Ahoj, chci se zeptat, co byste dělali na mém místě, tudíž mladí, bez závazků, relativně šťastni, zdrávi. Tudíž lidé se slabým žaludkem ať nečtou, protože vám logicky musí vyplynout, že tahle otázka bude fakt trapná:D Hlavně prosím nechci, aby vám přišlo, že se tu chci místy chválit a místy litovat, chci si prostě jen popovídat s nezávislými lidmi a nechce se mi zrovna na chat.
Jsem asi v nějaké fázi postpuberty (je mi 21 let:D), kdy se tak jako rozkoukávám a řeším všechno okolo sebe a hlavně sebe. Tu řeším, kde se chovat jak, jak kde vypadat, zda se více smát a když budu, zda nebudu vypadat jak blbka z nevěděnic, zda o sebe pečovat více nebo méně, zda je důležité se líbit každému chlapovi a nebo dát spíše najevo, že je mi fuk, kdo si co myslí, tudíž neoblékat se do punčošek a čekat na toho jediného, kterému nebude vadit, že nenosím lodičky nebo spíš až kvůli kterému si ty lodičky oblékat začnu. Ano, i takové banality řeším.
Řeším ale i věci jiné. Co je to život, jak být prospěšný společnosti, kde se vzalo lidstvo atd. Kdy budu chtít mít děti, zda je rozumné mít v mém věku vážný vztah, zda je lepší si život bezmyšlenkovitě užívat, zda dokázat něco většího a bejt obdivován beztak 3 % společnosti, když by zbytek stejně záviděl, zda chodím na správnou školu.. Znáte to. Všichni to znáte. Snad se to i vám objevuje ve dvou rovinách - že si jednou připadáte, že jste téměř dokonalí a můžete vše. Mně přijde, že mě Stvořitel dal do roviny, kdy když se rozhodnu, můžu fakt cokoliv. A víte, co je to za břímě? Zlatý mantinely. Připadám si jako průměr, ale průměr ve všem, co vás napadne. Přijde mi, jak když mám od všeho něco: jsem zdravá, mám hudební sluh, logické uvažování, jazyky mi tak nějak jdou (i když jsem na ně líná). Vždy mi šly slohy, psaní básní. Nevím jak dobře měří IQ testy v internetové mense, ale vyšlo mi tam IQ 139. Vždy mi tyto testy vyšly velmi vysoce. Základku a střední jsem zvládla hravě. Umím kreslit, mám vkus, smysl pro estetiku, komunikaci, kreativitu, empatii... Jak vidíte, tak se umím i dobře chvástat:D ale vše zmíněné neumím tak nějak prodat, jak kdybych byla zbytečně pokorná, nebo jak kdyby mi nic nepřišlo tak navýsost užitečné, abych tomu věnovala více času. Navíc žiju ve státě, který je též průměrný, žiji v průměrné rodině. A co teď? Co se po mně chce? Vždy jsem byla trochu jiná, sic srandičky, ale přesto trochu napřed, trochu víc zamyšlená, např. v sexu více zásadová (tozn. že jsem nikdy nespala s každým, kdo si řekl). Zato když někoho chci já, tak ho vždy dostanu. Takové prima heslo razím:D Mám moc ráda sex. (To říkám proto, aby si někdo nemyslel, že jsem nějaký frigidní filosof:D) Cestuji, miluji přírodu, trochu sportuji, mám doma zvěřinec, kamarády... přesto mi vše připadá zbytečné a nakonec nedělám nic, nic, co by mělo začátek a cíl.
A z těchto myšlenek, kdy vím, že najednou není cíl, objeví se druhá rovina. Připadám si v ni jako vyhnanec. Že mi nikdo nerozumí, že tu nejsem pro nikoho, nikdo přímo pro mě, že nikoho na světe vyloženě neobdivuju. Ale miluju moudrý lidi. Ovšem stane se, že o kom jsem si myslela před rokem, že je moudrý, najednou jeví se mi jako vůl. To je asi běžné. Nejvíce mi asi chybí to - se osamostatnit, vydělávat si a poznat pravý život. Částečně jsem už něco takového zažila. Zažívám ale to samé. Cokoliv jsem kdy dělala mě bavilo, ale nic ne nějak úžasně, i když jo, mě baví všechno, ale spíš ten pocit, že to nemám komu říct, že nemám nikoho, kdo by mě viděl a chtěl vidět a vlastně i obdivoval. Občas mi přijde, že něco dělám proto, abych se někomu zavděčila, před někým se předvedla. Většinou, když jsem do někoho zamilovaná, najednou mám tolik zájmů a chci toho co nejvíc zažít... Někdy mám také pocit, že bych chtěla, aby mi lidé dávali více najevo, že mě mají rádi. A je dost možný, že já to až tak dávat neumím, nevíte, jak se to co nejvděčněji a nejupřímněji dělá? Moc ráda činím lidi šťastné, přemýšlím často, co udělat, aby byli všichni na světě v pohodě. Nebo alespoň část lidí. Nemůžu na nic přijít. A nejhorší je, že ani u sebe.
Přemýšlím, jak zní moje otázka. Ona asi ani neexistuje. Možná chci jen slyšet váš názor, zda je dobré si to nějak naplánovat. Zda je rozumné žít život průměrný, vychovat rodinu v klidu si umřít,.. a nebo být odvážná.. nějak se proslavit a něco zásadního změnit. Přijde mi, že mám takové ambice a chybí mi k tomu odvaha. Ovšem nechtěla bych žít život celebrit či vrcholových sportovců. To mi přijde jako zničený život. Možná chci slyšet, co vidíte jako prioritní vy, či jak se to měnilo v průběhu vašeho života...
PS: občas mě napadne, co si představit, že je za týden konec světa, jak bych se chovala? Stejně nevím. Asi bych stejně nedělala nic zvláštního. Co je vlastně zvláštní? Často se mi stává, že se proberu z myšlenek a přeji si, aby už nebyly. A často se mi to povede a to jsou opravdu šťastné chvíle. Abych prostě jen žila a užívala si všeho, co se objeví. Říkám si pak: tak ted naposled budeš přemýšlet a od zítra už ani jedna myšlenka...
a ono prd...
:D
0x
Ještě, že tak rád čtu. 
U těchhle internetových testů fakt těžko říct. Podle jednoho jsem taky byl kdysi geniální. Ale jinak těžko soudit, obzvlášť pro mě, já jsem totiž taková víc ukázková ztracená existence. Jedno tedy ale máme asi docela dost společné. Taky zjišťuju, že o většině věcí je asi fakt lepší nepřemýšlet, protože to pak stojí za ho...dně málo. 
0x
.
doplněno 26.04.11 00:03:SIc trapná odpověď ale na delší není čas a ta lenost
...třeba se pořádně a bezhlavě zamilovat Je to pak jako vypít dětský olejíček, člověk má v hlavě na starosti jen jednu věc. Ale čte se to hezky kde je ta doba kdy jsem podobné věci psal též.. :D
To jest malý noční kec...nebrat vážně.
Leda asi tolik jako mensa IQ testy.
Není nad PPP, pořádné půlnoční plkání.
0x
Tak jsem si to všechno přečetla a jevíte se mi jako normální mladý člověk plný ideálů, který je na prahu života a přemýšlí, co vlastně s tím. Tím si projde každý člověk. Ve vašem věku má asi každý nápady, jak prožít život, co by chtěl, co naopak ne. Spousta lidí má tendenci se proslavit, ale nakonec k tomu nedojde, protože chybí právě ta odvaha, příležitost... Ale co není teďka, může být později. Dříve v předsametové době lidé ve vašem věku většinou už zakládali rodiny, a tudíž měli o náplň života postaráno. Děti. Nyní se může rozhodnout, že děti a rodinu odložíte na později a spíš se budete věnovat sama sobě. No otázkou zůstává, jestli to tak vyhovuje každému. Pro někoho může být rodina, děti naplněním života. Jiný po tom až tak netouží a raději si buduje kariéru, cestuje, zabezpečeuje se na horší časy finančně. Těžko říci, co je lepší, ale může se lehce stát, že v nádherně zařízeném bytě, s perfektní prací a procestovanou půlkou světa člověk pocítí najednou emoční prázdno, neví kam dál, nic ho nenaplňuje, je znuděný, otrávený... A začne pokukovat po kočárcích, po dětech a přemýšlet, jestli toto zrovna není to, co by ho opětovně naplnilo štěstím. Vy jste ještě hodně mladá. Život moc naplánovat nelze. I průměrný život může být krásný, když ho máte s kým sdílet, když děláte to, co vás baví. Nemusíte být nutně slavná, abyste pocítila štěstí. Jestli toužít po originalitě, slávě, tak se do toho pusťtě, zkuste to. Anebo odložte na později, až naberete více životních zkušeností. Kde je napsáno, že se musíte proslavit jako mladá?
0x
V půli článku - otázky jsem si říkal: ona něco chce, neví co a nedá pokoj dokud to nedostane a když to dostane tak to určitě nebude to správné a začne to znova Po dočtení článku do konce jsem měl příjemný pocit z exkurze do myšlenek mládí.
IQ 139 je impozantní, ale nevypovídá nic o schopnosti sociální komunikace a schopnosti své dobré vlastnosti "prodat".
Ještě mě napadá citát, který říká, že se máme zajímat o budoucnost, neboť v ní strávíme zbytek života.
Když nevíš, co bude zítra žiješ přeci dnes a prožij to na plno. Možná až se další den probudíš,budeš vědět, co budeš chtít zítra. Když se pak ohlédneš zjistíš, že máš spokojený život.
Děkuju za odpovědi. Já jsem věděla, že se v tom budete poznávat. Docela mě těší, že vám tedy připomínám vaše dávné myšlenky, ale přesto doufám, že to takhle nebudu mít celý život, protože se mi zdá, že to mám takhle od počátku věků:D když se vám to vše tak vrací, víte tedy, co vám napomohlo to neřešit? Nebo mám prostě jen čekat, co se stane? Mrzí mě, že se chytáte toho IQ, já tomu nijak zvláštní váhu nepřikládám, jen jsem to prostě řekla, aby bylo patrné, že nejsem zas takový blb :D sociální inteligenci dle mého mínění zvládám v pohodě. V hodně lidech se intuitivně vyznám. ALE třeba je to právě jen pocit, třeba je naopak to, co postrádám, když věčně řeším, že nechápu některé lidi a nevím, jak se chovat k člověku, o kterým vím, že je stupidní a nebo naopak k člověku, o kterým vím, že mi může něco přinést.
Za komunistů lidé měli v mém věku děti. Ano. Ale také měli proti čemu bojovat. Co já bych za tu dobu v tomhle ohledu dala. Ted mi přijde, že si nemám na co stěžovat a přesto mám tu chuť, tak si stěžuju na to, že nevím, co chci dělat. To je asi lidskej úděl. Jsme fakt divní... :D
Sláva, rodina, kariéra. Já jsem stoprocentně rodinný typ a moc se na svoje ratolesti těším. Jen je chci mít až budu mít v životě víc jasno, ne jen přemýšlet - co bych mohla dělat, ale také to dělat. Pak bych měla děti jako svůj jediný zájem a to by pro ně nebylo nic dobrého. Proslavit vyloženě se také nechci. Nic mi to neříká, svět celebrit mi připadá trapný a je jasné, že to člověku štěstí nepřidá. Ani velké jmění člověka extra nezmění. Ale chtěla bych se proslavit jakoby najust. Dokázat něco, co ostatní ne a vlastně aby trochu záviděli ti, kteří si třeba myslí, že jsem střevo. Někdo tu píše, ať každý den žiji naplno - ale to je právě co?) Je jasné, že je to pro každého asi něco jiného, ale jak mám přijít na to, co je to pro mě, když mě baví prostě všechno... od vaření po hraní šachů, od procházek po péči o svojí ehm ehm krásu:D
Život je tak pěkný, co?:D
Přijde mi, že se nuceně na něco musím ptát a přitom kdybych si řekla - jsi mladá a teďka prostě např. 3 roky naprosto NIC neřeš a dělej to, co zrovna budeš chtít. Zajímalo by mě, co by se stalo. Určitě by to bylo lepší než promýšlet, odůvodňovat a hodnotit svůj každý krok...
No a nepramení ten váš pocit, co byste měla dělat pro to, abyste žila naplno, právě z toho, že se dneska žije v době, kdy se máme všeobecně hrozně dobře (odmyslím-li ty, kterým se zrovna dobře nevede, protože ztratili práci apod.), že je to doba plná konzumu, že nadáváme, že si nemůžeme pořídit to a to, ale ve skutečnosti neumíráme hladem? Že se vyznávají povrchní hodnoty, povrchní celebrity, že je vidět dostatek na každém kroku - viz přeplněné hyper a supermarkety, butiky apod.? V komunistických dobách měl člověk radost už jen z toho, že se mu před Vánoci podařilo koupit krabičku kakaa navíc, či sehnat nějaké nedostatkové zboží. V dnešní době už toto zažívat nelze, všeho je dostatek. No samozřejmě, že na všechno zboží též nejsou peníze, člověk tak nějak musí stále počítat, ale všeobecně se špatně nemáme (odmyslím-li tedy tu krizi, která je stále více patrná, a vládu naprosto neschopnou), i když Češi mají stále tendence nadávat. Nakonec jste si stejně sama sobě odpověděla, věřím, že máte ve svém životě jasno, čeho byste chtěla dosáhnout. A že vás štvou stupidní lidé? No jo, s tím nic nenaděláte, i s takovými je třeba žít. A myslíte si, že v komunismu všichni lidé za něco bojovali? Jen pár jedinců, dizidentů, ostatní žili svůj život, chodili do práce, vychovávali děti, studovali, cestovali po zemích RVHP apod. Nakonec i dnes můžete bojovat? Proti čemu? Třebas proti tomu konzumu, proti demagogii EU, za zachování národní hrdosti, za cokoliv...
Nevím, z čeho to pramení. Možná z toho, že chci být jakoby dokonalá, ideál a nevím, kde začít a nevím, jak ten ideál vypadá a pak vlastně pak ani nevím, zda jím být chci. Možná, že jsem trochu zamilovaná a přemýšlím, jak nejlépe udělat ze svýho člověčenství to, aby bylo lidské, vtipné, slušné a moudré. A do toho být ještě krásná a vyrovnaná. Za komunistů jsem nežila, čili nevím, jak se komu žilo a hlavně to tedy nemůže pramenit z toho, protože jsem zažila jen jednu dobu. A jestli mě dnešní doba nějak zásadně ovlivňuje? Možná mě trochu děsí to, jak všechno můžeme, to, že může každý dělat cokoliv a vlastně kdokoliv cokoliv udělá, tak to není nic extra. Že se dnes proslaví lidé, kteří dělají takový blbosti, že to není ani možné. Že fotbalisti berou tak ukrutný prachy. Ano, konzumní společnost mě občas štve, ale abych přežila, říkám si, že je to část vývoje a že je fajn, jak jsou lidé ve vývoji tak daleko... :D Pocit, že vybočuji z davu je ten, kterej by mě asi naplňoval. Vždycky bych byla jenom hloupá ženská, ale vím, že za komoušů bych byla právě jedním z disidentů. A dnes? Tak dobře se zase nemáme, někdy je hůře, někdy je lépe, ale finančně jsme na tom byli někdy tak, že by se ostatní možná divili. Čili není to tak, že bych byla vychovávaná v bavlnce, ba právě naopak.
A víte, co je vůbec nejhorší?
Že když se kolem sebe podívám, tak se nejvíce obdivují lidé takoví, kteří dříve se něčím provinili, žili nějakým způsobem špatně a jejich život přehodnotili a začali sekat dobrotu a dokázali se vzchopit. Kdežto já jsem byla od malička slušná, vynalézavá, s dobrým prospěchem ve škole, nikdy jsem nechlastala, nefetovala, nedělala jsem žádný adrenalinový sporty, nikdy jsem nikomu neublížila. Není to všechno trochu nudný? ... :D
Fakt skoro jak já ve zrcadle. Jen já jsem tedy hnusně ošklivej a to v průběhu času taky přidalo i dost rozdílů. A k tomu, jak to vyřešit a dokázat nic neřešit? No, úplně to bohužel nejde, i když se člověk snaží, i když já měl blíž i o dost nemilejším věcem, tak jsem to měl díky tomu jednodušší, se "otrkat" a obrnit mnohem víc.
A jo, já vás chápu, vy prostě nechcete jít s davem, jen nevíte, jak na to, protože dav většinu lidí stejně semele a pak jsou všichni naprosto stejní. Všichni (no dobře ne všechni, ale hodně jich těch úspěšných) jezdí na dovolenou k moři v létě (pravidelně all in excluseve Egypt, Turecko), v zimě na hory (Rakousko, Francie), pořizují si drahá velká auta, aby bylo vidět, že na to mají. Sem tam zajdou na kuželky, pardon na bowling, do fitka nebo jedou na in-linech, hrají tenis, pořádají grilovačky. Sledují život celebrit, prožívají hodiny se Superstar, dovedou rozebrat do podrobna poslední román o Viewega, diskutují na Facebooku, ukazují světu své fotky. Prostě normálka davu. No a ta menšina si sbalí bágl, nasedne do vlaku a nechá se zavést někam na Ukrajinu do Užhorodu, nebo procestuje Polsko, Litvu, Estonsko apod. a nehledí na to, že moře je v Polsku o něco chladnější než je Jadran. Nebo procestuje celý sever České republiky a nestydí se za to, že byli na dovolené pouze v domovině. No, ale to byl jen takový příměr. Ano, máte pravdu, dneska se točí filmy o Kájínkovi, rozebírají se osobní starosti pornohvězdy či nějaké zpěvačky či zpěváka. Pokud možno se všemi pikantnostmi a podrobnostmi. Lidé utrácejí peníze za bulvární tisk a pak si stěžují, že jim chybí drobné na mléko nebo dětem na svačinu. Píšete, že dobře se zase tak nemáme. To je odvislé na tom, co si pod pojmem dobře představujete. Když srovnám život v České republice se životem v Afgánistánu, tak si dovolím tvrdit, že se všeobecně máme lépe než většina Afgánců. Že se některým Čechům žije hůře, některým lépe, je pravda. Ale v globálu si opravdu nemáme na co stěžovat - válka tu není, hlad, infekční choroby typu cholera, ebola, tyfus apod. taky ne, negramotnost taky ne. Nedávejte si tak vysoké cíle, žádný člověk není zcela dokonalý. To ani nejde. Můžete se samozřejmě o to snažit, ale většinou to dopadne tak, že budete pořád frustrovaná, protože pořád budete mít do dokonalosti daleko - tedy z vašeho pohledu. Možná, že z pohledu nějakého vašeho milého budete ta nejdokonalejší bytost na celém světě, ne?
0x
0x
Ja bych si vazila toho, co mas, dobre, ze vis o svych prednostech. Co mi ale chybi, jsou nejake tve chyby, ktere jsem zde nenasla popsany. Cely ten text mi vyzniva tak, ze si pripadas pro tento svet moc dobra nebo jak to rict... mozna se pletu, mozna ne.
Chtelo by to zamerit se na to, co te skutecne bavi a popremyslet, kam povede tvuj zivot. Nikdo jiny nez ty tento smer nezmenis. A prestat se nimrat v nesmyslech
0x
Zda je rozumné žít život průměrný, vychovat rodinu v klidu si umřít,.. a nebo být odvážná.. nějak se proslavit a něco zásadního změnit.
Vesmiru je to beztak fuk, at uz je to tak a nebo onak.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.