Ahoj všici, zajímalo by mě jaký máte názor na to, co je po smrti. Jestli žijeme normálně dál v duši, nebo jestli prostě spíme navždy?
Je také možnost, že by jsme se narodili znovu jako jiný člověk? Př: Umře někomu táta, a za měsíc je jeho přítelkyně těhotná..
Pokud se vám to zdá divná otázka, tak se zkuste zamyslet a taky přispět. 
0x
Po smrti není nic. Neurony a synapse v mozku, které tvoří naši duši, po chvíli odumřou, přestanou vysílat elektrické signály a duše prostě zmizí. Pak se o nás, jako o každý biologický materiál, postarají půdní bakterie a jiné organismy, které nás pomalu přemění na humus. V případě pohřbu žehem se proměníme zjednodušeně na H2O + CO2 + další plyny a z nespalitelných zbytků zbude popel.
0x
Pokračujeme-li po smrti, pak není co řešit, tím pádem je smrt jen přechod. Pokud smrtí zanikáme úplně, pak také není co řešit, protože již nebude vědomí, které by jakkoliv trpělo, tahle druhá verze by byla vlastně ještě lepší a bezproblémovější , než pokud bychom se třeba znovu narodili, protože jakmile "pokračujeme", pak máme "problém" s řešením další existence.
0x
No nejvíc se bojím toho, že si po smrti budeme ty svoje hříchy tady na zemi někde pěkně vyžrat..nebo se budeme pořád vracet sem na zem abychom se usmířili a dali ospuštění lide, se kterými jsme byli v konfliktu..a pak je to začarovaný kruh a rodíme se pořád dokola..
To se bát nemusíš, protože ani ti největší zločinci jako Hitler nebo Stalin nebo už i římští císaři dobře věděli, že Bůh neexistuje a že když nebudou za své zločiny potrestáni na Zemi, tak po své smrti určitě ne.
V prosinci 2009 jsem měla H1N1 - prasečí chřipku. Byla jsem hospitalizovaná na JIP, 10dní jsem byla v umělém spánku, ve kterém byla nutná tracheostomie, jen o kousek jsem unikla smrti.Proč sem píšu, během umělého spánku mi dvakrát bylo nutno pomáhat, ocitla jsem se na hranici života a smrti.Nikdy nezapomenu, jak jsem stála na kraji řeky, na druhé straně nádherné světlé, pastelové barvy, lidi, kterým jsem neviděla do tváře, strašně jsem tam chtěla jít, ale nevěděla jsem, jak se na druhý břeh dostat přes řeku. Někdo mi zezadu říkal, ať jdu zpět a nechodím tam, já jen odpověděla, že ještě chvilku zůstanu a pak se vrátím. Potom jsem se probudila. Na levém hřbetu ruky jsem měla oválné 2x1cm jakoby výpal do kůže, nikdo, ani doktoři nebyli schopni říct od čeho to je.Po zahojení mám jizvu ve tvaru, jak bych nazvala "oko boží" - nejsem věřící, toto mám na jedné z mých vykládacích karet.
Smrti se nebojím, věřím, že smrt je přechod jinam...
Je to záhada s tím lidským odchodem. J8 za sebe zkušenosti nemám , ale moje kamarádka měla před lety těžkou autom. havarií v německu.Byl tam její syn- řidič , ona jeho matka ta seděla za ním a spala. Vedle něho jeho snoubenka , měli se brát a za ní 17 letá neteř., jedinná dcera její sestry.Snoubenka a neteř na místě mrtvé a ona se synem to přežili, dolámané a několik dní v bezvědomí. Nakonec se probrala a vypovídala co cítila a viděla.taky záři světle modrou a zlaté paprsky, chtěla tam jít a někdo joko by ji stahoval zpět. Dlouho ji trvalo než se z toho probrala a dnes je už starší dáma , čiperná a po všem utrpení chodí a nikdy se jí o tom nezdá. syn to taky přežil a je v pořádku. ty ydvě děvčata takové štěstí neměly.
0x
V Čapkových hovorech s T.G. Masarykem čeme o jeho ženě Charlotte doslova:
"Byla hluboce zbožná. Smrt jí byla, jako přechodem z jedné světnice do druhé. Tak neotřesně věřila v nesmrtelnost."
Takže se to dovíme až za prahem smrti. - pt
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.