Kamadádova přitelkyně - mám ji prásknout?

Já bych kamarádovi nic neříkala. Vztah mezi mnou a mým kamarádem nemohu stavět nad jeho vztah s přítelkyní. Je to jen jejich věc, zda on se to dozví, nebo ne, případně jak. Tím, že mu nic neřeknete, nenesete žádnou vinu. Je to život Adama a Evy a jejich vztah není starostí nikoho jiného, než jich dvou. Eva má nejspíš důvod Adamovi nic neříkat, a je to její právo, ať už se mi její rozhodnutí líbí, nebo nelíbí. Oni dva mají budovat či bořit svůj vlastní vztah. Vím, je to hrozně těžké nemontovat se kamarádovi, na němž mi záleží, do jeho života, ale podle mě je to opravdu jen jeho život i se všemi jeho krásami a úskalími. Tohle je můj osobní názor a naprosto chápu, že každý člověk by se ve tvé situaci rozhodl jinak.

Eva ma samozrejme duvod nic Adamovi nerikat, ale stejne tak ma kamarad pravo varovat Adama. Kamarad o nejakem podrazu vi a na Adama se tvarit, jako ze se nic nedeje a divat se, jak je zamilovany a veri osobe, ktera ho podvadi, je hodne pokrytecke. Dneska to tak bohuzel je, kazdy hrabe jen na svem pisecku a do niceho se radsi nemontovat, aby z toho nebyl nejaky problem..

Chtela byste byt tou podvadenou chudinkou a po case se dozvedet, ze ten, kteremu hodne verite, to celou dobu vedel a nic Vam nerekl?

Zcela jistě i vy máte pravdu, stejně jako každý diskutér, který třeba řekne něco docela jiného. Myslím si, že obecná pravda v tomto problému neexistuje, jen jednotliví lidé a jejich jednotlivé potřeby a představy o životě. Mně například vůbec nenapadlo chápat svůj přístup jako pokrytectví. Asi by mi připadalo víc pokrytecké ublížit kamarádovi zlou pravdou, a sama sobě tím ulehčit. Připadá mi těžší to neříct. Navíc nevíme, jestli třeba Eva hned zítra se vším neskoncuje. Zajual mě návrh kohosi v této diskusi, že by tazatel měl promluvit nejprve s Evou, to se mi zdá nejrozumější. Jinak ale samozřejmě zcela chápu i váš přístup a nepřipadá mi o nic horší než ten můj.

Tento dotaz je ohromně závažný až filozofický, řekla bych. - Nakolik má člověk právo ovlivňovat život jiného člověka?

Podváděnou chudinkou bych samozřejmě být nechtěla, bez ohledu na to, jakým způsobem se o tom dozvím.

Pravda toto tema je hodne diskutabilni... co clovek, to nazor. Tazatel myslim vsak zminoval, ze Eva se tak jiz zivila drive, pochybuji, ze jeji recidiva skonci ze dne na den. Rozhodne se mi ale libi navrh promluvit si nejdriv s ni.

Lide kolem nas ovlivnuji cely zivot, at uz dobre, nebo spatne... ale porad si myslim, ze skutecny pritel rekne i pravdu, ktera je jakkoli neprijemna... od toho by pratele meli byt, aby si pomahali, varovali se pred nebezpecim...

Ja osobne byt podvadena a zjistit, ze muj nejlepsi kamarad to vi uz treba pul roku, tak bych ne nej byla prirozene nastvana, proc se ze me delal blbce jeste on. Na druhou stranu - to bylo zase v jine diskuzi - to tazatelka rekla a kamaradka s ni prerusila veskere kontakty, coz je smutne

Hm, to mě nenapadlo, máte recht, že Eva je recidivistka. V tom případě se asi těžko změní ona sama.

Jak tak o tom přemýšlím, cítím, že v tomto případě asi záleží hodně na tom, jak moc je (obecně) přítel blízkým přítelem, kolik přátel nebo kamarádů má Adam, a vůbec jak Adam vnímá samotnou instituci přátelství. Já ať lovím ve své paměti, jak lovím, nedovedu si představit, že bych mohla kterémukoli kamarádovi zazlívat, že mi neřekl krutou pravdu - a myslím, že je to tím, že mi nikdo není tak niterně blízký, abych to mohla vnímat jako zradu. Nemůžu říct, že bych neměla žádné kamarády, ale jak jsem tak vypozorovala, mám hodně posunutý práh vnímání blízkého přátelství. I hodně dobré kamarády, i lidi, které považuji za přátele zkrátka nemám tak vnitřně hluboce blízké, jak je jen v mé mysli možno. Ono to bude asi i tím, že jsem z dvojčat a intimita našeho vztahu mi v mých očích připadá prostě nepřekonatelná nikým jiným, nenahraditelná a nesrovnatelná s jakýmkoli jiným vztahem. Kdybych tedy vzala v úvahu, že mi nesdělí zlou pravdu moje dvojče, bylo by to hrozné, to je fakt. Ale stejně neexistuje situace nebo událost, kvůli které bych ji zavrhla, tedy ani ta, že by mi nesdělila zlou pravdu.

Čili touto úvahou dospívám k tomu, že váš i můj názor je vlastně úplně správný. Otázka totiž spočívá v tom, zda je Adamovi niterně bližší Eva, anebo tazatel, co soudí o přátelství, o vztazích se ženami a jaký konkrténě má vztah k tazateli a k Evě. V tomto případě tedy není možné nijak radit. Jen projevit vlastní pocity.

Presne tak. Kdo je mu blizsi, to si musi urcite sam. A Vam dvojce strasne zavidim, taky jsem chtela mit

Především mě potěšilo, že jste byla moje blábolení ochotna přelouskat a že jste mu porozuměla. Připadalo mi, že jsem se do toho nějak moc vnořila a že je to ve výsledku nesrozumitelné cancání.

Dvojčectví je úžasné, to mohu potvrdit. Připadá mi na tom hrozně zajímavé také to, že si vlastně ani nedovedu představit, jaký bych byla člověk, kdybych dvojče neměla.

co si promluvit nejdriv s ni... dat ji nejaky cas aby pstala nebo mu to rekla.. a pak to rict sam...

Pokud jste opravdu kamarádi tak by mezi váma nemělo být takové tajemství. Kámošovi to řekněte, kvůli tomu vám hlavu neutrhne. Když se to doví jinak tak budete u něj křivák a pokrytec. Nejlépe když ho dovedete na místo činu.

Myslite, ze kamarad se pozusuje podle toho, do koho se zamiluje? I kdyby slecna byla sebevetsi ku...a, tak za to prece kamarad nemuze a muze byt fajn kluk... srdci bohuzel neporucis...

Tak nějak to funguje, obráceně to je falešné kamarádství.

Nezlobte se ale já nemůžu souhlasit. To jak a s kým žiju je jen moje volba a nestojím o to aby mi někdo donášel zaručeně pravdivé zprávy, že někde s někým viděl a že se k sobě měli atd. Vím o krátkodobé nevěře kamaráda, jeho ženě jsem to neřekla a neřeknu do smrti, přátelíme se roky a jejich vztah se podle mě nijak za 30 let nezměnil. Tak až se dozvíte, že mě můj muž podvádí nebo si platí prostitutku, prosím vás nechoďte mi to vyprávět. Dokud nám spolu bude dobře je to jen naše věc a nikomu do toho nic není. Naopak pro mě by přítel, co by mi to přišel říct, přestal být dobrým přítelem.

Každý to máme jinak, kdybych zjistil že je mi nevěrná a kamarád o tom věděl a neřekl, tak je to křivák který se mi smál do očí!

S takovým pokrytcem bych nechtěl sedět za jedním stolem, natož ho mít za kamaráda.