Přijetí zraněného do nemocnice

Od: Datum: 06.03.14 19:20 odpovědí: 6 změna: 07.03.14 17:52

dá se věřit informaci, která proběhla před pár dny v tv. novinách, že pražské nemocnice nechtěly přijmout zraněného, kterého vezla záchranka a povedlo se až na několikátý pokus a to z důvodu obsazenosti? neplatím si přeci zdravotní pojištění proto, abych zakalil v sanitce.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 06.03.14 19:37
avatar

Tak byste radši ležel na lehátku na chodbě? Je to oboustranné. Nemocnice nechtějí přijímat problémové pacienty a pacienti by zase měli mít nárok na kvalitní ošetření. A teď babkozov raď!

Datum: 06.03.14 19:44
avatar

To přece není nic nového, dělo se to vždy. Prostě špitál kde není místo, vás nepříjme a jedete jinam. Chybu vidím u dispečera záchranky, ten měl tyto informace mít (kamarádka na RZ dělá a toto se zjišťuje), předat je sanitě aby zraněného nevozili od nemocnice k nemocnici. V r. 2003 jsem měla vážný úraz, byli jsme dva a každý jel do jiné nemocnice, manžel měl havárku u Holubic, v autě jeli 3 a opět hned na místě bylo rozhodnuto podle náročnosti úrazu kdo kam jede-jeden Vyškov, jeden Brno úrazovka a poslední ke Sv. Anně. Pokud je pacient v ohrožení života, tak ho příjme nejbližší nemocnice, jde rovnou na sál a až se zrepetá, je možný převoz tak ho když nemají místo převezou jinam. Běžně se stává, že žena jede rodit a když to není akutní, a nemají volné místo,odkáží ji do jiné porodnice, klidně můžete jet z Brna třeba do Ivančic. Já bych to tak černě neviděla.

Datum: 06.03.14 20:52
avatar

Když veze někoho záchranka, nemá třeba stržený nehet, ale jedná se o závažný stav. Proto by měly mít všechny nemocnice alespoň 1 místo pro podobné naléhavé případy. A ne člověka ve špatném zdravotním stavu stěhovat po Praze jako starou jarmaru. Když jsem to viděla v seriálu Sanitka I., myslela jsem si, že se jedná o nepravdivé, ale zajímavé příběhy, aby to bylo pro diváky napínavé. A ona je to pravda.

Pro naše lidi místa v nemocnici nejsou, ale dnes v televizi proběhlo, jak k nám letí další letadlo se zraněnými Ukrajinci. Je to už druhé. A místa v pražských nemocnicích pro ně najednou jsou. Zato naši lidé, kteří tu odvádějí zdravotní pojištění a doufají v případnou pomoc, jsou hrncováni po nemocnicích. Je mi těch Ukrajinců taky líto, ale přece jen, bližší košile než kabát. Lepší ošetřit hned našeho člověka, než sem vozit pacienty stovky, ne-li tisíce kilometrů. Kdyby Češi měli kvalitní a rychlou péči, ti cizinci by mi nevadili. Takhle mi to připadá, že se naši politici chtějí pouze zviditelnit. Jaga.

doplněno 06.03.14 21:07:

Jen tak mimochodem - někdy je hrozná ta lidská lhostejnost. Je to už mnoho let - léto 1974. Tátovi se udělalo zle. Potil se, byl bledý, stěžoval si na bolest na prsou, u srdce. Byla jsem s ním sama doma - bylo mi 19 let, den předtím jsem úspěšně odmaturovala. Mamka v práci,mladší sestra ve škole. Tátovi nikdy nic nebylo. Běžela jsem k sousedům, měli telefon. Sanitka z města vzdáleného 8 km - tzv. "pohotovost" měla přijet ihned. Poskakovala jsem na silnici, aby nás nemuseli hledat. I když jsem nahlásila příznaky a věděli, že je to vážná věc, sanitka přijela téměř za 3/4 hodiny.

Najednou kalup, houkačka, do nemocnice. Na nadjezdu nad železnicí, pouhých 200 m od brány nemocnice, táta prohrál svůj život. Bylo mu pouhých 49 let! *plac*

Datum: 07.03.14 13:24
avatar

Jago, tak to bych se velice, ale opravdu velice nepříjemně zajímala o to, kde ku...a byli tu třičtvrtě hodinu *bum*

doplněno 07.03.14 19:16:

To se nedivím, na jednu stranu chápu, že může být málo sanitek a podobně, ale 3/4 hodiny? Když ví, že je to akutní infarkt? No hrůza *mala*, na to se prostě nedá zapomenout a odpustit, i kdyby se člověk snažil stokrát..

Datum: 07.03.14 15:05
avatar

Martino, letos 14. června to bude už 40let, ale mám to pořád před očima. Mamka /42/ se složila, já přišla o možnost studovat dál. V den tátovy kremace se dělaly přijímačky. Dneska vím, že jsem mohla něco proto udělat třeba potom, ale v té době jsem prostě nemohla vůbec nic.

A to víte, za komančů stížnost, to nikdo neřešil. Ale po pravdě, nikdo z rodiny nebyl schopný se tím v té době zabývat.

Toho saniťáka jsem tehdy viděla poprvé - tlustý a plešatý a věřte, pamatuji si ho dodnes. Dneska už to je dědula, viděla jsem ho nedávno v Penny. Nenávistně jsem si hučela: Tak ty ještě žiješ, hajzlíku jeden...

Dneska je to už za námi, ale byla to těžká chvíle. Táta byl prima chlap, měli jsme ho rádi. Často jsem pak vzpomínala, když mě při svatbě místo něho vedl strýc, když se mi pak narodil kluk, jak by byl rád /my byly 2 holky, kluka neměl/. Je to prostě pořád ve mně. A nemůžu si pomoct. I když uběhlo už tolik let. Jaga.

Datum: 07.03.14 17:52

Tomu se mi nechce věřit . Spíš si myslí, . že u nás jsou nemocnice poloprázdný. Jak jinak by si naše vláda mohla dovolit sem vozit leteckými speciály lidi z ukrajiny a tady je za peníze nás daňových poplatníků léčit.

My se tady jak tupci skládáme našim dětem na invalidní vozík a nebo na nějakou potřebnou léčbu a oni dělají taková to gesta.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.