Přátelé, pamětníci.
Nějak jsme se dostali v diskuzi s přáteli do let školních, dávno minulých a vzpoměli jsme si na básničku, která se snad jmenovala "My letci máme ocelové ptáky" v tom si nejsme až tak úplně jistí a první sloka zněla:
Na nebi mezi obláčky,
hřmí proudové stíhačky
a v nich jako orli smělí,
naši letci vyletěli.
Ovšem jak to pokračuje dál ...to už si nikdo nepamatuje. Ba i přítel Google mlčí jako Fučík.
Nevzpomíná si někdo na to jak to pokračuje dál?
Předem moc díky.
2x
Kdesy mezi obláčky zní proudové stíhačky.
A v nich naši letci smělí, v nichž jak orly vyletěli,
Nad městem a vesnicemi střeží s hora rodnou zemi.
Co to pod letadly září? Vyskákali výsadkáři.
Padák mají otevřený, všechny zbraně za řemeny.
Snášejí se z modré výšky jako bílé pampelišky.
Toť vše! Nevím proč, ale v hlavě to mám již dlouho správně “uložené”.
0x
No, Váš dotaz má dvě nepřesnosti. Jednak nejde o báseň, anóbrž o píseň a to dokonce takzvanou budovatelskou. A její název není My letci máme ocelové ptáky, ale ,,My jsme ta armáda lidová´´.
Je však možné, že existovala i nějaká podobná básnička - v tehdejší době byli lidé dost kreatvní v tomto směru - a proč?
Protože jim to politicky myslelo... 
0x
levneknihkupectvi.cz/... Zde je máte možnost koupit, já mám ráda Pochod rudých námořníků, klidně se smějte ale když se u nás popije tak tyto budovatelské slyší široké okolí. Zde jsou nějaké texty budovatel.cz/...
doplněno 08.03.14 18:44:toto jsem našla na netu.
My letci máme ocelové ptáky
My máme naše ptáky z ocele,
lítáme nad oblaky vesele,
my máme naše ptáky, lítáme nad oblaky
rozstřílíme bum bum nepřítele.
Ta naše armáda lidová,
ve jménu Jana Žižky z Trocnova
ve jménu Jana Žižky Češi jsou lišky Ryšky,
rozstřílíme bum bum nepřítele.
Ve jménu Jany Husy velké dělové kusy,
rozstřílíme bum bum nepřítele.
0x
Já Mikulášovi říkával básničku :
Rudou barvou dneska září
sedmička v mém kalendáři.
Podívej se oknem: všude
v ulicích je všechno rudé.
Každé okno, každá střecha
jako by dnes hořela.
Tam, kde jindy tramvaj spěchá,
kapela jde zvesela.
Celá země -- i my děti
velký svátek máme dnes.
Rudý balonek můj letí,
přímo k obloze se vznes.
To chce potlesk - Umí i po letech..
0x
Když jsem si přečetla příspěvek od jmlc, zazněla mi v hlavě píseň
Řekni mi, řekni mi, maminko moje,
o čem to zpívají v továrnách stroje.
Zpívají zpívají, jako ti ptáci, ať lidé rádi jsou, že mají práci.
A fakt a svatá pravda! 
I já vzpomínám na básničku ze 3. třídy:
Z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši ves.
Družstevníci mladí, staří, společně tu hospodaří.
Krávy mají po dřině, dobře je jim v kravíně,
maminka se stará o ně, tatínek zas krmí koně,
dobře je i Vendulce, vyhraje si ve školce.
To je krásné, maminko má, pračka za nás pere doma,
kulturní dům bude stát, jako klícka, jako hrad.
Obrázky a kraje cizí uvidíme v televizi.
Z pradědečků žádný dnes nepoznal by naši ves.
doplněno 06.12.14 06:15:Ale je fakt, že kdyby ti pradědečkové, kteří měli ohromnou lásku ke svým pozemkům, dneska viděli ta neobdělaná pole plná plevele, pejřky a případně řady ošklivých fotovoltaických elektráren, asi by je trefil šlak.
Tak to si zavzpomínám taky na jednu není to celé a už si nevzpomínám jak to začíná.
Za to, že tolik jídla mám,
že stále rostu a sílím
já na ty z láskou vzpomínám
co obilí žali a sili.
Za to, že z naši zahrady
je kousek světa svěží,
děkuji soudruhům z armády
co věrně naši vlast střeží.
Moc ráda jsem měla Nezvalovo Vyzvání na cestu ( Znám zemi blízko pólu...), smějte se ale já si ho přečtu i dnes, nějaký politický podtext je mi ukradený, ta báseň se mi prostě líbí.
0x
Když už se vzpomíná na říkanky... v mateřské škole před jídlem se služba, která prostírala, obvykle chlapec a dívka postavili před děti a řekli:
"Milé děti, přejeme vám dobré chutnání" a ostatní děti řekly "Děkujeme za přání".
A ještě jednu básničku z podobné doby (je zajímavé, jaké zbytečnosti si člověk dlouho pamatuje):
Náš Pozor je chytrý pes,
v noci hlídá celu ves.
A měsíček hlídá s ním,
zatímco já doma spím.
doplněno 07.12.14 10:06:A když to má být o letcích, tak nelze nevzpomenout na Jurije Alexejiviče Gagarina, který jako první kosmonaut světa obletěl v družici Vostok 1 celou zeměkouli výš, než létali dosud všichni letci a zpíval si písničku "Ródina slýšit, ródina znájet, kak jejo syn v oblkach proletááájet" (vlast slyší, vlast ví, jak její syn prolétá v oblacích).
Tak to my jsme říkali:
Děti sedí u oběda, kos jim na okénko sedá.
"Máme dobrou omáčku, nechceš taky, kosáčku?"
"Kdepak, já měl právě žížaličku v trávě
a teď letím ze strání přát vám DOBRÉ CHUTNÁNÍ! "
Nemá to žádný politický podtext a klidně se tak nechá přát i dneska. Třeba taková Martinaa toho možná využije...Jaga.
0x
A protože jsem už opravdu pamětník, snad mě neukamenujete, když přidám ještě jednu. Přestože jsou v ní některé obraty k smíchu, je v ní hodně pravdy. Když jsme ji jako děti deklamovaly, měli všichni střechu nad hlavou, měli všichni práci, měli jídlo. Nespal nikdo ve stanu v lese, nedělaly se potravinové sbírky, jako dneska. Dneska už je to zase někde jinde. Ale to neznamená, že bych byla přívržencem VŘSR, jen tak vzpomínám. Nebylo tehdy všechno dobré. Nebylo ale tehdy ani všechno špatné. Žádná doba není jen černá, nebo jen bílá. Spíš to jsou různé odstíny šedi. *
*
Rodiče moji neměli kde bydlet, boháči měli paláce,
my však už nikdy nepoznáme, co je to žíti bez práce.
V palácích jsou dnes zotavovny, pracovny našich závodů
a zítra pro chleba si půjdem, tak, jako dneska pro vodu.
Kdo tohle všechno způsobil, kdo podal chudým ruce?
Dělníci spolu s rolníky, Říjnová revoluce.
0x
Jak je zde řečeno jde o báseň Viléma Závady, domnívám se, že jsme se jí učili z čítanky pro druhé třídy v roce 1982. Nejblíže se mi jeví již napsaný text ... pouze změna v druhém řádku:
Kdesi mezi obláčky, hřmí proudové stihačky
(a v nich naši letci jako orli vyletěli.) naši mladí letci smělí, z nich jak orli vyletěli
nad městem a vesnicemi, střeží shora rodnou zemi.
Co to pod letadly září? Vyskákali výsadkáři
snášejí se z modré výšky, jako bílé pampelišky
Jestli mě paměť neklame, přednášel jsem to ! Takže tohle je podle mě celá a úplná a správná verze -
Kdesi mezi obláčky,hřmí proudové stíhačky.
Naši mladí letci smělí, v nich jak orli vyletěli.
Nad městem a vesnicemi, střeží shora rodnou zemi.
Co to pod letadly září? Vyskákali výsadkáři !
Padák mají otevřený, všechny zbraně za řemeny.
Snášejí se z modré výšky, jako bílé pampelišky !
0x
V roce 1963 jsem přišel domů ze školy a hrdě se pochlubil za jedničku z přednesu básně "Říjnová revoluce" od Jana Nohy:
Rodiče moji neměli kde bydlet.
Boháči měli paláce.
My však už nikdy nepoznáme,
co je to býti bez práce!
V palácích jsou dnes ozdravovny,
pracovny našich závodů.
Z zítra pro chleba si půjdem
tak jako dneska pro vodu!
Kdo tohle všechno způsobil,
kdo podal chudým ruce?
Dělníci spolu s rolníky,
Říjnová revoluce!
Jedna moje spolužačka, která bydlela ve stejném domě, se doma zmínila, jak jsem výborně přednášel. Brzy se to rozneslo po všech partajích. Tehdy jsem nechápal, proč mě naši nechválili. Na básničku jsem časem zapoměl. Teprve roce 1993 se mi svěřila jedna nájemnice, že ze mě tehdy měl celý dům srandu (pamatovala si to celých těch 30 let). Proč? Bylo to pár měsíců po té, kdy mým rodičům komunisti znárodnili šestipatrový činžák v Praze a otec "dobrovolně" změnil zaměstnání (z bankovního úředníka na "vrtaře geologického průzkumu uranového průmyslu").
0x
Pokud jde o ty "ocelové ptáky", tak je to píseň a je to takhle:
Oceloví ptáci
My letci máme ptáky z ocele,
lítáme nad oblaky vesele,
z ocele máme ptáky,
lítáme nad oblaky,
lítáme s nima na nepřítele!
Z ocele máme ptáky,
lítáme nad oblaky,
s našimi ptáky, co jsou z ocele.
My letci máme ptáky největší,
kdo nevěří, tak ať se přesvědčí.
Z ocele ptáky máme,
a na nich lítáváme
střežíme s nima vaše bezpečí.
Z ocele ptáky máme
a na nich lítáváme,
na našich ptácích, co jsou největší.
My letci máme ptáky z ocele,
lítáme nad oblaky vesele,
z ocele máme ptáky,
lítáme nad oblaky,
lítáme s nima na nepřítele!
T ocele máme ptáky,
lítáme nad oblaky,
s našimi ptáky, co jsou z ocele.
Najít to na Internetu byla otázka pár vteřin.
0x
Nasi letci (z knihy jsou vojaci jdou)
Vilem Zavada
Kdesi mezi oblacky,
hrmi proudove stihacky.
Nasi mladi letci smeli,
v nich jak orli vyleteli.
Nad mestem i vesnicemi,
strezi z hora rodnou zemi.
Co to pod letadly zari?
Vyskakali vysadkari,
padak maji rozevreny,
vsechny na remeny.
Snaseji se z modre vysky,
jako bile pampelisky.
Potom znam od Josefa Kainara Indiani.
Indiani, ti se maji, cely den si jenom hraji.
Skacou hopsa, hejsa sa, chytaji se do lasa...
0x
Dešťové kapičky
Básnička ani není ze školy základní ale mateřské, vzpomínka na besídku pro děti od rodičovské ROH. Každé dítko se přihlásilo a něco předneslo, tahle byla moje. A moc se líbila (hlavně ta tréma). Možná besídka vánoční, byla za to kolekce cukrovinek na stromeček.
Dešťové kapičky
Dešťové kapičky dostaly nožičky,
kapy kap, kapy kap.
Dupaly po plechu,
dělaly neplechu,
kapy kap, kapy kap.
Kocour spal v okapu,
spadly mu na tlapu,
kapy kap, kapy kap.
Ach jé, ten naříkal,
mňoukal a utíkal,
kapy kap, kapy kap.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.