Stáří potřebuje odvahu, je to tak?

Dobrý den Neřešte tuto zapeklitou otázku a říkejte si: Proti věku není léku, a nemusíte se stresovat

Hezké, asi to tak bude. Mě se ale na druhou stranu líbí i Stáří není zásluha.

Když už se tady tak citátuje, tak odpovím na váš výrok, také citátem, který se mi fakt líbí:

"Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o tom!" (Miloš Kopecký)

Myslím, že dost záleží na vašem okolí..

nebo na vašem zdravotním stavu

Symptomy stárnutí můžeme zmírnit nebo oddálit, ale nemůžeme je odstranit. Nemá smysl se s tím trápit a vůbec nejleší je, se s pibývajícími příznaky stárnutí smířit.

kolik je vám komu let? )

Ahoj. Na téma stáří jeden malý příběh. Když jsem před dlouhými lety vezl mou dceru s kamarádkou ze zábavy, to jim bylo asi 14 let, tak jsem se jich ptal jak to tam šlo? Tak to holky popisovaly a moje dcera taky řekla. Tati, tam ti byl takový starý dědek. Jo, a kolik mu bylo? No asi 19 let. To pak asi znamená, že my všichni už žijeme v nějaké jiné dimenzi a jsme opravdu staří. Nebo ne?

Podle mé teorie (a budu dost drsný) je stáří výhodou. Pokud se člověk dožije toho věku, má už určitou jistotu, že si něco prožil, a neprodělal (zatím) nějakou zhoubnou nemoc, či něco podobného. A žil si tak jak chtěl. To třeba mladý člověk má sice vše před sebou, ale zatím neví co. Myslím si, že je třeba si vychutnávát všechny životní doby.

to se mi právě zdá lepší na mládí ( kromě jiného ) - mít ty obzory teprv před sebou, než již za sebou

Nehledě na to, že dneska se každý bojí všeho a ještě špatně.

No upřímně, já nevidím na stáří nic pěkného - naopak Mládí je nádherné. Tělo je pevné hladké ,vlasy bohaté , obličej bez vrásek , v puse bílé a hlavně všechny zuby, mluvím o mladém člověku který o sebe dbá .Nepřipouští si starosti , vybírá si možnosti studia atd. Víte já si myslím že nejhezčí věk je od 40 do 50 let. Děti jsou již na vlastních nohou, jsme relativně mladí nejen duševně , ale i tělesně , máme milence baví nás sex, tanec , večírky s přáteli . Děti jsou zamilované , nenutí nás s nimi hovořit o výchově dětí o problémech s jejich partnery a vůbec je to krásné období života. Ale jak se přehoupne 60 ka přihlásí se tělo , hlavně páteř též ženské problémy , váha se zvyšuje a touha snižuje.Jsme bud v čekárně u zubaře , nebo u doktora , po schodech dejcháme jako lokomotivy a nemluvě o honbě za vnoučaty, hlavně dvouletými. No tak kdo mě vyvede z toho že na stáří je něco prima...ano odvahu ho přežít

Řekl bych, že po padesátce je to už jen lepší a lepší.

Je to pár dní, kdy jsem si příchod stáří poprvé uvědomila.

Asi před 40 lety jsme přestavovali domek. Dodnes někde zbyly kohouty, ventily a jiné věci k topení. Co se prostě nepoužilo, to zůstalo někde na půdě v bedně.

Syn si zařizuje dílnu, dělá i topení. Přijel k nám a sháněl se po těchto věcech. Poradila jsem mu,kde by to mohl hledat. On se omlouval, že se po tom pídí a přitom nechtíc /nic tím nemyslel/, řekl větu: VY UŽ TO STEJNĚ NEBUDETE POTŘEBOVAT A MNĚ BY SE TO HODILO.

V tu chvíli mi to přišlo moc líto, i když vím, že ublížit nechtěl. Ano, čím dál míň věcí už budeme potřebovat. A právě to je předzvěst stáří. Jaga.

Když tak o tom všem přemýšlím, vím, že skutečně už nebudu potřebovat mnoho věcí: tříkolku, plovací kruh, školní brašnu, penál, cvičky jarmilky, šaty do tanečních, šaty svatební, šaty těhotenské, kočárek, pleny, Sunar, sjezdové lyže...A jak se ten okruh zmenšuje, přichází stáří.

Co se týče té odvahy, nevím, zda s tím mám souhlait. My byli kdysi vychováni k úctě ke starým lidem. Každého pozdravit, slušně odpovědět na dotaz, pomoci střeba s těžkou tašku. Byla to pro nás samozřejmost.

Jenže současé děti nejsou mnohdy dobře vychované. Staré lidi považují za zbytečné ujídače krajíce. Nedělají a přitom berou důchod. Že už mají své oddělané,na to se nebere zřetel.Také se čím dál míň mladých dokáže postarat o nemohoucí rodiče, zato ústavy jsou plné.

Tou odvahou bych spíš vyzbrojila rodiče - aby dobře vychovali své potomky, aby je připravili na to, že i oni se jednou dočkají stáří. A každé ošklivé slovo starého člověka bolí.

Občas naši denmentní babiku teple obleču a chvilku ji pošlu na dvorek na vzduch. Okolo chodí 2 asi pětiletí kluci, z neúplných odin, výchova žádná. Když zjistili, že babičkato nemá v hlavě úplně v pořádku , skrz vrata na ni pokřikují: Ahoj, blbče, ahoj, pitomče! Když vyjdu, hned utečou.

Takhle jsme se opravdu k nikomu nechovali, ani k věčně ožralému a zválenému dědkovi K.

Proto bych tu odvahu spíš doporučila rodičům - aby měli odvahu své děti vychovat tak, aby starým lidem neubližovali.

Ze nebudes potrebovat mnoho veci neznamena, ze se jejich pocet zmensuje. Jen, ze se nahrazuji jinyma.

Vytah misto schodu, choditka, prochazkove hole, francouzske hole, svedske kapky, nahradni zuby, leky na osteoporozu, artrozu, hypertenzi, cukrovku, nahradni klouby, protezy, ortezy, bryle, naslouchatka, madla do sprchy, duchodcovske prukazky na MHD, krizovky, teple papuce, rohliky pro krmeni holubu, a i na ten nocnik a pleny mozna zase dojde.

Tech veci bude furt spousta.

Když už se tu objevila tato tříletá diskuze, tak s politováním si dovolím poopravit tento výčet od Jagybaby. Ty pleny bohužel ano, ty ještě budou v mnoha případech potřeba.

babkazov, mně to rčení moc pravdivé nepřipadá...stáří už žádnou odvahu nepotřebuje, spíš sílu, aby přes všechny překážky vydrželo co nejdýl... odvaha mi pasuje spíš k mládí a hledání cest, kudy se dát...na to je ve stáří už pozdě, tam už je rozhodnuto...

Nevím, jestli se do toho dovedete vcítit, ale hodně starý člověk potřebuje sílu a odvahu, aby přes všechny ty bolesti, strasti a trápení vůbec chtěl žít dál. A co si budeme povídat, každý tu odvahu žít dál nemá...

Pokud je to rčení, nevím, neznám, tak ho nechápu.

Spíš mě to připadá jako odněkud vytržené z kontextu, jen nějaký komentář k proběhlé události nebo rozhodnutí.

Odvahu, tedy fyzickou i morální statečnost projevuje normální člověk celý život, věk přeci roli nehraje. Možná je tím myšlena fyzická odvaha tváří v tvář smrti, ale to se přeci rovněž netýká pouze starých lidí.

Za mě je to "rčení" nesmysl.

.

Nevím, možná bych to přepsal na "Stáří potřebuje rozvahu", Babčo, nepřeslechla jste se?

Sám se často přistihnu, že se chovám jak puberťák, a to budu příští rok slavit půlstoletiny. Mně to neva, ale když si uvědomím, jak na mě koukaj ti, co mě neznaj...

Po shlédnutí filmu "Šmejdi" bych řekla, že " stáří potřebuje čas na rozvahu".

Stáří si především musí uvědomit naprostý mravní úpadek společnosti. A smířit se s ním.

Musí si uvědomit, že pokud je někdo osloví s nějakou výhodnou nabídkou, znamená to, že ho chce v lepším případě okrást.

Nad zkaženou mládeží brečelo zkušené a moudré stáří již v dobách starého Říma...

Tady ovšem nejde jen o mládí. To je úpadek celkový. Obrovská část společnosti se živí parazitováním.

Je mi krásně, je mi krásně, jsem pozitivně naladěn, mladý, krásný, zdravý, bohatý, úspěšný, pohybuji se v prostředí fantastických žen, venku je nádherná směs sněhu, bláta, deště, vichru a slunce; každý večer ulehám s pocitem intenzívně prožitého dne a vstávám s očekáváním úžasných úspěchů ... dodejte si co chcete.

hm, a pak se probudím a mám ruku v nočníku...

Řekla bych, že stáří potřebuje odvahu zkoušet nové věci, které za mlada nestačili nebo nemohli. Ale, že bych zkoušela cvičně uléhat do rakve, to teda ne.

Jako každou středu jezdíme do aquaparku a dnes tam byl klučina obsluhoval nafukovací balóny a v nich řádily 5 -6 leté děti. Dočetla jsem se na místní nástěnce, že se jedná o aquazorbing, nikde nebyl uveden minimální či maximální věk, tak jsem to šla vyzkoušet také. Mladíček měl větší strach než já, ujišťoval mě, že kdykoliv si určím, tak mě přitáhne na břeh. Po dvou minutách jsem byla nadřená jak kůň, lehla jsem si do balonu a mladík mě semotamo roztočil. Bylo to příjemné, něco nového, líbilo se mi to. Při vystupování mě řekl. Paní, vy jste moje rekordmanka, mám manku o mnoho let mladší, ale nedostal bych jí do balónu.

Je to na každém, jak se kdo cítí, zda si myslí, že je odepsaný.

Tak si to tady čtu, srovnávám pohledy na tuto věc, zkušenosti i teorie. Já se s tou větou totiž ztotožňuji. Potřebuji odvahu na to, abych se začala učit na počítači beze strachu z toho, že ho vyskratuji, abych poslala do patřičných míst někoho, kdo mně osloví babi, abych si napřipadala jako naprostý a dokonalý hňup, když mi nějaký vykuk vykládá rozumy a diví se, že to nevím, abych nepukla vzteky, když děcka před Kaufem mají srandu z důchodců, abych se postavila životu stejně tak, jako své bolesti, svému doktorovi, když si jdu pro výsledky, své nemohoucnosti, své opatrnosti a hlavně, svému poblbanému tělu, které bylo víc jak půl století moje, ale pak se nějak zblblo. A totéž platí o hlavě. Pohledu do zrcadla. Mám pocit, že potřebuji odvahu stále. A pěkně mě to sejří. Opovažte se mi někdo vykládat, že to tak mají všichni! Žádné blablablabla. Však já vím!

...kdo mně osloví babi...

Kdyz sis zvolila takovy nick, to je pak tezke

babkazov, ale tyhle vaše obavy ze všeho a všude přeci vůbec nesouvisí s věkem. Proč byste měla vyskratovat PC - vysavač nebo robot může taky kleknout . Bojíte se snad luxovat? Když vám někdo vykládá něco co těžko chápete, neberte si to osobně. Znáte a umíte zase jiné věci než nějaký vykuk. Děti jsou buď slušné nebo pancharti podle toho jak je rodiče vedou. Že se u vás u kaufu schází zrovna parta trotlů není přeci váš problém. Doktoři to v rámci úspor zkouší na každého a svoji hlavu máte jistě chytřejší než kdejaký dnešní Bc. Ze zrcadla si udělejte kámoše, na kterého se budete se zalíbením dívat jak se hezky mění - přeliv, trochu barviček, krém a dobrý spánek.

Nemají to tak všichni, to vám netvrdím, jen ti co si přestávají věřit a začínají věřit 100x opakované lži, že staří (pardon za to slovo nevím kolik vám je) jsou retardi, budžkničemové a společnosi pouze na obtíž.

"Starý člověk ztrácí jedno z největších lidských práv: Není už posuzován svými, svou generací "

V dnešní době velmi aktuální pravda. A znal ji už J.W.Goethe.

já už svůj názor napsala, ale ještě se připojuji k některým odpovědím. Záleží strašně na tom jak jsme celý život žili a na jakém standardu se pohybovali. Pokud budu od třiceti v teplákách a šátku na hlavě, k holiči nechodím a moderní oblečení vidím jen v časopisech , tak ani nevím že jsem zestárla jen ty zástěry si kupuji o dvě čísla větší. Tak to není můj šálek kávy . Celý život jsem žila kulturně co se týká bydlení, oblékání a cestování. Proto si dost uvědomuji že jako každý člověk stárnu a musím se rozloučit s lodičkami na podpadku- mám bolavý kotník, kombinaci oblečení musím přenechat mladším - to co sluší ml. ženě , vypadá dost komicky na ženě při těle a po šedesátce. A hlavně mi vadí horší pohyblivost a únava po manuelní práci na zahradě. Takový je život nikdo nemládne a nikdo není nesmrtelný, takže hurá do poslední etapy života. Hlavně být pozitivní, usmívat se a být vděčný za to že se člověk sám obslouží a vůbec že ráno vstane s postele...

Drazí kolegové, děkuji vám za slova podpory a snahy uklidnění. Od svátků, které byly velmi hezké a spokojené, se nějak nemohu vejít do vlastní kůže. Jsem ufrflaná, mrzutá, kapku bolavá. Bude to počasím, které mě pomalu vraždí. Tma, mokro, psí hovínka, vrány. Žádné hormony štěstí! Snažím se udělat si pohodu a nasoukat se do své kůže. Asi fakt nejsem dobrá, protože i Dorotka stále provokuje, tahá mě za nohavice, nosí mi hračky, leze mi pod deku. Já se snažím! Ještě chvilku a budu dobrá. Když už jsem citovala odposlechnuté, dovolím si ještě jednu větu: Směj se, když můžeš. Omluv se, když bys měl. A nech být to, co nemůžeš změnit. A tož tak, co už!

Pavli, nejsou lidi

Milá "babkazov", ať je člověku kolik chce let, není dobré být stále sám, nebo jen s vnoučaty. Chce to chlapa, kamaráda, který by přišel na kafe a na kus řeči, nebo šel s Vámi na špacír. Udělali byste si pěknou chvilku a nemyslela byste alespoň na čas na bolesti. Jste čupr ženská, tak to by bylo, kdyby nebylo. Držím palečky. - pt

Ahoj. Prosím Naoko, aby mě řeklo, jak se dá udělat ze zrcadla přítel? Neznám žádné takové. I ty blbé výlohy se proti mě spikly. Musím se koukat na druhou stranu. Nejsem sám koho to štve. Zajímalo by to i mé kámoše ze sousedství. Že nejsem sám?

Asi budu vypadat jak pako, ale každé ráno se v koupelně před zrcadlem NAHLAS pozdravím ... dobré ráno xxxxx, ty mě nepoznáváš? vydrž chviličku, já se budu snažit upravit tak, aby si mě zrcadlo poznalo. Tak co už se ti líbím? Smiř se s tím, že lepší to nebide ... tak ahoj příště.

Stávám mrzutá, nevrlá ( z důvodu nemoci a bolestech v noci) a když si pokecám se zrcadlem, je lépe. Kolikrát se i zasměji co ze mě vypadne. Po očistě už na mě může kdokoliv z rodiny promluvit a jsem v pohodě.

Kamarádka ráno zrcadlu říká: Paní, neznám vás, ale umyju vás i učešu. A pak: Jé, spletla jsem se. Znám vás, ale odkud?!

Od založení otázky jsme o tři roky starší a já natrefila na jeden obrázek, tak se chci s vámi tady o něj podělit, myslím, že by mohl nás seniory i ty budoucí, povzbudit a pobavit:

pt, skvělééé!

PT tak to je humorný obrázek, jenom jestli se jim podařilo vynořit, doufejme. Taky na nás na všechny působí to počasí, hlavně málo slunce které všemu živému dodává energií a chuť do života. Já jdu s malou vnučkou do divadla na pohádku, že bych z toho byla urvaná to nejsem. Ale doma bych si četla nebo seděla u počítače, takhle se musím hezky obléknout , upravit a jít ven i kdyby třakaře padaly..Tak to má své výhody pro nás seniory. Hezký den...

Korino. Ale to je přeci hloupost, to Tvoje "že bych z toho byla urvaná". Právě že prožiješ krásnou chvilku, kdy se malá bude tulik jen a jen k Tobě. V ní ten okamžik bude přetrvávat třeba celý život. Ta chvilička, kdy jste jen spolu byly v divadle. To je přeci úžasné. Co až tak jiného chceme ještě od života? Já to, aby na mě někdo s láskou vzpomínal... Krásně si to obě užijte.

Sebod ! jen na vysvětlenou tím "urvaná" jsem nemyslela samozřejmě čas věnovaný vnučce ale to že vůbec se mi nechtělo jít ven.Sních neodházený , rozjetý a jít v tom s tou malou! přišly jsme tam celé schvácené, navíc sněžilo a byl vítr.čas věnovaný vnoučatům mi dělá dobře , beru si je na chatu a malou když dcera potřebuje vyzvedávám ze školky.To jen pro vysvětlení, hezký večer...

Taky bych se ráda podělila ohledně facebooku pro seniory

Jak muže někdo kdo nemá počítač vědět jak funguje Facebook?

Karle, ono se to má tak, že drtivá většina starých lidí sice nemá počítač, ale má děti a vnuky. Přicházejí na návštěvu s různými zařízeními, která se dají strčit do kapsy nebo do tašky. Musím vám říci, že někdy nevím, jak se tomu přístroji říká. Není to ani mobil, ale ani počítač. A babi s dědou koukají! A nechají si popovídat a diví se!

Babčo Máš pravdu,ale kdo psal ty body v příspěvku musel vědět jak Facebook funguje a to z vyprávění nikdo tak nenanapíše.S facebookem je to jak s ohněm.Dobrý sluha ale zlý pán.Osobně si s dcerou přes něj komunikuji posiláme si fotky,videa.Dcera žije v Chicagu To vše zadarmo a několika během minut se příspěvek zobrazí.

Podle mého přestárlého příbuzného / to je názor ex předsedy vlády na tuto generaci /, dle možností

tělesná aktivita

duševní aktivita

společenský život

zdravá výživa / omezeno výši penze /

opatrně s léky

Stáří upřímně a z plna srdce nenávidím, ale je mi to prdlajs platné - asi chce fakt odvahu, prožívat stáří jako pohodovou životní etapu. Jediná výhoda je v tom, že si už můžete dělat, co se vám líbí a nemusíte se příliš starat o to, abyste se zalíbili okolí. Jste vlastně svobodní. A máte navíc už svoje "jisté" !

Nejen stáří potřebuje odvahu, odvahy je třeba pro celý život

Nikdy nezapomenu na ty bláboly herečky Fialové, o tom, jak je stáří nejúžasnější období života bla, bla, bla... Dokud jí fakit něco nebylo. Pak rychle obrátila. Ale, co starých lidí štvala těmi sladkými kecy, zatímco oni trpěli. Náš táta okamžitě vypínal televizi, že se na tu bábu bláznivou nebude ani koukat.

rozdíl je jen v čase...

"babinko", bylo to 47 roků, jestli dožijeme, tak za tři roky to bude "zlatá svatba", ale že to uteklo, jako voda...

Stařenko, krásné! Děkuji. Kolikáté výročí svatby jste včera slavili? Je úžasné vědět, že i taková dlouholetá manželství existují.

Je zajimave, ze malokdo ze starsich by chtel svuj zivot zit znovu, radeji to obdobi ma uz za sebou a spis by chybela odvaha k jeho opakovani, kazdy by mel spis chut prozit neco lepsiho

Culdo, co pak? Tesit se na novy zivot, doufat v lepsi budouci..

stáří se nevyhne ani tomu, kdo tu odvahu nemá - co pak?..

haf

- sice si "nicotu" nedovedu představit, takže se bojím - ale další život by bylo to nejhorší, co by mne mohlo potkat ! - koukněte, jaké hrůzy jsou lidé nuceni prožívat, pokud mají smůlu - stojí to za tu chvilku "radosti ze života"? ...

Je to stejné jako s celým životem. Buď žijete, nebo přežíváte... Ne? M.