O smůle nebo o vlastní blbosti

Mnoho let jsem nepotkal nikoho nehodného. Potkávam samé fajnové lidi, v práci, na úřadě, u desítky sousedů...

Uvidíme koho potkám na Plzeňsku...

Já díky své profesi denně poměrně dost lidí, takže si myslím, že je celkem dokážu rychle odhadnout. Povětšinou jde o lidi normální až vstřícné, ale je prostě i určité procento lidí, na které je prostě potřeba dávat bacha. Tipuju to tak na 10-15%.

Já jsem zatím vyloženě špatné lidi nepoznal.Na uřady moc nechodím a tam kam jsem musel,tak zatím dobrý.U kluků,když vidím,že je někdo hnup a provokuje,tak se snažím mu vyhnout,nebo si to sním vyříkat.Neumím se rvát.A mám taky rychlé nohy.Jednou se do naší vesnice přistěhoval kluk a celkem jsem ho litoval,že tam nikoho nezná,tak jsem se začal s ním bavit.Ale jednou vzal mrnatům míč a chtěl ho propíchnout.Vyrval jsem mu ho a hodil děckám.Vrazil mi takovou řachu do břicha,až jsem se pozvracel.Věděl jsem,že ho nepřeperu,ale když jsem se sebral ze země ,tak jsem mu podal ruku a řekl mu "dík za lekci"myslel jsem tím,že aspon vím,že s takovým blbem, nemám kamarádit.Čuměl na mě,jak péro z gauče,nemohl pochopit, proč mu děkuji.Vím,že moc kamarádů nemá,ale já mám pokoj.Nevšímám si ho,jen se pozdravíme.

Vyloženě zlé a špatné lidi nepotkávám...přitom lidem věřím, naštěstí jsem se zatím nezklamala jasně, člověk nesmí být ani přehnaně naivní a důvěřivý ... myslím, že kromě pořekadel, co zmínil mimoníček, platí i "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá" a "nečiň druhému co nechceš aby druzí činili tobě" - apod.

Jakube, to jsi frajer... snad mu to docvaklo...

Záleží dost na místě a čase výskytu. A zkušenosti povahu rozpoznat rychle. Já myslím že to bude tak podle Gause: Nejvíc je průměrných a pak na obě strany klesající křivky přibývá jak vyloženě dobrých tak vyloženě špatných. Tři taková ZOMBIE s duší na Sibiři nebo tam někde potkávám, upsali se ďáblu v jednom určitém roce a ty považuji je za ty docela nejzlejší, protože jsou vlastně "žádní". Jsou to pánové kolem 70-80 let, a vypadají - líbeznost sama. Hned po nich u mne následuje manipulativní osobnost..

Poznala jsem jen 3 vyloženě zlé lidi a pokaždé to bylo v práci. Ta poslední, žena /28 let/ nám nadávala, byli jsme jí podřízení, ale nebyla naše vedoucí, spíš takový poskok vedoucímu k ruce. Nevadilo jí, že jsou tam lidi o 30 let starší než ona, řvala na nás" dělej vole, mluvila o nás jako o debilech, či dementech. Např. jedné své známé o nás před námi řekla: Ty debilové mě dneska zase s... Chlubila se, že nenávidí lidi a kdyby měla otrávenou bonboniéru, nabídla by každému. Byla nehezká, obtloustlá, neměla žádného kluka, tak to asi bylo tím. Hrozně záviděla všem, kdo byli spokojeni v partnerském vztahu. Ale nás to hrozně stresovalo, nikdy jsme si nebyli jistí, co si na nás zase vymyslí a jak se tím pak bude kochat. Někoho potupit a ponížit - to jí dělalo radost. Jeden z kolegů jí začal říkat PITBULL a přezdívka se díky jejímu vzhledu i chování rychle ujala. Mně připomínala tou hroznou povahou novodobou Olgu Hepnarovou. Už tam nepracuji, ale dodnes na ni vzpomínám s hrůzou a ošklivostí.

Naproti tomu musím říct, že jsem měla štěstí a potkala v životě celou řadu dobrých lidí. Začalo to manželem, pokračovalo to spoustou dalších. Je hodně lidí, s kterými se dodnes velice ráda setkám, napíšeme si či popovídáme.

A v neposlední řadě jsem našla hodně dobrých lidí tady na Poradně, možná, že právě Vás. Jaga.

Tak bohuzel jsem mela loni stesti na same prolhane a zakerne lidi. Musim priznat, ze drtiva vetsina z techto byly zeny. Ona milounka tvar, velke uprimne oci a sladky hlasek zakryje vsechno, a to i nenavist a manipulatorstvi. Bohuzel se podarilo a jedna takova pani nam dokazala rozhazet cely sportovni klub natolik, ze ferovi lidi vetsinou odesli a trun prevzali pomlouvaci, rektalni alpiniste a opravdu zakerni lide, co se nebali zapichnout kudlu do zad, kdyz se jim to hodilo. A priznam se, ze od nekterych lidi, o kterych jsem si pet let myslela, ze je znam a jsme dobri pratele, jsem to vazne necekala Doufam, ze je dlouho neuvidim, hodne me zklamali.

Dikybohu jsem diky priteli poznala spoustu novych lidi a vetsina z nich je strasne fajn. Samozrejme nikdy si clovek nesedne se vsemi, ale zatim to klape, jsme stejneho naturelu a zajmu

Bohuzel cim dal tim vic zjistuji, ze v dnesnim svete nezalezi, jak se clovek snazi, jakou ma povahu... ale jaka ma prsa (zensky), s kym je ochotny se vyspat (zase zensky), a s kym je ochotny kout pikle (vetsinou zensky). Sama jsem taky zena, ale daleko lepe se citim mezi kluky. Kluci si daji po tlame a pak jdou na pivo, holky se pomlouvaji jeste za rok.

Vzhledem k tomu, že už jsem na světě pár desítek let, tak člověk pozná různé lidi. nemohu říct, že by mi někdo v životě natolik ublížil, že by mně to položilo. Nejvíce samozřejmě bolí a člověka drtí, když je něco nepěkného v rodině. To je můj názor. - stařenka

Jsem velmi pozitivní člověk a snažím se žít s úsměvem.

Možná proto se ke mně lidé chovají slušně a pokud ne,tak asertivita je vždy na místě.

Vždyť jsme na světě jen 1x,tak proč si ten život znepříjemňovat.Radši si ho užívám na 100% i s + a s -.

Jak by to bylo hezké,kdyby takto všichni uvažovali!

Já si myslím, že naše chování je "zrcadlo". Jak se chováme k ostatním my, tak se chovají oni k nám.

Někdy se naše emoce příliš ovlivnit nedají (to vím sama ze své zkušenosti s mojí výbušnou povahou jo jo, pěkně naprd) ale někdy se ovlivnit dají a nic nepřekvapí zamračenýho člověka, kterej po Vás začne štěkat víc, než to, že se na něj usmějete