ony. Kdo jiny ma pomoci, nez nejblizsi rodina?

Mám 50 let, jsem s RS na vozíku a v ID a také mě někdy napadá, že bezemě by třeba manželovi bylo líp. Vyvede mě z toho rychle on sám, řekne, že bezemě by jeho život neměl smysl a začínat znova se mu už vůbec nechce, že je přece krásné i po 30ti letech se vzít za ruku a usínat přituleni k sobě, zajít si na večeři, masáž a nebo jet na nějaký výlet. Pak příjde dcera s vnučkou a já zjistím, že pro to malé škvrně jsem schopná z vozíku sednout na zem a blbnout i když vím, že vstávat mi bude muset někdo pomoci a že mě bude celé tělo bolet. V neděli když manžel nebyl doma jsem si umyla okno na zaskleném balkoně, no umyla, pošudlala tou stěrkou na dlouhé tyči, manžel brblal proč to dělám ale já z toho měla fakt radost. Moc práce už nezvládám, sex co to je? ale život jde dál a i když tuším, že bude hůř a že příjde den kdy už vůbec nevstanu stále je důvod k životu a k malým radostem. Víte, že by jste mnoha lidem moc chyběla? Sebevrah je podle mě na jednu stranu silný, že je schopen to udělat ale na druhou stranu strašný sobec, on to má za sebou ale jeho blízcí s tím musí žít dál. Nezoufejte, pokud depka trvá, nestyďte se požádat o pomoc lékaře, on i Lexaurin to srovná. Začněte třeba tím, že si zajdete ke kadeřnici, na kafe s kamarádkou, není nad to mít se komu vypovídat a hned víte, že problémy nemáte jen vy, že jiné a mnohdy horší mají i ostatní lidé.

Jak to bylo do června? Co se stalo, že zrovna od června je to všechno špatně?! Víte, říká se, že nikdy nemůže být tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Člověk toho snese opravdu hodně, ani o tom sám neví nebo není přesvědčený. Předpokládám, že kvůli ID nechodíte do práce?! Ale kvůli tomu přece život nekončí. Musí vás něco bavit... Máte určitě přátele, tak je pozvěte, udělejte si hezkou chvilku. Můžete chodit na procházky. Pořiďte si třeba malého pejska nebo kočičku. Zvířata dokážou neskutečně zvednout náladu.

Proč se nechcete svěři dcerám? Protože si myslíte, že by se vám třeba vysmály? Netěšíte se na vnoučata? Kdo jiný, než vaše vlastní krev by měla mít pochopení pro váš současný stav?! Život ve 53 letech opravdu nekončí! Když se budete utápět v depresích, ničemu nepomůžete. Musíte myslet optimisticky a těšit se na to, co vám budoucnost přinese. A divila byste se, jak jede den či setkání s někým novým, dokáže obrátit váš život totálně na ruby. Hlavu vzhůru... sluníčko svítí, i když je zataženo. Jen se přes ty mraky nedokáže dostat až dolů na zem.

"jarunecka", jsou v životě věci, s kterými se nechodí na trh, ani není vhodné zatěžovat své dospělé děti a člověk si je vezme s sebou do hrobu. Já si myslím, že když už jste sem napsala o radu, že je vám asi dost těžko, ale je to všechno v psychice. Zřejmě na Vás doléhají přechodové potíže a ty dokážou s psychikou ženy pěkně zacvičit. Možná máte psychosomatické obtíže, nevím. Dobře si přečtěte, co Vám napsala "lidus", je obdivuhodná. Pak jste sem dostala odkaz na linku důvěry, když budete mít potřebu, určitě tam napište a dostanete povzbuzení. přeji hodně síly a radosti ze života. - stařenka

Napíši Vám sem,co mi napsala jedna moje spolužačka.Před deseti lety ji smetlo auto.Prodělala x operací.Je na vozíku.Bolestí nespí.Před měsícem ji auto zabilo sestru.A když jsem jí psal,jak mě život ubíjí a uvažuji,že to skončím sám,odpověděla mi toto.Život je někdy strašná svině.Ale vždycky má člověk pro co žít.Děti,vnoučata,to je to,pro co tu jsme.A dokud jim máme co dát,nesmíme odejít...A to je velká pravda.Přeji Vám aby jste znovu dostala chuť do života.

Každý máme něco, věřte mi. Vy máte rodinu, děti. Co by za to mnozí dali. Tak proč hned takové černé myšlenky? A proč právě od června? Většinu lidí spíš rozesmutní podzim, zima, ale červen? Ten přímo vlévá do člověka život. Uvědomte si, co lidí je samotných, jako kůl v plotě, co lidí trpí hroznými nemocemi, co dětí žije bez rodičů. Vždyť Vy jste vlastně bohatý člověk, který má kolem sebe své blízké. Jak byste jim mohla způsobit bolest? Možná je to dáno i změnami v klimakteriu, až to odezní, bude Vám jistě líp.

Je mi 56 let, mám 2 dospělé děti a raduji se z pěkných zdravých vnoučátek. Ale není také všechno jen růžové. Trápí mě různé neduhy, manžela čeká náročná operace, navíc pečuji o téměř 87 letou silně dementní tchyni se vším všudy. To člověka hodně ubíjí, když ji převléká znečištěné oblečení, koupe ji,,, apod. Přesto jsem na světě ráda a myslím si, že mě ještě v životě potkají příjemné chvíle.

Možná by Vám pomohlo chodit do práce, neseděla byste doma a nepitvala pořád svůj život. Já vím, práce dnes není ani pro mladé a zdravé, natož pro ID. Ale kdyby se něco našlo, třeba jen na pár hodin denně, dostala byste se mezi lidi a přišla na jiné myšlenky. Podle mě by to bylo vhodné řešení.

Tak hlavu vzhůru, i když Vám jistě není lehko, uvědomte si, že jsou na tom někteří lidé daleko hůř, než Vy. A v 53 letech je ještě dost a dost času na poslední věci člověka. Hodně štěstí.Jaga.

Jarunečko, zajděte k lékaři. Opravdu. Nevěřte tomu, nebo jak jste vůbec došla k tomu vysvobození pro celou rodinu? Víte, není to pravda. Sama píšete, že dcery mají samy toho dost. Přesně tak. Nechcete tu být alespoň pro ně? Prosím? Víte, zemřel mi táta. Jenže mě nezemřel jenom táta, ale i rádce, kámoš, vrba, parťák, všechno. Jedna z místních rádkyň mi zde v té zoufalé chvíli napsala to, že s odchodem rodičů definitivně odejde naše dětství a jsme dospělí. Měla obrovskou pravdu. Ačkoli mi je už 40 a jsem hodně samostatná, nevěřila bych, jak moc mi ten táta pořád pomáhal. Nemyslím vůbec finančně, ale tím, že tu byl. Tím, že jsem mohla zavolat, napsat, sednout si s ním k televizi a mlčky si povídat.

Nemáte vnoučata? Nebudete mít? Taková babička je pro děti poklad. Opravdu. Mojí babi je 80, vím, že to je věk, kdy se prostě odchází a není na tom nic divného. Ale až to přijde, zas to bude rána. Protože s babičkou jsem pořád ta malá Manka. Žijte pro druhé, alespoň prozatím. Než se srovnáte sama.

Ještě doplním. To vaše od června a v nadpisu jak žít bez víry. Zklamal vás Bůh? Víte, nejsem věřící a žít bez víry dokážu bez problémů. Viz. výše. Žijte pro lidi, své nejbližší. Ty vidíte a ti vás potřebují.

Zdravím Vás,

nejprve bych silně nesouhlasil s názorem uživatele "amadeus" s tím, že člověk má právo sáhnout si na život. Jsem si vědom toho, že se zde střetávají 2 základní protichůdné "víry"...

První z nich je ta, kterou pravděpodobně amadeus zastává - že není žádného Boha, který by nám život dal...

Já jsem však přesvědčený o druhé variantě - že je tu Někdo, kdo nám život dal a má s ním nějaký plán. A my nemáme právo si Jej vzít!

Asi se nemá smysl bavit o tom, který názor má pravdu...chci Vás však povzbudit k upřímnému hledání Boha. Pokud totiž existuje a Vy Jej budete toužit najít, věřím, že se Vám dá poznat...

S pozdravem

Marpefi