Měla jsem babičku...

Musím svůj problém popsat, co nejpodrobněji, protože je to věc, která mě opravdu trápí a záleží na souvislostech. Budu ráda za každou radu či názor.

Babi a děda z tátovi strany pro mě byly vždycky vším. Prarodiče u kterých jsem trávila dětství, byla jsem u nich více jak doma. Každý víkend i ve všední dny, všechny prázdniny. Děda zemřel v mých 18 letech a půl roku na to i fenka, kterou měli 16 let, babi osaměla, i přes můj věk jsem za ní jezdila (my všichni i ségra s našima) minimálně 2x týdně na kafe a pak jsme se já a ségra střídali ve spaní u ní, aby nebyla tak sama. Pořídili jsme jí koťátko, psa už mít nemohla, kvůli špatnému kolenu. Bydlela 10km od nás.

Naši se rozhodli pro stavbu rodinného domu, který byl asi 12km dál, nabídli babičce zda by nechtěla jít s námi. Jelikož bydlela ve 2. patře paneláku bez výtahu a měla před operací kolene, usnadnil by se jí život. Babča s námi do domu jít chtěla, takže se barák vybíral na míru těmto požadavkům. Přízemí bylo bezbariérové, měla pokoj 20m2 s koupelnou, nábytek, koberec, výmalbu, vše si vybrala podle sebe, jak si přála a naši jí to koupili. V přízemí byla sama, nahoře mám pokoj já, ségra a naši. Zahrada 800m2 se slaným bazénem, pejsek, chtěla záhonky, měla je, na blízký hřbitov se nechal dědovi udělat pomníček, aby za ním mohla, kadý týden jsme jí vozili do knihovny, k doktorovi, všude kam potřebovala, pokud si přála něco koupit, co jsme třeba mi nekupovali a ona na to měla chuť, od domu jsou dva krámy nebo jsme jí vzali do města popřípadě napsala mámě lísteček co chce. Povinnosti neměla žádné pokud sama nechtěla. Dala jsem jí svůj starý notebook a na její přání jí začala učit na počítači a internetu. Do domu si vodila návštěvy, vše jak chtěla. Byla mezi lidma a já si stále myslím, že vše se dělalo v dobrém úmyslu.

Půl roku vše fungovalo, rozhodla se proto prodat byt, který držela. Po úspěšné operaci kolene, se situace změnila. Přála si jet do lázní na tři týdny, tak jí je naši zaplatili a jela. Po návratu začala být situace neúnosná. U příbuzných si stěžovala, že jí trápíme hladem (plný špajz, komora i lednička, vše měla k dispozici), že se u nás cítí jak v koncentráku. Jídlo si začala brát k sobě do pokoje, prý se nemůže při obědě na ty naše ksichty. Údajně by pro ní bylo lepší se oběsit v lese za domem. Začala nás nenávidět, konzultovala jsem tuto situaci s psychologem, zda to není forma seniorské demence, tuto domněnku mi však nepotvrdil. Situace vyústila tak ostře, že na nás hystericky křičela, že s námi nechce mít nic společného. Pokud jsme jí nabídli nevím třeba buchty ke kávu, odpovídala ironicky, že si dá pouze pokud na ní zbyde.Přestala vycházet ze svého pokoje. Táta i my ostatní jsme to s ní snažili několikrát probírat, co se děje. Uváděla problémy typu: 20.3 si rodiče otevřeli láhev vína a mě nenabídli nebo včera jste si vařili 3x kávu a jen 2x jste se zeptali a udělali ji i mně. Táta se ptal, proč s námi teda šla bydlet, odpověď byla, že jen kvůli té operaci. Doma byl takový stres a dusno, že mamka několikrát omdlela a já měla jiné zdravotní problémy. Tátův brácha, který nedokáže udržet peníz a byly časy kdy se půl roku neozval, byl bez práce, peněz a jen díky našim žije jako skoro normální člověk, v tom babičku podporoval, babičin brácha taky, podobné kvítko, který ji pro změnu připravil o dědictví. Zřejmě kvůli milionu a půl, který dostala za prodej bytu a nyní je rozdělila mezi tyto dvě individua. Oba to s tátou odmítli řešit a spolupracovat, aby se situace vyřešila. Vytvořila si novou rodinu, Vánoce trávila se svým bráchou a jeho rodinou a vnoučaty, které bohatě obdarovala dárky. To se nám doneslo, od její kolegyně z práce, která jí potkala a tohle jí pověděla, mimo jiné jí babi i řekla, že moje máma jí zabavila veškerý prachy z prodeje bytu.

Nakonec jsme jednoho dne přišli domů a babi byla pryč. Na stole byly klíče a lístek s její novou adresou, tím naše kontakty skončili.Táta jí poslal dopis, bez odezvy. Přesně 14 dní před Vánoci. Jelikož na Vánoce a Štědrý večer jsme byly vždy pohromadě, byla to má první večeře bez babičky a dědy jen s rodiči. Na přání k Vánocům neodpověděla. Nepopřála mi k 21 a ségře k 18 narozeninám. Sestra jí minulý týden potkala prvně od doby, co se odstěhovala, ani neodpověděla na pozdrav.

Táta přišel o bratra a mámu. Já se ségrou o skvělou babičku. Do teď se s tím nemohu smířit, nevím, zda se situace dá ještě zachránit, myslím, že se nikdy nevrátíme do starých kolejí, často, několikrát do týdne se mi o ní zdá, ale nevím jak situaci řešit. Ani nevím, co jsme udělali špatně a proč zklabovala naše snaha zajistit jí důstojné stáří.