Konzumní život, in, socka

Jojo je to tak. Mě zase zaráží, jak spousty lidí dají peníze, za které by měli za týden třeba kuře, za všecky ty Blesky, jen aby se dozvěděli, co zase ty VIP a celebrity udělaly, s kým byly nebo budou. Padnou na zadek nebo plivnou na to, co profláklý ksicht měl na sobě, kde byl na dovolené, kde večeřel.. A pak se snaží je napodobit. Ztratí soudnost i rozum a klid jen proto, že nemůže mít něco, co měl "někdo". Někdo, kdo neovlivnil běh světa, nezkrášlil mu ani jeden jediný den. Nepomohl mu ani v trablech ani v radosti. A vpodstatě ho včera ještě ani neznal. A vkus takového člověka a také jeho finance. Není to kapku snobárna? Je to smutný příběh

Milá eulálie, žebříček hodnot je kdesi v nenávratnu. Už na pískovišti se maminky pošklebují, že moje 15ti měsíční vnučka nemá tepláky Adidas ale má tepláčky z bazaru za 30kč. Ovšem na rozdíl od těch jejich dětí, ona může sedět v písku a neřveme na ni, že se umaže. Rozhodně nepatříme mezi tzv. sociálně slabé, pouze uznáváme trochu jiné hodnoty. Je spousta dětí co ví jak vypadá moře a luxusní hotel ale nikdy nesjely na kánoi řeku a nespaly pod stanem a to nemluvím o tom, že nepoznají stromy v lese netuší co je to posed a srnku viděly jen v ZOO. Vánoce jsou jen kvanta dárků a obžerství, mezilidské vztahy a láska v rodině se jaksi nenosí. V TV byl prý nějaký pořad (říkala mi to sestra) kde se 12ti leté děti vyjadřovaly, že staří lidé jsou k ničemu a jen jim berou peníze, že dědu strčili do domova a musí za něj připlácet..., to přece mluví za vše. Manžel právě vybírá nové auto (felda má narozeniny-10let) a já říkám "musí to mít 4 kola, veliký kufr aby tam vlezl invalidní vozík, nesmí do toho pršet a musí to být spolehlivé" jestli je to Škodovka, Audi nebo Opel je mi srdečně jedno. Rozhodně nejsem závistivá, že má soused lepší auto nebo vybavení bytu, pro mě to není důležité. Důležití jsou lidé a to, jak se k sobě navzájem chováme, jestli se dokáži radovat z maličkosti nebo supím závistí, že tam ten si koupil motorku za 500 000. Mobil jsem měla 11 let! Trvala na tom, že je funkční a tedy nevidím důvod ho vyměnit. Letos mi dcera koupila k narozeninám nový, starý jsem schovala a omluvila se mu, že věrně sloužil a já ho vyměním. Není to o penězích ale o tom co je důležité. Manžel sice někdy říká ano to můžeš říkat když ti peníze nechybí.

Tak tohle jde zcela mimo mě. Za socku se nepovažuju, za bohatého člověka taky ne. Oblékám se proto, aby mi nebyla zima a abych nebudil pohoršení. Hlavně se v tom musím cítit pohodlně. Nějaké značky? K čemu to je? Je mi jedno, jestli jsou džíny z butiku, nebo z tržnice. To, že mám pod límcem košile vyšitou známou firmu mě nezahřeje. A zrovna tak mě nezajímá, co si o mém oblečení lidé (zvlášť náhodní kolemjdoucí) myslí. Na dovolenou jedu tam, kam se mi zrovna chce. Třeba na chatu na Berounsko, do kempu u Sázavy pod stan, nebo někam k moři. Nebo do Alp. Jedu tam proto, že se mi tam zrovna jet zachtělo. Nikomu se s tím nechlubím. Ono to totiž stejně nikoho nezajímá. A to, že má nějaká celebrita nové auto, milence či souchotě pro změnu nezajímá mě. Je to jeho věc a když na to má, tak ať si to užije. Myslím, že jsou na světě důležitější a příjemnější věci, než neustále sledovat, jestli někdo nemá něco lepšího, než já.

Obcas reklame podlehnu a neco nabizeneho si ze zvedavosti koupim, drtivou vetsinu vsak porizuji, pokud mi to nekdo poradi, ze se to jemu osvedcilo A zkusenosti zase predavam dale

Ano, chodim oblekana vetsinou znackove, nebudu zastirat, ale znacka pro me neznamena symbol Adidas pres cela zada, aby to bylo co nejvice videt Tento "zbohatlicky" styl nemam rada. Dulezitejsi je pro me material (proto prilis nenakupuji u vietnamcu - mam hodne citlivou plet a a ty jejich napustene umeliny mi nedelaji dobre). Treba boty vyzaduji kvalitni, i kdyz na ne sporim nekolik mesicu. Mam pak jistotu, ze jsou opravdu dobre a vydrzi. Ovsem rifle mivaji vietnamci krasne a obcas zajdu do Bellitexu

Co ma soused? Netusim, neznam jeho byt a nezajima me to. Co je mu platna treba nova plazmovka, kdyz ho podvadi zena? Co je kdekajemu milionarskemu synkovi platne drahe auto, kdyz ma kolem sebe jen falesne "pratele", co se chteji prizivit?

Ten, kdo nechodi oblekany znackove, ma dnes citit opovrzeni spolecnosti. Proc, proboha? Leckdy ten clovek v bazarovych vecech ma lepsi usudek a chovani nez navona damicka v ohozu za 20 000 Kdo uz vi, ze ta usla zenska v levnych satech je mama od tri deti, kterou nechal manzel a musi se otacet sama? Nebo ze tady tomu panovi v nemodernim triku nedavno vyhorel byt a prisel o vsechny veci?

Tleskám "magdonovi". Je to přesně tak, jak to popsal. Já nejsem ani IN ani socka. Jsem prostě svá. I kdyby nám některé pošahané celebrity nutily cokoliv, Chodím v tom, v čem se dobře cítím. Ve značce to není. Třeba se mi také líbí značkové boty za 4 tisíce, ale pak si stejně koupím jinde za 3 stovky. A pokud mají dřít, aspoň mi není líto, že jsem za ně vydala tolik peněz a zbavím se jich s lehčím srdcem.

Potkala mě známá, označkovaná určitě i na spodním prádle a už do mně šila: Jé, ty máš nový šaty, viděla jsem je v tom obchodě na náměstí, byly ve slevě. Povídám: To ani nevím, já si je koupila, že jsem se v nich dobře cítila a líbila se mi barva. To jsi mě potěšila, ještě jsem tedy ušetřila.

Ano, lidé jsou různí. Důležité je být slušně oblečený, čistý, bavit se na úrovni, bez vulgarismů a urážek. A pak mohu klidně být IN i v šatech od Vietnamce, za které se vážně nestydím. Jaga.

Nerada posuzuji paušálně, nebo co by si kdo mohl myslet, co kdo říká. Mám svůj uzavřený svět a tak napíšu jen o sobě, jestli to nebude vadit. Značkové oblečení nosím. Je to z důvodu úspor. Protože kdykoli jsem podlehla právě tomu pranýřování lidí, co nosí značky, jakože je nosí jen kvůli značce a zašla na tržnici, vždycky to byli vyhozené peníze. Mám boty od jedné značky, 6 let. Hodím je do pračky a jdou zase nové. Z bot z tržnice mi smrděly nohy a díky bohu, za měsíc se v nich propadla pata. Mám i značkové oblečení kvůli citlivé kůži, z riflí od vietnamců jsem se drbala snad ještě týden. Jo, mám a nosím na ven, když jdu s pejskama značkové tepláky. Nepoznali byste to. Poznám to jenom já. Jsou na těle příjemné, přímo hladí kůži.

Co má soused mě nezajímá ve smyslu závisti. Ale kolikrát se zastavíme na procházce u domu s hezkou zahradou a koukáme přes plot. Hele to je hezký, to bych taky chtěla. Ale to neznamená že půjdu a koupím si to, znám své možnosti. Nestydím se za zničené nehty ze zahrádky, kadeřnicí je mi gumička ve vlasech, pedikůru si dělám sama ve vaně a přesto nezávidím vytuněným paničkám. Je to jejich volba, jejich styl. Ony by třeba nevylezly ven v keckách.

Další věc jídlo. Vidíte to, i nad tím se dá zamyslet. Nekoupím si kilo levného výrobního salámu, abych ho jedla hromady jen proto, že byl levný. (to dělala moje matka a pak se půlka stejně vyhodila). Koupím si klidně čabajku. Pravou, maďarskou. Jenže my dva s manželem si dáme jednu čabajku společně, hezky si jí ukrajujeme na tenká kolečka na prkýnku s okurkou. Je to požitek, nepotřebujeme se "napráskat", stačí si pochutnat. Pak už ani nevečeříme, nežijeme proto, abychom jedli, ale jíme proto, abychom žili.

Kolikrát mám velmi hluboko do kapsy, ale vraceli mi dost peněz za plyn a co jsem udělala, přispěla jsem babičce na lázně. I když ty peníze potřebuju, ale jak dlouho tu s námi beruška bude? Peníze budou, my ne. Tím se nechlubím, jen jsem tím chtěla říct, že peníze ačkoli chybí, nejsou na prvním místě.

A kdo je u mě socka? Někdo, kdo jde na sociálku pro podporu, koupí si za ní krabicové víno a špinavý ho jde vypít do parku. Nikdo jiný.

"eulalie", myslím si, že je to pohled od pohledu, pro někoho je socka, kdo nemá peníze, nebo kdo nenosí značkové věci, nebo, kdo nemá bourák za milión, nebo, kdo je špína a stále v lihu. Asi ve školách u dětí je to nejmarkantnější, tam si děti dokáží nadávat a ponižovat až šikanovat. Mám to z vyprávění, zatím vnoučátka do školy nechodí, nevím, co pak. Málokteré dítě, je tak vnitřně vyrovnané, aby si z narážek nic nedělalo. Mám zkušenost, když jsem pracovala na Úřadu práce, že čím nižší IQ, tím větší sebevědomí, čím prázdnější hlava, tím okázalejší a barevnější zevnějšek. Já už si žiji podle svého, ať si druhý dělá, co chce, já jsem ráda, když mně relativně nic nebolí, raduji se z vnoučátek, z dětí, ze zahrádky, z přírody. Peníze jsou zatím potřeba pro pořádek, ale pro mně čas nejsou peníze, pro mně už čas znamená život. Snažila jsem se to napsat stručně, asi to není všechno, ale je to můj názor. - stařenka