Nevěřím na konce světa.Na konci této úvahy,článku (jak chcete), se dočtete ,že o žádném konci světa není řeč.Nicméně mne to celé velmi zaujalo a zajímá mne názor ostatních.Na rozdíl od vysmíválků a pochybovačů,kteří se jistě najdou,si myslím,že na celé té věci je hodně pravdy. Lenka
0x
Im, hodně zajímavé. 
Až se bojím popsat svůj dojem, protože už slyším rýpaly, ale po přečtení toho článku jsem v naprostém klidu. Hlavně závěr mě utvrdil v tom, co jsem si začala myslet. Ať to vezmu ze začátku do konce, špatně se mi to popisuje, ale ...
Já si svou přítomnost uvědomuji. Vidím a vnímám jí, je to přesně o těch schodech, o kterých píší. Nedívám se za sebe, dívám se před sebe, to ano, ale neustále z přítomnosti, řekla bych, s nohama na zemi. S nohama na přítomné zemi. Ne v oblacích. S tím mi právě sedí i ten závěr. Postupům v dimenzích rozumím, vlastně tomu, co je popsáno, tak, že .. chybuji, učím se. Co vyšlu, to za nějaký čas dostanu zpět. Vždy, i to zlé, i to dobré, musím zpracovat jen a jen pro svůj prospěch, pro můj další osobnostní, či jak to nazvat, postup výše. A neberu to "pro svůj prospěch" jako sobectví, ani náhodou. Protože jen za předpokladu, že budu sama silná a vyzrálá osobnost, mohu podat ruku slabším. A o tom to je. 
Toho datumu i dění před tím se také nebojím, tam je napsaná taky velká pravda... o bohu v sobě. Přesně tak. Věřím a vím, že věřit mohu jenom sama sobě. A zase. Je to o zkušenostech se sebou samým, o tom, co umím zpracovat a co se teprve musím naučit zpracovat. Uf,,, koukám, že bych toho mohla napsat ještě hromadu. 
Tak tak,Mařenko,tušila jsem ,že se Vaše reakce bude shodovat s mým postojem.
Z chyb,které dělám,jako všichni se snažím poučitcož je někdy setsakramentsky těžké,páč člověk to má již jaksi naučené v sobě.Někdy ač ví,že dělá blbost,ji přesto udělá...
Snažím se být lepší,vlídnější,tolerantnější,věnovat více času rodině,naší fenečce...
Už dávno si myslím,že některé věci se nedějí náhodou,že se prostě stát měly.Nevěřím na osud,spíše na náhodu ve smyslu být v pravou chvíli na správném místě a nebo taky na opak v blbý okamžik na blbém místě.Ale prostě některé věci jsou prostě předurčeny k tomu,aby si člověk něco uvědomil.A kdyby se věci nestaly tak,jak se nakonec stanou ,on by k tomu poznání nedospěl.A někteří k onomu poznání třeba nedospějí .
Myslím,že v podstatě rozměr 5D je pochopení smyslu všeho,smyslu života,důvodu proč jsme tady.Pochopení souvislostí.Někdo na to má,někdo se k tomu dopracuje časem,životními zkušenostmi,intelektem.Tohle v žádné škole neučí,je to škola života.
Stejně tak souhlasím s článkem v tom,že navenek se nestane nic.Ano vyrojí se určité procento posměváčků a rýpalů říkajících :Kde máte ten konec světa?Někteří možná budou zklamáni ,očekávajíc "velké změny"...Nevím,však ,jak se projeví ti ,co pochopili dle autorky ti,co budou v projekci 5D.
Im, jak v reklamě... rozumíme si.
Já bych ještě napsala, takový hodně zestručnělý vlastní dojem. Takový svůj závěr, co ve mě zůstal a jestli by to takhle dopadlo, bylo by jenom dobře. Základ života, (1D? 
) teď to neumím pojmenovat :D, je to, čím začínalo lidstvo. Mám hlad, najím se, je mi zima, obléknu se...
3D. Potřebuji auto, dům, kariéru, peníze.
5D. Potřebuji rozum, přátele, lásku. 
0x
Hmm,zajímavý článek,jen si dovolím poznamenat pro nějaké duchovní hledače,že to chce klid,jestli mi rozumíte.Nikdo nic nepromarní.Nikdy nejde o nějaký závod či něco podobného.Takže v klidu.Nikdo se neporovnává na lepší či horší a vše přijde v pravý čas.Autorka by řekla :"...v 3D rozměru 
To jen tak na okraj. Vím o čem mluvím. Lapálie s koncem světa sahají hlavně do středověku,kdy bylo všeobecné mínění takové,že svět směřuje od božské rovnováhy do chaosu.Myslím,že dodnes to trochu v nás vězí.Konců světa a apokaliptických vizí bylo mnoho a ještě asi bude.To ,že je dnes svět takový jaký je ,odpovídá tomu jaké "čisté" duše ho vedou.Katastrofy byly v minulých dobách mnohem strašnější než se dějí dnes.Já myslím,že to tak hrozné nebude a klidně zůstanu i nadále s ostatními "padlými" v 3D rozměru.
I takto je to možno "chápat"...
Pro lidi jinak uvažující k zamyšlení jiný článek,neméně zajímavý
PS:Nikdy by mne nenapadlo,že právě já budu ta,která rozpoutá podobnou diskusi.Tyto věci šly vždy mimo mne.Ale nemohu si pomoct.Zaujalo mne to a rozhodně nemám pocit,že by to psal nějaký pomatenec .Jsem však tolerantní a každému přiznávám právo
doplněno 25.12.10 22:59:právo na jeho názor
Leni, já bych k tomu PS řekla, že jste se pouze zastavila. Je pravdou, že se všichni honíme. Zařídit tohle a tamto, koupit tuhleto, zavolat, zajít tam a onam. Spěcháme a nemáme čas se zamyslet. Jsme spokojení, když všechno klape a všichni kolem nás jsou spokojení. Co se stane, pokud jednou usedneme a začneme se ptát sami sebe?
Ano Mařenko,je to tak.Štveme se a ani pořádně nevíme za čím..
V pondělí otráveně naklušeme do práce s myšlenkou : "Už aby byl pátek..."
Přičemž nezřídka trávíme v práci i soboty.Víkendy máme na dohánění restů doma.Na nic není čas,na rodinu,na přátele,na koníčky...Život nám utíká mezi prsty.Děti nám vyrostly,my jsme zestárli a co?Za čím se všichni ženeme?Až bude pátek,sobota,dovolená,důchod...?Co nás čeká? Smrt.
Žijme teď. Tady a teď. Přítomností.
Naše domácnosti jsou plné přístrojů,které nám mají usnadnit život,ušetřit čas.Máme věci a jakých se našim babičkám nesnilo.Máme myčky,pračky,roboty,počítače a já nevím co ještě...
Kde je ten ušetřený čas?Naše zmíněné babičky jej měly,sešly se na návsi pod lípou,probraly život,nekoukaly nervozně na hodinky,měly čas...
Možná budu na někoho působit jako spadlá z višně,ale možná,že někdo mi bude rozumět,jak to myslím.
Přesně. Jenže největší paradox toho všeho je to, že hodnotu života většinou pozná až člověk starý, nebo nemocný. Protože ten byl okolnostmi nucen se zastavit. Uvědomit si, v čem je smysl života. A nejhorší na tom je to, že si to většina lidí uvědomí až ve chvíli, kdy s tím nemůže už nic dělat. Viz. stáří, nemoc.
Já jsem v tomhle směru dostala lekci teď, když zemřel taťka. Cestu k sobě jsme našli prakticky až v mých 30ti letech, takovou opravdovou. My se měli rádi vždycky, ale od těch 30ti to bylo jiné. Neumím to vysvětlit. A když si vezmu, že je mi 39 a už tu není. Proč to nešlo dřív? 
Uvědomila jsem si, že takových věcí je hromada. Těch, co jsme udělali pozdě, nebo vůbec. A přece byly možné, jen jsme je nebrali jako důležité.
Svět se zbláznil a my s ním.
Stačí fakt ty vánoce. Stačilo se zamyslet při pohledu na narvané nákupní vozíky. Drahé hračky, hromada hraček. A hloupostí. Za tím se ti lidé honí? Stojí o to ty děti? Samozřejmě že ano, ale které dítě bylo nebo je šťastnější? To, které poslouchá na klíně dospělého pohádku, nebo to, které si samo hraje v luxusním pokojíku s nejnovější barbínou? Přesněji řečeno, které z těch dvou je bohatší?
0x
Když se řeklo "konec světa", myslím, že většina lidí si představila obří meteorit nebo nějaký jiný zásah zvenku, z vesmíru. Málokoho napadlo, že by život na Zemi, jak ho známe, mohl skončit nějakou událostí z nitra Země. Než jsem si tohle uvědomila, připadaly mi všechny řeči o konci světa přehnané, nepravděpodobné. Teď občas přemýšlím, jak dlouho nás ještě bude Země snášet, než zařve a obrátí se naruby...
0x
Já věřím, že se člověk má stále učit. Pozitivní myšlení je vlastně trénink, kdy si neustále uvědomujeme svou přítomnost a ladíme se do klidu a prosperity. Opravdu to funguje. Člověk pocítí návrat energie a zdraví, zákazníků, život ho baví...
Já osobně mám těžkosti s tím strachem. Lidé, kteří mají strach z nejrůznějších důvodů. Někdy s údivem mám dojem, že i ze mně... Pak si připadám jak marťan. Sama ztrácím rovnováhu a v konečném důsledku opouštím "trénink" a rozhodí mě to, znervózním. Jako bych neměla dost energie vyrovnat se s jejich vibracemi, pohledy na svět, zlobou a zlovolností. Začnu o nich přemýšlet, zneklidní mě to, chci si je naklonit, urovnat neporozumnění... A začnu být nervózní, přejímat jejich myšlení a přitom vím, že mi to nesedí. Poraďte mi jak na to, aby mě vnímání reality druhými lidmi neznervóznilo...
Jinak jsem též zjistila, že všechny filosofické směry se protínají včetně náboženství a hovoří o tomtéž. Zajímavá je rovněž kniha "Sídlo duše" od Gary Zukav. Opět hovoří o tomtéž jako 1D - 5D.
Topko, možná to bude mimo, ale k té větě...
Jako bych neměla dost energie vyrovnat se s jejich vibracemi, pohledy na svět, zlobou a zlovolností.
A proč byste se měla vyrovnávat s jejich vibracemi? Se zlobou? V tom je myslím základ Vašeho trápení. Já jsem se naučila a nebylo to lehké, říkat ne, odcházet klidně v půli hovoru, pokud se mi směr hovoru nelíbí a nebo křiklouna okřiknout. Váš život je jako chrám. Jak si ho zařídíte, tak ho budete mít. A záleží, koho si do chrámu pustíte. Vy jste ta, kdo udává pravidla. Pokud je Vaším pravidlem např. tolerance a ustoupíte byť jen jednomu, z lítosti, všechno Vám rozbourá. Dokonce se může stát, že na svou stranu získá i ty, kteří uctívali Vaše pravidla. Víte, já to vidím v práci. Stačil jeden člověk, který přišel se špatnou náladou a za chvíli nadávali všichni na všechno. Bývala jsem z toho špatná, protože jsem si častokrát uvědomila, že mě do toho vtáhli. Dnes? Přijde-li někdo se špatnou náladou, zkusím ho povzbudit, dojít k normální náladě, ale když se nedá a chce si zanadávat, vzdám to. Ale ne já, vzdám to u něj. Prostě se přestanu bavit a dám hodně najevo, že u mě takhle nepochodí. Nejsem zlá a sama jsem se divila, že to funguje bezvadně, ze začátku jsem se bála, že se ten člověk urazí, že ho zraním, ale opak je pravdou.
Trošku se nám to téma ztočilo jinam.
Dnešní volné odpoledne jsem jedním dechem přečetla tato pojednání o faktech,které autor posbíral k tématu:rok 2012.Kdo má zájem,může si přečíst také.Autor na mne nepůsobí jako zmatenec ani fanatik,právě naopak.Svůj názor vždy odůvodní a doloží.
Jsem ráda,že jsem to četla.To téma mne nikdy nevzrušovalo,při svém pracovním i rodinném nasazení nemám moc čas zabývat se jinými než praktickými věcmi.Stejně tak znovu předesílám : nevěřím na žádný konec ani konce světa,nejsem náboženský ani sektářský typ (Pokud na něco věřím,je to víra v dobro,slušnost a pokoru.Věřím také,že člověku se vrátí to,co sám druhým udělá,ať je to dobré nebo naopak) a ani v jednom článku nikdo nic takového netrdí.Vaše Lenka
PS: Pro úplné pochopení je nejlepší číst od začátku do konce.
- 1.0: Úvod do kapi/...
- 1.1: Mayský kalendář
- 1.2: I-ťing a teo/...
- 1.3: Chufuova pyr/...
- 1.4: Indiáni Hopi
- 1.5: Matka Shipto/...
- 1.6: Nostradamus
- 1.7: Odkazy z hin/...
- 1.8: Proroctví sv/...
- 1.9: Biblická pro/...
- 1.10 + 1.11: Osta/...
- Dodatky ke kapito/...
Kapitola 2: Věda a rozbor poznatků a teorií
- 2.1: Precese zems/...
- 2.2: Zvláštní cho/...
- 2.3: Galaktické s/...
- 2.4: Kosmické zář/...
- 2.5: Nibiru a "ve/...
- 2.6: Přepólování /...
- 2.7: Klimatické z/...
- 2.7: Klimatické z/...
- 2.8: Sluneční akt/...
- 2.9: III. světová/...
- 2.10: Přelidnění /...
doplněno 26.12.10 23:58:
stočilo
Co je pravda? Každý má svou pravdu, svůj pohled na svět, podle toho, co prožil, jak byl vychován, a v jakém vyrůstal prostředí. během života, člověk může svůj postoj přehodnotit, prožije něco, co jej hluboce zasáhne a vše je jinak. Vše, co je zde zmíněno, jsou zajímavé články, myslím, žebychom mohli žít tak, jako by byl náš dnešní den ten poslední a být se všemi v dobrém, pro svůj klid, pro své svědomí. přidám zde takovou úvahu, která se mi líbí a je v ní kus pravdy. - stařenka
Zastav se na chvíli a čti! Když jsem včera vystupoval zvlaku, přede mnou šla pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se vduchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize. Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra. Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas kní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme. Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres! Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít. Můj děda má 87 roků. Vživotě nebyl vzahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. Súsměvem vzpomíná, těší se zpěkného dne, zvůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho! To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, rakovinu, deprese. A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si. Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu vmalé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen vúterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí znás! *Pěkný den...a zpomalte...žijete jen jednou...a velmi krátce! *
0x
To je jak rozhánění mraků davem v Rusku ..
Konec země jistě může být, ale světa, vesmíru?
Ale jinak jsou podobné věci pro někoho dobrý JOB (oteplování, život po smrti, mikrovlnky a pod).
Zkusme toto: přiští týden v neděli si přát všichni tato čísla ve sportce - 1-2-4-8-16-32. To přece musí jít, ne?
0x
ahoj vsem cetl jsem to teda cele docela zajimave,ale nejak to na me pusobi jako nejakej navod na hromadnou sebevazdu 
Tak to nevím,co jste četl,páč nic takového ani v jednom článku není.
Nikdy bych na takovou pitomost jako je sebevražda (natož hromadná)odkaz nedávala.Mám život ,ať už je jakkoli těžké jej někdy žít,ráda.
To co nás čeká v roce 2012 je již na této dikusi patrné... Co by mě zajímalo je kolik lidí, a jak se dají poznat, již v 5D je. Já chápu tento náhled na konec našeho světa jako větší posum v myšlení lidí nic víc. Jedna chyba, která zde zaznívá velmi často je "neposuzuj a nehodnoť!" Kdo posuzuje a hodnotí druhé se zbavuje své vlastní pružnosti v myšlení!
0x
Myslím,že je dobré o všem přemýšlet a věřte,že kdyby všichni pochopili a zamysleli se co je v životě opravdu důležité nebyli by na sebe zlí ,sobečtí,závistíví a těch špatných vlastností je sakra mnoho...žilo by se lépe všem,všechno má svůj začátek i konec,každý si nějaký ten život prožije,každý musí umřít...lidi by mneli být na sebe hodný za života dokaď to jde,myslím si já osobně,že morálka lidí je ve špatném stavu a to takhle nemůže zůstat!Nic pořádně mezi lidma nefunguje-vše je jen na oko a tak to nemá být.Rovina a poctivost u všech a ve všem je nulová a těch pár jedinců to nezachrání...takže věřím,že něco musí prijít a nějaký konec něčeho nebo někoho zase prijde...knížku jsem nečetla,ale láká mně!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.