Strach z nudy

A at si znama najde nejakou cinnost, vsak se nudit nemusi. Aby se vsak za cas ze vsech tech aktivit a nedostatku odpocinku nezhroutila. Pokud ji tento strach, uzkost a kolapsy vazne narusuji zivot, je potreba se odborne lecit. Ja am treba klasickou arachnofobii, ale pavouky nevidim a nemyslim na ne kazdy den desetkrat

Fobie se leci pomoci behavioralni psychoterapie, takze psychiatr neni potreba

No, ono to možná vypadá divně, ale zkuste si uvědomit, že starší člověk, chodící s holemi, poměrně špatně slyšící, s šedým zákalem a cukrovkou, nemůže koukat na televizi, moc to rádio neslyší a pokecat si taky s nikým moc nemůže, se pak opravdu děsně nudí a nezbývá mu, než jen přemýšlet o všem možném... Mám jednoho takového doma a věřte tomu, že dá dost práce ho od nudy uchránit. Kdo ví, co pocítíme v jeho téměř devadesáti letech my...? Nebudeme se také bát nudy?

Pro Strejce. jenomže tato paní není devadesátiletá hluchá a bezmocná stařenka, je to zřejmě ještě docela mladá osoba, která pracuje a je v týdnu v nějakém pracovním kolektivu, který ji naplňuje. Já si myslím, že dotyčná nemá strach z nudy, ale ze samoty. Najednou se na dva dny, nebo o svátcích, ocitne sama. A to jsou pro ni smutné chvíle. Myslím, že si určitě dokáže najít nějakou činnost. Člověk má stále co dělat, ale jí chybí protějšek, se kterým by komunikovala.Trochu to znám. Než jsem se tady zabydlela, a než jsem si našla způsob, jak to řešit, byla jsem na tom stejně. A rozhodně jsem se nenudila. Jenomže jsem byla vytížená do sedmnácté hodiny, a to tak plně, že jsem jakoukoliv komunikaci odmítala, neměla jsem na to čas. Ale pak přišla ta chvíle, kdy jsem najednou pocítila, že s někým musím mluvit. Sedla jsem na kolo, a jezdila po známých, jen abych s někým promluvila. A najdnou jsem si začla uvědomovat, že jim začínám lézt na nervy, i když mi třeba stačila jen půhodinka. Byla jsem z toho špatná, hodně špatná. No a pak jsem si pořídila internet, a našla VÁS, takže nyní jsem naprosto spokojená a mí přátelé také. Už je neotravuji, a oni za mnou chodí dál, jenom já už sedím doma, a nemám potřebu sedat na kolo a objíždět je. Jenomže já jsem v pokročilém věku, a mně to stačí. Ta dívka, žena, bude asi sama, a samota ji tíží. Ale mohu se samozřejmě mýlit.

Ještě doplním. I já jsem si tenkrát myslela, že mám nějakou fobii "sedmnácté hodiny". Prostě úderem páté jsme byla nervózní jako fretka, a nevydržela jsem doma, i kdyby lilo jako z konve, nebo padal sníh, nebo se "čerti ženili". Já musela pryč z domu.