Kamarádky mojí mamky

Kajad, každý člověk je jiný a každému vyhovuje něco jiného. Někdo má potřebu řádit s kamarádkami celé dny, někdo je introvert, je raději sám doma u knížky, nebo u televize. A pokud se Vám nezdá, že to Vaší mamince vadí, tak to nechte být. Je to dospělá ženská a sama se může rozhodnout, kdy a jak často bude chodit po návštěvách.

A pokud nechcete, aby pořád seděla doma, vymyslete si společný program.

Je otázka, jestli to mamce opravdu vyhovuje, nebo jestli by si raději občas někam vyšla (vyvenčit se), ale nějak nemá s kým.

Mám trošku podobný problém, můj kamarád z Prahy si našel přítelkyni v Liberci a po několika letech se oba přestěhovali do Prahy. On zde má kamarády, ona ne. On by si rád občas vyrazil na pivko, ale nechce ji nechat samotnou doma, chápu že pak nechce poslouchat ty kecy (ty někde chlastáš a já jsem tady zavřená...). Mne ona nepovažuje za kamaráda, a sama si zde své kamarádky či kamarády nehledá, radši sedí doma a pak prudí...

Ahoj, někdo je společenský a bez přátel si neumí svůj život představit, někdo je naopak introvert a nejspokojenější je doma. Proto ale není špatný. Myslím, že mamce nemá cenu domlouvat a chtít, ať si najde kamarádky. Je to dospělá žena a kdyby jí chyběly, najde si je.

Moje kamarádka měla maminku, již nežije. Ta jela autobusem do práce, z práce a jinak byla jen doma. Přitom v práci se s kolegyněmi bavila. Pak ale zalezla domů, vařila, pěkně šila, pracovala na zahrádce, ale prostě žádnou společnost nikdy nemusela. A byla šťastná. I když ostatní drbny o ní říkaly, že je to "bubák". Měla muže, 3 děti, práce se prostě našla pokaždé. A když už byla v důchodu a v obci pořádali třeba posezení důchodců, stejně tam nešla, už byla zvyklá pouze na domov. Nemyslím si proto, že byla špatná, každý jsme prostě nějaký.

Nechte maminku, ať si sama zvolí, co jí nejlépe vyhovuje a v čem se cítí být spokojená. Jaga.

Ono přátelství je pěkná věc, ale musíte mít opravdu DOBROU kamarádku se vším všudy. Měla jsem kolegyni v práci, měla jsem ji moc ráda, dobře jsme si rozuměly a myslela jsem si, že je opravdu dobrá kamarádka. Pak mě podrazila takovým způsobem, že na to do smrti nezapomenu. A je to už 17 let, přesto na to často myslím. Tak než narazit na takovou, lepší být doma sama.

Moje mamka také nikam nechodí.Říká,že má toho dost v práci(lékárna).Má hodně známých,tak jednou založila kroužek,jak se učejí vázat suché květiny(nevím přesně jak se to jmenuje),vždy se sešli u nás za bytovkou,nebo u nás doma.Ale pak to sama nějak ukončila.Protože ženské jen mluvily o nemocech a ptaly se táty co by to mohlo být,nebo zase chtěly vědět od maminy jaké léky,nebo pomlouvaly jinou u které byly na návštěvě a co a jak tam měla špatně a jaký nepořádek.Maminu to přestalo bavit.Raději váže sama a pak to rozdá.Tak ji pak tatka koupil kolo a jezdí s námi ven.Nebo podnikáme jiné výpravy.V zimě vezmeme běžky a jedeme takový okruh.Raději vymyslete vy nějaký program společný.Třeba bude ráda.Ona vám to třeba nechce říci.Jednoduše řekněte,mamino jedeme tam a tam,nebo jde se tam a tam, žádné vytáčky a hotovo.Ona určitě nebude chtít,ale pak bude ráda a příště se už nebude cukat a bude se těšit.My jsme to taky takto museli udělat.Nebo jestli ji něco baví,tak zaplatit nějaký kurz.

Kajad, myslíte to s maminkou dobře, to je hezké. Ale třeba mě byste nedonutila někde chodit, mám výbornou kamarádku a vyloženě mi musí vynadat a říct. "Mařka, v sobotu přijdeš a tečka. Udělám kafe na půl devátou ráno a nechci slyšet, že nemůžeš." Mám z toho nervy, kolikrát si říkám, že bych mohla dostat chřipku na ten den, abych nikam nemusela jít. Pak tam jdu, jsem moc ráda že jí vidím, pokecáme, podrbeme, probereme šatníky... Jenže kolem 12 hod. začnu být silně nervozní, spěchám domů. Prostě doma je doma. Já mám své dva pejsky. Věřte, že mi to stačí a jsem spokojená jak blecha. Kámoška mě i minulý rok vytáhla na Zumbu, chodila jsem asi 3 měsíce. Bylo to bezva, člověk se zapotil, vyčistil si hlavu od starostí, ale zase. Začal být silnější pocit nepohody, že jsem i když jen hodinu a půl, dvakrát týdně, mimo domov.

A neudělá se mnou nikdo nic.

A vaší mamince vadí, že nemá žádné kamarádky? Od toho byste se měla odpíchnout, jelikož existují lidé, kteří plánovaně nevyhledávají kamarády a vystačí si sami se sebou. Dobrou kamarádku nelze najít jen tak. Většinou má člověk spoustu známých - škola, práce apod., ale dobrá kamarádka je třebas jen jedna, dvě. Pokud je vaše mamka jinak spokojená, tak jí kamarádku nehledejte. A jestli spokojenost vaší maminky záleží jen na dobré kamarádce, tak to taky není moc dobře. Mně osobně by např. třebas nebylo zrovna vhod, kdyby mi někdo kamarádky cpal násilím. Jsem vlčice samotářka, tedy vyjma svoji rodinu.