Jsem nešťastný a psychicky se propadám

Promluvit si s psychologem?Pokud mate sebevrazedne sklony tak bych to moc neodkladal...

Každý typ problému se řeší jinak, některé problémy ani řešit nelze. (Neuvedete-li konkrétní problém, asi se nedočkáte adekvátní rady.)

No víte, kolik běhá po světě nešťastných lidí? Jestliže máte deprese, tak ty patří do rukou odborníka - lékaře, psychiatra. Z nich si normálně sám nepomůžete. Pokud trpíte rozladou, tak to si můžete pomoci sám. Zajeďte se podívat na hřbitov a uvědomte si, jestli už tedy chcete tam skončit. Jestli ano, tak honem utíkejte k tomu lékaři, to je jasná těžká deprese. Jinak - zkuste se vše dívat z pohledu člověka, kterému třebas zbývá už jen pár měsíců života... zdá se vám ten váš problém stále být velkým problémem? V dnešním světě je asi většina lidí stižených malými či velkými problémy. Všechno se dá vždycky nějak vyřešit. Asi spíš napište, co vás trápí, aby vám někdo mohlo poradit více.

Bohužel admin mi smazal link na moji stranku kde popisuji svuj problem

Upozornění od sys kapkanadeje 28. 11. 2012 20:53:40

Popsat problém můžete přece zde i bez toho, aby rádci byli nuceni klikat na jakékoliv odkazy, na cizí stránky!

Bejval jsem docela prudas, navíc i ty depky mě napadaly... ale už pár let se hodně klidním, protože mám děti a kdytž vidím, z čeho mají radost a jak je baví život , tak poznávám, že opravdický hodnoty jsou jinde...obzvlášt po tom, co mi mladší kluk , když se narodil, málem umře, dva měsíce bojoval na JiRp o život... tak si vždycky říkám,když na mě něco leze a žere mě to, že bych měl bejt rád, že jsem zdravej a vážit si každý minuty v životě... jestli jste někdy boural třeba v autě, tak víte, jak ty chvilky před nárazem probíhají? Jak se člověk modlí, at to nějak přežije a bude moci jet dál? No jestli ne, tak radši nebourejte v autě ani jinak, ale pozorujte své okolí a nehledejte záminky být neštěstný či smutýn, ale hledejte to pozitivní a hezké..

no poslední dobou neusínám dobře,mám sny a příbuzných které jsem poznal po 20ti letech hlavně o mojí sestře jsem pořád ve stresu až mě s toho bolí u srdce ted si chci najít novou práci protože ta stávající mě vyloženě likviduje chci vlastní byt u Prahy kde jsem doma a ne v usteckám kraji už mě to prostě všechno deptá měl jsem i sklony k sebepoškozování a došel jsem až k ředidlu.

tolik jsem toho zmeškal,už ani skoro nemám přátele jen chodim do práce a z práce jinak nic a když nemám přátele nemužu s nimy ani zajit do hospody byly pro mě přednější peníze a tak to mám...

v hospodě jsem byl ted s mojí nově poznanou sestrou ale ted se uvidíme zase za cca.3 mesíce takže zase nic

Ale zatím se držím mám pro koho žít ale nevím kde najít cestu

Zdravím, s tím sebepoškozováním jste zralý nejen na psychiatra, ale na hospitalizaci, to ale asi víte (pokud nevíte, tak Vám to říkám, a doporučuji s tím něco dělat). Jinak na mě "dýchla" z Vašeho popisu Vašeho života především sebelítost - z vlastní zkušenosti Vás mohu ujistit, že ta Vám v ničem nepomůže a že se s ní nikam nedostanete. Chápu, že jste na tom momentálně psychicky velmi špatně, protože se Váš život nevyvíjí tak jak by jste si představoval. Ale kdo nemá žádné trápení? Kdo je zcela a neustále šťastný? Já osobně nikoho takového neznám a nikdy neznala, a to už jsem už půl století stará... tfuj, to jsem psát nechtěla. To mi věřte. I jsem nedávno četla, že opravdový pocit štěstí je přeceňovaný a že ho zažíváme jen několikrát za život a dá se počítat v řádu dnů, nikoli už měsíců či let. Takže nezoufejte, vyhledejte odbornou pomoc, choďte mezi lidi, hlavně si udržujte přátele, ať se v nejhorších chvílích máte o koho opřít. A hlavně se nelitujte - k té sebelítosti Vám ještě napíšu jeden příběh: Nedávno jsem v tv. viděla rozhovor Oprah Winfrey (slavné americké moderátorky) s dívkou, na kterou kdysi její žárlivý milenec vychrstl kyselinu, takže byla doživotně, i po několika plastických operacích, znetvořena. Tato dívka, kdysi velmi krásná (dle fotografií) je nyní zrůdou. A ona, když se jí Oprah ptala, zda se lituje, řekla "Ano, mám na to 10 minut denně". To jí asi doporučili psychologové, prostě se to doporučuje, pokud má člověk nějaké trápení, aby si vyhradil denně pár minut, a v těch se programově litovat. Ale už ani o fous víc - protože ve zbývajícím čase dne má člověk něco se sebou dělat... Tak Vám přeju, aby Vám bylo brzy lépe. L.

díky,to sebepoškozování jsem dělal na učňáku-pálil jsem se žhavím drátem ale teď už nic takového nedělám,jen mě štve všechno ostatní,ale teď si hledám novou práci kterou bych měl odstartovat klidnější život...

Připadá mi že se stresuju jenom kvuli penězum práci beru jenom kvuli penězum a proto mě nebaví protože co vydělám to roztočim i když nechci,
něco sice ušetřim ale to je už jen do počtu,ale já chci vždicky ušetřit celou výplatu a když mám třeba zaplatit dvakrát nákup tak mě to hrozně štve že to musim vydělat znovaale říkam si,to radši ušetřim místo osmi tisíc měsíčně dva tisíce měsíčně a budu v klidu.
Zvykl jsem si na moc velký nadstandard,dát trojku na jídlo a třeba osmičku si uložit a za chvíly bejt zazobanejale na ukor "hladové rodiny" a už mi to začíná být divný že kolikrát nekápnu božskou když mám
I dnes v práci jsem byl v pohodě i když tam byl šéf,prostě ty prachy už pouštim z hlavy a začnu si vážit sebe a ne peněz,říkam si "peníze tu budou pořád,ale já ne" když to teď píšu tak mám radost,takovej pocit očisty,prachy mi vlezly moc do hlavy a to neni dobrý tak to je moje rozhodnutí které už nemužu vrátit zpět protože už nemužu dál,tak.

Zkuste třeba nějaký sport nebo nějakou činnost, která by Vás naplnovala. Sport produkuje hormony štěstí. A zkuste si najít přátele přes internet, ono není špatné si jednou za čas někomu postěžovat...