Jaký dar jako poděkování rodičům?

Já i moje žena máme s rodiči (nejen s vlastními, ale i s těmi vyženěnými) velmi dobré vztahy, ale vůbec nám nenapadlo to takhle dávat formálně najevo, a ani jsem neslyšel, že by to bylo někde zvykem. Kromě toho by to na mě asi nepůsobilo dobře, jako taková tečka - děkujeme a sbohem, už se do nás nes**te. A taky mě ještě napadlo, že časem se může snadno ukázat, že nebylo za co děkovat... celkem vysoké procento manželství končí rozvodem.

Ale když chcete, tak proč ne, jiný kraj, jiný brav.

to není jako děkujeme a sbohem, ale je to jako děkujeme za výchovu toho druhého, takže např. já budu něco, obvykle dort s nápisem Děkuju za dceru, dávat budoucí tchýni. tak je to zvykem tady u nás a je to i jinde. hledal jsem na netu a nic moc inspiraci jsem nenašel, max. fotoknihu.

Ahoj. Vyprdněte se na gesta. Co se určitě počítá, je za těma staříkama chodit, jezdit. Častěji, i kdyby jen na chvíli. Máme telefony a tak i volání není špatné. Připomínám to i dětem, že mají ještě stále žijící staříky(babičku a dědečka). A funguje to.

humbucker. Staříkama? Známá vdával dceru ve svých 36ti letech . Ta by Tě hnala za tohle oslovení

Na jižní Moravě je zvykem dávat rodičům partnera kytku a dort. Stačí text "mamince" nebo "Díky za vaši dceru" ... cukrářství si bude vědět rady...

Pokud chcete něco extra, pak existují možnosti foto na dort - jedlý papír. např. https://www.zravypapir.cz/?utm_source=adwords&utm_medium=cpc&utm_campaign=zravypapir&utm_term=foto%20na%20dort&adposition=1t1&matchtype=e&device=c&devicemodel=&utm_content=7&gclid=CLXph6Toh8QCFWbnwgodPYsA0g

Vtipný je třeba vsadit kompletní sportku nebo Loto, dát to do obálky a připsat "Vím, že peníze vám dceru nenahradí, ale co kdyby... " No a kdyby staroušci vyhráli, tak si z toho koláče ještě kousnete...

My jsme dostali za dceru krásné,velké perníkové srdce bohatě zdobené s nápisem:Děkuji za dceru-Petr a datum svatby a dceřina tchýně dostala to samé s nápisem:děkuji za syna.Jsou nádherné a v celofánku ve vitríně vydrží roky!

My jsme dostali od syna, když se ženil, takové poděkování ozdobně napsané. Bylo tam vypsané vše od dětství - Děkujeme za probdělé noci u postýlek, za trpělivost při učení a zlobení, poděkování za možnost, že mohl vystudovat...prostě pěkně sepsaný dosavadní život...hezké poděkování za to jak jsme syna vychovali. Ještě k tomu přidali pár společných fotek...Hodně nás to s manželem překvapilo a i dojmulo, slzička ukápla. Mám to uložené v albumu. dali samozřejmě i rodičům nevěsty. Tak to je moje rada.

Pokud máte potřebu to nějak oficiálně vyjádřit, pak bych zvolil osobní slovní poděkování na svatbě, záleží pak na Vaší nátuře, jestli chcete aby to slyšelo co nejvíce hostů nebo zvolíte poděkování v úzkém kruhu. Podle mě teplé lidské (upřímné) slovo vždy potěší. Naopak mě vždy spolehlivě vyděsí nějaké gesto - čím větší a dražší - tím více. Ale každý je jiný. Já uznávám trpělivé budování vztahů bez emocí a velkých gest, spíše pravidelnou denní práci (vychází mě to samozřejmě tak pade na pade)

Nic takoveho jsme s manzelem nedelali, ani nas to nenapadlo a ani bych do toho nesla i presto, ze mame ja i manzel hezky vztah k rodicum toho druheho, ale pokud to tak citite, tak proc ne.. Nikomu to neublizi a max jen potesi.. Materialni darek mi neprijde dobry napad a spise neco mileho sepsat, na svatbe precist, potom jim to dat osobne.. V dopise by stalo neco jako podekovani za starost od miminka atd.. Ani ja si na takova prehnana gesta v podobe darku nepotrpim a davam vice prednost kazdodenni citovosti s rodici..

Slyším o tomto poprvé v životě. V našem kraji se to nikdy nedělalo a to jsem zažila spoustu krásných svateb. Myslím si ale, že pokud jsou obojí rodiče spokojeni s volbou svých dětí, na svatbě se družně baví, smějí se, vtipkují a je vidět, že jim svatba není proti srsti, to je ten nejlepší dárek pro ně. Netřeba žádná gesta.

Připadá mi to tak trochu jako: Svoje jste už splnili, už jsme sami svými pány, děkujeme, odejděte...

Možná, až se budou na hostině dělat přípitky, mohli by oba novomanželé povstat, připít na zdraví obojím rodičům a poděkovat jim za to, že to s nimi ve zdraví dotáhli až k oltáři! A tím by to končilo.

Já vzpomínám zase, jak moje mamka /otec už v té době nežil/, byla skálopevně přesvědčena, že nám musí udělit požehnání. Věřící přitom nikdo z obou rodin nebyl. Dala do chodby malou stoličku s bílým ručníkem, na ni jsme si měli kleknout. Bylo to úzké, oba jsme se na ni nevešli, střídavě někdo z nás padal. Já navíc v dlouhých šatech - to byla lahůdka. Mamka se před nás postavila, místo řečí se rozbrečela, rudý nos jako Vochomůrka, pro pozvané hosty to byla opičárna. Proto já jsem své děti k žádnému požehnání nenutila. Je jasné, že právě rodiče jim přejí jen to nejlepší, kdo jiný víc, než právě oni? O to víc to bylo důstojnější, než nějaké výlevy u stoličky. Jaga.

tady se to právě dělá běžně, dávají se odjakživa dorty, které jsou navíc pak vystaveny spolu s ostatními dorty u stolu pro svatební dary. zatím tomu nějak nechápu, proč se to dělá, protože ráno se děkuje rodičům ústně, včetně pořehnání. a vůbec nevím, kdy se ty dorty dávají, protože, když si ráno jede ženich pro nevěstu, tak žádný dort nenese, ale pak na tom stole už dorty jsou...

možná to z toho tak vyznívá, ale určitě to neznamená, že bysme rodiče už nechtěli vidět, že už svůj úkol splnili nebo tak nějak...

Je to krásný zvyk, na Slovácku zcela běžný. My jsme měli dorty, ale velmi se mně líbila rada od @atrama.

nápad dobrý, ale tam mají ten zvyk asi trochu jiný. podle toho, co napsala, tak dostali od syna poděkování ozdobně napsané plus pár společných fotek. tady to funguje tak, že já obdarovávám moji budoucí tchýni, takže jí nebudu děkovat za to, jak mě vychovala, ale jí děkuju za to, jak vychovala dceru.

Ano,my měli 2 dorty, klasika, na jednom bylo napsáno Děkuji za dceru, na druhé Děkuji za syna. V té době jsem tyto zvyky brala naprosto stejně jako vy , teprve až po letech si člověk uvědomí, jak je to pro ty rodiče dojemné a krásné. Dorty se předávaly v soukromí, přesně jak píšete, ráno, když se ženich dostavil do domu nevěsty a ano, do té doby se mu nevěsta nesměla ukázat. Poté byly dorty vystaveny na svatební hostině.

jj, Slovácko a okolí že? Já se ženil a obdržel požehnání i od svého otce, který v kostele byl jedině jako fotograf (nevěřící). Tenkrát mne to docela dojalo...

Myslím si, že naprosto stačí klasický dort s nápisem.

tak tak, ještě víc ke Slovensku.

Také tohle slyším poprvé. Jiný kraj, jiný mrav. U nás zase nebylo, že ženich nevěstu nesmí vidět, až před předsedou MNV-oltářem, takže než jsme vyšli z bytu, kde jsme se sešli, poděkovali jsme rodičům. Polibky, objetí, 6 skleniček cinklo na krásnou budoucnost. Mi se velice líbí nápad s perníkovým srdcem od Růže. Když na takovém gestu trváte.

Topto, já nechci být jedovatá, ale nejtrvalejší dar, který můžete rodičům dát, je pozvání na svou zlatou svatbu. Ikdyž oni už nebudou.

tak tady je těch zvyků hromada, já je teda nemusím, ale prostě si tím musím projít, jednou za život to snad vydržím. nevěstu nesmím vidět dřív než u ní doma ráno při děkování rodičům a požehnání.

na gestu obdarování rodičů něčím netrvám, ale asi by byli dost překvapeni, kdyby nic nedostali, tady je to opravdu běžná záležitost. a co jsem tak procházel svatební servery a diskuzní fóra, tak mi to nepřijde nějaké vyjímečné, dělá se to určitě i jinde, jen jsem zatím nic jiného nikde neobjevil než dort, perníkové srdce a fotoknihu. chtělo by to něco na památku, co vydrží.

tady souhlasím s babkou... Ten dar hledejte jen symbolický dle tradic. Ale když i po 10ti, 20ti letech přijedete s rodinou ke tchýni a bude vidět, že se máte rádi - toto je ta trvalá památka. Tady ona uvidí, že provdala dceru dobře. Na trvalém daru typu porcelánového slona může od příštího roku nahlížet jako na symbol zhrzené lásky a zklamání (kdyby se budoucnost vztahu rozhodla jít jiným směrem a vy se rozváděli...)

Tchýně mne moc v lásce neměla, ale dnes si mlaská spokojeností . Vidí totiž, že mne manželka i děti mají rádi a já je také. Ona měla život v manželství trochu složitější - manžel se jí nakonec uchlastal, a než tomu tak bylo, pár let celkem trpěla...

Ano, žádné dary ani dorty nezaručí spokojené rodinné vztahy, ale tyhle svatební zvyky jsou, zrovna na Slovácku a obzvláště na dědinách, velmi důležité. Tam se na to velmi dbá, bez ohledu na to, jaké jsou skutečné vztahy v rodinách. Spousta věcí se "dělá" pro sousedy, aby "se nepomluvilo". Nepoděkovat a nepokleknout pro požehnání je na dědině velký "hřích", to je prostě "potřeba" dodržet .

Když chcete něco trvalejšího rázu, maminkám vybrat jemný zlatý prstýnek, klidně stejný pro obě a taťkům pěkné hodinky. Bude to trvalého rázu a nezapomenou. Ještě mě napadla pro taťky láhev nějaké vynikající whiski či nějakého podobného kvalitního alkoholu, ale to by asi nebyl dar trvalého rázu, že? Jaga.

chtělo by to něco na památku, co vydrží.

Jsem opačného názoru, chce to upřímně poděkovat, požádat o požehnátí a darovat něco, z čeho je momentální radost, z čím se mohou podělit s ostatními - proto se dávají ty dorty. Rodiče ve vašem věku již mají dost krámů na utírání prachu, tak proboha nic, co se postaví do vitríny a bude zabírat místo. To místo doma musí rodiče šetřit na výrobky od vnoučat a že jich bude . Vnukům nemůžete vyhodit první kresbu ... babi to je pro tebe. Příště se vás zase zeptá, kde to máš atd.

P.S. Zažila jsem svatbu, kde rodiče dostali stejný poukaz na týden do lázní. Neudělalo to dobrotu, dlouho po dovolené se nestýkali.

Podle mého je to přežitek doby dávno minulé. Dnes děkujete za výchovu dcery-syna a pozděj zjistíte, že se ta výchova až tak moc nepovedla (tím nechci říci, že je to váš případ). Všechny svatební zvyky mi příjdou dávno přežité (s kyticí a v kleče žádat o požehnání, děkovat za výchovu, řetěz z koulí na noze, zametání talířů, jíst z jednoho talíře, dražit botu nevěsty...nejstupidnější a zavržení hodný zvyk je únos nevěsty). Ale jiný kraj, jiný mrav.

Topto tak to potom už chybí jen vystavit ráno prostěradlo, že nevěsta byla panna.

Svatební den si nenechte nikým a ničím zkazit, užijte si ho a přeji aby jste spolu prošli krásným životem a jeden ve druhém měli oporu. Dovolím si dodat, nepijte štamprdli s každým, opilý ženich je odporný a mnoho svatebčanů se těší jak ženicha s prominutím ožerou.

já s vámi naprosto souhlasím, i kdybych věděl dopředu, že se výchova nepovedla, tak ze slušnosti poděkovat musím, bohužel tak to tady funguje. těch zvyků je tady ještě víc než píšete a téměř vše mě čeká, o dražení boty jsem neslyšel, to se tady asi nedělá, čeká mě čepení, sekání špalku dřeva a kdo ví, co dál o čem ještě nevím. přijde mi to jako divadlo pro ostatní, kterým si musím projít...nemám rád žádné zvyky, ať už velikonoční, vánoční nebo svatební, ale tentokrát není úniku.

rodina z Čech už se nemůže dočkat svatby na Moravě, v Čechách se to tak prý nedělá, jak tady a jim se moravská svatba moc líbí, prý je to neskutečný zážitek, na který se vzpomíná do konce života.

Nezapomeňte si OP, a hlavně do kapse vzít nůž!

Když budete vybírat skleničku s pitím při vcházení, klidně si vemte tu, co vypadá na alkohol... většinou to mění a do štamprlky dávají vodu

Sekeru snad ve vašem věku udržíte

Na poslední svatbě chtěli dělat akce jako "sundávání podvazku zuby" - ženich je poslal do řiti a šel se opít - považoval to za nedůstojné - odhalovat novomanželku až tak před ostatními... A má můj plný souhlas - některé zvyky přivezené z USA či jiných zemí jsou napalici.

ale tentokrát není úniku

Je, nechte se oddat sami ve středu a odešlete oznámení, že jste byli oddáni.Za ušetřené peníze odleťte na dovolenou. Je to vaše svatba, nenuťte se do něčeho, co nemáte rád. To budete v životě ještě dělat mnohokrát, tak proč hned ve svatební den.

usko - ale tímto si také může znepřátelit tchyni na věky věků... Toto si může dovolit pár z města, ne ze Slovácka... Rodina není jen "my dva" - hodně často je třeba babiček, tetiček.. Mám rodinu, kde si všichni sourozenci dle možností pomáháme a všichni rodiče - tcháni, tchyně, tetičky... když je třeba, pomůžou.

Tím doporučeným aktem se mnoho lidí dokáže urazit. A že jsme češi, tak to může trvat opravdu až do smrti.

Souhlas s @jmlc. Na Slovácku se spoustu věcí posuzuje úplně jinak, je tam opravdu jiná "mentalita", jiné "vidění světa" . Vzpomínám si na případ, kdy ženich nepřišel na svatbu, a to byla svatba "nóbl" rodiny z dědiny, kde byla cestička od domu nevěsty až k silnici vysypaná bílými oblázky, půl dědiny v kroji... dokonce se o této události psalo v tehdejším místním tisku. Nevěsta se ženichem se později vzali na úřadě s anonymními svědky, a tuším, že spolu žijí dodnes, ale téma svatby je v dané rodině naprosto tabu. Pro rodiče, nevěstu i příbuzné to byla tehdy velká ostuda, dědina tím žila měsíce. Ale to už je téma asi do jiného bloku, tazatel se na to neptá.

Dovolím si nesouhlasit. Ano, svatbu mohou udělat na radnici, s 2 anonymními svědky, a bude to "po jejich", ale krása Slovácka a Moravy je právě v udržování tradic, a k nim svatební zvyky zkrátka patří. Svatba je na dědině velkou událostí a přesně, jak píše tazatel, některé svatby jsou nezapomenutelné . Zejména ty, které končí ranními bitkami svatebčanů . I to je Slovácko a buďme za udržování těchto zvyků rádi. Za sebe jim takovou svatbu (míněno s klasickými svatebními zvyky) přeji!

přesně jak píše jmlc, to si tady na konci světa (za kopcem je už Slovensko) opravdu nemůžu dovolit, byla by to neskutečná ostuda a navíc už je téměř vše domluvené, většinou nám už chybí zařídit jen drobnosti.

mě neožerou, musím si dávat pozor, abych zvládl večer pustit lampion přání a abych si užil i ohňostroj, pro jistotu budu mít svoji štamprli, která vypadá velká, ale do půlky je vyplněná sklem, takže tam moc nevejde, ale na první pohled to znát není.