Závislost na potravinách

Já takhle nemůžu být dlouho bez uzeniny a taky bez sycených nápojů. Uzeniny moc nekupjeme, ale prostě po pár dnech bez nějaké uzeninové dobroty jsem nepoužitelný :D Řeším to kvalitní šunkou, a jednou týdně si jdu na svačinu k jednomu řezníkovi, který dělá domácí uzené, že už cestou k němu sliním :D Dál miluju sodovku, hooodně bublinkovatou až řeže na jazyku, tu si dělám doma v sodastreamu.

Závislost mám na mase. Neexistuje den bez masa - nemohu se dojíst. A to nejlépe několikrát denně. Nemám ráda sladké, nepotřebuji pečivo, miluji maso, vaření jídlo, polévky, sýry a zeleninu.

Nejste v tom sama. Take mam zavislost na mase, ale aspon jsem z jidelnicku na cas vyskrtnul veprove...

A pak uz snad jen kvalitni alkohol. Mozna mam slusny nabeh na alkoholismus, ale uz jsem si overil, ze kdyz nechci, tak pit nemusim a nemam z toho nasledky. Jen mi proste to jidlo vic chutna, kdyz ho zapijim vinem, a lepe se mi relaxuje se sklenickou whisky v ruce.

Já mám občas takovou závislost na něčem konkrétním, že se toho doslova přežeru a už to nikdy nechci ani vidět :D - to byla sýrová pomazánka, hermelín, šopák, zeleninová polévka a atd...doslova několikrát denně.. Třeba se k něčemu zase vrátím Šopáku dávám velkou šanci.

Mi se chutě velice mění. Celý život pro mě nemuselo existovat mlíko a sýry. Dnes piju mlíko a jím sýry hodně. Bez masa jsem se neobešla, ale dnes zas až tak nemusím. Neumím žít bez polévek. Bez polévek oběd neexistuje. A kyselé zelí, to taky musím mít stále doma. A z něho polívku, segedýn, ke knedlíkům jen na špečku a cibulce, zahuštěné bramborovou zásmažkou, pod kuřetem, na bramborách s nakrájenou klobáskou a zalité smetanou s paprikou, upečené v troubě, v závitcích z bůčku. Když už vůbec nic jiného, tak překrájené, přisolené a přislazené s olivovým olejem jako salát. Ne že bych po zelí vzdychala, ale občas si uvědomím, že bez něho nemůžu být.

Mlíko. Jsem schopná ho pít po litrech, a když není v lednici, tak se cítím nervózně.

Já mám mlíko taky rád, moc mi chutná, když je pěkně vychlazené. No jenže stačí víc jak decka a končím na záchodě v křečích, takže radši nic.

Já v pubertě pil mlíko litr denně, několik let. Ale to bylo ještě kvalitní mlíko. Dnes už mi nechutná. Jen k některým potravinám. Třeba k bramboráku mlíko miluju.

Ringo, potěšil jste mě.Manžel totiž celý život zapíjí bramboráky mlíkem. A já mu to celý život vyvracím. Že se určitě po**re, přece s mastnému bramboráku se sklenice mléka nehodí. Stejně na to nedal, jí to tak dál a zatím se mu ta nehoda nestala. Tak nevím,něco na tom asi bude. Jsem ráda, že není trhlý sám.

Jinak: chutě se mění. Pokaždé jsem si něco oblíbila - moc. Byla to třeba česneková pomazánka se sýrem, šunkové koleno, zelný salát s křenem...poslední dobou česnekové kroužky Roll on. Jenže vím, že u mě je to dočasné. Šílím po tom třeba měsíc, dva a pak to vyšumí. Jenom kvalitní tatarský biftek s topinkou - ten mohu pořád a vždycky! Jaga.

řekla bych, že u jídla se závislosti mění - např. já, mám za sebou závislost na burácích, tataráku, česneku, uleželých hermelínech, gumových medvídcích, kaiserkách a nevím po čem ještě... po čase se to člověku přejí a nastoupí něco jiného - myslím, že je to normální...

Pokud jako potravinu uznáváte i pivo, tak se hlásím k závislosti. Je v něm dostatek živin i vitamínů, takže jinak nepotřebuji k obživě nic zvláštního.
Snídám nesladkého turka, pokud je možnost, jinak nic. K obědu jedno nebo dvě piva a k tomu teplé jídlo, téměř jakékoli, nejsem vybíravý. A k večeři pár pivek, k tomu někdy jen nějakou maličkost.
Pravda, někdy si mé tělo "řekne" o doplnění něčeho co mu pravděpodobně začíná scházet a dostanu chuť na něco, co jinak nevyhledávám. Pak jsem schopen "sežrat" na posezení třeba dvě čokolády, kilo paprik, anebo špalek špeku. A zas mám na čas klid...

Ale nekterych vitaminu je v pivu malo, proto je ho potreba pit hodne.