Zdravím,
v poslední době si tuto hloupou otázku kladu čím dál častěji. Dokud jsem žil v Praze, tak jsem se mylně domníval, že češi jsou největšími kulinářskými barbary světa a díky těm všem šizeným éčkami nacpaným potravinám, podravkám, polotovarům a různým dochucovadlům jen jeden ze sta vůbec ví, jak by mělo jídlo chutnat, natož aby ho sám uměl uvařit, ale pobyt v Londýně mě naučil, že ve srovnání s angličany jsem národ šéfkuchařů. Nicméně kolik z nás si o sobě myslí, že umí vařit? Tato diskuze je jen pro zajímavost a mou osobní zvědavost.
Jakou regionální kuchyni nejlépe ovládáte a která je vaše nejoblíbenější?
Kolikrát týdně si pro sebe vaříte?
Jaký nejsložitější pokrm zvládnete?
Jaká je vaše nejoblíbenější restaurace?
Předem díky všem, kdo se připojí k diskuzi. Klidně přihoďte recept nebo odkaz. Já vařím a experimentuji v kuchyni rád.
S pozdravem,
Amadeus
doplněno 09.02.14 23:38:Když už se moc lidí do diskuze nehrne, tak přiložím pod kotel sám.
- Nejraději mám italskou a francouzskou kuchyni. Vzhledem k tomu, že jsem léta žil v blízkosti specializovaných italských/francouzských obchůdků a utratil přes deset tisíc za pokročilé kurzy vaření, tak si troufám řict, že jsem v tom docela dobrý.
- Něco si uvařím téměř každý den. Pár minut si na to člověk najde vždycky i kdyby to měl být jen salát.
- Obvykle se nejvíc zapotím u zvěřiny (asi hlavně kvůli ceně), takže za nejtěžší bych považoval dančí hřbet s omáčkou ze sušených švestek a k tomu opečenou bramboru ve slupce s praženými mandličkami.
- Oblíbených restaurací mám mnoho a je těžké vybrat nejoblíbenější. Hegertova cihelna mě nikdy nezklamala. Jsou i restaurace s lepším jídlem - Allegro, SaSaZu, La Degustation, ale ty jsou o dost dražší. Pro mě je důležitý poměr chuti+atmosféry / ceny. Druhá by byla asi střešní terasa hotelu U Prince. Úžasný výhled a navíc je v suterénu hotelu ten nejlepší bar v Praze.
0x
Já jsem přišla na to, že jsem konzervativní více, než si připouštím. Vždycky se mi zalíbí nějaký recept, slintám si do klávesnice, ale když začnu přemýšlet, co uvařím, vrátím se na svou vyšlapanou cestičku. Jako třeba dnes. Dostala jsem bezva recept na vepřové pečené s jogurtem a křenem. Jogurt mám, křen jsem koupila. Řezník mi ale zkřížil plány. Měl úžasnou krkovičku a já jsem ucítíla vůni klasického řízku a bramborového salátu. Brambory a zelenina se už chladí 
Ale dost často mě děti vezmou na jídlo ven. Dříve jsem si objednala, ale zjistila jsem, že si objednávám zase něco z klasiky v líbivější verzi. Tak si dám nechat objednat od mladých. Vím, že mě znají a že mi vyberou velice pečlivě. A to i pití. 
Asi před 14ti dny jsem se zamilovala do Ollies.
Nejen úžasné sladkosti, jaké jsem nikdy v životě v ústech neměla, ale i slané. Paráda až na půdu.
Nikdy není pozdě vyjít vstříc novým obzorům. Chuť je jedním z mála prostředků fyzických potěšení, které má člověk k dispozici a může si ji užívat v jakémkoli věku. Proti klasické kuchyni nemám vůbec žádné výhrady, ale trocha rozmanitosti je vždy ku prospěchu. Já už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy jedl vepřové. Řízek s bramborovým salátem tak před rokem, ale pravý vídeňský - z telecího.
Strašně mě těší, když si přečtu, že někdo chodí k řezníkovi místo toho, aby cpal peníze řetězcům za vodou napěchované rádobymaso mizerné kvality.
0x
Napsat sem, že umím vařit, by smrdělo sebechválou, ostatní jsou na tom asi stejně, když vidím počet odpovědí,
,
Ale vaříme doma ze základních surovin, vlastní vývary, žádné bujóny. Sami pečeme, vše kromě chleba, smažíme na sádle, a to po té, co jsem se dočetl, že i ten nejzdravější slunečnicový olej se teplem rozkládá dřív než sádlo. A že tím tepelným rozkladem vznikají daleko nebezpečnější látky než ty v tom (údajně nezdravém) sádle. Snažíme se vařit hodně pestře, experimentujeme, nakazil jsem tím i manželku, která na experimenty moc nebyla. Občas se něco nezadaří, ale takový játra na kokosu, krkovice na černým pivě, kuličky z mletého hovězího s ananasem, jsou neuvěřitelné mňamky. Zkuste si třeba udělat lasagne podle Polreicha, recept je na netu, udělejte si i vlastní těsto na ně, nepoužívejte ty UNIplacky. A uvidíte ten rozdíl. To je úplně něco jiného, než to, co se občas pod názvem lasagne prodává v hospodách.
Takové vaření má své výhody. Naše děti nejsou schopné prohlásit pytlíkovou polévku za dobrou, protože vědí, jak má chutnat polévka. Je opravdu hodně lidí, kterým se zdá pytlíková polévka výtečná. A není to úplně jejich vina. Neměli možná v životě šanci ochutnat pořádný vývar a polévku z něj. Takové vaření je i levnější.
Má taky své nevýhody. Stojí to čas. Čas, jehož potřeba, se dá vývážit např tím, že vývaru se udělá víc, rozdělí se na víc částí a zamrazí se.
Takže tak, no. Umím vařit? Sám nevím.
Na internetu si sebechválou klidně smrďte. I kdyby to někomu vadilo, těžko vám to vyvrátí. Už jen to, že nekupujete polotovary a preferujete na smažení sádlo pro mě znamená, že máte vyvinuté chuťové buňky a nekazíte čechům image. Já se v kuchyni neobejdu bez sádla na smažení, panénského oliváče a oleje z vlašských ořechů. Brzy hodlám proniknout do tajů asijské kuchyni, tak zvažuji ještě ten arašídový, nebo sójový.
Lasagne, byť ne přímo od Pohlreicha, mám vyzkoušené. Byť charakterově bych si s ním asi nesedl, rád se od něj také inspiruji. Možná není michelinský kuchař, ale vařit rozhodně umí. Navíc sdílím jeho pohrdání Babicou a jeho przněním české i světové kuchyně.
0x
Vařit vcelku umím, ale v poslední době je mi to k ničemu, neboť jsem přešel na syrovou zeleninu, syrového lososa a tuňáka, celozrnné pečivo atd. Takže občas si upeču králíka, nebo kousek krůty a zeleninovou polévku. Asi 3x týdně tedy vařím. Jo a taky sushi jsem se naučil.
Nejoblíbenější restaurace je čistá s rychlou usměvavou obsluhou.
Co stojí za přechodem ke studené kuchyni? Se sushi je v ČR docela problém. Pokud nemáte asijský krámek někde poblíž, tak ty správné suroviny prostě neseženete. Dobrou rýži, rybu ani sojovou omáčku v Lidlech, Tescu či Kauflandech prostě nemají.
0x
Vařím každý den. Zvládám vše včetně pečení cukroví, buchet, dortů... Vařím hlavně česká a moravská jídla (jsem prostě patriot), případně slovenská. Sem tam italská. Nejsložitější oběd? Slepičí polévka s domácími nudlemi a játrovými knedlíčky, svíčková s vlastnoručně dělaným knedlíkem, k tomu dortíček... Jako co je složitý oběd? Nejoblíbenější moje restaurace je v nedaleké obci, ale já mám stejně nejradši jídlo, co si ukuchtím sama...
0x
Amadee, myslela jsem si, že se rozvine veliká debata na vaše téma a ono nic nic. Jestli to nebude tím, že všichni máme poměrně hluboko do kapsy. Ikdyž jsou třeba příjmy pěkné, vždycky je něco přednějšího, než neobvyklé jídlo. Právě takové neobvyklé recepty vyžadují mimořádné suroviny. Nemyslím dobrou flákotu masa, ale všechna ta kořeníčka i koření, omáčky, vína, octy, oleje, to všechno co skývá slovo ingredience. Máme strach je koupit, protože jsou finanční zátěží a nevíme, zda je někdy využijeme i jinak, než do tohohle receptu. Paní v čepovaných napojích přišla požádat o 2 deci vína do receptu. Nejsem si jistá, že se jí to podařilo uvařit nějak exklusívně, protože koupila to nejlevnější víno. Velkou roli hraje také čas. Když už v těch mimořádnostech žijete, jde to snadno. Ale když objevujete a spoustu věcí vyžaduje čas, pak je to jasné, co bude k večeři. A tak o sobě raději prohlásíme, že jsme konzervativní nebo patrioti Jen pokus o zamyšlení, proč je to tak, jak to je.
Ale máte pravdu, chce to čas.
Také jsem čekal lepší odezvu, ale co už. Velká většina ingrediencí, které člověk potřebuje k vaření je trvanlivá a je to jednorázová investice na poměrně dlouho dobu. Spousta kuchařů vám potvrdí, že z dlouhodobého hlediska to vyjde kolikrát i levněji, než vařit z polotovarů. Časová náročno, především v době učení se, je jistě nevýhodou, ale ta vyvážena chutnějšími a zdravějšími pokrmy. Já si také nevařím každý den nějaké exotické pochoutky. Když vařím jen pro sebe, tak většinou volím jednoduchá a rychlejší jídla. Chce to jen trochu odvahy a chuťi experimentovat.
0x
Ona je otazka, co znamena umet varit.
Je umeni varit vareni podle receptu krok za krokem a neskazit to? Tak to umim. Ale to podle mne neni umeni varit, ale spise umet cist a nebyt uplne neschopny.
Podle mne je umeni varit stoupnout si do kuchyne se zakladnima surovinama a stvorit z toho co mam k dispozici chutny pokrm pouze se svyma zkusenostma a znalostma. Tak to neumim. Mozna tak nejaky gulas, rizek a bramboraky.
-
Ale s tou Anglii mas naprostou pravdu. Ty jejich presoleny gammon steaky s hraskem, nezvejkatelny rump steaky, obalovany codi a haddockove bez jakekoliv chuti, fazole s jelitem a slaninou, hospodsky burgry s hnusnou bilou houskou, vareny neoloupany monstrozni brambory jako hlavni jidla a hlavne superextrahnusny vsudypritomny tlusty chipsy...oni fakt neznaji jinou prilohu. Jeste, ze maji ty Indy. Jinak by snad neznali ani ryzi.
A to mi pripomina zalibu anglicanu v curry - zadna chut, hlavne ze to v hube pali a druhej den jeste jednou...
doplněno 10.02.14 12:44:Ale abych Anglicany pouze nehanel, jejich roastbeef s yorksheerskym pudingem, jablecnym pyre a zlutouckyma bramborama je docela dobre.
Problem je, ze to je take to jedine. Takze to ji kazdou nedeli...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.