Hlasy v hlavě, bludy - schizofrenie?

Od: Datum: 28.09.13 10:55 odpovědí: 11 změna: 02.10.13 14:23

Dobrý den. Poslední měsíc jsem byl v šíleném stresu a mám dojem, že se to projevilo na mém duševním zdraví. Když jsem v noci usínal, tak jsem viděl živé obrazy lidí, kteří ke mně promlouvali a vyčítali mi moje chyby. Chvíli jsem byl v šoku, protože jsem nevěděl, co se se mnou děje. Pak jsem si uvědomil, že asi z mého podvědomí se dostávají věci na povrch do mého vědomí. Uvědomoval jsem si, že je to jen v mé hlavě. Dělo se to pokaždé, když jsem se pokusil zavřít oči a usnout. Mám trochu strach, jestli to nemůže být počátek schizofrenie či něčeho podobného. Jinak během dne nějaké extrémní problémy s realitou nemám, akorát se mi občas střídají nálady od extrémně dobrých až po ty smutné a můžu tedy reagovat podrážděně na své okolí, ale tak to mám již delší dobu a víceméně dokážu tyto pocity ovládat. Snažím se vyhýbat alkoholu, protože právě po něm jsem extrémně náladový. Jsem nekuřák. Myslíte, že bych měl navštívit odborníka? Děkuji.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: dezz®
Datum: 28.09.13 12:12

Schizofrenik si tyto stavy neuvědomuje, žije je.. Náladovost a střídavá období smutku jsou znakem deprese, pokud by bylo střídání cyklické ve vlnách, jednalo by se o maniodepresi, ale ta jse píše vzácná. S úbytkem slunce přibývá stavů, jaké popisujete, možná je tam ještě úzkost, doporučuji psychoterapii, možná s lehkou podporou antidepresiv..

V rodině máme schizofrenika, psychotika a já sama trpím chronickou depresí s podporou psychoterapie, léky odmítám (a to jsou mé stavy možná horší, než popisujete, postupem času třeba uprostřed města zpanikařím, že nevím kde jsem a kdo jsem, o uvědomělých vidinách nemluvě, ale tyto stavy řeší psychoterapie, která je postupně odblokuje)

Každopádně držím palce, bude lépe..

Od: kolibrik23
Datum: 28.09.13 12:47

Já pravě prášky vůbec nechci, maximálně v nejhorším případě. V delší depresi jsem byl asi jednou, kdy jsem opravdu nebyl schopný vstát ani z postele. Jinak úzkostný pocit ve městě jsem zažil taky a myslel jsem, že se zblázním, ale nakonec to nějak ustálo. Díky za podporu a hodně štěstí.

Od: dezz®
Datum: 28.09.13 13:51

Ona hlavně antidepresiva zaberou až tak za měsíc až 6 týdnů, brala jsem je rok a jak už jsem byla zvyklá na ty stavy, tak mi vadilo, že mám najednou takové jasnější emoce, sice mi nebylo vyloženě zle, jako mi bývá normálně, ale zas mi chvílema bylo až nereálně dobře, což také nebylo nejlepší.. Takže antidepresiva nedoporučuji, je dobře, že je nechcete, zkuste ty konzultace, i když dobrý psychoterapeut se hledá těžko, mě to vyšlo až na potřetí a jsem spokojená, jak naždé 3 týdny zaplatím 500,- za 45 minut, ale pomáhá to, to je hlavní.. Též přeji hodně štěstí a určitě napište, jak jste dopadl :)

Datum: 28.09.13 14:02
avatar
Taky doprucuju odbornika.pokud nechcete leky zkiste psychologa-ten leky nepise.hleda pricinu vasivh potizi. Schyzofrenii urcite nemate.protoze schyzofrenik si halucinace neuvedomuje.
Datum: 28.09.13 15:09
avatar

Nespoléhala bych na to, že si schizofrenik svoje stavy neuvědomuje - on i kolikrát uvědomuje, ale je schopný je zakomponovat do celkové reality jako by tam patřily. Až třeba skutečně patří...

Nepíšete, kolik vám je. Pokud nějak sedmnáct, dvacet, tak bych střídající se nálady a přecitlivělost klidně připočetla doznívající pubertě. I když je zároveň pravda, že je to věk citlivý na propuknutí různých nemocí. Spíš než schizofrenie mi to ale opravdu zní jako následek stresu a jakési denní snění. Usínající mozek je náchylnější nechat myšlenky prostě plynout a včas nestopnout ty méně příjemné.

Návštěvou odborníka ale nic nezkazíte. Minimálně budete klidnější a může vám pomoct i se zvládáním toho stresu, kterému zřejmě podléháte. Nic nezkazíte ani nějakými rozumnými rituály před usnutím: bylinkovým čajem, vonnou svíčkou, něčím takovým relaxačním, co nedá moc práce, ale může udělat dobrý efekt.

A co se medikace týká, nezavrhujte ji. Moderní léky je úžasná magie, která vrátila tisíce lidí zpátky do života, který by pro ně ještě před pár desítkami let jejich nemocí skončil. Ano, jsou to léky, jako každý lék se mají brát jenom když jsou třeba, ale když třeba jsou, tak neváhat a nevymýšlet hlouposti a neničit si život a třeba i celou budoucnost představou, že se to možná dá udělat nějak jinak.

Datum: 28.09.13 21:44

Určitě to chce odborníka, je velká šance vrátit všechno do pohody.

Od: ivulenka*
Datum: 29.09.13 20:00

Otevřelo se podvědomí, jak píšete. Srovná se to, když úplně všemu dáte mohutné vnitřní ANO. Vše, co se kdy stalo, bylo potřeba, aby se stalo, každý vždy dělal to nejlepší, kam tehdy svým vědomím došel. Případně by léčitel pomohl to postupně vše čistit a poučit se, co jste kdy měl pochopit a jak nebylo pochopeno, zůstalo to v podvědomí nepořešené, nezpracované. Písněte eventuálně na můj mail, kdyby bylo potřeba. Psychiatr nic o energiích neví, prášky to potlačí, ale bude to tam dál nepořešené jako v papiňáku čekat a kdykoli se to zase otevře. A psycholog totéž: oni nepořešili sami sebe, proto nikomu pomoci nemohou, může pomoci ejn ten, kdo vyřešil své podvědomí a umí s tím pracovat. Přeji mnoho úspěchů, ať tím projdete do CELISTVOSTI a JEDNOTY . Ivča

Od: kolibrik23
Datum: 02.10.13 14:23

Díky moc za pozitivní reakci. :)

Datum: 29.09.13 20:09
avatar

Ahoj -

- pokud tazatel opravdu snad trpí schizofrenií - jak to chcete řešit bez léků -?! - to fakt nevím - moje sestřenice také slýchala "hlasy" - jak ji lékaři léčili nevím - asi nijak moc - snad prášky na uklidnění - v každém případě se ve 40-ti letech oběsila na klice v koupelně.

Dnes (po 20-ti letech) je už snad léčba schizofrenie na vyšší úrovni - takže by se tazatel neměl lékařům vyhýbat - než to dojde moc daleko. Marcela.

doplněno 29.09.13 20:25:

- moje sestřenice si tedy bludy uvědomovala - a normálně o svých hlasech hovořila a vyprávěla nám, že jí přikazují se zabít.

Od: ivulenka*
Datum: 29.09.13 21:31

Manžel je po 13 psychózách, PROTO vím, že je potřeba to čistit, že se to práškama jen ucpe a o to hůře se to pak najednou otevře jako když se rozletí papiňák. Má to několik vrstev, ta naše různá lpění a nepochopení. Můj léčitel řešil zvlášť každou vrstvu, až jsem pochopila. Tím pak mohl otevřít a čistit další vrstvu, až k prazákladu. Já odmalinka plakala, život mě vůbec nebavil. Proč žiju, co mám dělat? Odpovědi nikde. Přítel před mužem chtěl po roce, kdy jsem jezdila na stavbu jeho domku s pekáčem buchet a masa a přesýpala písek, natírala okna a další pomocné práce, a mluvilo se o svatbě, tak chtěl předmanželskou smlouvu. Já se cítila jak s kudlou v srdci: že mě nepoznal, že nejsem zlatokopka a kdyby nám to nevyšlo, odejdu třeba do azylu i s dětmi. Myšlenky na sebevraždu byly velmi silné. Zachránila mě touha po dětech. Dcera, OK, syn je postižený. Před jeho narozením měl muž první psychózu co jsme byli spolu. Neřekl mi, ani jeho rodiče, oba doktoři, že měl 6 psychóz již s nimi. Genetici mi řekli: "nechte to na přírodě", když jsem se ptala na možné problémy v souvislosti s mužovými psychózami. Pak jsem prošla obdobím vinění doktorů, jeho rodičů i manžela, že mi nic neřekli, že genetici to zanedbali,... Snažila jsem se hledat pomoc u homeopata: muž byl 13 krásných let bez psychóz. Do té doby měl ataky vždy po 2 letech. Až přišla moje rakovina: abych konečně pochopila, že mám řešit SVOJE podvědomí. Urovnat svůj pohled na ženský rod (mamka se nebavila s babi, ta šla zemřít do domova důchodců,...), mamka zdravotní sestra mi řekla, ať syna dám do ústavu a nekazím si život. Pro mě to byla další kudla do srdce. Dnes vím, že to myslela ke mně dobře, jen ze svého úhlu pohledu. Kolem přítele jak se to otevíralo bylo hooodně slz. A léčitel šel neúnavně hlouběji. Až na dřeň. Minulé životy. Je mi fuk, zda budu za cvoka. Kdo má, pochopí. Kdysi jsem se narodila do podobné rodiny jako nyní: vztahy rodičů na bodu mrazu. Snad se mluvilo o tom, že kdyby bylo to či ono, byla by harmonie. To je dnes fuk. prostě jsem kradla, aby bylo to i ono. Žádnéo štěstí to nepřineslo. Ba přesně naopak: chytili a týrali mě. Znásilňovali, byla jsem dívka. Já se přiznala, upřímně mě to kradení mrzelo. Týrali dále. Já nenávist ke hmotnému: kdybych nekradla, netýrali by mě, a stejně žádné štěstí rodina neměla. Týrali tak, že jsem měla nenávist k lidem, hmotě, absolutně jsem nechtěla žít, už toho utrpení bylo dost, nezájímalo mě nic, jen ZEMŘÍT. Jo, a ještě lítost kolem rodičů: že jsem nejen nepomohla, ale ještě mají starosti kolem mě a všichni si na ně ukazují: mají dceru zlodějku. PROTO loni kolem Vánoc, jak se mi to celé otevíralo, mě stále pronásledovalo: "odpusťte mi, že jsem se narodila": byly to myšlenky k tehdejším rodičům, jak mi bylo líto, žer jsem ve snaze harmonizovat rodinu, ať se nám daří a je doma pohoda, kradla. A co jsem s tím vše spískala. Nezajímalo mě nic než ZEMŘÍT: život nemá cenu, nic nemá cenu,...

Ve Vaší širší rodině ty sebevraždy měly také nějaký kontext v podvědomí. Je škoda, že se to tehdy nevědělo a nebylo diskusní forum. No, všichni to měli prožít: aby si začali života vážit, až se znova narodí. Vím, budu za cvoka... Vše je zapsáno v Akaše, lze vygooglit... A až za vše převezmeme odpovědnost, nic nás pak nepronásleduje. Koho by více zajímalo, prodedu dále, hlouběji. Ivča

Datum: 29.09.13 22:14
avatar
Zajimave nazory! Ten mail na vas se da sehnat kde?

 

 

 

Poslední otázky Poradny volná diskuze
Nejnavštěvovanější otázky v rubrice

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.