Dobrý den předem se omlouvám jestli to bude dlouhé a nesmyslné, ale už ani já se v sobě nevyznám. Toto je již několikátý portál kde se obracím o pomoc a v každé diskuzy se spíše probíralo, že daný článek je dlouhý a má pravopisné chyby než smysl tohoto textu. Tudíž prosím aby jste mi nepsaly odpovědi typu je to dlouhé dávej to aspoň do odstavců. nebo nauč se nejdříve češtinu a potom až piš sem. Vím že tyto věci jsou důležité ale já spíše potřebuji pomoci než jen kritizovat a už opravdu nevím kam mám jít.
Ze začátku bych dodal, že většina mých problémů podle mě pramení z toho že jsem introvert a mám sociální fobii a prokrastinuji. Vím toto je vražedná kombinace, ale potřebuji se z toho dostat a nemám žádné kamarády, kterým bych mohl věřit no vlastně nemám vůbec žádné kamarády.
Dodal bych ještě, že se zajímám o PC a IT celkově a nikdy jsem nebyl nijak oblíbený, proto sedím jen doma u PC a nebo jsem ve škole. Vše se vlastně motá kolem toho, že jsem pořád jen doma a v poslední době (asi 1 nebo 2 roky) se mi nechce nic dělat a je to čím dál horší. Hlavně kvůli tomu, že za pár měsíců maturuji a já se nezačal ani ještě pořádně učit. Už mě dokonce né nebaví pracovat na PC no né že by mě svět PC nezajímal. Velmi mě zajímá a v budoucnu bych rád dělal IT technika a podle hodně lidí co mě jak ve škole nebo i z okolí znají tak říkají, že jsem ten nejlepší člověk na počítače co poznaly(asi neznají moc IT techniků). No je pravda, že počítače mě baví a možná i trochu jdou ale v poslední době jsem si koupil tři knížky o PC a říkal jsem si jak si je přečtu, ale v každé jsem došel tak na stránku 60 - 80 a pak ji zavřel a od té doby nečetl. Pořád vlastně jen ležím v posteli a buďto si pouštím seriály a filmy kde si představuji jaký by to bylo kdybych byl jako ostatní a nebo jen ležím v posteli a přemýšlím jaký bych měl život a co bych mohl dokázat, ale nic pro to neudělám. Tyto příběhy se mi formují docela často nebo spíš vždy když mám čas na přemýšlení a vždy si říkám jak s tím nebo tím začnu a mám i vnitřní chuť a nejraději bych s tím učením začal hned na místě, ale jak příjdu domů tak se ta chuť strácí a já se najím a jdu si lehnout do postele a zase jen přemýšlím.
Nedokážu dělat nic to co mě baví a vždy bavilo ( IT a vše kolem PC ). Ani učit se do školy i když vím, že bez maturity nebudu nic. Mě né, že by nebavilo se jen učit mě nebaví vůbec nic. A tím když říkám vůbec nic tak to myslím do slova jíst pít, ležet, pracovat prostě nic. Nemám žádné kamarády jen lidi co mě využívaj a já jsem takovej blbec, že vždy na to naletím a zase jim pomůžu. Nechodím nikam ven jen do školy a ze školy mám jen rodiče a pár učitelů, kteří taky jen přijdou když něco potřebují, ale to nějak chápu mají rodinu a nemají čas si popovídat s obyčejným žákem. Ale abych je zase tak neschazoval již hodněkrát mi pomohly (hlavně psychicky), ale vždy jsem to odmítal, ale v srdci mě to zahřálo a aspoň chvíly jsem si myslel, že mám nějaké přátele. Vždy jsem si chtěl najít apoň kamaráda, kterého by bavilo to co mě a bavily by jsme se o tom a vzájemně předháněly co kdo umí. Přičemž by jsme se oba dva učily a ani by nám to tak nepřišlo.
Kdysi jsem byl v partě lidí a takto to fungovalo sice jsme dělali herní servery a kanály na youtube, ale cítil jsem, že někam patřím. Jenže jsem si neuvědomoval jednu věc. Možná si to jen namlouvám, ale zřejmě v tom něco bude. V té naší skupině jsem přišel asi jako třetí a vždy jsem byl nejstarší. Sice jeden kluk který zřejmě byl tzv. zakladatel skupiny kde jsme se bavil tak si myslel, že všechno vede. A já si to taky myslel až do té doby než jsem se pohádal z jednou kamarádkou co zde byla taky, a dobrovolně odešel z té skupiny. Tak jsem zjistil, že to co jsme dokázali bylo zásluhou všech, ale zřejmě nás nespojoval ten zakladatel, ale já. Sice jsem si to v té době neuvědomoval, ale všech asi 18 lidí co tam byly jsem držel pohromadě já. Vím že to zní arogantně a namyšleně, ale jak jinak si mám vysvětli, že po tom jak jsem odstoupil ze skupiny tak se celá naše skupina (prý podle toho co jsem slyšel) rozhádala a do 5 dnů skončila a smazala všechnu tvorbu co jsme vzájemně udělali. To byly fakt užasné časi, ale už zřejmě tři roky to budou a já od té doby jsem již nikam vlastně nepatřil ani do naší třídy kde mě jen využívají. Prostě nikam. A při tom bych chtěl.
Vlastně vše hezké co jsem kdy zažil tak byla jen náhoda způsobenou mou neschopností se skrývat. Normálně bych totiž nikomu nenapsal a už vůbec se z nikým nesetkal vždy to byla náhoda sice jsem psal anonimně, ale vždy mě někdo nějak našel a až se začal bavit on se mnou tak teprve já jsem se začal bavit s ním. Né anonymně ale veřejně pod svým jménem. Jenže teď už nic nevyhledává jen čekám až zestárnu a zemřunebo nebo spíše jen na to až zemřu. a konečně budu mít pokoj od všeho. Proč jen nemůžu být jak normální puberťáci a chodit chlastat, hulit trávu a najít si vztah. Můj život vlastně již za nic nestojí a vše je na nic.
Děkuji že jste si to přečetly. Napsal jsem tam sice něco jiného než jsem původně chtěl, ale to je jedno. Myslím si, že pokud to tady bude jak normální portály tak několik lidí mi tu řekne, že jsem stejně se chtěl jen litovat.
Není to pravda já jen chci mít nějaký normální život, který by mě bavil nebo aspoň ve kterém bych necítil takovou prázdnotu a izolací od všeho kolem mě. Tak vás prosím poraď te mi někdo já už to opravdu nezvládám a jsem z toho úplně na dně a nevím co dál.
Moc děkuji všem za normální odpovědi a, děkuji i za to, že jsem to mohl někde napsat.Tím se již budu cítit asi o trochu lépe, ale stejně se zase vše vrátí do starých kolejí.
0x
Je to na dlouhé čtení, ale, myslíš, že zde dostaneš fundovanou radu? Každý jsme nějaký a každý máme nějaké problémy. Už jsi byl u psychologa? Pokud ne, tak neváhej a běž! Na školách jsou též.
0x
Eriku, viděl jsi už mladé lidi, kteří mají třeba leukémii? Tolik chtějí žít, ale nemoc je pomalu užírá. Nerouhej se. Seš mladý a schopný kluk. Máš nějakého sportovce, kterého obdivuješ? Co myslíš, jaký je jeho život? V prvé řadě má nějaký cíl, například uspět na olympijských hrách, nebo být mistrem republiky, nebo jen nejlepší v kraji. Co dělá takový mladý člověk? Celý svůj život podřídí svému cíli. Musí ráno vstát a jít na trénink a odpoledne znovu. musí sportu podřídit životosprávu, spánek a ostatní jde stranou. Až dosáhne svého cíle, je spokojený, má obdiv, uznání a dostane medaili. Proto si musíš vytýčit cíl, například maturitu, ráno se učit a odpoledne ze školy zase a tak dlouho, až to budeš všechno umět. Po maturitě, budeš mít sám radost, obdiv učitelů, rodičů a uznáním bude maturitní vysvědčení. Pak budeš mít prázdniny a čas na vytčení dalšího cíle a tak v životě postupovat stále kupředu. Přeji ti hodně štěstí. - pt
0x
No sice studuji obor informatiku ale z informatiky jsem se tam za 4 roky nenaučil vůbec nic všechno co jsem se učil tak jsem se naučil doma. Jo no tak to dopadá když jdete na dny otevřených dveří a namluví ti tam zástupce ředitele bůh ví co aby jsi tam šel. A jinak to je Slaboproudá elektrotechnika se saměřením na informační technologie. A já vím že nemůžu jen čekat protože mi vše uniká přes prsty ale já sám se s nikým bohužel nedokážu začít bavit. Vždy se rozklepu jak ratlík začnu si okusovat nechty potit se a pak se raději vymluvím že mám práce nebo že už musím pryč.
0x
No, nechci aby to vyznělo nějak špatně...ale kamárada bys potřeboval...Nevím, kde žiješ ani Tvé rodiče,ale pejsek by Ti mohl pomoc více otevřít srdce či i bránu k ostatním lidem...
Nezkoušej být jako ostatní... Každý člověk je prostě jiný..Pokud si budeš hrát na někoho jiného...nebudeš to Ty..a stejně se vrátíš do svého světa...Spíše bych se nezavíral do svého světa..ale nechal ho otevřený..
Potřebuješ chuť do života... je mi jasný co cítíš..Po nikom nic nechceš a to bys chtěl i od druzích...ale víš..že toto brzy skončí...a budeš muset začít něco dělat..páč živit Tě stále nikdo nebude...a toho se bojíš... poněvadž to víš..
a je ti z toho smutno...
Já Ti řeknu jedno...bezdomovcem, či narkomanem můžeš být hned...Jakmile budeš bez peněz!
Dělej dobré skutky...a nekoukej co dělají druzí..dělej co Ti dělá radost...Podle mě, být neustále na internetu je ale časovavý zabiják...ale hlavně...nikomu si tím neprospěješ.., ani sobě!
Určitě to špatně nevyznělo a děkuji moc za odpověď, ale pejska si pořídit nemůžu (zatím) mám kocoura sice je už starší ale docela agresivní ale stejně ho mám velice rád.
Já se zavírat nechci ale podle toho co mi udělali v minulosti ostatní tak se prostě zavírám a nikoho si nepustím k tělu i když v podvědomí vím že mě to užírá a že tak dlouho nevydržím.
No to je právě to mě už radost nedělá nic. No, v tom že jsem na internetu bych se trochu hádal sice neříkám že nezajdu na facebook a podobně ale kdysi jsem se učil všechno možné od graafiky přes správce systémů a serverů až po programování. Takže na internetu nejsem abych se z někým bavil ale abych se dozvěděl nové informace i když v poslední době se spíše dívám na ty seriály a nebo filmy.
pokud tam jsi kvůli učení, tak to je jiná...ale serforfat jen tak...a chatovat s lidmi...to je ztrátový...Podle mě máš velký potencionál...Myslím, že ty by jsi skvěle pracoval v týmu...ale velkým...Už si se informoval, jak to chodí na Seznamu? myslím, že oni dříve nebo stále hledají nakoho, kdo to umí kolem PC...Ptej se..jak to tam chodí...běž se tam podívat..projev zájem..zkus zjistit jejich požadavky...už se co oni vyžadují...
To samé i u jiných firem...Hledej..! Hledej ale mezi živými lidmi..., né písmenkovými...
Myslím, že máš i dobrou češtinu...nemáš se zač stydět...Buď napřed před ostatními...a začni se zajímat o to, co budeš dělat za pár měsiců...Třeba tím získáš i motivaci, abys zdárně udělal maturu...To je důležitý krok..Né jako krok k dospělosti...ale jako propustku do zaměstnání..
Tak již jsem se zajímal a věčina firem hledají lidi se zkušenostmi (myslím tím praxi v nějaké firmě) což já zatím nemůžu nabídnout. Jinak seznam jako tým moc nepracuje to spíš google ale česká pobočka na tom byla docela špatně v poslední doběm, ale pokud opravdu s česka google udělá laboratoř pro své nové produkty tak bych měl si myslím nějakou šanci. A jinak již se zabívám vším možným okolo PC ale spíše když to potřebuji zatím jsem nejvíce dělal jako technik OS microsoft windows, ale to zvládne hodně lidí. Samozřejmě jsem se zabíval o hodně víc věcma ale toto my zatím bylo nejužitečnější. Jinak nevím jestli bych se nehlásil jako technik u nás na škole jelikož do minulýho roku tam byl jeden kterej odešel a tento rok tam nastoupil úplnej blbec a skoro nic nefunguje. No i když ten předchozí IT technik mu házi klacky pod nohy. Ale všichni mě od toho odrazují. Nevím to je ještě budoucnost
0x
Problem je mozna v tom.ze vnitrne mate moc vysoke pozadavky -spokojeny zivot.kamarady... Myslim.ze to chce male krucky.ktere mate sanci zvladnout a tim pak ziskat motivaci na dalsi kroky. Velmi doporucuji knihu ..uvedom si svuj strach a prekonej ho.. Od Susan Jeffers
Vas problem je jen ve vas.tedy jinak ho nevyresite nez vlastni aktivitou. Sebelitost je prirozena ale casem neefektivni-stahuje vas zpatky. Opravdu jde zmenit vas zpusob mysleni z pozice obeti do pozice aktivniho (mluvim z vlastni zkusenosti!)
zkuste treba udelat prvni krok-sezente si tu knihu a lrectete si ji. Je uzasne ctiva a rady vysvetleni i rady v ni.jsou podle meho nazoru efektivni...
0x
Zřejmě se pohybuješ mezi špatnýma lidma. Myslíš, že puberťáci jen paří, chlastaj a hulej trávu? To možná špatný lidi okolo tebe. Já coby puberťák chodila do sboru, plavala, hrála florbal, jezdila lodě.. a většinou právě kvůli kolektivu, který byl skvělý, až na to plavání. Ono je jedna věc zažít plno společných akcí, kde makáš, pak se večer ožereš a je pohoda, sedět v hospodě u brka se skupinou defacto cizích, stejně ztracených lidí.
"Až zemřu, zestárnu, budu mít pokoj..." - to si myslíš teď a neustále se motáš kolem této sebelítostné myšlenky. Ono je snadnější choulit se doma v koutku s tím, jaká jsem chudinka, než tu prdel zvednout a snažit se něco dělat. Ono ti nic nespadne do klína jen tak samo, musíš se přičinit. Najít nové známé, nové koníčky. Jak mají lidi kolem tebe vědět, že jsi fajn, když jim nedáš příležitost to zjistit?
Izoluješ se sám, jen ty sám. Vyjdi ven, začni ideálně s nějakým sportem nebo jiným koníčkem, kde potkáš nové lidi, poznáš nové směry. V nějakých 17, nebo kolik ti je, je fakt ujetý naříkat, jak tvůj život nestojí za nic. Jistě, možná zatím nestojí, protože sám neděláš nic proto, aby se to zlepšilo.
A abys neřekl, že nevím, jaký to je, tak si piš, že vím.
doplněno 14.01.14 21:02:Eriku, soc. fobii mám taky, přitom pracuji s dětmi, často vystupuji před lidmi (brigáda) a celkově se tak snažím to překonat. Kolem 16 let jsem odmítala vylézt z domu na ulici, protože jsem měla pocit, že na mě všichni zírají a čekjaí, kdy udělám nějakou chybu, aby se mohli smát - a ten pocit mám doteď, z lidí mám leda stres, všude, na ulici, v buse, ve vlaku, dívají se... nebo je to jen můj pocit? Tak trochu si to i namlouvám, ale to je prostě socka, musíš s ní umět vyjít. Není třeba, pokud jsi introvert, abys byl bavičem a každý den se vyžíval v chození po ulicích a hospodách. Zkusil jsi třeba něco kolem umění? Focení, kreslení... při takovém koníčku se schází i starší, rozumnější lidí, ne jen puboši, co machrují, jak se kde ožrali a koho přefikli. Potřebuješ v sobě probudit něco nového, něco, co by ti dalo smysl každý den s radostí otevřít oči.
Moje motivace byla ta, že chci dělat, co mě baví, aniž by mě okolí moc omezovalo. A víš, jak se mi klepou někdy kolena, když stojíme na pódiu? Jak se vyhýbám očnímu kontaktu na začátku hraní, aby mi nepřipadalo, že mě každý odsuzuje? Je to těžké, ale jde to.
Zkus zajít k psychologovi. Nebude tě dopovat žádnými tlumícími prášky, ale pokusí se tě rozpovídat a zjistit, kde vznikl problém. A zkusí ho napravit. Ale pozor, hledej opravdu dobrého, ne takového, kam se člověk jen půjde vymluvit, on ti to odkýve a nic z toho.
No možná pohybuji, ale jelikož s lidmi z většiny se potkávám jen ve třídě kde opravdu takový jsou nebo to aspoň tvrdí a nemám přístup do jiných skupin lidí kde jsou možná nebo asi podle tvé odpovědi jiní tak nemohu soudit. Říkám jen to co jsem doteď zažil.
no já se snažím něco změnit ale pro mě to není tak lehké, nebo nejsem jak ostatní, kteří to dokázaly změnit. Já vím že mi nic do klína nespadne a byl jsem tak i vychováván takže toto opravdu vím. Ale právě proto jsem psal sem jestli by mi někdo nedokázal poradit jak to změnit. Protože já se v tomhle motám již nějakou dobu a nedokážu z toho ven.
Najít nové známe se řekne líp než udělá jelikož jak jsem psal mám sociální fobii nebo něco co má podobné příznaky tak se nedokážu bavit absolutně z novími lidmy a když jdu do nějaké nové společnosti (např. jak jsem šel nastřední) tak jsem se nedokázal kolem půl roku bavit s nikým jiným než s učitely s kterými jsem se bavit musel jinak bych vypadl již první měsíc na střední. Z novými lidmi se dokážu bavit maximálně přes net a to taky docela špatně občas. A to zase pro jistotu co nejdříve chci skončit konverzaci takže v tomto jsem absolutně s prominutím na hovno. Ale nic s tím nemůžu dělat nebo jsem aspoň zatím nepřišel na to jak to překonat. A ano už jsem přečetl nekolik desítek článků a knih jak se toho zbavit. No mě každý člověk soudí už podle mého příjmení když ho zjistí a nebo podle vzhledu (dobře každý určitě takový nebude ale zatím každý v mém věku mě takto soudil)
No izoluju se sám to je částečně pravda, ale když nedokážu jít ven bez toho abych se potil jak vůl a měl pocit že mě každý sleduje a tudíž byl paranoidní z každýho tak je to docela těžké (ano skoušel jsem to překonat ale déle jak 14 dní jsem to nevydržel a pak jsem byl paranoidní i doma což byla docela taky zábava).
No za pár měsíců mi bude 20. Ale já jsem zkoušel ze sebou něco dělat aleknížky co jsem četl nebo spíše články mi nepomohly a proto jsem napsal i sem aby mi někdo poradil a mohl se konečně změnit. A pokud mi řeknete, že si poradit musím sám tak už nevím co mám odepsat, jelikož sám jsem se snažil, ale dnešní svět je světem sdílení myšlenek a skušeností proto jsem psal sem.
Už mi hodně lidí říkalo vždyť je to tak snadné, já to přešel taky nebo musíš zatnout zuby a vijít, ale ono to kupidivu nefungovalo i když jsem to zkoušel.
Normálně bych odpověděl asi že nevíte jaký to je, ale když jste to přešla tak to zřejmě víte, ale asi jste měla větší sebedůvěru nebo nějakou motivaci, nebo prostě něco,ale já nemám absolutně nic. Nevím proč tady žiji jakej je smysl mýho zkurvenýho života prostě nechápu smysl existence.
Tak to jsem neušil a musím uznat že jste dobrá já se s tím potýkám už tak 2 nebo 3 roky a nedokážu vyjít ven ale ani s tím nic udělat sice se snažím, ale zřejmě bych měl víc. Kolem umění jsem skoušel jen spedarty v photoshopu které mě hodně bavily, ale zřejmě mám jiný smysl pro umění a hondně lidí co to viděli jak se třídy tak rodiče no skoro všichni tak mě za to odsuzovaly ještě víc. Je mi jedno že mě odsuzují všichni, ale u rodičů mě to hodně mrzelo hlavně kvůli tomu že jen kvůli nim jsem na živu (pro vysvětlení jen kvůli nim jsem nespáchal sebevraždu). A teď mě odsuzovali za mé výtvory tak jsem s tím přestal sice mě to bavilo, ale docela mě všichni demotivovaly s této cesty.Možná to tak je dobře nevím no. Jinak focení se v budoucnu chci věnovat ale zatím nemám finance na nějaký foťák který by nestál za úplný houby. Vím že nejde o to kolik má foťák megapixelů a podobný věci ale já mám jen foťák na 4 roky starým mobilu a ten fotí příšerně a pak mám ještě nějakej 8 let starej olympus, kterej umí maximálně vyfotit něco v 480p a ty fotky pak stojí za starou bačkoru.Ale dal jsem si přecevzetí že pokud udělám maturitu tak si za odměnu koupím nějakej slušnej foťák, takže musím vydržet ještě 4 měsíce pokud tedy vůbec tu maturu udělám tento rok. Jinak děkuji za odpověď. Jinak k psychologovy jsem nechodil ale jak jsem psal v jednom z komentářu tak jsem pár měsíců chodil k psychiatrovy což se jednou rozneslo. A od té doby mám kábat s ostudy. A již nechci riskovat, že by se něco podobného stalo znovu, ale zřejmě budu o tomto řešení muset popřemýšlet jinak se z toho asi nedostanu. jinak děkuji za odpověď
Vím, o pschiartovi jsi psal. Psycholog je však úplně něco jiného, to záleží na tobě. Jen hlupák se ti bude pošklebovat, že chodíš k psychologi - víš, kolik lidí, kolik známých i zcela obyčejných lidí k němu chodí? Mraky, protože v dnešní době má skoro každý nějaký mindrák a problém, se kterým si neví rady. A smějících se blbečků si nevšímej. Takové budeš potkávat celý život, a je jen na tobě, jestli si ho uděláš podle sebe, nebo podle nich, jen aby se ti nesmáli.
A maturitu uděláš, to se neboj
Češtinu máš slušnou (pozor na čárky ve větách), vyjadřování taky. Bratranec od přítele našel smysl právě v tom focení, dřív fotil jen ak pro sebe, teď už mu přišla nabídka fotit svatby. Když ti nevyšel speedart, vyjde něco jiného, jsou tisíce možností, co dělat. Nebylo by marné popřemýšlet třeba o nějakém sportu (protože sport vyplavuje endorfiny, hormony štěstí), nebo podobném koníčku, kde by bylo možné chodit od začátku, se stejnými začátečníky. Co třeba bojové sporty?
No tak s maturity mám hodně velkej strach a jelikož mě jaksi nesedla škola kam chodím tak hlavně s odbornými předměty, ale i s tou češtinou sice mluvnici a sloh bych mohl dát tak na trojky až čtverky ale literatura mi dělá hodně velkej problém. Jediný s čeho nemám strach u maturity tak je matematika ta mi vždy nějak šla. A s těmi čárkami máš pravdu.
No bohužel sporty nemohu dělat, už teď mám nějaké zdravotní problémy i kvůli tomu, že jsem neposlechl na základce doktora a chodil jsem normálně do tělocviku a už tehdy mi hrozil operací a teď mi hrozí ještě více doktorů operací, takže sporty jsou pro mě už raději zapomenutá záležitost. Sice bych se k němu rád vrátil (hrozně rád jsem na základce hrával baseball, házenou a florbal takže né že by mě sporty nic neříkaly), ale už teď jsem nadopovanej několika prášky proti bolesti a pokud se to nezlepší tak půjdu na několik operací a měl bych být nějakej ten měsíc v nemocnici takže raději teď neriskuji jinak bych asi měl problém z maturitou kdybych chyběl. Ale v budoucnu se uvidí záleží jestli budu ještě pořád mít něco s těma zádama a rukou.
A o tom psychologovi budu muset zřejmě hodně popřemýšlet, protože již si nevím pomalu sám se sebou rady možná aspoň on by mě mohl navést správnou cestou a nějak mě popostrčit nebo mi poradit co a jak.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.