Dobrý večer,
udělal jsem si takovou osnovu, podle které bych se chtěl řídit při psaní knihy. (Beru to jako oníček, a později bych jí chtěl publikovat a vím co to obnáší v této době)
Začala by prologem, ve stylu televizních novin. Žena v TV říká, co se stalo na dálnici, kolik bylo mrtvých a zraněných a veškeré info.
Veliká hromadná autonehoda se stala v sobotu a příběh začne 4 dny před autonehodou. Prostě takový stereotypní život v jedné rodince a prostě kniha bude vyprávět, jak vůbec děj této rodiny skončil tragicky v sobotu. Potom budou dvá čerství novomenželé, kteří jedou na letiště na líbanky a vše začíná 4 dny před autonehodou, jak se připravují na svatbu, jak proběhla a potom co bylo po ní. Nakonec také skončí v hromadné autonehodě. A byly by tam pak ještě asi další 3 rodiny, nebo nějaké osoby. (Ted si vybavuji, jak se manžel jel pro ženu do nemocnice si jí vyzvednout s novorozencem a on tam skončil také.
V této knize nezáleží na konci, ale na průběhu a jak se vůbec k tomu konci dostane.
Neznáte nějakou takovou již existující knihu? Rád bych si jí přečetl. A co na tento "nápad" říkáte? Myslíte, že je hodně lidí, co by toto zajímalo? (Vím, že záleží na tom, abych to nenapsal jako dlaždič)
Děkuji.
0x
Ahoj,
trochu jsem se v tom poztrácela, ale myslím, že to hlavní jsem pochytila. Asi je to dobré - to se nedá posoudit - každý má jiný vkus. Někoho ale může odradit tohle retrospektivní psaní tím, že se mu nechce číst něco, co ví, jak skončí. - Poznáváš lidské příběhy, někoho si oblíbíš a víš, že je to ale jedno, protože už na začátku knihy umřel. Kdyby třeba alespoń někdo z nich přežil a nějak se ty rodiny daly dohromady. (ti lidé z nich, propletlo by se to i na konci - ne úplně tragická kniha, ale alespoń náznak dobrého konce v jiném podání než známe...) Takové kladné spojení v těžkém příběhu. (Nechci Ti do toho mluvit, vím, že každý má jiný názor. Třeba Ti to v něčem může pomoct. 
)
Hodně štěstí!
A někdy je fajn, když čtenář stejně nemůže "pochytit" vizáž a tak ženy v TV, udělat místo TV "starší sceenérii" - že tam není ženaz TV, ale zprávu o nehodě slyší z radia. Ponurá místnost...radio s pavučinami...nebo tědrý večer a do zvuku koled se ozývá hlas z radia...spojení toho, že někdo má šťastný den s rodinou a někomu zrovna při nehodě rodina zemřela, zhroutil se mu svět...kontrast...působí na emoce.
Děkuji,
už od začátku chci, aby neumřeli všichni, že třeba zemrou děti, manžela a otec zůstane sám, z novomanželského páru přežije třeba jen ta žena a oni, nebo lidé z jiných rodin si tam třeba v té hromadě šrotu pomohou navzájem a tak se seznámí.
A ten kontrast, děkuji mnohokrát, s tím si rád vyhraji. Ještě jednou děkuji i ostatním.
Ještě bych tam chtěl uvést, jak by se opravdu člověk zachoval (většina nepomůže, snaží se zachránit sebe a svojí rodinu a když ne to, tak jen sebe a určitě pár odvážlivců se najde, co pomohou lidem)
A další,co bych chtěl uvést, otázku: Co kdyby? / Kdyby?
Kdyby ta žena si nezapomněla nařídit budík a nevstala o 13 minut později, autonehoda by se stala až pár kilometrů za ní.
Co kdyby mladou holku na poslední chvíli nepředběhli staří manželé na letišti v Páříži, tak by nepřiletěli na letiště do ČR a neskončili by v hromadě šrotu, všechno by odnesla ta mladá holka, pro kterou měla jet matka. Její dcera jí zavolala, že nejsou místa v letadle, tak ať nikam nejezdí. Kdyby její matka pro ní jela, tak by jela ve chvíli, kdy se na dálnici na její auto obrátí autobus.
(Hromadná autonehoda by byla v obou směrech) Svodidla nesvodidla.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.