Zdravím všechny!
V poslední době se rozmohl fenomén Rhondy Byrne (jak v psané, tak ve zfilmované verzi) a názvem The Secret, neboli Tajemství.
Osobně jsem četla knihu, kterou jsem dostala darem k svátku i viděla film.
Hodně mě to inspirovalo a vedlo k tomu, abych začala své myšlení a přístup k všedním věcem měnit.
Tak se chci zeptat, znáte The Secret? Ovlivnil Váš život a začal se ubírat jiným směrem? Kdo Vás k Tajemství dovedl?
Mě k němu dovedl kolega z práce, který mě i svým příběhem inspiroval. K Tajemství se dostal před dvaceti lety a když ho pochopil a začal využívat, jeho život se obrátil, jak sám říká, k lepšímu a vše se ubírá takovým směrem, jakým on chce.
Vaše zkušenosti? 
0x
pokud se bavíme o tom stejném, pak se jedná o způsob myšlení, ktweré má za následek zlepšení vnitřního i vnějšího života. Zjednodušeně řečeno: chci kytaru. Moc ji chci. Toto mi však kytaru nepřinese. Chci kytaru a je už moje vím jak vypadá a jaké ámá parametry vidím ji u sebe doma a vidím jak na ni hraju. Jsem s ní sžitý i když je stále ještě jinde než u mě, ale už ji mám ve své mysli... ano takto to opravdu funguje, mám to vyzkoušené. Vyslat do vesmíru myšlenku, která se promění v realitu. Má to však svá úskalí... ale to už je na hodně dlouhou a hlubokou debatu a rozhodně ne o tom psát. Klidně byc si svíma domluvil schůzku někde v kavárně nebo čajovně. Takot serveru je to jen plácání písmenek, které nevypoví tolik co řízené slovo.
Ano, mluvíme o tom samém.
Bylo by fajn si o tom s někým pokecat 
Lidé kolem mě tomu nevěří, i když na vlastní oči vidí, (na mě), že to funguje.
Minule mi kamarádka řekla: "Ty brďo, ty máš ten krásnej řetízek? Vždyť jsi říkala že si ho nemůžeš jen tak dovolit." A já jí na to odpověděla: "Ano, dal mi ho zákon přitažlivosti. Dostala jsem ho darem, protože jsem to tak chtěla." Zakroutila hlavou a řekla: " Já chci nový auto a velkej dům a fakt chci, tak kde je?" Když jsem jí den na to donesla na flešce film a taky knihu, druhý den mi volala a řekla: "Je to nesmysl a tu knížku ani číst nebudu." Hm, fajn, tvoje chyba. :D
0x
"banan", aniž bych věděla, o nějaké knížce, aniž bych věděla, co je to počítač, čili před 40 lety jsem strašně moc chtěla, abychom měli byt 3+1, bylo to nějaké běhání, ale stalo se. Chtěli jsme RD a máme ho. Moc jsem chtěla, aby se dcera jednou vdala do ciziny, stalo se. Moc jsem chtěla udělat školu a vystudovala jsem. Moc jsem chtěla pracovat ve státní správě a vyhrála jsem výběrové řízení. Moc jsem chtěla pracovat, jako recepční a pracovala jsem víkendy, jako druhé zaměstnástní.Moc jsem chtěla koupit dvě parcely a postavit garáž, jsou naše a již na nich stojí dvougaráž s terasou. Moc jsem chtěla, aby naše rodina držela pohromadě, zatím tomu všechno nasvědčuje. Moc chci abychom byli všichni zdraví, zatím jsme, s ohledem k našemu věku. Před nedávnem jsem zhlédla film Tajemství, je to trochu nadnesené. To, co napsal "technikjiřík" je pravda, vysíláme přání do vesmíru, moc na ně myslíme, jako by se staly a stanou se. Jen musíme dávat pozor na svá přání, některá by se mohla splnit, a pak nám nepřinesou to dobré. - stařenka
mám podobné zkušenosti jako Vy milá PT. A je někdy znepokojivé jaká síla to je. Ale myslím, že vesmír je postaven na tvoření a vývoji a jakýkoliv zásah tímto "kouzlem" se nutně obrací proti tomu kdo vysílá signál negace. I kdybych si přál něčí destrukci, která je proti "Božímu Plánu" a i kdyby se mi třeba i splnilo, nutně dojde i k mé destrukci. je to jako dlužní úpis Ďáblu. Lze toto "čarování" vynutit oproti vesmírnému řádu Stvořitele, ale tím se narušuje jistá rovnováha. Pak je pro narušitle život jako chuze na rozkmitaném laně. Pokud vypadne z rytmu je s ním konec. A ten přichází vždy a brzy. "Dobré" přání přichází až ve správné chvíly, kdy je jeho realizace v souladu s božím plánem Stvořitele. Ne dřív a ne později. Vynutit si toto své nutkání je sebezničující. Za vše nakonec zaplatíme.
Jen napíši jeden příběh. Matka měla dítě, které onemocnělo zápalem mozkových blan. Dítě tak milovala, že probděla hodně nocí v prosbách o jeho život. Po nějakém čase se dítě uzdravilo, ale mělo následky. Když dítě vyrůstalo, nemělo kamarády a děti se mu posmívaly. Matku to velice bolelo a zasahovalo do srdce. Pak kolikrát si v duchu říkala, že by bylo možná pro dítě lepší, kdyby tenkrát zemřelo. Někdy se nám opravdu splní naše přání, proto by neměla být sobecká. Tolik příběh. - stařenka
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.