Narkóza - pocity

Dobrý den,

nemusíte mít obavy,vůbec nic neucítíte.Před samotnou narkózou dostanete uklidňující injekci,takže ani nebudete mít strach.

Už jste na narkoze s lékařem dohodnutý? Nenavrhnul vám epidurál? S čím na operaci jdete?

byla jsem 4x na zákroku v celkové anstézii. nikdy jsem nic necítila, ani mi nebylo nevolno po probuzení. Probuzení trochu mátožné, asi jako z tvrdého spánku. Nemusíte se obávat.

Po narkoze někdy jsem měla chvíli třesavku, prý to souvisí právě s narkozou, říkala sestra.

Mojich několik zážitku je stejných před operací dostanete injekci nebo prášek a pak uspějí "rajským plynem" a injekce Probouzení je spojeno s hlasy, ale reálně se probudíte za déle. Třesavku a zimnici jsem měl skoro pokaždé. Den až 2 dny jsem byl dost bledý a malátný a asi nejhorší bylo, že jsem byl operován večer a přes noc jsem nemohl vůbec pít

Popíšu jak jsem prožíval operaci kýly v narkóze. Ležel jsem na lehátku v operačním předsálí. Sestra mi vysvětlovala nějaké záležitosti, pak mi dala na obličej masku a řekla: "Teď ucítíte něco jako česnek. Vám se to nelíbí? Vzbuďte se, už je po všem".

V mém případě žádná třesavka, žádná nevolnost, jen jsem se cítil trochu přiblble a tupě. Usnul jsem a po probuzení žádné další problémy.

mě operovali loni plotýnku nic sem necejtil po probuzení se mi asi 3dny dělali mžitky před očima a 3 den se mi udělo zle tak že sem propotil tričko sestra říkala že je to normální že se někdo pozvrací a někomu je špatně zkoušeli na nás nákou novinku v uspávání

Po první narkoze v cca 1é hod. dopoledne,(jen vyšetření bez zákroku) jsem šel odpoledne domů. Narkoza byla jen na asi 20 minut, takže pohoda, žádný špatný pocity. Po druhé (operace žlučníku), takový zpočátku přiblblý pocit, možná jak po hnusný opici, večer jsem vstal, druhý den do sprchy a třetí den domů, uplně v pohodě. Není to nic, co bych chtěl prožívat každý den, ale žádná hrůza.

Mám jenom jednu zkušenost, při artroskopii kolene. Operace trvala 45 minut, předtím ohlupující prášek, ještě na sále jsem měla strach, že neusnu. Sestřičky se mi smály, že ano, usnu. Usnula jsem. Probudila jsem se na pooperačním pokoji, vše v pořádku, dovezli mě na běžný pokoj. Moje 3 kolegyně měly v nohou velké bolesti, dávali jim injekce proti bolesti. Já bolesti neměla takřka vůbec, injekci jsem odmítla. Ale aby to zase nebylo všechno tak zadarmo, najednou se mi zničeho nic zvedl žaludek a zvracela jsem. Ostatní pacientky ne. A to jsem se těšila, paní dala do přehrávače kazetu "Doktor od jezera hrochů. Těšila jsem se na Evu Holubovou, je tam úžasná - a najednou zle. Sestra mě utěšovala, že někomu se prostě po narkóze udělá špatně.

Prostě to asi každý snáší jinak. Ale nic to nebylo. A dneska už vím, že doopravdy usnu, když anesteziolog chce. ** Jaga.

Jedina moje narkoza byla kiretaz po porodu.na sale jsem si pripadala jako jezis na krizi (věřící odpustí), ruce roztazene.neco mi pichli, usinate a

pak se probudite.vubec si neuvedomujete, ze jiz nejaky cas ubehl.jako by to bylo v jedné vterine.

Většinou není nic cítit, pokud máte narkozu od anesteziologa správně nastavenou a nebudíte se uprostřed operace... ale teďka vážně. Opravdu není nic cítit. Usnete, ani nebudete vědět jak. Též jsem byla pod narkozou v porodnici, jako dobré, ale to probuzení nic moc. Bez utišujících injekcí proti bolesti píchaných několikrát denně nešlo normálně fungovat.

Já si myslím, že narkoza není úplně to, čeho by se člověk měl bát. Podle mého, je úplně nejhoší doba, příchodem sester, které i s postelí chodbami s lidmi, pacienta expedují a dobou, kdy promluví anesteziolog. Tedy do předsálí. Všichni mají strach, že vyvolají proluku, takže pacienta přivezou do předsálí dříve. Je sice v posteli, ale pod pokrývkou nahý, kolem běhají lidé, povídají si co bylo na oběd a jaké bylo rande. Pak se vrhnou, i s tím povídáním si mezi sebou, na dotyčného pacienta, provedou, co provést mají a zase odběhnou. Když přiběhnou a řeknou Tak jedeme na to, tak to už se strachy pacientovi špatně dýchá. Já jsem měla takový tlak, že mi chodili něco stříkat pod jazyk. Na sále je fofr šílený. Nohy sem, jedna ruka, druhá ruka, jeden lajntuch, druhý lajntuch, studená dezinfekce, studený stůl, pobíhání a řeči nad hlavou. A když už promluví anesteziolog, pak má jeden vyhráno. A s chutí se nadechne a počítá. Jen aby se toho šílenství dookola zbavil. Chce to klid a přesvědčení, že je to třeba, musí to být. Není úniku.

Ja jsem byla v celkove narkoze 2x a z toho v 17 letech a potom ve 30 letech.. Narkozu jsem absolutne vubec necitila a proste jen zavrete oci a necitite vubec nic a tak jsem to mela u obou narkoz. Pro me bylo horsi pri druhe narkoze jak pro me prijel zrizenec, ktery mi pripomnel postavu z hororu. Byl to clovek bez emoci, studeny, odporny,neprijemny a to me vydesilo, ale narkoza samotna uz je pohadka lesni... Zeptali se me kolik vazim, potom mi neco pichli do ruky, potom mi dali cosi dychat a potom uz sotva par sekund a uz jsem nevedela o svete... U druhe narkozy slo u me o samovolny potrat a ja to tam cele probrecela.. V predsali pred operaci, kde clovek lezi, tak byla se mnou starsi pani, ktera na me koukala a ptala se me proc tak moc brecim, tak jsem ji to rekla a ona mi na o rekla, ze ji pred casem zemrela 18 leta dcera, ktery mela od malicka nemocne srdicko a v tech 18 letech ji opet ozivovali, ale uz se to nepovedlo, tak me tam v tom predsali uplne zklaplo a dodnes na tu pani vzpominam a myslim na ni..