Ahoj,
už nějakou dobu přemýšlím, jak lidé vnímají své okolí. Myslím konkrétně - když poznáváte člověka, (já vím, že to záleží na Vás, na každém jedinci, právě to mě zajímá) zaujme Vás víc někdo, kdo je :
a) upovídaný, je těžší se s ním dostat ke slovu, víc výrazný, má sebevědomí na dobré úrovni, dokáže být vtipný, nestydí se, je hodně otevřený a většina lidí toho o něm ví spoustu (přitahuje člověka něco hodně poznaného nebo spíš vidina toho, že stále můžeme "objevovat"?)
b) zdánlivě tišší, jinak upovídaný, ale dokáže i poslouchat, umí dělat docela dobrou legraci, víc se snaží mluvit o ostatních a ne o sobě, i když každý někdy mluví o sobě, ale když má třeba někde vystupovat, strašně se stydí
Děkuju za vaše názory! 
0x
V zásadě jste popsal dva upovídané zábavné typy s maličkými rozdíly v projevu, které by klidně mohly být způsobené momentální náladou. To není moc na výběr! 
Ale kdybych měla odpovědět na otázku v nadpisu: jak kdy, jak kde, jak kdo. Samotná extro a intro nevypovídá zase tolik o kvalitách člověka a sympatiích, které dokáže vzbudit. 
Skoro z toho mám pocit, že uvažujete, jestli se ve společnosti pořádně rozjet, nebo bude mít větší úspěch, když se budete držet trochu zpátky.
V zásadě to tak možná působí, ale v praxi jsou to v hodně věcech spíš kontrasty -
A B
1) první dojem - A - upovídaný B - zdánlivě tišší
2) mluvení a naslouchání - A - víc mluví, míň naslouchá B - mluví i poslouchá stejně/víc poslouchá
3) zábavnost - A - stejně jako B B - v zásadě stejně jako A
4) sebevědomí - A - zdravé/vysoké, nestydí se B - nízké, stydí se při výstupech - referáty, solové koncerty
5) znalost okolí -A - většina lidí toho o něm/ní ví hodně B - okolí jej až tak "přečteného/nou" nemá
Asi jsem to původně napsala nějak nepřehledně, že to působilo jako dva skoro stejné typy.
0x
V mem veku jsem introvert, kdyz o tom premyslim, vzd yjsem byla. Ale asi je to povahou, ma dcera , 15let, je to same...Nekdy je obdobi ze mam chut mluvit, ale malo. Nejak neni co rict Ovsem s nejlepsi kamoskou kecam raz dva Jinak me okoli vnima jako mlcenlivou. Kolegyne v praci je pravy opak, takze me nekdy brni hlava
Priklanim se k premyslivemu cloveku, co nema potrebu zvanit o kravinach jen proto, ze se to ocekava. Pokud ma co rict, rada budu poslouchat.
0x
Přiznávám, že jsem typ a)
, někdy je fakt těžké mě zastavit, ale: stydím se a pokaždé, když mám někde vystupovat, jsem uvnitř nervózní, nejtěžší zkouška ohněm je školková besídka nebo vystoupení před rodiči... ale to je nervní i kolegyně, která učí přes 20 let. Na druhou stranu z vyprávění kamarádů je kolem mě údajně dost živo a lidi se fakt nenudí
A zaujme mě jak typ a), tak typ b), ale oba typy:
- musí být příjemný, dobře se poslouchat.
- nesmí pořád mlít jen o sobě (tyhle typy nesnáším), všechnoználci a všudybylci začínající každou větu "já umím, já jsem, já tohle..." jsou otravní, notabene, když jsou u toho ještě povýšení ("já umím tohle, a co umíš ty").
- krom povídání musí umět také naslouchat. Z toho důvodu se nestýkám s několika lidmi, pro které jsou ostatní jen vrby k jejich vymluvení a když mluví někdo jiný, tak jej ani neposlouchají, ale hledají místo, kde se nadechne, aby mu mohli kočit do řeči.
- a spolehlivě mne odradí mluvkové, kteří za každé slovo vloží "vole, p..o a různá jiná krásná slova." Pak může být člověk zajímavý, jak chce.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.