Ahoj,
mám problém, že jakmile mám volno, dovolenou nebo i obyčejný víkend, vůbec si ho neumím užít.. Sobota ještě ujede, ale už v neděli ráno jsem otrávená, bez nálady, že musím jít druhý den do práce. A třeba teď po delší dovolené přes svátky jsem chvilku i brečela, jsem asi psychicky labilní, je mi 33 a chovám se jako malé dítě.. Chtěla bych se nějak naučit, abych byla celý víkend v pohodě a na práci a na další nepříjemné věci myslela až tehdy, kdy tam dorazím. Třeba moje kamarádka dokáže to, že jakmile za ní v práci zaklapnou dveře, přestane na ni myslet a užije si tak v klidu a pohodě každou volnou chvilku. Máte to někdo stejně jako já a povedlo se Vám to změnit? Díky moc.
0x
Ahoj, mám to stejně jako Ty. Nejsi sama, u mě do dospělo na antidepresiva a ambulantní léčbu, která je dlouhodobá a zatím nikterak úspěšná. Ani nemohu popsat všechny případy co se mi o volnu vybavovalo, jestli jsem vypnul čerpadlo, jestli jsem tohleto a tohleto. A to otrávení bylo u mě také, stupňovalo se až v migrény a šílený bolesti hlavy a celého těla, spojené s šílenou únavou a ospalostí. Někdo to prostě umí a někdo ne, stejné je to i s chováním v práci, obdivoval jsem takové to ,,na háku a všechno projde, porušování předpisů a být stále nejlepší,, já se je snažil dodržovat a byl jsem všude za toho nejhoršího, což psychice vůbec nepomáhalo...
tak takhle jsem "postižený" též. sice nemám žádné bolesti hlavy, ale myšlenky na práci mě neopouštějí snad ani ve spánku. zapnul jsem, vypnul jsem to, udělal jsem to tak, nebo jinak. kolikrát jsem se raději sebral a zajel mrknout, jestli je to OK. nerad bych třeba nějakou blbostí připravil lidi o práci. na druhou stranu si říkám proč, všichni kolegové v práci to mají na salámu, odejdou z práce a je jim vše jedno, co tam po nich zůstalo, nebo nezůstalo. dovolenou si ani pořádně neberu, stejně mi furt někdo volá, nebo mě nedokáže stoprocentně zastoupit a řeším telefonicky, nebo tam klidně i zajedu, pomůžu. stále si však říkám, proč za sebou nezavřu dveře a neřeknu "mám vás všechny v p..."
doplněno 01.01.14 11:58:to ani nepíšu o počtu přesčasových hodin
0x
Zdravím,
máte ráda svou práci? Z toho co píšete mi připadá, že ji přímo nesnášíte.
doplněno 01.01.14 13:25:Ukulele,
omlouvám se, pokud se Vás moje odpověď nějak dotkla. Chtěl bych však říct, že tento problém znám z vlastní zkušenosti a myslím si, že mohu tazatelce aspoň trochu pomoci.
Noviny, z čeho jste tak usoudil? Já měl svojí práci celkem rád a přesto jsem z ní byl na nervy, není to v tom, jestli máme práci rádi a nebo ne, ale s tím přístupem. Ale jestli je to u vás jinak, tak velice těžko dokážete pochopit pocity jiných lidí.
Práci mám celkem ráda, horší je to s mojí nadřízenou. Je hrozně náladová a člověk nikdy neví, co od ní má čekat, sedím s ní ve stejné kanceláři a jsou dny, někdy i týdny, kdy ráno řekne "ahoj", odpoledne "ahoj" a to je vše. Jinak je ticho.
A sakra, jsem u kamarádky a skočil mi tam před tím její nick, ta mi dá.. asi měla automatické přihlašování.
Když tak nad tím přemýšlím, asi to všechno bude v mé šéfové, kdyby tam nebyla, hned by se mi do práce chodilo líp. Kdybyste ji znali, všichni, kdo s ní nějak přijdou do styku, se diví, že s ní člověk vydrží v jedné místnosti.
Nikolo,
je otázka, jestli je problém spíše ve Vaši povaze nebo ve Vašem zaměstnání.
Pokud by se problémy v práci nedaly vyřešit, tak zvažte změnu zaměstnání. Je to rozhodně lepší něž zkončit na antidepresivech.
Pokud je však problém ve Vaši povaze změna zaměstnání nepomůže. Musíte si uvědomit, že všechna zoodpovědnost za to, co se děje v práci, neleží jen na Vás. Je nutné vědět, že pokud se Vám něco nepodaří, tak se kvůli toho svět nezhroutí. Taky zkuste potlačit svůj perfekcionismus pokud nějaký máte. Zkuste si říkat: "Ano není to perfektní a ani nebude, protože nebudu otročit svému perfekcionismu."
Doufám, že Vám ty rady aspoň trochu pomohou. Držím Vám palce, abyste se naučila užívat si zasloužený odpočinek.
Noviny
ahoj Nikolo, mívala jsem tyhle problémy na střední škole, pak jsem šla pracovat a zmizelo to, protože jsem měla docela pohodovou práci, pak jsem si našla jinou,náročnější a vezla jsem se znovu... tak s tím celý život bojuju, nejhorší to bylo pokaždé, když jsem byla v neděli doma a měla čas myslet na to, co mě čeká, nejhorší byly neděle odpoledne... naučila jsem se v tu dobu někam s někým vyrazit, najít si program, který mi od toho odpoutá myšlenky a úplně nejlepší je mít pak i doma po návratu někoho, ke komu se přitulíš a v jehož náruči najdeš pocit jistoty... mně to pomohlo... držím palce 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.