Znate nejake vtipne prihody ze zivota?

Toz pridam take trosku do mlyna

Jede takhle jednou kamarad salinou do skoly, a po saline skakalo, jecelo a plazilo se decko. Maminka takova ta typicka znackova slepice, co ma dite tak leda jako druhou kabelku, stala naprosto bez zajmu a decko delalo cim dal tim vetsi bordel. Az se otocil jeden pan a te slipce povida: "prosim Vas, pani, mohla byste si to dite zklidnit? Docela tu obtezuje". Pani se otocila, ve tvari vyraz "ty chudacku, co me otravujes", a dpovedela, ze jeji dite vyrusta v bezstresove vychove bez trestu a prikazu, protoze z nej vychovava zdrave sebevedomeho cloveka, ktery sam pozna, kde jsou hranice. Decko se houpalo na spruslich, rvalo, hazelo po saline bonbony. Hruza a des.

Kamarad vystupoval u skoly a s nim vystoupoval takovy kluk s velkymi sluchatky na usich, na hlave dredy a zvykal. Nez vystoupil, prisel k te mamine, vytahl zvykacku z pusy a pekne ji pani nalepil do vlasu. Mile se na ni usmal a rekl "vite, pani, ja jsem taky vyrustal v takovy vychove bez stresu" Vzal skateboard a sel pryc:D:D A v saline vybuchla bomba:D

Je to pár let nazpátek, co jsme se chystali autem na dovolenou do Belgie. Bylo to v předvečer našeho odjezdu, tak jsme byli u pumpy natankovat a vyluxovat auto, aby jsme mohli brzy ráno vyrazit. Než manžel potřebné úkony vyřídil, měla jsem čas koukat okolo, když jsem uviděla auto s červenou značkou a velké "B". "Belgičani", naskočilo mi v hlavě, přepla jsem na němčinu a šla s přátelským tónem rovnou k nim a ptám se, jak se jim u nás líbí, jak jsou zde dlouho, nejprve na mně koukali, tak jsem přidala pár otázek, kdy se chystají nazpět, že my zítra naoplátku zase jedeme do Belgie a kde bydlí, zda na severu, či na jihu. A nic, nikdo se se mnou nebavil, jen koukali. Chvíli bylo trapné ticho, když mladá paní na mně začala mluvit a v tu chvíli jsem slyšela ruštinu. Rozuměla jsem co říká, ale za nic na světě jsme v hlavě nedokázala z němčiny přepnout. Tak jsem jim zamávala a s úsměvem odešla k našemu autu. Víte, co to bylo za značku? Červené "BE", Bělorusko. Nosím brýle a to E jsem úplně přehlédla. - stařenka

NIKLíku, dobré téma na odreagování! Máš u mě pac a pusu! Tak taky přidám:

Pracoval jsem v bance a s kamarádem jsme jezdili na služební cesty, já jako systémák a on přes hardvér. Většinou probíhala nezávazná komunikace o ničem, až jsme jednou jeli na pobočku až do Košic. A z té nudy jsme začali vyprávět fórky. Asi to všichni znáte, přijde téma a začnou se vám vybavovat vtipy, které jste slyšeli před mnoha lety. No a já jsem si nějak vzpomněl na zaječí vtipy, zajíc s medvědem, zajíc s liškou, prostě mě chytla múza a já chrlil jeden za druhým - až najednou koukám, Vašek se moc nesmál. No, prů*er, uvědomil jsem si, že příjmením je Zajíc. Ale dobře to dopadlo, večer u pifka jsem mu vysvětlil, že jsem si z něj nechtěl dělat p*del, že mi to v tu chvíli nedocvaklo. Rozumný člověk, pochopil a uvěřil - prostě kamarád!

Dík za krásné téma před spaním. Vzpomínám jen na jednu příhodu co mi tehdy až tak k smíchu nepřišla. Sedím v čekárně u lékaře a semnou spousta lidí, z dlouhé chvíle se dám do řeči s mužem co najednou vytáhne z kufříku cosi a začne klapat po tlačítkách pak se začne hlasitě smát. Telefonoval ale v ruce držel ovladač od televizoru. Pak z okýnka vyhlídne sestra a volá pan X si zajde na oční, nikdo se nezvedá a tak volá znovu. Tiše se ozve asi 30ti letý mladík a říká jí, že nejen že je slepec ale ještě má zlomenou nohu, ona v naprostém klidu odpoví, že vozík nemá. Já tehdy ještě docela slušně chodící jsem vyběhla na oddělení půjčila vozík a s tím mužem s ovladačem tam milého kluka odvezla. Zazvonila na sestru na očním, předala mladíka a odcházíme, sestra volá "vy dva kam jdete, když jste si ho dovezli, tak si ho i odvezete". Ten den jsme se na doktory vyprdli a všichni tři šli na kaffe.

Smíchu není nikdy dost.Přidám vzpomínku.Na večerní průmyslovce začínal školní rok a mladičká učitelka matematiky z denní školy měla poprve učit také nás.Jeden spolužák, šetřílek,za ní došel se sešitem a ptal se, jestli může psát v šešitu zepředu školní látku a zezadu domácí úlohy. Učiterlka ho poslouchala na půl ucha, koukala se z okna ven- mávla rukou a řekla Ale zepředu nebo zezadu-mě je to jedno No jak asi okamžitě zareaguje třída starších chlapů-řehot otřásl celou školou.

V dobách hluboké totality uspořádal jeden podnik pro své zaměstnance autobusový zájezd k moři. Jeli úředníci i obyčejní dělňasové. Přes Maďarsko, Rumunsko - cíl Bulharsko. Na rumunských hranicích vlezl do autobusu celník a ptal se jedné z účastnic: U VAS LEIE? Dostalo se mu nakvašené odpovědi: NO JÓ, U NÁS LEJE FURT!

Dcera po nástupu do školy uzavřela pevné přátelství se spolužákem Jardou ze sousední obce, kde byl on, tam ona a tak jsme se časem skamarádili i my - rodiče. Jardův taťka byl lesník, nosil pěknou zelenou uniformu a vysoké šněrovací boty až ke kolenům, což bylo zřejmě do lesa praktické. Ve škole se konala schůzka rodičů. Já se však zdržela v práci a přišla jsem už trošku pozdě. Na školních chodbách nikdo, jen u dveří každé třídy vyrovnaná řada bot, jak se rodiče vyzuli. První v řadě u dceřiny třídy stály takové kožené, vysoké, šněrovací. Hned jsem věděla, komu patří. A napadl mě bláznivý nápad. Rozhlédla jsem se číhavě po chodbách, nikde nikdo, přiklekla jsem k botám, a během chvilky jsem provázala všechny 4 konce tkaniček na střídačku snad na 30 uzlů. Pak vcházím do třídy, zdravím. Járův taťka tam byl a usmál se na mě. Myslela jsem si: Jen se směj, hochu, brzy Tě to přejde. A už je konec, učitelka děkuje za hojnou účast, rodiče se rozcházejí. Já se ometala v lavici co nejdéle, abych viděla... A viděla jsem. Jardův taťka vyšel ze třídy, vklouzl do nízkých mokasín a odcházel. To už jsem viděla, že jsem šlápla vedle. K vysokým botám přiklekl drobný blonďáček, otec jedné žákyně ze vzdálené obce. Přijel na silné motorce, proto ta obuv. Začal rozvazovat tu spoustu uzlů a svou činnost doplňoval naprosto nepublikovatelnými výrazy. Já se kolem něj protáhla, no, jako smrad. Přesto mi to přineslo kladný zážitek: od té doby už takhle neblbnu. Říkám si: Co nechceš, aby Ti druzí činili, nečiň Ty jim.Jaga

A ještě jednu, které jsem byla přímým svědkem: Při návštěvě Mladé Boleslavi jsem tam zašla do banky. Ohromný vestibul, mramor, palmy, sekuriťáci. Celkem 8 přepážek. Bohužel, v provozu byly jen 3 a u každé z nich fronta klikatá jako had. Na zbývajících pěti visela tabulka CLOSED. Zařadila jsem se a čekala na odbavení. Vtom vešla starší paní, tak 65-70 let, v šátku, v každé ruce naditou tašku, na první pohled "teta" z vesnice. Když uviděla situaci, pustila tašky z rukou na podlahu, ruce spráskla, vykulila oči a vykřikla: Tady je ale pořádek, čeká tu tolik lidu a voni ty frclinky seděj na hajzlíku a to, prosím, hned 5 najednou!

Jaké haló tento výrok v bance způsobil, nemá ani cenu psát. Jaga

Kolegyně Martino, chcete říci, že kdyby byla třída plná žen, ty by se tomu nezasmály? A kdyby byl mezi nimi jediný chlap, a ten se hlučně rozesmál, ještě by se na něj pohoršeně podívaly? ( O ženském světě můžeme pořád bádat, proto ten dotaz).

Kamarád byl fešák z rodiny Vašutů, kudrnaté vlasy a krásné bílé, velké a rovné zuby. Když při dámské volence v tanečních vedl po parketu jednu slečnu, která k němu obdivně shlížela a řekla : Pane, vy máte krásné zuby! Tak odpověděl : Voni by se Vám tak nelíbily, kdybych vás s nimi kous´ do prdele!

Tuto historku jsem nedávno vyslechla na srazu holek ze školy. Vyvalila ji Evina, která s alkoholem ztratila tak trochu zábrany. Určitě v písemném projevu nevyzní tak komicky jak jsme jí slyšely.

Evka, holka slušná, tichá nám pověděla historku, kterou ještě nikomu neřekla.

Jednoho parného léta jela služebním autem něco vyizovat do města. Trochu si ušetřila času, tak, že si zajede domů na oběd a zalít kytky. Navíc je služebním autem, tak se jí to shodlo. Zalila muškáty, ustlala postele, vybrala poštu a už jí začal tlačit čas. (zatím jen čas). Ryhle šupla oběd do mikrovlnky, rychle jej pojedla až zhltala. Otevřele lednici a napila se chladné minerálky. Teď si ale vzpomněla, že zapomněla koupit dárkový barevný papír na zabalení dárku pro kolegu. Zastavila se u obchodňáku a najednou ji už netlačil jen čas, ale hrozné křeče ve střevech. Rychle doběhnu, je tady přece WC. Rychlý krokem se rozeběhla a nakonec ztuhla. Už bylo pozdě. Otočila se a pomalým krokem, vyhýbajíc se každému kolemjdoucímu se šinula k autu. Honem klíče, klíče - kde jsou. Hledala v kabelce a našla. Rychle otevřela auto, klíč do zapalování a zpátky k domovu. Trochu přidala a viděla ve zpětném zrcátku, že něco spadlo na silnici. A jé. Její kabelka, kterou nechala na střeše. Zastavila, chtěla tam odcouvat, ale už jedno auto na ni blikalo. Na silnici ležela kabelka, vedle mobil, peněženka, brýle, parfém - prostě celý obsah kabelky. Dělala jako že nic. Ovšem z blikajícího auta už vyšel muž, který jí šel sdělit, že ztratila kabelku. Bylo horko, moc veliké horko, všechno na ní usychalo a byl strašný zápach. Udělala jen malou škvírku v okně a požádala muže, ať jí obsah sebere do kabelky, že nemůže na nohy.

Opravdu šel a všechno sebral, auto jej objížděly. Nesl Evce kabelku do auta. Tak musela auto otevířít. Muž po otevření auta prý zvláštně vykulil oči. Rychle řekla dík a ujížděla k domu. Její očišta prý proběhla celkem hladce, všem sedadlo! Tak čistila jarem, vanischem, dokonce sedadlo vydělala a ostříkala hadicí a ruku v ruce s fénem a sluníčkem sušily. Ne a ne se zbavit zápachu. Do toho mobil - kde jsi? Šéf potřebuje nutně odjet, dovez auto. Já mám poruchu, řekla. Upadl mi výfuk. Až přijedu, tak přijedu. Tak zase sušila, dokonce posypala sedadlo kypřícím práškem do pečiva.

A aby neměla průšvih, tak ještě stačila zajet do opravny (za 5 minut zavírali) a za úplatek 300 Kč si nechala vystavit jakési potvrzení o opravě výfuku.

Tak si druhý den podala sportku, vyhrála 65 Kč. My se tomu chechtaly, ale prožít bych to nechtěla.

Ahoj - ještě jednu, mohu? Pracovala jsem v kolektivu asi 20ti žen a tak se to recepty jen hemžilo. Každou chvíli nějaký "trhák" a všechny to hned zkoušely. Jednou Jana přišla do práce, a už nás masírovala: Holky, víte vy vůbec, co je nejlepší na Silvestra? Koupíte si meloun, napícháte ho rumem, zaplácáte sádrou, aby k těm vpichům nemohl vzduch a v síťovce pověsíte nad vodu do studny. Je tam stálá teplota, pěkně se to uleží a na Silvestra je to veliká dobrota. Pravda, většina žen to zkusit nemohla. Bydlely v krajském městě a nemohly se chlubit vlastní studnou. Já, z vesnice, jsem problém neměla. A tak jsem koupila pěkný vyzrálý meloun, 1/2 l rumu, od známé zdrav. sestry jsem vyprosila injekční stříkačku a akce začala. Po delší době se mi podařilo vpravit dovnitř všechen rum. Přece nebudu troškařit, když se jedná o Silvestra! Ať se máme. Meloun jsem dala do síťovky a donesla jej na dvůr manželovi, další bylo na něm. Rozevřel si štafle, mezi ně dal prkénko, na něj pověsil síťovku s melounem. Jenomže měl nemocnou nohu a špatně chodil. Jak s tou sádrou v hrnečku pajdal okolo štaflí, zakopl o ně, štafle se zakymácely, prkénko spadlo a meloun se roztříštil na kusy. Muž vztekle zařval a všechno to naházel do ohrádky slepicím. Asi za dvě hodiny slyším veliký nářek. Tchýně. Pojďte sééém, pojďte sééém, něco mi zakousalo všechny slepicéééé! Běželi jsme. Slepice opravdu ležely mrtvé, hlavy na stranu, zobáky pootevřené, pařáty natažené. Ale nikde ani kapka krve. Co se stalo? Vtom mi to došlo. Meloun s rumem. Ty pipiny taky vůbec nic nevydrží, vždyť jich na ten půllitr bylo osm. Tak jsem je natahala do kurníku, dala jim tam čistou vodu a nechala je prospat. Ráno už byly fit. A tchyně si ještě dlouho lámala hlavu, co se těm chudinkám mohlo stát. Dodnes neví, že se prostě ožraly melounem. Jaga.

Já zase mám toto.S manželkou jsme šli do města nakupovat a když jsme se vraceli ,tak se mi do sandálů dostal kamínek,sundal jsem si sandál ,kamínek vyklepal a honem jsem chtěl dohnat manželku,viděl jsem jen bílou halenku tak jsem se pěkně do manželky zavěsil a protože jsme vždy dělali spolu hlouposti a vždy jsme si srovnávali chůzi ,abychom šli stejnou nohou,tak říkám Majdi hop,hop,a ona nic ,tak říkám no srovnej nožku,srovnala nožku a jdeme pěkně zavěšeni a pěkně si to vykračujeme jen cítím takové její divné škubání, podívám se na ní a ejhle ona to nebyla moje paní,ale uplně cizí a snažila se tlumit smích a čekala kdy to zjistím.Pak se šíleně rozesmála a manželka šla za mnou a také se řechtala.

Já si zase vzpomněla... Byli jsme u dcery a její rodiny na návštěvě s velikou zahradní oslavou. Kromě nás tam bylo asi dalších 20 lidí, některé jsem znala, jiné ne. Grilovala se kuřata. To byla vůně. Od sousedů mlsně prostrkoval plotem čumáček hezký černý pejsek. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje Kuba. Odnášela jsem talíře se zbytky po kuřatech a stranou si dávala křupky a zbytky masa, jak to někteří neobrali. Pak jsem to pod plotem strčila tomu pejskovi, bylo vidět, že ho to potěšilo a hned se do toho pustil. Mezitím dcera začala rozkrajovat dorty a rovnat na tácky. Mně pověřila, abych je roznesla. A radila: dones Janě, Jirkovi, pak Danuši, Karlovi, Vítkovi...a tenhle dej Kubovi. Povídám jí : Co blázníš, tohle Kuba žrát nebude, to mu nedávej, ještě se podělá, raději kdyby zbylo ještě kousek kuřátka. Já mu oberu kosti.

Zahradou se ozval hurónský smích. Co se stalo? Celá rudá jsem se totiž dozvěděla, že Kuba se jmenuje nejen pejsek, ale i jeden z pozvaných účastníků oslavy. A celý večer jsem pak musela poslouchat: Tohle Kuba nežere, to mu nedávejte... Jaga.

No nevím zda mne neodsoudíte.Ale máme takovou sousedku,která nás nenechá na zahradě v klidu,stále mele a mele a radí co mám udělat a co né.Nebo co mám vyhodit a co zasadit.Co všechno dělám špatně.Co to mám za triko na sobě apod.A když nás nevidí,ale slyší tak má v plotě díru a šup a už je u nás a pochutnává si na buchtě.A my dost často udíme maso,párky douzujem,kabanos a jiné.No a jednou jsem zase udil na zahradě a já většinou nechávám maso pak v udírně do rána.Ráno tam přijdu a koukám,že kousek masa chybí.Manželka o ničem nevěděla a tak jsem hned věděl kdo si pochutnává.Ale mlčel jsem.Jenže když to bylo pokaždém uzení,tak jsem si řekl,tak ted tě babko vytrestám.No a když jsem zase udil tak jsem obětoval kousek šrůtku a protože jsem věděl co si mohu dovolit,tak jsem do toho kousku injekční stříkačkou vpravil projímadlo a narafičil tak, aby si musela sáhnout jen na ten kousek.Ráno tam jdu a samozřejmě kousek masa pryč.Tak jsem si pod vousy pěkně mlasknul a čekal co bude babka dělat.Manželka mne sice vyhubovala,ale já se smál.Stále jsem chodil po zahradě a špízoval jestli naši sousedku neuvidí.A dočal jsem se.Babka skleslá přišla k plotu a říká:nemáte něco - už byla zase včudu.Za chvíli přišla a já se ptám co jste chtěla sousedko? nedošla ani k plotu a byla zase za ní ohnivá čára.Ale přece pak mi řekla že má strašný průjem a jestli bych jí něco nedal na zastavení.Prý asi něco špatného snědla.A já na to ,jestli to nemá z toho uzeného masa ode mne.Vykulila oči a co si to prý dovoluji.At se prý z toho masa nepose..u Tak jsem jí odpověděl, že já né,ale ona se pos...a.No a již nikdy se nic nestratilo,jen já jsem se pořádně pobavil na její ukor.Ale škádlím jí stejně dál,již né tak drasticky,nebot by si ode mne nic již nevzala.

Zeď nářků

Zeď nářků v Čechách

Jednou jsem tetě šla pomoct na nákupech (je po obrně a chodí s berličkama). Vylezem z obchoďáku, a na parkovišti přibylo pár aut, takže jsme nevěděly, kde je naše auto. Tetu napadlo, že auto odemkne nadálku a ono zabliká a najdem ho. Tak jsem zmáčkla ten čudlík a ono zablikalo asi 10 aut! Tak jsme je zas zamkly a museli najít auto s kytičkou na dveřích...

Dobrý den jsem tu nový a chtěl bych také napsat příběh,který jsem zažil když jsem byl na základce.Ale není to zase tak humorné.Jednou byl u nás děda s babičkou na celý týden.Když jsem takhle přišel ze školy,děda se mě ptá co bylo nového a co se mám na druhý den učit.Řekl jsem že zemák,ale že máme takovou protivnou učitelku,která má navíc na krku stále nějaký bolák, který pořád teče i přez náplast a že jí říkáme hniloba a nemáme jí rádi.Děda nic neříkal.Druhý den, když jsme se již učili, tak do třídy přišel řída a za ním můj děda.Já jsem se tak strašně lekl,že jsem se ani nemohl postavit.Ředitel říkal,že je to kontrola(jako děda) a že tam bude celou hodinu.Vůbec jsem nevěděl co má děda za lubem.Nemohl jsem se vůbec soustředit na učení a pořád jsem se otáčel dozadu za dědou.Když to bylo poněkolikáté,tak najednou se děda postavil a na celou třídu na mě zařval,kam čumíš hochu,to jsem důležitější,než látka kterou paní učitelka vykládá?Tenkrát se lekla i učitelka.Celou hodinu celá třída ani necekla.Když zazvonilo,tak jsme honem chtěli uklidit učebnice,ale děda zase vylítl a zařval.Kdo vám dovolil již končit,já jsem od učitelky nic neslyšel!Tenkrát paní učitelka ani nevěděla co má dělat.A byla tak popletena, že jen řekla "máte pohov",jindy by jsme se začali smát,ale ted jsme seděli jak zařezaní.Děda ještě zařval,že bude ve třídě klid a nikdo se ani nehne,že se hned vrátí.Když přišel tak říkal,že bychom se měli stydět jak se dokážeme učitelce smát a hanlivě ji pojmenovat, když má nějakou vadu na krku.Pak nám vše vysvětlil co to má a že zatím žádné léky nepomohly.Pak chytnul jednu holku,která byla hrozně pihovatá a rezatá a zeptal se, jak se jí posmíváme.A pak kluka který nosil silné brýle.Nedokázali jsme nic říc.Nakonec nám přikázal,abychom se učitelce omluvili a koupili aspon kytku.A pak nám ještě řekl,že když se někomu stále pro něco smějeme,nebo ho zesměšnujem,nebo šikanujeme,že to často bolí víc než vážné zranění.Učitelce jsme se omluvili a pak byla týden v nemocnici,kde jí to děda domluvil a ještě týden doma.Když se vrátila skoro tam nic neměla jen malý bolák a pak ani to né.Nakonec celé třídě řekla že to byl můj děda a že je lékař.Pak jsme se teprve začli smát jak děda tam na nás řval a jak učitelka byla z něho popletena.A byla to pak nejlepší ůča.

Tak tady je moje příhoda - Stáli jsme s kámošema před školou a prostě se bavily o blbostech a najednou jeden z nich se mě zeptal jestli chci půjčit kolo tak jsem jsi ho půjčil a jel jsem z kopce a uprostřed cesty na mě kámoš zařval ,, mě to kolo nebrzdi ´´ takže ja vyjukany a z otočky jse vynořil traktor a jel přímo proti mě tak jsem radši začal brzdit nohama ale když už jsem byl dost blízko tak jsem radši seskočil z kola a spadl nazem sice jsem měl na botech díry jako kráva ale aspoň že jsem vyvázl ve zdravý .

Nesvítilo mi jedno světlo u auta a jel jsem zrovna mimo obec tak jsem to moc neřešil. V rádiu hlásili že na silnici po které jedu jsou policajti a berou. Tak jsem odbočil a samozřejmě zabloudil, Tak jsem se chytil jednoho auta předemnou a držel se jeho koncovek jak hovno košile. Když zastavil asi po 30-ti km u nějakýho baráku v nějaké mě neznámé vesnici tak jsem zastavil taky abych se jej přeptal na cestu. Osádka auta vylezla a byli to policajti v civilním autě. Měl jsem to za 2500 za světlo a za odbočení do zákazu vjezdu protože jsem za nima vjel až dvůr jejich služebny kam smí jen služební vozy... Moc jsem se nesmál, ale kolegové se mohli potrhat.,.. no tož tak to někdy chodí, když je někdo líny si opravit žárovku a ještě nepoužívá vlastní hlavu...

Včera jsem se sáčkem igeliťákem vydala do trávy posbírat bobky od psiny Dorotky. Ne a ne je v trávě najít. Sousedka na mě volala: Co to, sousedko, tak usilovně hledáte? Odpověděla jsem: Nemůžu vám to říct, protože byste si o mě myslela, že jsem sprostá a nezdvořilá. :D

Není to moje příhoda,ale babičky a dědy.Babička má na půdě starý mísník.A tam schovávala pokaždé dárky na vánoce.My děcka jsme tam nechodily,protože jsme se na půdu nedostaly,byla vždy zamčená.Ale děda ten pořád šmejdil a chtěl vědět co mu babička koupila,aby nekoupil mín, než babička.Babičku to štvalo,tak do mísníku nalíčila pastičky na myši.A jednou děda zase šmejdil a chtěl se podívat a jak otevřel mísník a strčil tam ruku, tak ho to cvaklo do prstů.Strašně se lekl.Ale vzal tu pastičku a babičce jí zase narafičil do postele.Ale necvakla jí, protože jak odhrnula peřinu,tak jen cvakla na prázdno.Děda pak říkal,že jí příště dá do postele raději železa na potkany.

Už jsem to vyprávěla tolikrát a pokaždé se tomu zasměju když si na to vzpomenu, ačkoliv jsem to nezažila já, ale moje maminka. Nějaká kolegyně měla svátek, dostala pugét, a děvčata si šla po práci někam sednout na vínko. Daly si asi pár deci, a v bujaré náladě šla pak každá navečer domů. Maminka s tou oslavenkyní měla stejnou cestu a čekaly na refýži před Vinohradskou tržnicí na tramvaj č.10. Ještě se asi něčemu hihnaly, v tom vedle refýže zastavilo pěkné auto, vystoupil z něj elegán, prý pěkný chlap a rovnou k nim. Stoupnul vedle nich a mohutně a nahlas se uprdnul. Řekl jen, dámy já jsem vám tu kytku chtěl jen trochu okysličit,má úcta, skočil do auta a byl pryč.. Než se probraly obě zmíněné dámy z leknutí, podívaly se na tu kytku a ona prý doopravdy vypadala jako koště. Smích nebral konce, řehtaly se až se počůraly v tramvaji, pak všichni v práci a potom ještě pokaždé když už byly v důchodu a občas se sešly.