Krize středního věku před třicítkou?

Od: Datum: 23.01.14 19:59 odpovědí: 4 změna: 27.01.14 11:01

Zdravím,

možná je to jen krátké období depresivních nálad, kterých mám několik do roka, ale poslední dobou mě sžírá myšlenka, že mi život uniká, že trávím život ve stereotypu, že kterého není cesty ven. Nejsem ženatý, nemám děti a zřejmě nejsem partnerský typ (absence výše zmíněných mě tolik netrápí). Poměrně nedávno jsem změnil práci i bydliště (odstěhoval se do zahraničí) a paradoxně mi tato změna přinesla tyto pocity. Přátelé mi sice trochu chybí, ale můžu si dovolit zaletět na víkend do Čech, když se mi zachce. Mám pocit, že jsem přepracovaný, byť pracuji o něco méně, než dříve. Jsem často unavený a do cvičení se nutím stále obtížněji (byť jsem jím posedlý). Úplně ztrácím motivaci cokoli dělat. Často mám chuť podat výpověď a prodat, nebo přinejmenším pronajmout svoje hnízdečko, které jsem si v Praze vybudoval, a odcestovat někam do exotických krajů, cestovat po světě, nebo zkusit něco praštěného.

Domnívám se, že mnoho rádců (možná i rádkyň) si v životě prošlo podobnou etapou a rád bych věděl, jakým způsobem se jim podařilo tuto krizi překonat, či jakých šíleností se dopustili (spíš pro zasmání a varování).

Nebrečím doma do polštáře, ani si neřežu zápěstí, ale myšlenka všechno, že co jsem doposud dělal a vydělal hodím za hlavu a rozjedu život plný akce, mi nedá spát. Sílu těmto přáním dodává i vědomí, že jsem ještě ve věku, kdy si mohu užívat plnými doušky a i když o vše přijdu, pořád budu mít před sebou celý život a není pozdě začít od píky.

Předem díky,

Amadeus


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 23.01.14 20:36
avatar

Pokud opravdu nemáte k nikomu žádné závazky, tak se rozleťte. Já bych to udělal taky. Ve vašich letech jsem to sice neměl, ale o 10 let později / když dospěly děti/ jsem bouchl dveřma, rozvedl se a za čas začal nový život. A nelituju!

Datum: 23.01.14 23:48
avatar

Docela by mě zajímalo, jak takový "život plný akce" vlastně vypadá. Možná by vám vážně udělalo dobře trochu si zacestovat, ale abyste o dalších deset let později nezjistil, že máte prázdné ruce a nic, na co byste mohl s hrdostí ukázat, kromě pár fotek v mobilu; ostatně teď v zahraničí jste a místo energie navíc jenom splín (ona ta očekávání holt nikdy tak nevyjdou, a všude začíná týden pondělím... ). Člověk je tak trochu nastavený na to, aby se rozdával pro druhé - vy si žijete jenom pro sebe, bez partnerky, bez dětí (a teď jste se připravil i o běžné setkávání s přáteli). To pak bude vždycky trochu prázdné a chce to určitou cílevědomou sebekázeň, abyste se tahnul dopředu sám, když už to nedělá běh povinností; a také pevné filosofické přesvědčení, že i takové věci mají smysl. Jakýkoli koníček si najdete, bude to jenom hra a z toho jsou krize obzvláště šťavnaté Mám z toho vašeho psaní pocit, že potřebujete probrat k životu. Ale myslím, že to bez druhých lidí nepůjde - ne bez toho, aby na vás byl někdo závislý a třeba vy na něm - to žádný praštěný koníček nenahradí, i když adrenalín je dobré šidítko a na čas slušná záplata. Když už si zrovna neplánujete najít nějakou sympatickou osobu k sobě, běžte třeba stavět školu do Nepálu. Udělejte si z práce rok volno, byt pronajměte, najděte si nějakou věc, která vás nebude stát peníze, když už nevydělá, a bude to zkušenost k nezaplacení a z únavy vás probere skoro zaručeně. ;)

Datum: 26.01.14 15:36

Nežertuji, když řeknu, že je to poprvé, kdy jsem si přečetl/slyšel, že je člověk nastavený na to, aby se rozdával pro druhé. Z toho, co jsem ze svého doposavadního života vypozoroval, bych si dovolil soudit, že naprostá většina lidí má na prvním místě sebe samého. Nekritizuji, není na tom nic špatného.

Nejsem si jistý, zda jsem ten správný charitativní typ a že by mě pomáhat potřebným naplnilo, ale radu si beru k srdci. Je to lepší, než se rok v kuse válet někde na pláži.

Datum: 27.01.14 11:01
avatar

Možná, že to nebyla nejšťastnější formulace, ale možná by to mohlo zachránit to "tak trochu rozdávat pro druhé" :-D I ti největší egoisté (možná hlavně ti) potřebují někoho, vedle koho by zazářili. Rodina, kolektiv, smečka, cokoli z toho - táhne člověka kupředu, ať chce nebo ne, protože se neustále vytváří situace, kdy je třeba něco řešit; a slouží jako záchranná síť, pokud vůle zrovna schází. Pokud je člověk na všechno sám a nemá velmi odhodlaný program pro zbytek života, často skončí v neužitečném plácání a zábavičkách a chlubit se může leda vysokým levelem v počítačové hře; pohodlné přežívání, kterému nelze formálně nic vytknout, ale je to přitom taková škoda! Přijde mi, že jste v situaci, která tomu nahrává zcela bez výhrad. Charita mě napadla jako první možnost, jak změnit život od základu, nasbírat velmi unikátní zkušenosti, nevydat se kvůli tomu z vlastních peněz, a ještě jako bonus udělat něco užitečného, protože to zaručeně ještě nikomu neuškodilo :-D Pokud se jako bonus naučíte dobře fotit nebo o tom psát, bude to benefit na dlouho.

 

Poslední otázky Poradny volná diskuze
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.