Dobrý den,
ve středu máme pohřeb babičky a prý bych měl mít proslov. V takovém věku proslov? Jako mě to nedělá problém, sice určitě v tom momentě nebude chybět slza, ale v 17cti proslov? Něříkám, že nechci, kvůli babičce klidně a byl bych rád, ale jak by to působilo na okolí? A jak by to mělo být dlouhé? Proslov bude mít strýc a otec a měl bych mít já. Prý už se něco takového "domlouvalo" vím o tom od včerejška. Jak by jste se k tomu postavili vy?
0x
Dvakrát jsem byla v poslední době na civilním pohřbu, poprvé jsem se zařekla, že už nikdy nepůjdu, podruhé to bylo na pohřbu tety, to jsem musela.
Hrají se tam písničky původně složené s úplně jiným úmyslem, čtou se úryvky z knih. Slzy tečou všem zúčastněným, ale přesto je to takové divné, prázdné, kašírované. Představa, že by tam měl řečnit ještě někdo z rodiny, je hrozná, že by to měl být kluk v 17 letech, docela morbidní.
Píšu takhle natvrdo a syrově, protože ten poslední pohřeb byl před pár dny a dojmy jsou velmi živé.
Ano, přidávám se. Když měla pohřeb prababička před pár lety, tak mi to opravdu bylo až k smíchu, jaká to byla fašírka. Měla jsem ji ráda, oplakala jsem ji doma a u hrobu, ale co se dělo při loučení... falešný zpěv, falešný pláč "jakože známých", klišoidní kecy... No, kdyby tam mělo mluvit ještě nějaké (s prominutím) "děcko", tak bych se tam asi začala smát nahlas. Tyhle pohřby, co se dělají jsou spíš k smíchu, než aby se člověk rozloučil s milovaným. Takové divadlo, abych tak řekla. Když měl před mnoha lety pohřeb děda, bylo to úplně o něčem jiném. Tam ty "city" byly. A ne takovéhle "jo, takže dneska tady máme jednu zakázku, odkecáme to, vy proslov, vy proslov, písnička, nazdar, večer jdeme do kina".
0x
pro "normanroman"
- Pokud jste měl k babičce opravdu vřelý vztah - stačí pár upřímných slov, které by vyjádřily vaše skutečné city.
Pokud by to měla být jenom "rodinná fraška" - a Vy nic takového necítíte - tak žádný proslov z Vaší strany nemá smysl. Záleží jenom na Vás (- no a co by tomu asi řekla Vaše babička, kdyby mohla-?). Ahoj- a upřímnou soustrast. Marcela.
0x
Před téměř 5 lety jsem vyprovázela maminku. Nebyla bych dokázala na pohřbu ze sebe dostat jediné slovo a už vůbec jsem si nedokázala představit, že by měl mluvit někdo jiný.
Připravila jsem (ani to jsem nedokázala nechat na někom jiném) parte, na pohřeb jsem místo proslovu nachystala (vypálila) CD s maminčinou oblíbenou hudbou ...
Prostě jsem se s ní rozloučila po svém.
Nevím, jakou máte možnost do programu zasáhnout, ale zkuste navrhnout něco "svého".
0x
Pokud je to skutečně někdo blízký, asi bych v tu chvíli ze sebe nevypravila slovo. Budete mít vůbec pohřeb, nebo řečnické cvičení? Když má mluvit strýc, otec a Ty, to by pak mohl promluvit i trafikant z rohu či zelinářka, kam babička za životřa chodila pro mrkev.
Připadá mi to nechutné, aby 17 letý chlapec měl proslov na pohřbu vlastní babičce. Nic mi po tom není, ale být Tebou, nepřistoupila bych na to. Úplně by stačila jedna řeč, ať už otce nebo strýce. Stejně budou pořád opakovat jen to jedno dokola.
Umřel mi táta, bylo mu 49 a mně 19. Takřka nic si z jeho pohřbu nepamatuju, byla jsem pod prášky, úplně netečná. A nedovedu si představit nikoho tak pitomého, že by mi řekl, abych pronesla řeč.
Tak to opravdu nedělej, nehodí se to k Tvému věku a navíc, otec ji znal daleko víc a déle, než Ty, tak spíš od něj by se slušelo jí naposled poděkovat. Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.