Milovaná škola

Tak určitě máte pravdu v tom, že všechno na světě pomíjí. Je to, ostatně, jediná absolutní spravedlnost, která na tomto světě je.

Jak však říká klasik - Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu i protestovat, ale to je asi tak vše, co s tím můžeme udělat.

Prostě tak to je. Nezbývá než se s tím vyrovnat a užívat si toho období, které máme ještě před sebou. Pravda, je i možnost se tím zabývat natolik, že nám z toho hrábne, nebo hupsnout před Piňďolíno. To mě však přijde jako docela škoda, protože už jaksi není možnost to vrátit.

Proto říkám ,,Carpe diem´´ - prostě užívej si, dokud to jde.

Člověk se vyvíjí, postupuje, mění se, rozvíjí. To co píšete je velice podivný pohled. Jen proto, že jsem měla ve školce hodnou učitelku, nemohu chtít ve školce zůstat celý život. Nebo se chovat a oblékat jako dítě, když už jsem babička. Život plyne jen kulisy se mění. Jaký motor? Žijete pro sebe, ne proto, abyste jste někde zůstala stát. Musíte najít svůj smysl života a snažit se o to, získat to, co jste si vysnila. Musíte si vytvořit a pak rozvíjet, vylepšovat svůj život, svůj cíl. Ne přešlapovat na místě a litovat, že včerejší den zmizel. Človek má oči vpředu, aby dopředu viděl. A to, co bylo včera, z toho se poučil, vycházel z toho. Těšte se z toho, co bude zítra, co hezkého vám čas přinese.

Krásné vzpomínky jsou něco co nám nikdo nevezme, časem příjdeme na to, že jsme si to tu a tam trošku přibarvili a že ne vše bylo tak super. Vzpomínám na ZŠ, první lásku (dnes 4x rozvedený, trestaný) ale přesto nejúžasnější kluk jak si ho pamatuji. Když něco končí, něco jiného začíná, nežijeme minulostí a věřte, že toho dobrého vás ještě čeká hodně.